Konec ministra Hagela prostřednictvím psů pana Obamy

24. 11. 2014 / Karel Dolejší

Je konec listopadu. Demokratům se podařilo zdánlivě nemožné - ztratili kontrolu nad celým Kongresem ve prospěch současné ubohé Republikánské strany - a ze Sýrie přicházejí zprávy o tom, že se údajní Obamovi spojenci z FSA přidávají k islamistům, které bombarduje Američany vedená koalice ZDE. Reakce Baracka Obamy na střet s realitou? Právě odvolává ministra obrany Hagela ZDE.

Až donedávna byl Hagel pro Obamu ideálním ministrem obrany: Kariérní voják nepříliš mediálně výrazný a víceméně bez připomínek plnící Obamovy instrukce. S válkou proti "Islámskému státu" se však situace změnila - a to zřejmě plným právem, protože s tímto konfliktem budou historikové jednou spojovat největší chyby dosluhujícího amerického prezidenta. Ty se týkají jak toho, čím se zabývá - náletů, které islamisty samy o sobě neporazí a politicky je dokonce posilují - tak toho, čím se zabývat opakovaně odmítá, tedy realistickým postojem k Asadovu režimu v Sýrii a otázkou, kdo že to na zemi, kde se jako vždycky nakonec rozhodne, islamisty dokáže porazit.

Upřímně řečeno, Hagelovi odchod z funkce v tuto zlomovou chvíli sotva uškodí, naopak. Do budoucna neponese politickou odpovědnost za zabřednutí amerických ozbrojených sil do další nedomyšlené katastrofální války i za to, co Spojené státy paralelně podniknou či spíše nepodniknou ve věci ukrajinské krize, kterou Obama velkohubě označuje za lokální konflikt s "regionální mocností" Ruskem.

V konfliktu mezi principem reality a narcismem amerického prezidenta opět zvítězil narcismus, když se Obama zbavuje "poslušného nástroje" v Pentagonu, který kvůli tomu, co považuje za nejlepší zájem své země, vystoupil z řady a varoval, že prezident se velmi vážně mýlí. Byl to bývalý voják Hagel, kdo vysvětloval armádě redukci stavů i finančních prostředků, vše aplikováno ze strany prezidenta, který v celém životě nepřišel s ozbrojenými silami do žádného kontaktu a dodnes o nich a o jejich fungování naprosto nic neví.

Nastoupí nějaký poslušný nástroj Obamovi bližší. Ten už po zkušenostech s osudy ministrů Gatese a Hagela bude vědět, že prezidentovy představy o stavu světa formované v úzkém kruhu poradců mají vždy přednost před bezpečnostními zájmy země, na které není radno upozorňovat. Nemůže si tedy stěžovat, že by netušil, jakou odpovědnost na sebe bere.

Vytisknout