Permanentní hospodářská krize ochromuje slušné lidi a dává moc podvodníkům

20. 10. 2014

Je logické, že si lidi cítí bezmocní, když vidí, jak selhávají nejlepší lidi vaší generace - politikové i diplomati jsou bezradní tváří v tvář kolapsu globálního pořádku.

V ekonomice normálně vládnou velké, nezvládnutelné síly, avšak tím, že jim porozumíme, získáváme schopnost jednat. V normálním kapitalistickém systému znamená schopnost jednat znát pravidla systému.

Jenže v rozbouraném systému se moc přesunuje k extrémům. Většina lidí má pocit bezmocnosti, protože pravidla už nefungují. Naproti tomu miniaturní menšina náhle získává neuvěřitelnou moc.

Takoví lidé zakládají firmy a lehce je zase likvidují, dávno předtím, než přijde povinnost podat daňové přiznání. Vznikla celá mezinárodní třída podvodných podnikatelů. Krize takovéto lidi osvobozuje, my ostatní jsme ochromeni.

Rezignujeme: přijímáme, že je normální, že ekonomiku vedou pitomci k bankrotu, že všechny války končí katastrofálně, fiaskem, anebo nespravedlností. A přijímáme, že všichni političtí hrdinové - jakkoliv vznešení - nás zradí.

Zrekonstruovat ekonomiku, zastavit epidemii eboly a přivést pořádek na Blízký východ, to jsou úkoly, které jsou pro jednotlivce příliš velké. Avšak boj proti fatalismu musí začít v demokratické republice mozku. Řecko je v obrovské krizi, způsobené škrty. Tamější mladí lidé mají obrovskou schopnost bránit se proti fatalismu a být inovativní. Ať jsou to anarchisté, kteří vytvořili největší legální squaat v Evropě, anebo podnikatelé, kteří si tváří v tvář nepřátelství řecké byrokracii vypracovali nové formy podnikání.

V současnosti jsou stovky našich spoluobčanů - civilistů i vojáků - v západní Africe a dobrovolně riskují život v boji proti ebole. To je aktivismus v nejobdivuhodnější formě. Lidé, kteří se snaží zachránit město Kobane - turečtí anarchisté, kurdští partyzáni, novináři na volné noze a posádky britských stihaček - to je také aktivismus v nejčistší formě.

Největší pocit bezmocnosti však pociťujeme v oblasti ekonomiky. Politikové, ústřední bankéři, podnikatelští manažeři, dělníci a spotřebitelé jsou obětí fatalismu. Největším nebezpečím v současnosti není klesání cen akcií na světových trzích, ale masová psychologie bezmocnosti. Jejím dlouhodobým důsledkům nerozumíme.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout