KRÁTKÁ PŘEHLEDOVÁ ANALÝZA MEZINÁRODNÍ SMLOUVY S NÁPOVĚDOU

Blíže k TTIP a ISDS - blíže ke štěstí

14. 8. 2014 / Jan Campbell

Je již téměř zázrak, že se více a více objevují nejenom informace a podrobnosti k TTIP. Nejenom v ČR. Je možno srovnávat, předběžně hodnotit a tím hledat opravdový smysl této obří a doposud tajné smlouvy.

Smlouva má přinést štěstí přibližně 820 milionům občanů USA a EU. Již zde se nabízí mnoho otázek. Jednou z nich je na příklad: Kdo inicioval tajnou akci s cílem udělat šťastnými stovky milionů občanů v hospodářském systému, který denně nabádá a tlačí každého doposud nešťastného občana se starat sám o sebe?

Podaří-li se za předpokladu uvedených podmínek přinutit Evropskou komisi k veřejnému stanovisku, lze předpokládat, že odpověď bude podobná té, kterou nedávno obdržel a opublikoval v deníku Právo český europoslanec za ČSSD, profesor Keller. Přesto lze nejenom věřit, ale i předpokládat, že dojde k diskusi v Evropském parlamentu. Snad se dožiju té hodiny, kdy bude mít profesor Keller slovo v Evropském parlamentu, ve kterém je mnoho kritiků a skeptiků, ale i promotérů a lhostejných, co se týče TTIP.

Vzhledem ke korupci a kompromatům, nashromážděným americkými bezpečnostními službami po celá desetiletí v staro- a mlado-demokratické Evropě, konečný výsledek – podpora TTIP – mně proto nepřekvapí. O to příjemnějším představením by byla nepodpora smlouvy, tmelící zájmy občanů Evropy a jejich zástupců.

Jako by ani nebyl předem jasný výsledek debat v EP a podpora TTIP zástupců vlád jednotlivých členských zemí EU, věřím, že doteď tajené dílo doputuje až k Evropskému soudnímu dvoru. Tam by se mělo s konečnou platností rozhodnout o tom, potřebuje-li TTIP ke svému reálnému životu souhlas nejenom jednotlivých vlád členských zemí EU, ale i souhlas národních parlamentů členských zemí EU. Jestliže ano, nastane doba opravdu bohaté sklizně nejenom českými poslanci či senátory. Nehledě na roční období, jaro, léto, podzim nebo zimu.

48 milionů podniků a podnikatelů by se v tu chvíli mohlo ucházet o přízeň parlamentářů a snažit se nakrmit parlamentní koně! Takový počet jenom středních podniků a podnikatelů opublikovalo americké velvyslanectví v Berlíně. Kolik to stálo času, poradců a peněz, než se zveřejnilo množství naší budoucí a šťastné podnikatelské elity, která ze smlouvy zbohatne, ví snad jenom Bůh, zastoupen papežem Františkem.

Ten a podnikatelské elity to nemají ale lehké ani dnes. Podnikatelé mají totiž již dnes k zohlednění přibližně 300 regionálních smluv. Nejznámější jsou NAFTA (USA, Kanada, Mexiko) z roku 1994, a samozřejmě EHS (dnes EU- evropská smlouva). NATFA dokázala položit Mexiko na lopatky a Kanadu na kolena, aby mohla spolu s USA mimo jiné vyhlašovat sankce proti Rusku.

Dokazovat výše uvedená tvrzení pro skutečnosti znajícího čtenáře není potřeba. Vědět by ale měli střední podnikatelé, aspiranti na štěstí plynoucí z TTIP, že jejich den přijde až v roce 2027. A to v neurčité formě a odhadované výši 0,48 procent doplňkového hospodářského růstu. Kdo to spočítal, kde a jak to (s) počítal a na základě jaké smlouvy a metody bylo dosaženo tohoto výsledku, za který by se nemusela stydět ani pražská Státní plánovací komise nebo Gosplan v Moskvě, zcela určitě neví ani onen Bůh. Smlouva je tajná a tak je nám dáno pouze VĚŘIT (nebo nevěřit).

Bůh to nemá lehké ani u věřících v USA a EU. Elity těchto zemí na věčné časy spřátelených i ve světové obchodní organizaci WTO si také neví rady, jak dál demokraticky zjednodušit business. Již delší dobu se jim totiž ani na půdě WTO nedaří dosáhnout toho, co slibuje bojová akce TTIP a před několika lety slibovala mnohostranná dohoda o investicích MAI. A v teď ke všemu tomu ještě přichází Putin s ruskou žalobou u WTO kvůli sankcím. Nezávidím ani roli, ani peníze ani budoucí kariéry soudcům evropského a WTO soudu.

Nemají a nebudou to mít to lehké ještě dlouho ani šerpové a vyjednávatelé smlouvy. Ti se musí nejdříve vypořádat se 149 399 pozměňovacími návrhy a připomínkami k dodatku TTIP, který je ještě tajnější, než samotná TTIP.

Tím je ISDS, smlouva o pravidlech ochrany investic (investor-state dispute settlement – např. kapitola 11 NAFTA). O ISDS by se mohlo referovat odděleně. Je to také velice sofistikované dítě, něco podobného zázraku.

V budoucích sporech se může stát, že stát bude finančně zodpovědný za činy svých občanů – za stávky či povstání. Bude muset finančně kompenzovat ztráty ze zlepšení sociální či ekologické situace svých občanů – ISDS bude mít dopad na schopnost vlád při provádění reforem a legislativních a politických programů týkajících se například veřejného zdraví, ochrany životního prostředí a lidských práv, včetně pracovních práv. Zatím osobně neprověřený příklad je žaloba švédské energetické společnosti Vaterfall proti Německé spolkové republice. Žaloba prý požaduje 3,7 miliardy euro jako odškodnění za rozhodnutí německé vlády zakázat výrobu elektrické energie pomocí atomových elektráren. Kdo chce vědět více, může si prostudovat krátkou soudní historii sporů členů NAFTA. Ta jasně dokazuje, že kromě USA to nikdo u soudu neumí. Kam chodili mexičtí a kanadští právníci a diplomaté do školy? Kde studovali naši vyjednavači-diplomati a právníci? Snad ne u piva v Plzni, nebo modernizovaném VUML, dnes možná zvaného VUNL, vysoké učení neoliberalismu. Příklady táhnou: Apotex versus Spojené státy, Centurion Health Corporation versus Kanada, Chemtura Corporation versus Kanada, Dow AgroSciences versus Kanada, Philip Morris versus Austrálie či versus Uruguay, Occidental Petroleum proti vládě Ekvádoru, Tullow Oil proti ugandské vládě za to, že zavedla DPH. Indonéská vláda byla žalována v červnu 2012 těžební společností Churchill Mining se sídlem v Londýně proto, že místní vláda jí zrušila koncesní právo...

Nebudou to mít lehké němečtí protestanti, katolíci, židi a ateisté, a potažmo ani čeští podnikatelé. Němci mají mít ke dnu štěstí v roce 2027 přibližně 110 000 nových pracovních míst... Do té doby musí každý Němec věřit, že každá 1 miliarda USD extra exportu přinese 6 000 nových pracovních příležitostí. Nevím jak kvalitních a v kterých oblastech. Nikdo neví ani u tohoto čísla, kdo ho vypočítal, kde a jak to (s) počítal a na základě jaké smlouvy a metody bylo dosaženo tohoto výsledku. Chci věřit, že Bolognský vzdělávací systém, na jehož oslavu 15 letých narozenin se ve většině zemí EU, jak se mi to jeví, nenašly peníze ani čas, se neujal moci na všech německých univerzitách a institutech.

Jedno se mi zdá ale jisté, že plánovaná expanze exportu po podepsání TTIP nenahradí mezitím ztracená pracovní místa spojená s exportem do Ruska a sankcemi proti Rusku. Důvěra je prostě pryč. A i když dojde ke konci sankcí dříve, než osobně předpokládám, nic nebude tak, jak to bylo „do sankcí“. Ani v Německu, ani v Rusku. To platí samozřejmě i pro ČR a všechny ostatní spojence USA. Proto s USA na věčné časy!?

TTIP je jako bonboniéra z pralinek. Nikdo neví co je v ní, podobně jako nikdo neví co je v pralinkách, darech od Porošenka. Jeho partner Jacenjuk bude hlasovat také o sankcích proti Rusku. Má jich na papíře 26! Hezké číslo. V Číně ale nepatří 26 k těm šťastným číslům. Porošenko a Jacenjuk dokázali zaměnit demokracii za business. Podobně tomu bude i s TTIP.

Demokracie a její soudy se vší svoju slabostí bude zaměněna za lobby a privátní arbitrážní soudy a soudce, neodpovědnéí nikomu, natožpak veřejné moci. Putin nebude posledním, komu se nebude líbit prohrávat u arbitráží, obsazených profesionály s velkou zkušeností a reputací. Rozsudek Haagského arbitrážního tribunálu dokazuje, že stará a desetiletími prověřená praxe soudců – seniorů – sedmdesátníků v dnešním světě jedné pravdy nic neznamená. Neviditelná ruka trhu přece jenom asi existuje, je živá a funguje.

TTIP nás bude učit přes soudy, že něco je škodlivé jen tehdy, až to někdo dokáže u soudu. Zatím je to v Evropě téměř naopak. Česká obchodní inspekce ČOI bude moci nastoupit cestu do zapomenutí. Další úspora ve státním rozpočtu se možná zalíbí i současnému ministru financí ČR a jeho společnostem.

TTIP, to je bojový klub se dvěma členy. První pravidlo všech známých bojových klubů zní: Nikdy nemluv o tom, že klub existuje! Podobná je praxe USA a EU. Evropská komise nemůže dát na papír, že otázky kultury budou z TTIP vyřazeny. Že nebudou součástí TTIP. Evropská komise orálně mlží, nejenom v této otázce. 14 ministrů kultury členských zemí EU, to jest polovina zemí, které daly mandát k vyjednávání TTIP, nejsou schopni se prosadit. Je to slučitelné s proklamovanou demokracií?

TTIP se stala díky práci novinářů Sueddeutsche Zeitung, J. Brühla, S. Ebitsche, D. Esslingera, C. Gasteigera, M. Kolba a S. Liebricha předmětem rozsáhlého projektu. Nebylo by na škodu, kdyby se například MPO ČR ujalo podobné iniciativy a podpořilo ze zdrojů EU věcné osvětlení problémů, se kterými se s největší možnou pravděpodobností setká mladší a mladá generace podnikatelů a zástupci různých sdružení a organizací, majících v popisu své práce ochranu občanů a zájmů ČR před příliš velikým štěstím, přineseném atlantickým TTIP tsunami.

Analýza vzniku, průběhu jednání a možných následků TTIP společně s analýzou vzniku, průběhu a následků sankcí proti Rusku by mohli napomoci vrátit nejenom občany ČR, ale i jejich přátele zpět k realitě a porozumění toho, co se skrývá pod pojmy jako je národnost, státotvornost a v neposlední řadě ukázat, jak důležitou roli v historii a současnosti má a měla by mít kultura vlastního národa i v globalizovaném a post – globalizovaném světě.

V neposlední řadě by mnozí věřící a nevěřící včetně politiků všech úrovní lépe pochopili význam nekatolického desatera katolického papeže Františka, zveřejněného nedávno ve venezuelském listu Viva.

A nebylo by potřeba čekat na další super-úplněk, další meteorický roj Perseidy nebo překvapení ze skutečnosti, že sliby jsou většinou chyby.

Vytisknout