Byl jednou jeden král

10. 12. 2013 / Libor Veselý

Všichni byli spokojení, král si užíval volného času sledováním veseloher a klaunskými čísly, rádci se nám taky pěkně kulatili každým královým podpisem.

Jednoho dne však nastal zlom. Rádci přiběhli ke králi a sdělili mu, že královská pokladnice se rychle vyprazdňuje a je proto nutné si utáhnout opasky. Král vstal a o dírku si utáhl opasek a podepsal papír, který nařizoval, aby mu byly sníženy příděly potravin. Rádci jen stáli, spokojeně se usmívali a chlácholili krále, že jinak to nejde a oni že si už opasky taky utáhli.

Šlo to s královstvím z kopce, král si stále víc a víc utahoval opasek, zdálo se mu ale, že rádci si spíš opasky povolují, aby objaly jejich tučnější a tučnější těla.

A tak si rádce zavolal a oznámil jim, že už jim nevěří a chce si zvolit nové. Ti ho začali přesvědčovat, že oni se v tom už vyznají, jiní království ohrozí, a proto by inteligentní člověk chtěl právě je a pán král přeci není hloupý. Začali mu líčit, jak by se po jejich výměně státní pokladnice vypařila docela a jen oni jsou ti, jež můžou království zachránit před katastrofou. "Přece byste nechtěl králi, aby naše krásná země dopadla jako Jihovýchodní království."

Ano král je inteligentní a nechce takový konec, proto si ponechal rádce dál a utáhl opasek na poslední dírku. Skoro už nejedl, ale divadelních představení se dosud nevzdal.

Další týden přišli jeho moudří rádci zas. Tentokrát i oni měli opasky na poslední dírce (vypadaly nově a dvakrát delší než ty předchozí). "Králi nedá se nic dělat, doba je zlá, potřebujeme ušetřit ještě víc."

Král už kost a kůže se tedy vzdal posledního, co měl, rozptylujících představení. Měl potom hodně času. Jeho mozek v tichu ho nutil přemýšlet. V tom přemýšlení hladový oslabený a zoufalý král procitl, otevřel oči a uzřel pravdu. Chopil se sekery a sťal svým rádcům hlavu. Nemohl uvěřit tomu, jak se nechal obalamutit a téměř připravit o svou moc, na kterou on jediný má dědičné právo. Začal všechno budovat od začátku, pilně pracoval, přemýšlel jak vylepšit svůj život, vynalézal.

Zpočátku to šlo těžce, zapomněl skoro všechno potřebné pro nezávislé uživení se, ale nevzdával se, potil se, krvácel a časem začal opět přibírat na váze a budovat prosperující království.

Všechno dobře dopadlo, král byl spokojený a království opět stálo pevně na nohou. Tak tomu bylo po mnoho let, až královi připadlo, že jenom pracuje a stará se o správu země. On by si přece radši užíval života, když se království tak daří a nic mu nehrozí. Dumal jak to udělat, aby měl více času na své koníčky. Nakonec přišel na to, že nejlepší bude zvolit si tři moudré rádce s nepochybně dobrými úmysly.

Král, o němž pojednává tento příběh, Společnost se jmenoval.

Vytisknout