Stát by měl přát především těm méně úspěšným

4. 10. 2013 / Tomáš Fiala

Již několikrát jsem zahlédl billboard známé modré barvy s heslem: Chci stát úspěšným přející, a proto volím pravici.

Napadlo mne, že úspěšní to tolik nepotřebují, když jsou úspěšní, že jim přeje štěstí, osud, proč by jim měl přát ještě stát? Ten by měl naopak přát a pomáhat především těm méně úspěšným, aby se stali také úspěšnými. Abychom byli úspěšný stát, úspěšná společnost.

A znovu si kladu otázku: Je ÚSPĚŠNÝ člověk také společensky PROSPĚŠNÝ? Koho vlastně považujeme za úspěšného? Není za kritérium úspěšnosti často považována především výše příjmu či velikost majetku?

Málokdo by asi obdivoval "úspěšného" nájemného vraha či dealera drog. Ale jak se díváme například na "úspěšné" exekutory, provozovatele předváděcích akcí s nabídkou zboží pro důchodce nebo poskytovatele půjček bez ručitele lidem, kteří budou s vysokou pravděpodobností nesolventní a skončí v dluhové pasti? Jak hodnotíme firmy, které snižují počet zaměstnanců a současně nutí ostatní pracovat trvale přesčas? Které zneužívají cizince jako levnou pracovní sílu? Nebo které dosahují "úspěchu" (čili zisku) například za cenu poškozování životního prostředí? Jistěže existuje řada lidí, kteří zbohatli poctivou cestou a pro společnost vykonali mnoho prospěšného. Ale u řady jiných lidí, tvrdících, že zbohatli poctivou prací, by bylo namístě se zeptat, čí práce to byla.

Stát by samozřejmě neměl klást žádné překážky těm firmám či podnikatelům, které svou činností přinášejí něco užitečného a prospěšného pro společnost, prodávají to za odpovídající cenu, chovají se férově ke svým zaměstnancům a vyplácejí adekvátní mzdy, prospívají nebo alespoň příliš neškodí životnímu prostředí, řádně platí daně a plní ostatní povinnosti vůči státu. Ale druhou stranu by stát neměl tolerovat například vyvádění zisků do daňových rájů ani poskytovat soukromým firmám zakázky za nepřiměřeně vysoké ceny.

Italský spisovatel Primo Levi v jedné ze svých knih srovnává život v civilizované zemi a v koncentračním táboře (kde jako Žid strávil během druhé světové války několik let).

Za civilizovaný stát považuje takový stát, kde zákony brání tomu, aby chudí byli ještě chudší, bohatí byli ještě bohatší a mocní ještě mocnější. Své zkušenosti z koncentráku popisuje naopak slovy: kdo má, tomu bude přidáno, kdo nemá, tomu bude ubráno.

Názor, že stát by měl přát (především) úspěšným ve mně proto nevyvolává příjemnou představu. Myslím si, že civilizovaný stát by měl přát spíše PROSPĚŠNÝM a především usilovat o to, aby se prospěšnými (a tedy úspěšnými) mohli cítit všichni jeho občané.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.10. 2013