Jak se (ne)brání demokracie

13. 7. 2013 / Marek Řezanka

Přesto většina mainstreamových médií jednoznačně stojí za stanovisky expremiéra Nečase či exministra Kalouska, že naše demokracie je ohrožena právě takovými "živly", jakými jsou Ivo Ištvan či Robert Šlachta. Máme se tedy policie začít bát? Máme přestat věřit státním zástupcům? Máme jejich prací pohrdat, protože jednají "svévolně a nedemokraticky"?

Právě v tomto kontextu nepověřil prezident republiky, Miloš Zeman, sestavením nové vlády, jež by stála na starém půdorysu ODS -- TOP09 a nikým nevoleném subjektu LIDEM, Miroslavu Němcovou, třebaže mu pod nosem šermovala seznamem 101 jmen. Jedno z těch jmen patří expremiérovi Nečasovi, kterého ODS policii nevydá, kdyby ho měla chránit do roztrhání těla. Zkrátka ukázka parlamentní demokracie, jak se patří.

Dilema ČSSD

Nyní se vedou debaty, zda prezident republiky jednal protiústavně, nedemokraticky a špatně.

Protiústavně nejednal -- pouze se odchýlil od běžné praxe. Běžná praxe ovšem nepočítá s případy, kdy je expremiér vyšetřován, či dokonce obviněn policií. Pokud by se prokázalo, že závažná obvinění policie jsou opodstatněná, jak by zpětně byl hodnocen prezident Zeman, kdyby Nečasově kabinetu dovolil setrvat ve funkci, jako by se nic nedělo? Prezident může v krajním případě pověřit sestavením vlády i někoho mimo parlamentní strany. Je ovšem důležité, aby poslanci jeho krok posvětili.

"Miloš Zeman náš parlamentní systém nevykolejil a osobně nijak nepřekvapil, když jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem nové vlády, která má ve Strakovce nahradit Nečasovu vládu pravicové koalice, jež se zprvu tvářila nadějně, pak se mezi sebou do krve rozhádala a nakonec ji potopilo policejní vyšetřování korupce a organizovaného zločinu.

Měl snad prezident jmenovat Miroslavu Němcovou premiérkou? Bylo by to parlamentně "čistší" řešení?... Kde se vzala ona parlamentní většina, jež se postavila za Miroslavu Němcovou? Není žádným tajemstvím, že vláda v tahanicích kolem tzv. daňového balíčku a církevních restitucí většinu ve sněmovně ztratila - z policejních protokolů se nyní dozvídáme, za jakou korupční cenu se tehdy ODS pokusila zkonsolidovat své parlamentní řady.

Ať však nyní počítáme, jak počítáme, stejně nemají ODS a TOP 09 s LIDEM dohromady většinu ve sněmovně, to by LIDEM musela mít deset poslanců a mohla by s klidem ustavit svůj poslanecký klub. Samotná pofidérní koaliční snaha snížit počet poslanců nezbytných na ustavení klubu na osm, aby se dostalo také na LIDEM, je důkazem, že vládní koalice většinu ve sněmovně nemá", rozebírá poměrně střízlivě politolog Milan Znoj stávající situace v článku "Rusnokova prezidentská vláda. Kam s ní?" (Deník Referendum, 27. 6. 2013).

Jak se k Zemanově vládě postaví ČSSD, KSČM, ODS, TOP09, Věci veřejné a LIDEM? ČSSD hraje jako velký favorit nadcházejících parlamentních voleb o hodně. Že by měla svůj náskok ztratit těsně před cílovou rovinkou, ji musí nesmírně znervózňovat, o to více, že se jí to již dvakrát stalo, a to v letech 2006 i 2010. Zopakuje si nezdar do třetice?

"Suma sumárum -- plán ČSSD na rozpuštění Sněmovny nevyjde, předčasné volby nebudou... Výsledkem voleb pak může být podobně patová situace jako v v roce 2010: silná levice, silná pravice a přetahování o jednotlivé poslance. Takže -- sociální demokracie by podle mého skutečně udělala pro svůj volební úspěch nejvíce, kdyby vmanévrovala pravicovou koalici do vlády Nečase bez Nečase", píše mj. ve svém článku "Oč by mělo jít sociální demokracii" (Právo, 12. 7. 2013) politolog Jan Bureš. Pokud by zde nebyla ona korupční aféra, skutečně by pro ČSSD bylo nejlepší, kdyby kabinet Petra Nečase dopil pohár hořkosti své nepopularity u občanů do dna.

Jenže ona aféra tu je -- a to situaci poněkud mění. Nelze opomenout dlouho trvající frustraci mnoha lidí, že spravedlnost neexistuje a že všechny politické skandály se zametou pod koberec. Nyní napjatě čekají, jak dopadne masivní policejní vyšetřování, které se zaměřilo na skutečné "větší ryby". Proslýchá se (v tomto duchu spekuluje například politolog Zdeněk Zbořil), že by obviněn mohl být i exministr Kalousek, což by vysvětlovalo jeho emotivní rétorická cvičení v hexametru Jiřího Paroubka či Davida Ratha. Přesto však Kalousek nehájí ani pověstný "modrý únor" Jiřího Paroubka (jeho emotivní projev po prohraných parlamentních volbách v roce 2006) ani exhejtmana Ratha, o němž prohlásil, že mu chybět nebude.

Sám nyní patrně žije v obavě, že tentokrát nebude nikomu chybět on sám. Proto ta obhajoba demokracie, která nezněla ani po odštěpení platformy "LIDEM", ani po hlasování za korupci odsouzeného poslance Pekárka, ani při udělování "trafik rebelům z ODS".

Pokud je v pořádku přes rok trvající vazba u Davida Ratha, nemůže vadit pár měsíců v případě Nagyové. Nebo jsme se snad ocitli v nějaké jiné hře se zcela novými pravidly?

"Je to evidentně nátlaková vazba... Ta vazba všem obviněným zničila jejich společenský status, každým dnem i týdnem je ničí i existenčně. Chci připomenout, že všichni obvinění jsou živitelé rodin a u některých obviněných je známý fakt, že mají závažné zdravotní problémy... Tady jsou splétány jednotlivé příběhy a je z nich konstruována kauza, která má závažné politické a ústavní dopady."

"Vazbu na návrh státního zastupitelství nařídil soud, a to je standardní postup", kontruje Ivo Ištvan. Sociální demokracii by se bagatelizace této kauzy nemusela vyplatit. Řadě jejích voličů chybí její jasné vyjádření, že trvání Nečasovy vlády - třebaže bez Nečase -- není přípustné.

Sociální demokracie se více než na vládní aféru zaměřila na svůj strach (či strach části svých předních politiků) z Miloše Zemana.

Tento strach by jí významná část jejího voličstva nemusela prominout -- a mohla by jí ho u voleb spočítat.

Některým představitelům ČSSD to v posledních dnech evidentně dochází:

"ČSSD považuje snahu expremiéra Nečase účelově zpochybňovat vyšetřování kauzy Nagyová za nepřijatelnou. Vyšetření možné korupce v nejvyšších patrech ODS, stejně jako kdekoliv jinde, musí být nezávislé a nesmí podléhat žádným politickým tlakům. O tom, zda došlo k trestnému činu či ne, musí rozhodnout soud, nikoliv Petr Nečas," prohlásila Alena Gajdůšková.

Že je situace na naší politické scéně vážnější, než jenom že se provalil milostný trojúhelník expředsedy vlády, potvrzují slova Ivo Ištvana.

"Možná je ta situace ještě komplikovanější, než si myslíte. Prověřujeme klientelistickou síť a z toho samozřejmě lze odvodit mnohé. My nesmíme ani naznačovat. Ale věřte, že naše počínání je odůvodněné a veškerý náš postup můžeme doložit," sdělil vcelku jasně a výstižně olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan.

ČSSD by tak mohla v roce 2014 poznat hořkost let 2006 a 2010 právě v případě, že by svými kroky dopomohla k pokračování vlády stižené mimořádným skandálem.

Na jaké varianty může sázet?

1) Podpora Rusnokově vládě. Pro část ČSSD je to obdoba rudého šátku pro býka. Je zde obava z údajné pomsty prezidenta Zemana ČSSD za to, jak se někteří poslanci zachovali v parlamentní volbě prezidenta v roce 2003. Na tuto kartu hodně spoléhá Miroslav Kalousek, když se tváří jako zastánce ČSSD. Rozprostírá se zde vize posílené SPOZ a oslabené ČSSD, která ztratí svou identitu pokrokové levicové strany. Je ale taková?

2) Pokus o sestavení vlády ČSSD poté, co Rusnokova vláda důvěru poslanců nedostane. Může ČSSD uspět? Najednou snad přestane platit 101 hlasů pro ODS, TOP09 a LIDEM? Jistě, ČSSD byla - na rozdíl od úřednické vlády Jiřího Rusnoka, vítězem parlamentních voleb. Úřednické vlády ovšem volbami neprocházejí. Mají mandát pouze dočasný -- a to k překlenutí politických krizí. Někdy mohou mít za sebou poměrně širokou podporu parlamentních stran -- jako v případě nepsané velké koalice ČSSD a ODS v letech 2009-2010, jindy mohou být drženy nejmenší představitelnou většinou. Proč by ale v této situaci měla jít na scénu ČSSD? Aby sloužila stranám čelícím korupční aféře jako terč k odvedení pozornosti. Aby místo Kalousků a Blažků byli na scéně Hulínští? Aby ztratila důvěru svých voličů dříve, než ji bude moc získat? Proč by měla nyní usilovat o ideologicky ukotvený kabinet? Zatím se volby nekonaly. Náplní Rusnokovy vlády nemá být pravo-levá orientace, ale zajištění podmínek k nezávislému policejnímu vyšetřování. Má na něm ČSSD zájem?

3) Podpora vládě Miroslavy Němcové. ČSSD se bude bít v prsa, že jedná čistě demokraticky. Vyšetřování vládních politiků vyzní do ztracena. Mnozí voliči ČSSD budou zklamaní a budou chtít ČSSD dát nějakou zpětnou vazbu. Kromě TOP09 posílí i Okamurův Úsvit přímé demokracie, který bude poukazovat na tristní výsledky vyšetřování -- a bude žádat nápravu, a Babišovo ANO, které se již dnes mocně vymezuje vůči prezidentovi Zemanovi. Babišovým zájmem rozhodně nejsou předčasné volby. Potřebuje čas na mobilizaci, čas, kdy mu média, která si koupil, zajistí dostatek sympatizantů. Posilovat může i DSSS. "Tekutý hněv", jak ho definoval Václav Bělohradský bude stimulován vůči skupině osob, která bude označena za nepřátelskou. Lze očekávat vzedmuté vlny rasové nesnášenlivosti.

Co ti druzí?

KSČM vcelku nemá co ztratit. Nemá problém Rusnokův kabinet podpořit -- a nejspíše tak učiní.

Zajímavé bude, jak se zachovají ODS a TOP09. Jednota jejich postoje je pouze zdánlivá. Nesmíme zapomínat na věčné politické střety Miroslava Kalouska s Petrem Nečasem. Jediné, co je nyní spojuje, je obava z policejního vyšetřování.

Slyšíme, že řada poslanců má hypotéky a předčasné volby si nepřeje. Pak tu budou ti, kteří se mohou obávat ztráty poslanecké imunity, že by je čekalo policejní vyšetřování. Co ale ti zbylí?

Marná sláva, s blížícími se parlamentními volbami se odhalí i skutečnost, že ODS a TOP09 jsou nesmiřitelným rivaly. Bojují přitom o stále se tenčící počet voličů, jakkoli je třeba všechny předvolební průzkumy brát s rezervou. Již neplatí, že TOP09 je na pravici "ta čistá" a "kmotrovská" je pouze ODS.

Nejednota panuje i v případě, že Rusnokova vláda získá důvěru. Zatímco M. Kalousek preferuje jakoukoli vládu s podporou 101 a více hlasů, která mu zajistí imunitu, např. M. Němcová či K. Schwarzenberg by v takovém případě uvažovali o možnosti rozpuštění Sněmovny ČR a o vypsání předčasných voleb. Pro část ODS by předčasné volby mohly být záchranou. Výraznějšímu volebnímu úspěchu této strany snad nevěří ani její největší fandové, stále však hrozí, že by mohla v roce 2014 balancovat na pětiprocentní hranici volitelnosti. Zvláště, kdyby se M. Kalousek vrátil na scénu jako "neporažený". Zájmem ODS tak není například scénář, kdy by se TOP09 dohodla s ČSSD a odstavila ODS ze hry. K tomu je třeba připočíst, že pro část možných voličů ODS není Rusnokův kabinet žádnou pohromou. Naopak, tito voliči by ho mohli vnímat jako naději na zklidnění situace s tím, že většinou jde o respektovatelné odborníky.

Pokud půjde k volbám až v roce 2014, může pravicový volič inklinovat ke zcela novým subjektům. Sítě na něj začínají tkát jak Babiš, tak Okamura. Oba přitom budou -- jak jinak než široce rozkročeni -- čekat i na chyby ČSSD.

Preference TOP09 se hodně odvíjejí od pozice Miroslava Kalouska. Kdyby snad měl být vydán policii, mohla by se TOP09 propadnout i pod pět procent. Možná i to stojí za Kalouskovými přirovnáními prezidenta Zemana ke Gottwaldovi.

Může se nějak zachránit ODS? Značná část jejích voličů ji zřejmě odepsala. Pokud by tato strana měla mít ještě nějakou šanci, potřebuje dát signál, že si uvědomuje hloubku současné politické krize -- a že je ochotná ji řešit. Najde se část jejích poslanců, kteří v sebezáchovném pudu vyjádří podporu Rusnokově kabinetu?

Zatím to vypadá, že ODS bude celou aféru bagatelizovat.

"Ukazuje se, že bývalí poslanci ODS a expremiér, který s nimi politický obchod udělal, jsou stíháni za něco, co trestným činem není a nikdy nebylo. To nebyl žádný úplatek, to je běžný politický obchod, který je nejen v této zemi, ale téměř v celé Evropě zvykem. A když je něco zvykem a nebere se to jako zavrženíhodné jednání natolik, že by to muselo být uzákoněno jako trestný čin, tak to trestný čin není a být nikdy nemůže," argumentuje advokát, Kolja Kubíček.

Dělala se "běžná politika", jediný problém představuje postup Ivo Ištvana. S tímto postojem ODS díru do voleb neudělá. Zvláště, budou-li se připomínat voliči vykroužkované tváře, jakou je například tvář Ivana Langera.

"Neznám spis, takže neznám detaily, nicméně z toho, co jsem se dozvěděl a co jsem si přečetl, jsem o tom přesvědčen. Věřím tomu, že existuje nepřekročitelná hranice mezi politikou, parlamentní demokracií a procesy, které jsou v ní od dávnověku standardní, a to po celé zeměkouli, a trestně právním konáním," formuloval svůj postoj exministr vnitra, Ivan Langer.

Ano, o ohrožení demokracie toho slyšíme v posledních měsících hodně. Nejprve média zahlaholila, jak nám vyšetřovatelé svrhli vládu -- a jak je to nebezpečné. Nyní zase slyšíme polnice, že prezident Zeman je autokrat, který nás pevně přikurtuje k Rusku a nedá nám svobodně vydechnout. Tento ryk má patrně zakrýt rozčarování Evropské Unie z hospodaření s jejími penězi, za něž zodpovídal ministr financí. Když se z něho teď stal kromě ochránce demokracie i přítel ČSSD, nemůže moc nahlas vykřikovat, jak moc "ČSSD krade, že ani poledne nedrží". Nehodilo by se to.

"Opovrhování ústavními zvyklostmi je cesta k autokratickému státu a oslabování právního demokratického státu," notuje pro změnu "ochránce české demokracie" a "expert na pravomoci české policie", Miroslav Kalousek.

Na to, kdo vlastně v ČR porušuje Ústavu, se názory různí. Máme být přesvědčeni o tom, že hlavním škůdcem je prezident Miloš Zeman. Ale občas prosákne také informace zcela jiného ražení.

"Ty politické obchody byly vždycky na hraně, policie mohla konat v případě, kdy měla důkazy o souvislosti mezi úplatkem a tzv. obstaráním věci obecného zájmu. Je nutné říci, že politici měli mnoho let na to, aby tyto své politické obchody dostali do roviny s morálkou. Všichni vnímají politické obchody jako něco mimořádně nemravného.

Politici místo toho, aby sami dokázali politické obchody dostat do nějaké mravní roviny, tak jich dál využívali a zneužívali a dotáhli to tak daleko, že za politický obchod považují i situaci, kdy je porušena Ústava, kdy je porušen ústavní slib poslance. Tím, že politici sami nekonali, víceméně donutili konat policii. Když oni nebyli schopni najít nějaké mravní a akceptovatelné postupy ve svých politických obchodech, tak to holt udělá policie, a soud řekne, co zákonné je a co zákonné není. Ale oni tu šanci měli, nevyužili ji, ať se tedy nediví, že teď konají orgány činné v trestním řízení," vyjádřil své přesvědčení advokát, Václav Láska.

Prezident republiky zatím nepostupuje ani protiústavně, ani nedemokraticky. Nehodlá poslance nijak obcházet. Svou představu řešení krize jim nabídl -- je nyní na nich, jak se s jeho návrhem vypořádají. Dlužno říci, že ČSSD zatím prováhala, co mohla. Nevyjadřovala se k jednotlivým ministrům Rusnokova kabinetu, neříkala, koho by v této vládě viděla raději. Nevzala si ani vlastní pokus na sestavení nějaké vlády. Přitom sama mohla přijít s představou úřednického kabinetu, který by vznikal pod její taktovkou.

"Představte si, že by dostal Sobotka druhý pokus a sestavil by vládu i z těch svých stínových ministrů, kteří jsou u veřejnosti nejméně populární... Stačí jmenovat Špidlu či Dienstbiera. To opravdu Sobotka myslí vážně, že nastoupí tito lidé? Navíc by měla taková vláda ještě menší naději na podporu od různých politických stran nežli nynější vláda 'odborníků', jakkoliv je v tomto smyslu haněna", nechal se slyšet politolog Zdeněk Zbořil.

Zbývá odhadnout, jak se při hlasování o důvěře Rusnokově vládě zachovají Věci veřejné a LIDEM. Pokud budou chtít tyto strany v následujících volbách bodovat, jsou si patrně vědomy, že příklonem k vládě Miroslavy Němcové si nijak nepomohou. Strana LIDEM pak jenom dá vyniknout ostudné nálepce nikým nevolené strany, která bude ve volbách ráda za dvě procenta hlasů. K. Peake si možná vzpomene na své potupně krátké funkční období v roli ministryně obrany. Nelze předpokládat, že by se tato "zimní královna obrany" řídila čistě emocí pomsty za příkoří, nedá se ale vyloučit, že určitou úlohu tato epizoda v jejím rozhodování hrát může. Hlavní pro ni zřejmě bude, jak se zachovají KSČM, ČSSD, VV a další poslanci, kteří by mohli dát dohromady 101 hlasů.

Pro Věci veřejné příliš variant neexistuje. Vít Bárta i Radek John odešli ze souboje s M. Kalouskem poraženi na body a jistě mu nezapomněli ani to, jak vyřídil Lessyho. Jenže Lessy se vrací -- a mračna nad Kalouskem houstnou.

Chléb a hry v roce 13

Při aplikaci "scénáře her" jsou na politické dění většinou aplikovány hry s nenulovým součtem, to znamená, že nikdo nemá naději shrábnout celý bank.

Je tomu i v případě vyslovení důvěry Rusnokovu kabinetu? Odpověď na tuto otázku se odvíjí především od výsledku policejního vyšetřování. Pokud by dostalo zelenou a pokud by se prokázalo, že jsou zde další závažná obvinění, mělo by to patrně jak pro ODS tak TOP09 závažné následky.

Naopak, podaří-li se aktérům z ODS a TOP09 veřejnost přesvědčit, že vyšetřování je "umělou kauzou ohrožující demokracii" a že je třeba ho zadupat do země, může mít problém spíše ČSSD. Ta by potom z jasného favorita voleb mohla skončit i jako jejich outsider, neboť prapor hněvu ohledně vyšetřování ústícího do ztracena by převzal s největší pravděpodobností T. Okamura, který si v současnosti chladí žáhu na Transparency International.

Co je však nejdůležitější pro naši demokracii? Aby politické strany nemyslely toliko na své potenciální vítězství, ale aby se zaměřily na problémy a zájmy voličů. Aby čelily krizi, kterou svým chováním způsobily. Aby dokázaly formulovat srozumitelný program, který bude nabízet konkrétní kroky, aby chudší stále nechudli, aby nezaměstnaní měli šanci získat práci a aby střední vrstvy nebyly pauperizovány. Abychom zde měli čitelnou "pravici" a "levici", tedy oblíbené schéma "lib-lab" (liberální -- labouristický) Václava Bělohradského. Abychom vedli diskusi, jak práva občanů posílit, aby nehrozily jakékoli autokratické režimy. Míč je nyní na straně poslanců. Stojí před rozhodnutím, zda nad sebou nechají viset stín nelegitimní vlády obestřené korupčními skandály, nebo najdou k takové vládě alternativu. Nezbývá než doufat, že si nedají vlastní gól.

Vytisknout