Kdo všechno je nahý

25. 2. 2013 / Marek Řezanka

Spekuluje se, zda by V. Klaus mohl být žalován. "Ústavní žaloba by měla být podána i při vědomí toho, že jí třeba nebude vyhověno," uvedla bývalá ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová (za Stranu zelených).

Prezident Klaus se netají, že by amnestii vyhlásil znovu a ve stejném rozsahu. Pochybení tedy nepřipouští. Kauza soudce Berky, H-systém, CS fondy -- za tím vším si stále ještě hlava státu stojí. Koho všeho tímto zarputilým postojem poškodila?

Nějak se ale zapomíná na černého vzadu, na pověstného mouřenína, bez něhož by to jaksi nešlo. Uvažuje-li se o žalobě V. Klause, jak to, že je ticho po pěšině ohledně podpisu amnestie ze strany premiéra Nečase? To přece nebyla jen symbolická záležitost. Premiér mohl amnestie v navrhovaném rozsahu zarazit. Premiér a potažmo celá jeho vláda jsou za amnestie zodpovědní. Kde se najde děcko, které tuto zcela obnaženou pravdu vykřičí do světa?

Premiér má nyní jiné starosti. Poté, co se jednostranně omluvil sudetským Němcům, aniž třeba chtěl slyšet nějakou omluvu také z jejich strany, podepsal narychlo jednostranně nevypověditelné smlouvy, které 16 církvím a náboženským obcím (především potom církvi katolické) zaručují zisk majetku, který jim vláda P. Nečase darovala pod kolonkou "vyrovnání".

Ústavního soudu se vám zachtělo, holoubkové?, řekl si patrně P. Nečas. Tůdle nudle. Ještě by se mohlo dojít k závěru, že je zákon napsaný špatně, že odporuje Benešovým dekretům, které by ze stavu "vyhaslé" rázem přešly do fáze "hořící" -- asi i proto se v poslední době snažíme vnímat E. Beneše v tom nejhorším možném světle -- a že hlas poslance Pekárka a celá vládní křeč z posledních měsíců byly zbytečné. To premiér Nečas nemůže dopustit.

Prý kdyby premiér podlehl nátlaku opozice, tak by Ústavní soud "politizoval a dělal z něho třetí komoru parlamentu". On Ústavní soud nerozhoduje o politických věcech?

Petr Nečas možná uvažuje o změně příjmení na Pospíšil. Neboť jak chvátá v posledních dnech, aby církve dostaly, co jim vláda dala, i kdyby to stokrát porušovalo Ústavu ČR, to se hned nevidí.

"Předpokládám, že Ústavní soud bude postupovat uvážlivě, moudře a spravedlivě, a tudíž nezruší ustanovení tohoto zákona", nechal se slyšet předseda vlády. Pochybuje snad o nezávislosti Ústavního soudu? Nebo ho považuje za "bandu levičáků", která maří jeho dokonalé dílo? Zřejmě se i pravidelně za tento zákon modlí. Jenže kníže, který má k restitucím blíže, zůstal v podhradí, a Ústavní soud by mohl shledat názor opozice (a drtivé většiny občanů), že zákon o církevních restitucích ve stávající podobě v pořádku není, a že je třeba ho předělat.

Pokud ale premiér nechce respektovat nezávislé nástroje, které mohou špatná rozhodnutí vlády revidovat, měl by to lepší v monarchii, tedy té absolutistické. První článek Ústavy by potom mohl znít: "V případech, kdy je důležité, aby co prosadím já, Petr I., případně můj věrný druh Miroslav I., platilo, jakékoli opravné prostředky proti rozhodnutím našich nejsvětějších jasností a nejjasnějších svátostí se zamítají."

Pro občana to znamená jediné. Čti: "Rozhodne-li se vláda pro cokoli, co tě sebevíc může poškodit, ty s tím nenaděláš ani ťuk". Tečka.

Smutné poselství nám všem.

Věřím, že Ústavní soud se obejít nedá a že si nedá diktovat, o čem rozhodovat může, a o čem ne. Premiér Nečas neměl žádný důvod spěchat s podpisem, kromě jediného. Aby si nelegitimně pojistil něco, o čem nebyl s nikým ochoten ani schopen vést diskusi. Už aspoň všichni víme, proč vláda padnout dosud nemohla -- a proč je premiérem někdo, kdo své postoje mění jako písek pro rybičky. Muž, který je politicky zodpovědný za schválení prezidentových amnestií (neznalost v jeho případě skutečně neomlouvá), tlačí církevní restituce jako buldozer, stůj co stůj. Bude potom v případě eventuálních škod vzniklých státu soudně stíhán? A nebude to již poněkud pozdě?

Víme jedno. Jakého premiéra mají penzijní fondy a jakého katolická církev, která mimochodem stanula před veřejností po tisíci letech také, jak ji bůh stvořil (či, jak se sama zformovala). Katolická církev čelí v současnosti velmi závažným problémům korupčního a mravnostního rázu. Že by se rozpadla dříve, než se s ní v České republice stačíme "vyrovnat"? Tak rychlé to asi nebude. Ale že je církev nahá, a má stále méně, co může věřícím nabídnout, volá už také kde kdo.

Již jde pouze o to vykřiknout jediné: A kdo je premiérem většiny z nás, kdo hájí zájmy nás všech? Navzdory nízké plodnosti věřme, že se nějaké to dítě najde. A že se k němu přidáme i my ostatní, kteří zatím mlčíme a nahotu naší politiky halíme do báchorek o vybřednutí z krize a lepších zítřkách. Na ty se nám tady blýská již neskutečně dlouho.

Vytisknout