Tanec duchů jako naděje

25. 10. 2012

Musím se přiznat, pane Dolejší, že ač je mi pouze 23 let, mám po přečtení Vašich článků vždy pocit, že nic nemá smysl, mám chuť najít si nějaký nejbližší most a skočit. Ještě, že jsou tu další autoři, jako pan Čulík, kteří mě utvrzují o opaku, píše Kristina Šteflová.

Vaše vidění světa je velmi pesimistické, vychází jistě z těžkých poměrů dnešní doby, ale já s ním nemohu souhlasit.

Setkávám se s ním velmi často, dá se prohlásit, že je to určitá česká "móda". Ale já za sebe musím říct, že já raději budu chodit na demonstrace, podepisovat petice, chodit k volbám a i jinak se v mezích mých možností angažovat, tedy jak vy říkáte tančit tanec duchů, než abych si nechala ujít jedinou možnost, že se podaří alespoň trochu zlepšit žití v této těžké, ale ne neřešitelné době. Protože tanec duchů je pořád alespoň nějaká aktivita, ze které může vzejít něco dobrého a je to lepší než sedět s rukama v klíně a nedělat nic. Tanec duchů je pro mě naděje, kterou na rozdíl od Vás nechci ztratit.

Vytisknout