Nová šlechta

23. 8. 2012 / Václav Dušek

Pouliční bonoví bankéři a ekonomičtí poradci v nehybném socialismu, nyní však úspěšní kapitálisti! Peněžní šarlatánství se vyplácí. Před lety jsem seděl ve Sloveniji u přítele na zahradě, u plotu zastavil nový naleštěný bavorák, vystoupil albánský dodavatel marek, přivezl do regionu prachy na výměnu -- chlapi makali v Německu, doma stavěli baráky a potřebovali napumpovat řemeslníkům finanční injekce.

Ten dodavatel se zeptal, kolik přítel žádá, pak stiskl mezi prsty bankovky a položil je na stůl -- brilantní technika! Suma seděla. V prapočátku, jak mi řekl později přítel, přijížděl bankéř v otřískaném auťáku, bankovky počítal po jedné, potil se, koktal... a náhle se naučil, jak proplachtit životem, hamonit, něco znamenat, vyvarovat se intelektuálních fosílií dřepících v kavárnách s nápady za korunu...

Univerzita ulice ho vybavila do budoucna velmi zkušeně. Už nepolykal i s navijákem svět napěchováný zbytečnými informacemi. Čísla jsou hlavní zkouškou pravdy. Bastafidli!

Za časů dinosauřích se kolem Tuzexů motali chlápci potvrzení a odsouhlasení, kým? To jsou otázky! Prodávali bony. Poukázky do kapitalistického ráje. Vlastenecká rétorika dána k ledu. Čertvíkam nosili povinné desátky. Léčebné rituály pro nepohodlné se příliš nemění a měnit nebudou. Moderní stát potřebuje moderní bytosti. Divočina ducha, majetku, příslibů, absence svatosti; jenom dávat pozor na sebeotravu z hojnosti. Ještě že svět obsahuje nahodilé možnosti, nadějeplné přísliby, že stárnoucí generace s nedůtklivými úvahami brzy skončí v kuželu nebeského světla.

Sociální hmyz je nepřítelem pokroku. Proto mu je třeba jít po krku! Žehrat na osud je k ničemu, výmluva, dvojznačnost - musíme pěstovat divoký optimismus, zavést provinční věrouku o úspěšnosti jednotlivce; nejlépe vytvořit umělou inteligenci, naprogramovanou ke hře s čísly! Prázdné mozkové komory to nepochopí - mlýnice duchovního protáčení vyžaduje barvoněmé protagonisty.

Většina čekala za bukem. Vymýkat se většině bývá nebezpečné. A čekat na splněné přísliby politické sražené smetánky je doslova hazard se zdravím.

Kdo nelelkoval, nemá nyní pálení žáhy z odporné závisti. Utkvělá myšlenka vybavit se slušnou hotovostí, bankovním účtem, napojit se na specielní vědoucí struktury, včetně sexymozků, přestat se patlat ve vlastním svědomí, odříci si ponocování nad knihami, ničit si oči filmovými slepenci, televizní čalamádou, kulturním smutkem; chladnokrevnost živobytí novodobé šlechty vytváří potřebné vzájemné závislosti. Jasné obzory přináší mír a klid, nehrozí vzájemné vybití. Struktura moci a bezpečí se musí budovat, pryč s hatmatilkou pomatených domácích křováků -- ať si namalují jejich lepší svět na čtvrtku tvrdého papíru a před spaním se jím kochají do bezvědomí!

Zanechme doma žurnalisty s nečestnými pohůtkami. Zajeďme si odpočinout a vyléčit neduhy do Terme Montecatini, Bagna Di Lucca či do Porto Venere, na Floridu, do Dominikánu -- anebo do Luhačovic, Františkových lázní, Špindlu... a v Carreře si můžeme objednat mramor kvality pro sochu Davida anebo Piety. Slavné mramorové lomy nás vybaví na věčnost -- na náhrobku bude napsáno: zde leží nový šlechtic, v bance zanechal miliardu, v nadživotní velikosti na mramorové desce bude zírat k nebesům filuta začínající jako pouliční vekslák. Pichlavé zážitky z minulosti vyprchají, všechno se nechá podplatit, uplatit, zaplatit. Zavřít hubu znetvořeným sociálním hanbářům se vyplatí. Vyhladovějí k smrti strachem. Nemístné myšlenky a ošpoupané rádoby prokurátorské pravdy, ponoukání k prověřování nabytých majetků a bankovních kont - nesmysl. Rozděleno, zpečetěno, uloženo!

Houževnatí zaříkávači stojí před horou Hluchota a pokouší se nakomandovat výbory, komitéty, vyšetřovací komise.... Neznají starý vtip o cikánu Lajošovi, jak šel před komisi žádat pro kapelu přehrávku. Vyšel zdrcený, muzikanti se kolem něho semkli a co prý chtěli a co říkal...A Lajoš pravil: ptali se, jesli jsme hráli pre grófov, fašistov, gardistov, kapitalistov, povstalcov, červených vojákov a komunistov... a čo si povedal?! Že jsme hráli pre všetkých. Kapela kvílela: Boha ancijáša tvojho, to si nemal povědať! Lajoš se diví: Ako nemal, veď tam všeci sedeli!

Vzpomínám si, jak novinář položil šlechtickému potomkovi krátce po revoluci otázku, jak se stát šlechticem. A ten řekl přibližně toto: Řeknete si prostě, že jste šlechtic a budete jím -- naši předci to udělali naprosto stejně...

Máš-li prostředky, užívej je. Neohlížej se na nimry, kteří prošvihli porevoluční čas zbytečným žvaněním o nápravě světa. A nyní řvou, piští, křičí... jak jsou směšní, zbyteční a částečně odporní. My šlechtici si budeme užívat, pakáž s holýma zadkama ať medituje o čem se jí zlíbí a zachce. Svět řídí ti, co mají many! Kdo nemá many a má pouze mami -- bude dýchat těžko.

Zdraví nová šlechta!

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 23.8. 2012