Změna klimatu a povstání v Sýrii

23. 8. 2012

Mezi mnoha historickými, politickými a ekonomickými faktory přispívajícími ke vzniku syrského povstání byl jeden pro Sýrii devastující, nicméně zůstává z větší části vnějším světem nepovšimnut. Tímto faktorem je složitá a rafinovaná, nicméně vlivná role, kterou při ovlivnění stability a dlouhodobého přežití státu sehrála změna klimatu.

Území dnešní Sýrie je považováno za místo, kde lidé před nějakými 12 000 lety poprvé experimentovali se zemědělstvím a pastevectvím. Dnes Světová banka předpovídá, že oblast bude čelit alarmujícím dopadům změny klimatu, když se množství průměrných ročních srážek vyvíjí směrem k trvale suššímu podnebí, k tvrdším a častějším suchům.

Mezi lety 1900 a 2005 došlo v Sýrii k šesti významným suchům; průměrný měsíční objem zimních srážek během těchto suchých období klesl zhruba na třetinu dlouhodobého normálu. Všechna tato sucha trvala pouze jednu sezónu; výjimečně dvě. Farmářské komunity byly tedy s to překonat období sucha díky vládním podporám a sekundárním vodním zdrojům. Poslední sedmé sucho nicméně vytrvalo v rozmezí let 2006-2010, šokující čtyři roky - za poslední století šlo o jasnou anomálii. A navíc průměrný objem srážek v těchto čtyřech letech byl nižší než v jakémkoliv období sucha za posledních sto let.

I když není možné označit jeden případ sucha za přímý důsledek antropogenní změny klimatu, zpráva National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) týkající se nedávného syrského sucha tvrdí: "Změna klimatu pocházející ze skleníkových plynů vysvětluje zhruba polovinu nárůstu sucha mezi lety 1902-2010." Martin Hoerling, hlavní výzkumník této studie, vysvětluje: "Rozsah a frekvence vysychání které se objevilo jsou příliš vysoké, aby je bylo možno vysvětlit pouze přirozenou variabilitou. To není pro region, který už čelí vodnímu stresu, povzbudivá zpráva, protože z toho vyplývá, že samotná přirozná variabilita patrně nevrátí klima regionu do normálu." Mezivládní panel pro změnu klimatu předpovídá, že globální oteplení v příštích dekádách vyvolá v regionu sucha ještě vážnější.

Odhaduje se, že syrská vedra vysídlila více než 1,5 milionu lidí; celé rodiny zemědělských dělníků a drobných farmářů se přesunuly z obilnice na severovýchodě do městských periferií na jihu. Sucho zničilo křehkou stabilitu nevyváženého zemědělského systému, který už pociťoval důsledky politických chyb a neudržitelných environmentálních praktik. A dále, nedostatky v krizovém plánování přispěly k neschopnossti systému vyrovnat se s následky sucha. Dekády trvající špatně plánovaná zemědělská politika se teď Asadovu režimu vymstila.

Háfiz al-Asad - otec nynějšího prezidenta Bašára al-Asada - vládl v Sýrii po tři dekády dost nenáboženským a paradoxním způsobem. Do jisté míry zmodernizoval ekonomiku a otevřel ji světu; současně jeho režim proslul utlačováním a vražděním občanů. Asad starší spoléhal na podporu venkovských mas a během jeho vlády se stal zemědělský sektor jedním z nejdůležitějších pilířů ekonomiky. V roce 1980 v projevu k národu řekl: "Jsem první a poslední - a to doufám každý syrský občan a každý Arab mimo Sýrii vezme v úvahu - rolník a syn rolníka. Ležet mezi klasy nebo na mlatu v mých očích vyváží cenu všech paláců na světě." Háfiz al-Asad zajistil syrskému lidu právo na potravinovou bezpečnost a ekonomickou stabilitu, poskytl jim dotace snižující cenu potravin, oleje a vody. Režim zdůrazňoval potravinovou soběstačnost, které poprvé dosáhl v 80. letech. Jako "strategická plodina" byla široce propagována bavlna, plodina vyžadující intenzívní zavlažování, která se v jistý okamžik stala druhou nejdůležitější položkou exportu hned za ropou. Jak se zemědělská produkce zvyšovala, environmentálním důsledkům takových krátkodobých neudržitelných zemědělských praktik byla věnována pouze malá nebo žádná pozornost.

Kvůli nezlomnému zdůrazňování rychlého pokroku v zemědělství a průmyslu udělal režim strany Baas jen málo pro udržitelné využívání vodních zdrojů. Jak píšou Francesco Femia a Caitlin Werrell: "Asadův režim podle názoru většiny s výjimkou pouze sebe samého zločinně kombinoval špatné hospodaření a zanedbávání příroních zdrojů, což přispělo k nedostatku vody a šíření pouští." Po dvě dekády předcházející současnému suchu stát masivně investoval do zavlažovacích systémů - jenže ty zůstaly zastaralé, extrémně neefektivní a nedostačující. Většina zavlažovacích systémů využívá jako svůj hlavní zdroj spodní vodu, protože množství vody v řekách je neadekvátní. Od roku 2005 začala vláda vyžadovat povolení na zřizování zemědělských studní. Existují obvinění, že se režim snažil udržet většinově kurdský region na severovýchodě země zaostalý a některým farmářům odmítal licence vydat. Ať už jsou důvody jakékoliv, povolení je obecně obtížné získat; v důsledku toho je více než polovina studní ilegálních a tedy neregulovaných. Zásoby spodní vody se v letech předcházejících suchu rapidně snižovaly.

V roce 2001 Světová banka varovala: "(Syrská) vláda má zapotřebí uznat, že dosažení krátkodobé potravinové bezpečnosti pokud jde o pšenici a další zrniny stejně jako podpora pěstování bavlny vyžadující intenzívní závlahy zřejmě podkopává syrskou bezpečnost v dlouhodobé perspektivě, tím že vyčerpává zdroje podzemní vody." Masivní dotování cen energií a vody farmáře dále podporovalo ve zvyšování produkce, místo aby usilovali o udržitelné cíle.

V roce 2005 ceny pšenice vylétly do závratné výše a příliš sebejistá syrská vláda prodala větší část nouzových rezerv. V roce 2008 byla kvůli suchu nucena připustit, že politika soběstačnosti selhala a poprvé za dvě dekády začít pšenici dovážet. Mezitím i ječmen potkala 90% neúroda, což jen během prvního roku sucha zdvojnásobilo ceny krmiva. Malí chovatelé na severovýchodě přišli o 70% svých stád nebo i více a mnozí se museli přestěhovat. Podle FAO byla v důsledku sucha ztracena čtvrtina stád.

V posledních letech se Asadovy sliby ohledně potravinové bezpečnosti vytratily; OSN informuje, že dieta 80% tch, jež vážně zasáhlo sucho, sestává převážně z chleba a slazeného čaje. Pro ty kdo zůstali v takřka pouštních podmínkách venovských komunit na severovýchodě ceny potravin rekorně stouply a 80% obyvatel zde žije pod hranicí chudoby. V roce 2003 zemědělství vyprodukovalo čtvrtinu syrského HDP; v roce 2008 to už bylo pouze 17%. Vláda na sucho reagovala dodatečně, v nepravý čas, úsilí postrádalo koordinaci a bylo špatně zaměřené.

Když uhodilo sucho, začala vznikat dočasná sídliště pro migrující venkovské obyvatelstvo na předměstích Damašku, Hamy, Homsu, Aleppa a Diráa - poslední město zrodilo v březnu 2011 první významné protivládní protesty. Migrace vyhrotila ekonomické napětí způsobené takřka dvěma miliony uprchlíků ze sousedního Iráku a Palestiny. Důvěrná depeše amerického velvyslanectví v Damašku varovala, že rozklad venkovských komunit v důsledku sucha může prostřednictvím migrace akcelerovat rozklad sociálního a ekonomického tkaniva a podkopat tak stabilitu v zemi. To se později také bezpochyby stalo, shodují se experti.

Pouze pocit extrémního zoufalství a beznaděje může v zemi, kde jsou ulice lemovány ozbrojenými složkami, přivést lidi do ulic, aby tam žádali změnu ekonomického, politického a sociálního systému. Kombinace stresových faktorů vyplývajících z politiky ekonomické liberalizace, včetně rostoucí sociální nerovnosti, otřásla tradičním obrazem režimní stability. I když sucho a jím způsobená migrace nebyly hlavní příčinou povstání, sehrály při vyvolání občanských nepokojů velice důležitou roli.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout