Inteligence a potence

19. 7. 2012 / Václav Dušek

Novodobé otroctví vyžaduje armádu vzdělanců ochotných za mrzký peníz prodat se i s duší satanu globalizace. A vida, přece jen pestrá škála existencí nevymírá, vše se opakuje. Máme potřebné hologedele, mlsné starce, nepřizpůsobivé existence, roztomilé a vševědoucí nácíčky s pravdou jednoduchou, jako v pohádkách, mastičkáře, kteří dokáží lehce odpomoci od rakoviny jakéhokoli druhu, (hrají si na Krista, tlamovci, avšak ten lidi léčil zdarma -- tihle si postaví baráky - paláce, pořídí si auťáky za miliony -- a žije se jim šikózně, dobře), politické matadory, vulgární magory...

Pleticháři partajní, rafani a střelci, špičky ekonomické na hraně zákona, bývalí lidoví lýkorudožrouti, nyní úspěšní fabrikanti a kolaboranti, zbohatlí vychytralí producenti, kádrové rezervy z nehynoucího pekla, umělí mučedníci, mrchožrouti k pohledání, veselí zlokumpáni, vysokoškolští intrikáni -- modroflašky, bývalé rychlokvašky, školení peciválové, pohádkáři z krajin vzdálených Zauralských; nemravové, modrovtipálci luční, černohlávkové polní, spiklenci rudokrcí, (i dámy -- nedámy! Politické sexmašiny, placené za dřinu koňskou, ty nechávají zdraví na vládním poli, či úhoru? ) zbyteční zapomenutí snobové, neuvěřitelní uprskaní socmetálové sobotního dne, zelenolišky rodící bazilišky, do kopru mířící mudrci a zlatopky znalé biomas a mnoha hovad, Pán s vámi se všemi, zemští škůdci. Ku pomoci seslal prý Pán na malou líbeznou zemi dětské andílky, nedoletěly prdelky růžové, kdosi je při letu ukradl. Že by občané nenechavci nepřizpůsobiví přešli od vzácných kovů u tratí železničních k útokům na nebeské mise?

Dobře žije, kdo se skryje, jak ve slavné divadelní hře praví Idiotka! S vyceněným chrupem budeš podezřelým! Spřáhnout se s mocnými, toť cesta rajskou zahradou k plotu dělícímu vlast. Trajda, rajda, štramanda zpěvule od přírody poznamenaná hejhulou s otravnými třemi akordy od táboráků, potrefená husa, obklopena čtveráky, spícími strejčky s panděry Trautenberkovými, treperenda s kmotry za zády, i druhá poznamená láskou k sobě a rodině, štípalka s kozíma očima - kdeže loňské sněhy jsou, kdy vrkaly Anežky a Mařenky, Gustinky i stovky dalších údernic skutečných i nastrčených. Nediv se, příklady táhnou, kořene! Panička od necek nebo mandlu, chichotá se v parlametní židli za naše poplatnické drobné, jakoby sledovala kabaret a vesele přitom komunikuje se žirafákem, též rozvášněným hrubými výroky kolegy Geschlechtsglied-a -- kdo nemá rád humor, ať se jde bodnout!

V dnešních časech cumplochů, štěken, pechvoglů, kdy rok je den a den pouhá vteřina, kde pravda se halí závoji umných lží, a mlhoviny Andromedy jsou oproti tomu čtyřverším ochotných slovopravců, kdy uříznout si kšandu rovná se hrdinství všedních dnů poznamenaných rozbroji! Brojit v čase, kdy se brojit smí je prý kontraroduktivní. Nakonec, slova plynou v zanešeném řečišti -- mluv, co chceš, demokratický pohrobku, balamutit je lidské, dávej jen pozor, abys nepřehnal povolené brojení, mohl by ti snadno spadnout hřebínek, kokrhání může být silně otravné. Spráskaní psi zalezli do nachystaných budek, konec skopičin! Aportovat musíte! Zpátky na cvičáky s vámi syčáky!

Skřipky z frcu hrají treperendám, frňousům a utřinosům -- Dalibor z Kozojed se zubí: Život hrou zahřeje, nechá zapomenout, předestře naději -- a taková naděje nic nestojí, může se housti i falešně, stejně bude znít skladba mistra roztomile. Kurýrovat úspěšně svět za pomoci našich vzdělanců se rozneslo po planetě ve vteřinovém dárkovém balení. Hle, tam v zemi zaslíbené uložené mezi horami v údolí pilných včel, kde med chutná po pepři, zrodil se zázrak. Bylo mnoho starostí, kam Kristus sestoupí -- a pravda je zpátky na světě! Přijeďte, pubuďte a hlavně se probuďte. Kdo by stál o nový kříž a možné spasení?! Spasitelů málo, zato tesařů špinavé moci přehršel.

Hryzat sociální jistoty ti bude připsáno k tíži! Závory dělí maličkou zemi -- a na každé straně kupčíci, břichomluvci, nadržení a hladoví jelimani, číhající na příležitost, jak se stát milionářem. Jak na to? Kdo ví, nepoví ! Čtveráků máme již dostatek. Netřeba jich více, stačí bohatě pomnoženi téhle milé republice!

Nu, opravdu máme mnoho inteligentních lidí, kteří se jaksi už nikomu nehodí. Nebo k něčemu? Mít aspoň floka v klapse, to je oč tu běží! Vrkání holubičí změnilo se ve rvačku -- trulanti obchází úřady práce a marně číhají na příležitost. Kdysi před lety, hraniční divočina oplocená signálními stěnami rozdělila kousek Evropy -- a jeden můj uprchlý známý stával u fabriky v Rakousku, kde majitelé najímali pracovní sílu. Dva inženýři chodívali k bráně zmaru pravidelně i marně -- a ten jeden inteligent nehodící se ani za zahradního trpaslíka při párty místní smetánky zaúpěl: pane kolego, zítra musíme mít štěstí, bez práce zemřu! Mého známého napadlo, bez práce nejsou koláče!

Chybí ti vlčí tesáky, bratříčku? Máš pech, čeká tě mrazivé strniště a výhled do kráteru Smůla.

Pamatujete? Máma má Emu, Ema má mámu. Nyní opakuj: Kmotra má kmotra a kmotr má kmotru. I čítánka má svoje zákonitosti. Sršáni dnešních dnů vyhlíží obětiny. Kam vrazit žihadlo? Cílů dostatek. Ovšem nejlépe do státem pobírajícího zlatou rentu, do penzisty. Komu bude chybět?! K čemu nebezpečné moudrosti, známosti, paměť, rady a porady?! Sami si poradíme, sami vyhodíme z kola ven každého, kdo by zatoužil točit se opačným směrem! Pachti se a nezacláněj, vraž si nohy do lavoru a řekni si: Já jsem natolik inteligentní, že se k ničemu nehodím. Žádný strachy, starouši, zatím nemáme Broadway, kde by kdosi cáral hladov sem a tam. Musíš si pomoci sám, abys mohl přispívat státu do údajně poloprázdné pokladny. Jak ji naplnit? Zeptej se geniálního střelce vyučeného u vysokoškolské digestoře chemikálního poznání, slavného kikboxera a hubu otevřenou, neypláchnutou, s mozkem neohrabaného dinosaura - kastráta. Komu holt chybí asertivita, musí z kola úspěchu neodkladně ven!

Inteligence může být škodlivá, není-li vyfutrována školou života!

Hlavně dávejte pozor, kam šlapete. Potentních doktorů je sice jako psů, ale....

Vytisknout