Komu hraje do karet masakr v syrské Húle?

13. 6. 2012 / Daniel Veselý

Je vždy udivující, jak jsou západní média včetně těch, které označujeme za progresivní, hbitá, jde-li o masakry našich nepřátel. Všimněme si, že přicházejí se snímky, které nemohly být nezávisle ověřeny, avšak které "údajně" ukazují mrtvá tělíčka dětí v Húle, jež mají být pohřbena. Ano, šlo přitom o devět let starou fotografii z Iráku, již pořídil reportér Marco di Lauro, kterého údajný omyl pěkně nadzdvihl: "Někdo použil mé snímky z Iráku coby propagandistický nástroj proti syrské vládě, aby dokázal, že za tímto masakrem stojí ona."

Jistě může jít I o nepodložené obvinění, avšak Marco di Lauro fotografoval zločiny našich oficiálních nepřátel nejen v Iráku, ale i Afghánistánu, Súdánu či Libyi, takže by nemusel mluvit zrovna do větru. Známý a oceňovaný novinář Afshin Rattansi v souvislosti s masakrem v Húle a praktikami BBC prohlásil, že tato stanice je jako "britský bombardovací klub, který vždycky podporoval války vedené NATO".

Britský politolog David Edwards, který se zabývá analýzou korporátních médií, v textu s názvem The Houla Massacre podrobně rozbírá pohrkanou práci redaktorů z periodik Guardian a Independent. Ti podle Edwardse také bez ověřených důkazů přifařili masakr syrským vládním vojskům.

Zatímco západní vlády odsoudily masakr v Húle jako jeden muž, síly NATO ve stejné době v Afghánistánu usmrtily osm členů jedné rodiny včetně šesti dětí. Ačkoliv nejde o tak závažný zločin jako v Húle, jde o další z dlouhé řady masakrů, které v této zemi NATO páchá a jež co do počtu obětí převyšují Asadova zvěrstva v Sýrii. (Odhaduje se, že během 15 měsíců trvajícího syrského konfliktu přišlo o život 10 až 12 000 lidí.) Chytily se snad západní země, které se v Afghánistánu vojensky angažují, za nos a odsoudily vlastní zvěrstva? Nikoliv. Nemají proto morální právo odsuzovat kriminální činy svých nepřátel, pokud v prvé řadě neodsoudí své vlastní.

Syrská vládní vojska byla posléze obviněna z dalšího vraždění, tentokrát v provincii Hama, kde mělo být zabito 86 osob. Ve stejné době bombardování NATO připravilo v afghánské provincii Lógar o život 18 civilistů. Opět -- vlastní zločiny jsou zametány pod koberec a cizí ostentativně vystavovány na pranýř. Morální soudnost Západu zeje v troskách, když zloděj křičí chyťte zloděje.

Nicméně BBC se pochlapila, když 8.června otiskla text, v němž velitel pozorovací mise OSN v Sýrii Robert Mood konstatoval, že okolnosti, jež vedly k tragickým událostem v Húle, jsou stále nejasné. Uznávaný analytik Alastair Crooke zabývající se děním v Sýrii 29. května toto stanovisko sdílel, když napsal: "Metody zabíjení civilistů v Húle, jako stínání hlav, podřezávání krků a hanobení mrtvol, nejsou charakteristické pro Sýrii ani Libanon -- jsou v rozporu s tamní odnoží islámu. Pasovaly by spíše na Irák." Crooke se domnívá, že tato zvěrstva mohly spáchat irácké skupiny, které ve své domovině bojovaly proti Spojeným státům a jež v Sýrii bojují na straně protivládních rebelů. Podle něj jde dokonce o brutální pokus vtáhnout Sýrii do skutečné občanské války a vytvořit záminku k západní intervenci. Ve stejném článku je dále napsáno, že přeživší sdělili pozorovatelům z OSN, že většinu civilistů pozabíjeli členové provládních milicí Šabíja. Nicméně další očití svědkové svalili vinu na rebely (podporované Západem, Katarem a Saúdskou Arábií) s tím, že šlo o pomstu proti těm, kteří nechtěli bojovat proti Asadovi.

Dne 10. června publikoval německý mainstreamový list Franfurkter Allgemeine Zeitung pozoruhodný text o událostech v Húle, jehož poznatky jsou odlišné od stanovisek drtivé většiny západních médií. Autor článku Rainer Hermann hovoří plynně arabsky, turecky a jazykem farsi. Dění na Středním východě jako reportér monitoruje již 22 let. Redaktor Franfurkter Allgemeine Zeitung Hermann píše, že členové syrské opozice, kteří pocházejí z tamního regionu, na základě výpovědí očitých svědků masakru dokázali rekonstruovat pravděpodobný sled tragických událostí v Húle. Jejich výpovědi jsou však v rozporu s výpověďmi rebelů, kteří ze spáchání masově vraždy obvinili prorežimní milice Šabíja, jež měly být pod ochranou syrské armády.

Boje podle svědků vypukly poté, co sunitští rebelové napadli tři kontrolní stanoviště syrské armády v okolí Húly. Posádka jednoho checkponitu, který rebelové napadli, zavolala na pomoc posily ze syrské armády. V nastalé přestřelce, která trvala hodinu a půl, měly v okolí Húly přijít o život desítky vojáků a rebelů. Masakr civilního obyvatelstva se podle svědectví četných očitých svědků měl uskutečnit v tomto časovém rozsahu. Drtivá většina usmrcených civilistů pocházela z alawitských a šiítských rodin žijících v Húle, kde 90% obyvatelstva tvoří sunnité. Syrský prezident Bašár Asad pochází z alawitské menšiny, zatímco členové opozice se rekrutují výlučně z většinové sunnitské populace. I jiné zdroje publikovaly tvrzení údajných očitých svědků vraždění v Húle s tím, že šlo o záměr vyvolat západní vojenský vpád do Sýrie.

To samo o sobě ještě není hmatatelný důkaz o tom, že za krvavou řeží v Húle stojí syrští rebelové podporovaní Západem, Katarem a Saúdy; tedy ti chrabří a dobří bojovníci, jak nám mainstreamová média a politikové tvrdí. Kdo ale může z tohoto krveprolití nejvíce vytěžit? Asad a dodavatel zbraní jeho režimu sídlící Moskvě těžko. Ale zase -- je třeba připustit oficiální verzi událostí, a nikoliv se stavět účelově na zadní.

Investigativní reportér Seymour Hersh v roce 2007 napsal analýzu, v níž uvádí, že Bushova administrativa provádí utajované operace namířené proti Íránu a Sýrii s cílem využít sektářských animozit mezi šiíty a sunnity v širším regionu. Vedlejším produktem těchto aktivit bylo posílení extrémistických sunnitských skupin napojených na Al-Kajdu, jak Hersh dokazoval. O tom, že Washington chtěl dosáhnout politické změny v Sýrii již od roku 2002 referovala dokonce i BBC.

Tragédie v Húle by tedy spíše nahrávala do karet syrským rebelům a jejich spojencům, nežli izolovanému režimu prezidenta Asada.

Vytisknout