Bankovní noc

12. 6. 2012 / Michal Vimmer

Stalo se módou otevírat na noc galerie, muzea a kostely - kdysi ctihodné instituce, kam už se dnes prostě nechodí; v zoufalé snaze nalákat nekulturní veřejnost do interiérů, kam za dne bílého nevkročí.

Jaký smysl má, že se zaměstnanci těchto ústavů jednou dvakrát v roce zadarmo nevyspí, dělají ze sebe šašky v historických kostýmech, odehrají pro zívající publikum nějaké ty interaktivní naučné kvízy a ráno shledají, co se pod rouškou tmy s nočním náletem ztratilo či poškodilo?

Filip Němec v posledním čísle Literárních novin č.23 činí závěr jednoznačný: Podbízet se po nocích davu, kterému kultura nic neříká, žádný smysl nemá. Proto žádná jednoznačně: Zrušte muzejní noc.

Ovšem pozor: I doba, která zdánlivě nic posvátného neuznává, samozřejmě má, musí mít, své chrámy střežící Tajemství Bytí a Osudu.

Na rozdíl od přežilých stánků kultury a duchovnosti, kde se takto spektakulárně můžete tu a tam přesvědčit, že obrazy dříve mívaly zlaté rámy, sochy se tesaly z mramoru, šlechta měla manýry a vkus, klérus nekřesťansky mrhal nevolnické desátky pro větší slávu Boží, dnes jsou dokonce instituce, které se na rozdíl od těch přežilých muzeií, galerií a kostelů vehementě snaží zástupy návštěvnků eliminovat pod heslem "ani sem nechoďte" - aneb vyřídíme to mobilem.

Ano, i v bankách je v noci zavřeno, a je to škoda.

V bankovním vzduchu přitom visí tisíce zajímavých otázek a na ukazování je přehršel kuriozit. Např.: Jak se dělá dluh? Co je to vlastně ten úrok? Ukažte nám 30letou hypotéku! Proč jsou peníze jednou levné a jindy zase drahé? Komu se vyplatí nabízet půjčky lidem, od kterých je se 100% jistotou nikdy nedostanete zpátky? Obligace, akcie, bondy, směnky, zástavy, dotace, páky, swapy, deriváty ... A kde vlastně máte to zlato, platinu a drahé kamení? Čím a kdo za to všechno vůbec ručí?

Atd.

A nad tím vším se vznáší Duch kapitalismu, který podle škarohlídů už 150 let patří do muzea. Tak proč si konečně nedopřát Bankovní noc?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 12.6. 2012