Za chybějícím ústavním (ve smlouvě obsaženým) procesem vystoupení z eurozóny stojí solidní logika. Smyslem celého vzniku společné měny bylo vyvolat na trzích dojem, že jde o trvalou unii, která zaručí velké ztráty pro kohokoliv, kdo si vsadí proti její solidnosti. Jediné vystoupení stačí k tomu, aby v této vnímané solidnosti prorazilo otvor. Tak jako tenká prasklina ve velké přehradě by i řecký odchod vedl ke kolapsu ustavujících částí pod tlakem nezastavitelných sil rozkladu, které se v této prasklině zachytí. V okamžiku kdy bude Řecko vyhozeno se stanou dvě věci: nastane masivní únik kapitálu z Dublinu, Lisabonu, Madridu atd. následovaný odmítnutím autorizovat neomezenou likviditu pro banky a státy ze strany ECB a Berlína. To bude znamenat okamžitý bankrot celých bankovních systémů plus Itálie a Španělska. V tom okamžiku bude Německo čelit strašnému dilematu: Ohrozit solvenci německého státu (přispěním několika biliony na záchranu zbytku eurozóny) nebo zachránit sebe (tzn. vystoupením Německa z eurozóny). Nemám pochyb, že si vybere to druhé. A protože to bude znamenat roztrhání řady evropských smluv a stanov (včetně ECB), EU v podstatě přestane existovat.