Signál z podhradí

22. 5. 2012 / Marek Řezanka

Poté, co M. Němcová vzkázala, že se o presidenstký úřad ucházet nebude, zavládlo zklamání mezi těmi, kteří by chtěli na Hrad volit ženu -- a o názory kandidáta se zajímají až na druhém místě. Ženy se do presidentských voleb příliš nehrnou, nejvíce se doposud skloňují jména Zuzany Roithové a Jany Bobošíkové. Pokud budou sympatizanti M. Němcové hledat opět nějakou ženu, budou spíše volit proevropskou Z. Roithovou, než tvrdě protievropskou a k fašismu inklinující J. Bobošíkovou. Ovšem je nutné přihlížet i k faktu, že M. Němcová reprezentuje stranu, která zrovna k projektu EU není nejvřelejší. .

Průzkumy ukazují, že v případě rozhodnutí Miloše Zemana, že do presidentských voleb půjde, není bývalý premiér rozhodně bez šance. Podporu může očekávat napříč politickým spektrem. Volit ho mohou jak voliči ČSSD, pro něž představuje úspěšnou éru této strany, která vyvrcholila menšinovou vládou ČSSD v letech 1998-2002, tak ti voliči KSČM, kteří akceptují a uznávají Václava Klause. Z paměti občanů jistě nevymizela ani návštěva V. Bárty na Vysočině, kam tento politik vážil cestu pro několik důležitých rad do života. Bárta se nikdy netajil tím, že si pánů Klause i Zemana velmi váží. Kdo bude presidentským kandidátem Věcí veřejných? Koho budou volit ti, kteří se stále k tomuto politickému uskupení hlásí? M. Zemana budou navíc podporovat také občané, kteří dávají v parlamentních volbách hlas menším stranám, především Straně práv občanů -- Zemanovcům (ale také Straně svobodných občanů, jež má blízko k V. Klausovi), která v posledních parlamentních volbách sahala po pětiprocentní hranici nutné pro vstup do sněmovny. Nemalou podporu může mít Miloš Zeman u voličů ODS, a to pokud se dostane do druhého kola a zároveň, jestli kandidát ODS (vzhledem k průběžným dosavadním výsledkům primárek Občanské demokratické strany lze usuzovat na Přemysla Sobotku) do druhého kola neprojde. Bude-li tímto kandidátem Přemysl Sobotka, který je pro voliče poměrně nevýrazným a těžko najde podporu voličů jiných politických stran, byla by případná pozice Miloše Zemana ve druhém kole (že by byl president zvolen již v kole prvním, je velmi nepravděpodobné) více než nadějná. .

Otázkou je, zda TOP09 nominuje do presidentských voleb svého "maskota", Karla Schwarzenberga. Pokud tak učiní, budou se hlasy voličů TOP09 štěpit právě mezi knížete a mezi Jana Fischera (nezapojí-li se i Jan Švejnar). Jan Fischer pak může získat, na rozdíl od Karla Schwarzenberga, i hlasy některých voličů ODS. .

Velkou neznámou je zatím postoj KSČM. Navrhne nějakého vlastního kandidáta, či si bude vybírat mezi M. Zemanem, T. Okamurou, J. Bobošíkovou a J. Dientsbierem? A ke komu budou mít nejblíže voliči KSČM, jejichž počty s nespokojeností s vládní politikou a s celkovou politickou i ekonomickou situací v zemi rostou? .

Po masové nenásilné protivládní demonstraci dne 21. 4. nabrala debata o presidentském kandidátovi ČSSD dynamický spád. Vedení strany si uvědomilo, že proškrtově orientovaný Jan Švejnar nebude tím nejlepším levicovým kandidátem -- a že mezi občany je značná poptávka právě po někom slušném, ale přitom levicově zaměřeném. Jiří Dientsbier představuje, navzdory všem dehonestujícím komentářům, že je nevýrazným a že zatím v politice nic nedokázal, právě toto nedostatkové zboží, po němž je nemalá sháňka. Je to politik, který se tvrdě vymezil proti politice klientelismu a politice podporující prokorupční prostředí a jenž získal značnou voličskou podporu i v jinak pravicové baště, v Praze. Je to člověk zásadový, který politickou značku Dientsbier neznehodnocuje, ale naopak jí dodává nový lesk. Samozřejmě, že proti sobě bude mít šiky odpůrců, jednak proto, že odmítá podporovat prokorupční prostředí a zadruhé proto, že odmítá vystupovat jako slepý antikomunista. Komunisty nedémonizuje a odmítá porušovat ústavu tím, že by je politicky bojkotoval. Uznává, že jde o silný politický subjekt, kterému může vyhovovat aureola "čistých", který však zatím jenom ubírá hlasy možné levicové vládě. .

Kromě voličů ČSSD může Dientsbier oslovit právě i značnou část voličů KSČM a sympatizantů nejrůznějších protivládních hnutí. O ty ale bude muset svádět boj s T. Okamurou (a částečně s Janou Bobošíkovou). S Okamurou, který nevynechá příležitost, aby neokomentoval dění na české politické scéně a který tu vyjádří podporu Romanovi Smetanovi, tu zase Davidu Rathovi a tepe do všech vládních i opozičních představitelů. S Okamurou, který má v zádech DSSS, na níž on sám nespatřuje nic extremistického. .

Dientsbier je politikem, jenž se neuchyluje k jednoduchým řešením a k populismu. Navíc se distancuje od inklinace k fašismu a primitivních paušalizujících nálepek, ať již protiromských či protimuslimských, a může tak být hlavou státu, která nebude společnost rozdělovat, ale dokáže ji stmelit, jakkoli nepůjde o nic jednoduchého. .

Na rozdíl od M. Zemana, který je v otázkách ekologie na stejné lodi jako president současný, může Dientsbier oslovit i voliče Strany zelených a dalších podobně orientovaných mimoparlamentních stran a hnutí. .

Je možné, že místo předpokládaného duelu Fischer x Švejnar, dojde ve druhém kole presidentské volby ke střetu Zeman x Dientsbier. Byl by to střet generační i ideový, kde by na jedné straně stála politická zkušenost a na straně druhé vize změn. V době, kdy svět, v němž měl kapitalismus neotřesitelnou pozici jediného možného systému, prochází deziluzí, to bude souboj navýsost zajímavý. J. Dientsbier není žádným radikálem, který by s nějakou systémovou změnou přicházel, ale aspoň k ní není hluchým. A to v situaci, kdy přímé volbě presidenta chybí nástroj, jak presidenta v případě, že poruší ústavu, odvolat, není zase tak špatný signál. .

Vytisknout