Otázka, kterou pokládáte, míří skutečně k velmi závažnému problému. Domnívám se, že média hrají v posunech postojů v ČR velmi nebezpečnou a nedomyšlenou (alespoň doufám, že nejde o záměr), roli. Delší dobu sleduju, jak média v případě kriminálních činů, páchaných českými občanÿ, uvádějí u některých z nich etnikum - a to u etnika romského. Podstatně tak ovlivňují negativní postoje části majority k rómské minoritě. A navíc - je to vůbec zákonné?

V případě veřejnoprávní televize je to až nepochopitelné, hloupé.

Rozhodně si myslím, že největší podíl na tom všem dění mají média. Málokdy se přesvědčí o činu, ale napíší to tak, aby Romy co nejvíc poškodili. Prostě udělají ze všeho obrovskou bublinu. Pokud zmlátí majoritní občan Roma, tak se tomu noviny nijak zvlášť nevěnují. A, kupodivu, Dělnická strana nikam nenapochoduje. Proč se ostatní diví, že se Romové chtějí bránit? Česká policie by se k všem těm kriminálním případům měla stavět tak jak to mají v logu. Tedy pomáhat a chránit. Tak by to mělo fungovat. Prostě potrestat viníka, ať je to Rom nebo jiný občan.

Média řadu věcí zveličují, ty nesou hlavní vinu na rostoucí nenávisti a xenofobii vůči našemu národu. Většina lidí zná Romy právě z médií. Velice mě rozčiluje, když denodenně vidíme v televizi zprávy o tzv. romské kriminalitě. Jako taková romská kriminalita neexistuje, jsou jen jednotliví pachatelé trestných činů. Ve společnosti ale roste napětí a zášť vůči nám všem a hlavní vinu na tom mají právě média. S nimi mám nedobré zkušenosti. A jak by měla reagovat naše romské média? Co mohou dělat? Není to jednoduché, léta jsem pracoval v romském tisku. Lidé chtějí vidět a číst hlavně senzace a drby, kladné příklady je moc nezajímají.

Pravda totiž bývá obvykle uprostřed. Některá média informují objektivně, jiná záměrně zkreslují. Za některé problémy si Romové opravdu mohou sami, samozřejmě, že toho neobjektivní novináři rádi zneužívají. Romská media by měla právě v zájmu Romů reagovat objektivně a bez hysterie. A Romové samotní? Na to neumím odpovědět. Tu otázku si musejí položit především Romové sami - jakou chtějí mít budoucnost a co pro to chtějí udělat. Moje vlastní zkušenost s novináři je stejná jako s ostatními profesemi. Jsou mezi nimi lidé slušní i méně slušní. Chytří i méně chytří. Vzdělaní i méně vzdělaní. A podle toho jejich práce vypadá.

Je zřejmé, a to i z policejních zpráv, že média do celé věci vnášejí negativní pohled. V současné době se v médiích stále častěji objevují nepotvrzené zprávy. Následně pak bývá ověřeno, že ta daná situace probíhala úplně jinak. Často jde o smyšlenku, nebo fantazii mladistvých z majority, kteří si tak kompenzují neutěšenou situaci v rodinách. Neověřené zprávy se však šíří jako blesk.

Objevuje se tady nový mediální fenomén, který bych nazval "mediální bulvár", kdy je rychlost informace, která může nebezpečně emočně ovlivnit, upřednostněna před fakty nebo pravdou.

Rád bych, aby se na tuto skutečnost více upozorňovalo, zejména na její nebezpečnost. Při medializování neověřených zpráv bych dal plnou zodpovědnost médiím. Je nejvyšší čas upozornit ochránce lidských práv v úřadu ombusmanna a podat žalobu na "podněcování rasové nesnášenlivosti". Přišel čas, abychom s tím my, Romové, začali něco dělat. Nebál bych se požádat o pomoc i evropská média.

O objektivitě médií můžeme upřímně pochybovat. V posledních patnácti letech pozoruju i další zvláštnost. Když se v české politice dějí věci, kterými není důvod se chlubit, najednou se v médiích objeví spousta informací o problémech v naší komunitě. Jde o jednoduchou cestu jak odpoutat pozornost majority někam jinam. Na druhou  stranu je zřejmé, proč nás v určitých ročních obdobích mají politici rádi.

Negativní informace, ty jdou v naší společnosti rychleji na odbyt. V olomouckých občanských sdruženích máme zkušenost s médii všeobecně takovou, že média nejeví příliš velký zájem o klady. V minulých letech do Olomouce přijelo pár štábů z televize Nova, Prima a ČT 1. Měly vždy připravena nějaká negativní témata, která potřebovaly zveřejnit. Když jsme jim nabídli spolupráci při natáčení kladných příkladů ze života Romů, nebyl z jejich strany zájem.

Jsem romský aktivista asi od roku 1998. Za ty roky jsem se setkal s několika novináři a dospěl k závěru, že mají jedno společné. Nezájem o kladné příklady. Pokud média všeobecně nezačnou popularizovat i kladné jevy a události mezi Romy a tím podporovat naši upřimnou snahu podílet se na dění ve společnosti, majorita se ani nedozví, že jsme normální lidi, kteří se ve společnosti, ve které žijí, chtějí také uplatnit.

Je zřejmé, že romská média by se měla více prosazovat, a to nejen na regionální úrovni, ale celorepublikově. Myslím si, že i naše kultura má co nabídnout z minulosti i přítomnosti. Romští redaktoři by měli být více v terénu a ověřoval objektivitu jednotlivých zpráv - i za cenu zpožděné informace. Jelikož o zprávy z policejních zdrojů, které často negují původní informaci z tisku, nemají již původní reportéři zájem, byla by to dobrá cesta, jak vlastními silami můžeme situace narovnat. Romští reportéři a redaktoři by měli být více známí v romské komunitě.

Chvílemi se zdá, že ať uděláte cokoliv tak či tak, vychází to u nás Romů nastejno. Je čas, abychom se začali více angažovat ve veřejném životě a to účastí na volbách, komunálních i celorepublikových. Tak si můžeme zvolit politiky ze svých vlastních řad. I my jsme se v této zemi narodili, vyrůstají tady naše děti, i my jim tady chceme připravit dobrou budoucnost.