Názorné poučení

3. 4. 2012 / Jan Polívka

Ten nejprvnější axiom o státu, jako mizerném hospodáři, kterého je proto nutné zbavit vlastnictví všech výrobních prostředků a to svěřit soukromým vlastníkům, kteří teprve předvedou, jak se má hospodařit, aby zisky plynuly tam, kam mají, se podařilo realizovat téměř dokonale.

Nedostatečně ekonomicky vzdělaný občan, deformovaný navíc čtyřicetiletým tvrzením, že on je prostřednictvím státu vlastníkem všeho, co činí stát - a tedy i jeho -- bohatým, se názorně přesvědčil o tom, že ve skutečnosti to tak není - nemá nic. Naopak ten, kdo je dostatečně kreativní, šikovný a pro svobodný život také mnohem lépe připravený, se ze dne na den může stát vlastníkem hodnot, které si jen sotva kdo umí představit. Když mu přispěje i neviditelná ruka trhu, trhne opravdu majlant.

Ti nejlepší z nás, kteří se rozhodli zřídit pro nás pluralitní demokracii a založit nové (někteří z jisté nostalgie jen obnovit staré) partaje, se své práce ujali velmi odpovědně a nebývale úspěšně. Věděli, co budují: téměř všichni byli přece bývalí zkušení ústavní prognostici. Naučili nás jak se chovat svobodně, jak vybírat mezi volebními programy (které se v podstatě odlišují jen mírou preference té či oné společenské vrstvy -- dříve se jim říkalo třídy), sledujícími jediný cíl: znovu vybudování kapitalismu, který je jedinou jistotou pro uplatnění schopných.

Z neschopných sice budou nezaměstnaní, z některých i bezdomovci, další zas přijdou o všechno díky aktivitám výkonných exekutorů, ale to je přece ta správná občanská svoboda: nikdo nikoho nevodí za ručičku, záleží na každém, jak se dokáže v životě otáčet. A národu je předvedeno názorně, že otáčet se někteří umějí!

Nemá smysl vypočítávat jednotlivé kroky, které provázely názorné vzdělávání obecného lidu během těch uplynulých dvaadvaceti let. Tu a tam sice bylo potřeba naivním nedovtipům ukázat téměř "po lopatě", že postarat se sám o sebe je záležitost čistá jak křišťál, jindy zase že korunky nepáchnou, ať pocházejí od věrného přítele třeba s maďarským jménem, nebo od kohokoliv a jakoukoliv cestou movitého. Jak to chodí uvnitř partají se nám rozhodla předvést komická grupa zkušeného fabulisty Radka Johna. A nebyl by to protřelý bývalý investigativec, aby to svoje představení nesituoval do atraktivního prostředí soudní síně.

Je skvělé, že ostatní nezůstávají pozadu: aby bylo publiku jasno, jak se rozhoduje o zásadních otázkách jeho života, nabízí se zábavné kabaretní vystoupení dvou klaunů, kteří ke svojí produkci využívají moderní technické vynálezy, pro názornost označované jako odposlechy. Jejda, publikum se zajíká smíchem, nevěřícně kroutí hlavou a podupává nadšením: hle, co interesantního mu je předhozeno. Jak náramně se baví! Jak v tom chumlu přehlédne, co se na něj chystá!

Zvláštní, že ani skvělá svobodná média neupozorní na to, že téma té zábavné šou se netýká zdaleka jen oněch dvou klaunů, ale že jde o obecnou praxi rozhodování dokonce nejen v naší - k dokonalosti těch nejrozvinutějších se teprve přibližující, ale ve všech dokonalou svobodou se zaštiťujících -zemi!

Jak pravil "učitel národů" -- názorný příklad je nejúčinnější didaktickou metodou. Buďmě vděčni všem, kteří bez ohledu na vlastní prospěch dělají všechno proto, abychom pochopili -- my všichni, bez rozdílu (dokonce i my poněkud přihlouplejší), zač je toho loket: kolik námahy stojí úspěšná politická práce. Jak nelehké je dostatečně se zaopatřit, kolik je k tomu třeba odvahy a odhodlání. Díky. Už víme, jak na to: každý má v torně maršálskou hůl!

Vytisknout