Slovanská epopej jako lakmusový papírek českého charakteru

14. 11. 2011 / Tomáš Koloc

Reakce na článek Slovanská epopej v Praze, co dál?

Nejsem výtvarný odborník, mým jediným výtvarným vzděláním je Gymnázium a SPgŠ s výtvarným zaměřením v Čáslavi. Náš pan profesor Josef Novák (kromě toho, že nás vedle klasických forem učil vnímat abstraktní a konceptuální artefakty) nám během pěti hodin výtvarné výchovy týdně vštěpoval, abych se před každým dílem zeptali svého nitra, zda dílo cítíme jako podbízivý kýč, nebo zda nás hlouběji oslovuje. Když jsem v srpnu poprvé v Moravském Krumlově uviděl patnáct z dvaceti velkých pláten Muchovy Slovanské epopeje, nesmírně hluboce na mě zapůsobila především ta, na nichž se nad pozemskými výjev v dolním plátnu vznáší jejich průvodci, archetypální božstva. Vize tohoto druhu znám z Jungových a Steinerových knih o vědomí a velice silně jsem pocítil, že Mucha zde nejspíš zhmotnil své vlastní duchovní vize. Fakt, že Epopej (dokončená roku 1928) obsahuje explicitní výjevy ukazující na nebezpečí nacismu, můj náhled, že Mucha byl vizionář, ještě umocnil.

Když jsem si ve dvou svazečcích za padesát korun, které jsem si koupil u kasy (z nichž jeden obsahuje špatné reprodukce s višisovanými barvami, které mi rekriminovaly nebarevná 80. léta a druhý neinvenční slovní doprovod -- prodavačka mi vysvětlila, že nejsou vyřešena vlastnická práva, pročež expozice nemá ani důstojný katalog), potom doplnil své chabé znalosti o Alfonsi Muchovi, a zjistil jsem, že tento světoznámý pařížský (!) malíř zemřel 14. 7. 1939 v Praze (!), na prahu Protektorátu patočkovskou smrtí; po výslechu na gestapu, kde se zodpovídal ze vzniku Epopeje, bylo mi opět stydno za naše české hovňousovství.

Celá kauza "Epopej" (počínaje slíbenou budovou, kterou město Praha nebylo schopno dodat ani 83 let po obdržení daru, již může výrazně zvýšit pražský turistický ruch) je fackou nejen A. Muchovi, který mohl místo malování mystické Epopeje hrát v Paříži roli "designérské celebrity na odpočinku" a sponzorovi díla Charlesi Cranovi, ale i odvážným českým lidem, kteří plátna za války s rizikem skrývali v pražském podzemí, restaurátorům, kteří Epopej nechali doslova "vstát z popela" i kurátorům, kteří se za toto "buržoazní" dílo bili, když v této zemi vládla diktatura proletariátu a kteří docílili jeho moravské vystavení.

Jistě, Epopej obsahuje prvky, které se dají označit za kýč. I mě ruší existence vlajky amerického vítěze První světové války v dolním plánu zásadního mystického obrazu "Apoteosa z dějin Slovanstva", v němž za levým ramenem archetypálního Slovana stojí obřímí Kristus. Je to však důvod proč zpochybňovat dílo, nabité takovou silou vhledu a umělecké výpovědi a jeho právo na důstojné vystavení v době, kdy má v Praze svou stálou galerii i tvůrce české fotografické machy Jan Saudek?

P.S. Posmrtná čapkovská publikace Kulhavý poutník obsahuje informaci, kterou přinesli přeživší vězni koncentračního tábora Bergen-Belsen. Josef Čapek těsně před svou smrtí, která nastala téměř souběžně s osvobozením tábora, požadoval, aby, pokud přežije, mohl namalovat obraz, na němž by Hitler holýma rukama trhal vejpůl malé dítě. Tento obraz by pak měl být na Čapkovo přání vystaven ve všech německých školách. Svůj plán však už nestihl dokonat.

I kdyby ho dokonal, nebyl by Čapek v mých očích o to menší autor. Možná by paradoxně byl o to lepší recenzent. Recenzent který se zbavil generační řevnivosti, a se zkušeností, která říká, že šílenství války v některých ohledech škodí múzám těch, kdo příliš trpěli - aniž by to však mělo vliv na celkovou hodnotu jejich tvorby...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.11. 2011