O vlasteneckých dušičkách

1. 11. 2011 / Karel Dolejší

Chvíli jsem se domníval, že budu muset celkový postoj ke stanici přehodnotit, neboť je patrně provozována pliocénními konzervativci vzývajícími třetihorní vlastenecká monstra - leč naštěstí jsem si brzy vzpomněl, že na lunární Nový rok táž stanice celý den mezi Bachem a Bernsteinem doslova přetékala reklamami na čínské vepřové konzervy - přičemž bylo zřejmé, že nikdo ani náhodou nezkoumá, zda čuníci v plechovkách obsažení bývali alespoň takovými patrioty jako pánové Bátora a Dobeš. No vida, řekl jsem si, ono to zase dopadá jaksi po česku, tedy zcela jinak.

Ve státě, jenž byl vyprodán do zahraničí a vytunelován, kde je politika zprivatizována a politici jsou už jen vazaly kmotrů a zbohatlických šedých eminencí schopných plnit věčně prázdné partajní pokladny - v takovém státě to přece ani s kultem státu nemůže být přímočaré a jednoduché, ale spíše skurilní a bezduché. Vlastenecké dušičky se sice činí seč mohou, leč výsledek bude vždy vypadat rozpačitě, uměle a násilně, neboť velká gesta se jen pokoušejí zamaskovat ještě větší pochybnosti. Tento stát ostatně ani nevznikl 28. října; byl resuscitován po fatální havárii k 1. lednu 1993, kdy z něj zůstaly sotva dvě třetiny, a tak věru neexistuje nejmenší důvod slavit 28. říjen, jako by se netunelovalo.

Každopádně bych byl všemi deseti pro, abychom svátek nemrtvého státu o několik dní posunuli a spojili jej s oslavou tzv. dušiček. Jsem totiž naprosto přesvědčen, že v tomto dobře známém kontextu by se řada podivných jevů, nad nimiž se někteří občané dosud překvapeně pozastavují, stala veskrze srozumitelnou a nikoho by už nepřekvapovala. Vždyť pokud rozkradači a tuneláři usilovně oslavují stát, z nějž právě díky nim zůstala sotva ohlodaná kost, lze to vnímat velmi podobně, jako když třeba tlupa kanibalů rituálně vzývá ty, jež kdysi povečeřela...

Vytisknout