"Ideál humanitní není specificky český, je právě všelidský, ale každý národ jej uskutečňuje způsobem svým. Angličané jej formulovali hlavně ethicky, Francouzové politicky (prohlášení práv člověka a občana), Němci sociálně (socialism), my národnostně a nábožensky. Dnes se humanitní úsilí stává již všeobecným...

O náš národní humanitní program byly živé debaty již před válkou, po válce se v nich pokračuje; běží o věci dvě. Předně o humanitism (humanitní program - humanitu, jak se stručně říká), a pak o to, je-li náš humanitism český založen nábožensky. O humanitism samý není zvláštních sporů, spíše běží o různá nedorozumění, prýštící z neujasněnosti pojmů; doufám, že rozborem, který jsem podal, odpadají. Těžší bude, ne-li nemožné, dorozumět se s těmi odpůrci, kteří humanitism odmítají vůbec nebo nesouhlasí s jeho odůvodněním náboženským.

Těchto odpůrců humanitismu je několik druhů. Odmítají jej ti, kdo nepokládají mravnost a náboženství, a "ideologii" vůbec za politicky vážnou; morálkaření a náboženství je "překonaným stanoviskem", je pro děti, pro ženy a pro sentimentalisty, ale politikové praktičtí, reální - "reálpolitikové" - operují se skutečnostmi praktickými, nejsou sentimentální... (BC: klausismus?)

Jsem ode dávna pro Nerudovu lásku k národu uvědomělou, nestačí mně dušování o lásce k národu, ta se dnes rozumí sama sebou, ale nerozumí se samo sebou, že je správný a oprávněný každý program, jejž jednotlivci, frakce a strany prohlašují za národní. Je mnoho dobře míněných, ale slabých a nemožných t. zv. národních programů; ale je přes Havlíčkův hlasitý protest stále ještě mnoho spekulantů s vlastenectvím...

Hlavní důraz položíme na úsilí kulturní; na školství již v nejstarší době a na prvou universitu v Centrální Evropě. Nejsilnější doporučení však celé Evropě máme ve své reformaci, v Husovi; naše reformace charakteristickým způsobem začala před Husem řadou moralistů (Štítný a j.), Hus a následnící v tom pokračovali; reformace naše byla po výtce ethická, na theologická učení se kladl důraz menší. V husitských bojích jsme se hájili proti celé Evropě vedené papežstvím; podškrtnem zajisté "Co Čech, to hejtman" - Žižka (BC: čtenář Palackého, jejž Masaryk tak obdivoval, musí plakat nebo se smát Masarykovu manipulování s českými dějinami).

A nebyl jen Hus a Žižka; vedle nich postavíme Chelčického a Bratrskou Jednotu, končící Komenským (BC: ani jeden Slovák). Jestliže se Angličan může dovolávat Shakespearea, Francouz Rousseaua, Němec Goethea, my říkáme, že jsme národ Komenského (BC: na to vtipně svého času reagoval Peroutka, že Češi jsou ve skutečnosti národ Franze Josefa)...

Pochlubíme se svým neustálým odporem proti Rakousku-Uhersku (BC: zde Masaryk vyloženě falšuje dějiny, zejména dějiny 18. a 19. století); a konečně spočineme na vylíčení naší účasti v světové válce a restituci naší státní samostatnosti a ujistíme Evropu, že usilujeme o demokracii, mír a pokrok - zkrátka, filosofie našich a světových dějin Palackého je naším nejlepším doporučením: od konce XIV. století až do konce století XVIII. otázka náboženská a tím humanitní byla otázkou českou.... Náš český liberál je pravidlem matrikovým katolíkem a v otázkách náboženských analfabetem: nedovede si náboženství představit mimo svou církev a její kult a učení; a proto nerozumí Palackému a nerozumí naším největším spisovatelům, třeba jejich jméno stále má na jazyku. A nerozumí našim dějinám, i když je historik."