Válka v Libyi byla bezprecedentním vražděním. Je vážným varováním pro arabský svět a celou Afriku

28. 10. 2011

Brutální zavraždění libyjského diktátora, poté, co mu jeho věznitelé strčili nůž do zadnice, bylo zcela zjevně válečným zločinem, píše v deníku Guardian Seumas Milne. Bylo to ale jen součástí daleko většího, děsného obrazu. V úterý informovala organizace Human Rights Watch, že bylo objeveno v Kaddáfího poslední pevnosti, v městě Syrte, 53 mrtvol, vojáků a civilistů, kteří byli zřejmě popraveni - s rukama svázanýma za zády - bývalými vzbouřeneckými vojáky.

Vyšetřovatel Human Rights Watch v Libyi Peter Bouckaert sdělil ve středu listu Guardian, že je objevováno v Syrte stále větší množství mrtvol. Z důkazů vyplývá, že za posledních 10 dnů bylo v městě Syrte usmrceno přibližně 500 osob, bojovníků i civilistů. Střílením, dělostřeleckými granáty a bombardováním.

Toto vraždění následovalo po dvouměsíčním obléhání a intenzivním bombardování města se 100 000 obyvateli, které nově triumfální vzbouřenci za pomoci letadel NATO a západních speciálních jednotek proměnili v ruiny asi jako kdysi Rusové čečenské město Groznyj.

A mrtvoly jsou jen nejnovějším z mnoha takových zjištění. Amnesty International nyní zveřejnila rozsáhlé množství důkazů o masových únosech a věznění, bití a mučení, zabíjení a zvěrstvech, páchaných vzbouřeneckými jednotkami, které Británie, Francie a Spojené státy podporují už osm měsíců - údajně proto, aby zabránily, aby takové zločiny páchal Kaddáfího režim.

Po celou tuto dobu jsou obětí tvrdé rasistické kampaně masového věznění, lynčování a zvěrstev afričtí imigranti a černošští Libyjci. Jsou bez důkazů obviňováni, že prý byli Kaddáfího žoldnéři. Takové útoky pokračují, uvádí Bouckaert. Byl svědkem toho, jak vzbouřenečtí vojáci z Misraty tento týden zapalovaly příbytky v městě Tawerga, aby se převážně černošské obyvatelstvo tohoto města už nemohlo vrátit.

Po celou tuto dobu předstírají NATO a establishmentová média, že k těmto hrůzám nedochází. Vychloubají se triumfem svobody a šeptají, že je nutno chovat se uměřeně. Nyní je ale naprosto jasné, že pokud bylo cílem západní intervence v Libyi "ochraňovat civilisty" a zachránit životy, intervence byla katastrofálním selháním.

Cameron a Sarkozy získali svolení od Rady bezpečnosti OSN v březnu k použití síly vůči Libyi, protože se Kaddáfího jednotky chystaly provést v Bengází masakr podobný masakru v Srebrenici. Přirozeně nevíme, co by se stalo, kdyby k intervenci NATO nedošlo. Avšak neexistují důkazy - ani z jiných vzbouřeneckých měst, které Kaddáfí dobyl - že by měl schopnosti nebo v úmyslu provést takový masakr proti ozbrojenému městu se 700 000 obyvateli.

Je ale nyní známo, že zatímco v době, kdy NATO zahájilo svou intervenci v Libyi, byl podle odhadů OSN počet mrtvých asi 1000 - 2000. Nyní, o osm měsíců později, je počet mrtvých pravděpodobně desetkrát větší. Odhady mrtvých se pohybují od 10 000 do 50 000. Libyjská Národní přechodová rada konstatuje, že zemřelo 30 000 osob a 50 000 osob bylo zraněno.

Tisíce těchto mrtvých byli zcela jistě civilisté, včetně osob, usmrcených bombardováním NATO a pozemními jednotkami podporovanými NATO. Počet mrtvých v Libyi daleko překračuje počet mrtvých v krvavých povstáních v Sýrii a v Jemenu. NATO žádné civilisty v Libyi neochránilo - zmnohonásobilo počet mrtvých a samo nepřišlo o jediného vojáka.

Západním mocnostem umožnila válka v Libyi získat znovu vliv ztracený v Tunisku a v Egyptě, umístit se do strategicky důležitého regionu a zajistit si komerčně výhodnou pozici ve státě bohatém na ropu, jehož předchozí vedení nebylo pro Západ spolehlivé. Není divu, že britský ministr obrany vyzývá podnikatele, aby si "sbalili kufry" a jeli do Libye a že americký velvyslanec v Tripolisu zdůrazňuje, že v Libyi je "obrovskou měrou" zapotřebí amerických firem.

Avšak pro Libyjce to znamená, že ztratili kontrolu nad svou vlastní budoucností. Byla jim vnucena západní správa, složená z lidí, kteří opustili Kaddáfího vládu a z britských a amerických výzvědných elementů. Toto převzetí moci zřejmě nejvýrazněji zpochybní libyjští islámští velitelé jako Abdel Hakim Belhaj, kterého r. 2004 unesla britská rozvědka MI5 a nechala ho v Libyi mučit. Bejhal už dal najevo, že Národní přechodovou radu nebude respektovat. Není divu, že příslušníci Rady žádají NATO, aby ze země neodcházelo.

Libyjský precedent je hrozbou nadějím na skutečné změny a nezávislost arabského světa - i jiných zemí. Libyjská tragedie brutálním způsobem dokázala, že zahraniční intervence nejen zaškrtí domácí národní svobodu a právo na sebeurčení - a životy také neochrání.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 27.10. 2011