Za všechno mohou "zvláštní školy"!?

19. 10. 2011

Bývalé zvláštní školy, nyní poněkud nešťastně přejmenované na základní školy praktické, vznikly jako školy pro mládež vyžadující zvláštní péči a ve svém původním a donedávna platném zaměření poskytovaly základní vzdělání žákům, kteří z různých důvodů ( snížení úrovně rozumových schopností, sociální problémy a nízká sociokulturní úroveň rodiny, poruchy chování, které se promítaly do úrovně prospěchu žáků a další) nebyli schopni vzdělávání na běžných základních školách. Teprve v porevolučním období, kdy se začaly projevovat integrační trendy ve školství a rozvinula se masivní vlna odporu ke speciálnímu vzdělávání, došlo nejen k přejmenování zvláštních škol na základní školy praktické ( ve skutečnosti nejsou o mnoho méně teoretické než běžné základní školy), ale především ke změně v jejich pojetí, kdy byly definovány jako školy pro žáky s lehkou mentální retardací. Tím se nejen zúžil okruh žáků, kteří by měli tyto školy navštěvovat, ale především tím byly školy postaveny před povinnost zjišťovat a pravidelně prověřovat, zda jejich žáci jsou či nejsou mentálně retardovaní.

Podle v současné době užívané 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracované Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě, která vstoupila v platnost v roce 1992, představuje tzv. lehká mentální retardace úroveň IQ 50 -- 69. Byla zrušena kategorie tzv. mírné mentální retardace (IQ 70 - 85), která byla v poradenské praxi užívána dříve a bývala důvodem k zařazení žáka do zvláštní školy. Zpřísnilo se i přijímání žáků do těchto škol, k němuž se začal důsledně vyžadovat souhlas jejich zákonných zástupců. Tvrzení, že někteří žáci byli do základních škol praktických zařazení bez vědomí rodičů nebo dokonce proti jejich vůli, se ve většině případů nezakládá na pravdě. Ve skutečnosti se často stává, že si někteří rodiče přejí, aby jejich děti chodily do základní školy praktické, protože jsou si vědomi toho, že v nich absolvují povinnou školní docházku snadněji a s menšími problémy než v běžných školách.

Proč vlastně tolik dětí romského etnika selhává ve vzdělávání na základních školách a je přeřazováno do základních škol praktických? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá ani jednoznačná. Faktem je, že mnoho romských dětí přichází do školy naprosto nepřipravených vyrovnat se s požadavky, které tam na ně budou kladeny. Jak už před několika lety napsal jeden z představitelů romské inteligence K. Holomek, "prostředí, v němž má romské dítě absolvovat přípravu do školy nebo provádět jakoukoliv samostatnou tvůrčí činnost, což je pro většinu jiných dětí samozřejmé, je velmi neinspirativní, deprimující a nemotivující. Souvisí to s nízkou sociální úrovní rodičů a často katastrofální úrovní bydlení."

Romské dítě zpravidla nikdo ničemu neučí a k ničemu záměrně nevychovává. Nikdo mu nekupuje hračky a neučí je, jak si má s nimi hrát. Nemá k dispozici tužky, pastelky, fixy, aby se učilo kreslit a rozvíjelo tak svoji jemnou motoriku. Říká se, že handicap romských dětí spočívá v tom, že neumějí dobře česky. Jak uvádí mnoho učitelek -- elementaristek, hlavní handicap těchto dětí spočívá v tom, že neumějí česky ani romsky. Víme, že řeč je hlavním nástrojem myšlení a pokud se člověk v raném dětství nenaučí myslet, může to v některých případech být stav ireverzibilní. Předškolní věk, tedy období do šesti let věku dítěte, je obdobím pro vývoj řeči ontogeneticky velmi důležitým. Zejména toto období je významnou etapou rozvoje pojmového myšlení, které se váže na úroveň řeči, a to nejen z hlediska slovní zásoby, ale i z hlediska gramatické a logické úrovně vyjadřování.

Škola pro romské dítě, které neprošlo předškolní přípravou, představuje cizí prostředí, k němuž nemá vytvořený pozitivní vztah. Poprvé se zde setkává s organizovaným kolektivem, jehož požadavkům se musí přizpůsobit, poprvé musí dělat něco, co je pro ně nepřirozené, obtížné a často nepochopitelné. Vzdělání se mezi Romy nepovažuje za žádoucí hodnotu a někteří rodiče mají dokonce strach, aby se jim vzděláváním děti neodcizily.

Jedním z častých argumentů proti základním školám praktickým je názor, že se tam žáci ničemu nenaučí. Jaký je tedy vzdělávací obsah základní školy praktické? Stejně jako ostatní školy, základní školy praktické si zpracovávají svůj školní vzdělávací program podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání -- přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV--LMP).

Učební plán základní školy praktické obsahuje tyto předměty:

Výstupy z jednotlivých (vybraných ) předmětů jsou stanoveny takto:

Jazyková výchova

• zvládat pravopis slov s předponami a předložkami
• znát vyjmenovaná slova a ovládat jejich pravopis
• skloňovat podstatná jména a přídavná jména
• znát osobní zájmena a časovat slovesa
• poznat a určit slovní druhy
• znát pravopis při shodě přísudku s podmětem
• rozeznat větu jednoduchou od souvětí
• zvládat pravopis příčestí minulého při shodě přísudku s  podmětem
• rozlišovat spisovný a nespisovný jazyk

Literární výchova

• rozeznat základní literární druhy a žánry
• dokázat vyhledat potřebné informace v oblasti literatury
• orientovat se v literárním textu, hledat a pokusit se najít hlavní myšlenku
• umět ústně formulovat dojmy z četby, divadelního nebo filmového představení
• získat pozitivní vztah k literatuře

Cizí jazyk

• být seznámen s cizím jazykem ve zvukové podobě
• osvojit si základní výslovnostní návyky
• ovládat fonetickou podobu abecedy
• zvládat základní číslovky a jejich pojmenování
• rozumět obecně známým slovům a frázím a zvládnout pozdravy, přání a poděkování
• vytvořit jednoduché otázky, zápor a odpovědi
• vést jednoduchý rozhovor
• zvládat čtení a překlad jednoduchých pojmů a názvů
• orientovat se ve slovníku daného jazyka

Číslo a početní operace

• psát, číst, porovnávat a zaokrouhlovat čísla v oboru do 1 000 000
• zvládat orientaci na číselné ose
• písemně sčítat, odčítat, násobit a dělit víceciferná čísla, dělit se zbytkem
• pracovat se zlomky a smíšenými čísly, používat vyjádření vztahu celek -- část (zlomek, desetinné číslo, procento)
• číst desetinná čísla, znát jejich zápis a provádět s nimi základní početní operace
• řešit jednoduché úlohy na procenta
• provádět odhad výsledku, zaokrouhlovat čísla

Závislosti, vztahy a práce s daty

• užívat a ovládat převody jednotek délky, hmotnosti, času, obsahu, objemu
• zvládat početní úkony s penězi
• používat měřítko mapy a plánu
• vyhledávat, třídit a porovnávat data
• vypracovat jednoduchou tabulku

Geometrie v rovině a v prostoru

• umět zacházet s rýsovacími pomůckami a potřebami
• odhadovat délku úsečky, určit délku lomené čáry, graficky sčítat a odčítat úsečky
• vyznačovat, rýsovat a měřit úhly, provádět jednoduché konstrukce
• znát a rýsovat základní rovinné útvary a zobrazovat jednoduchá tělesa
• vypočítat obvod a obsah trojúhelníka, čtverce, obdélníka, kruhu
• vypočítat povrch a objem kvádru, krychle a válce
• číst a rozumět jednoduchým technickým výkresům
• sestrojit základní rovinné útvary ve středové a osové souměrnosti
• načrtnout základní tělesa a sestrojit jejich sítě
• používat technické písmo

Informační a komunikační technologie

• ovládat základy psaní na klávesnici, na uživatelské úrovni práci s textovým editorem, využívat vhodné aplikace
• zvládat práci s výukovými programy
• vyhledat potřebné informace na internetu
• dodržovat pravidla zacházení s výpočetní technikou
• osvojit si základy elektronické komunikace

Analogicky jsou formulovány očekávané výstupy i ve všech dalších předmětech. (RVP je k dispozici na webových stránkách MŠMT www.msmt.cz.)

Kromě toho získá žák poměrně velké množství různých pracovních dovednosti a návyků od zacházení s různými přístroji, např.

Práce s technickými materiály

• získat základní vědomosti o materiálech, nástrojích a pracovních postupech
• provádět jednoduché práce s technickými materiály a dodržovat technologickou kázeň
• pracovat s jednoduchou technickou dokumentací, orientovat se v pracovních postupech a návodech
• řešit jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů a nářadí
• organizovat svoji pracovní činnost
• dodržovat obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při práci s nástroji a nářadím; poskytnout první pomoc při úrazu

....až po pěstitelské práce a přípravu pokrmů, což jsou dovednosti pro každodenní život jistě velmi potřebné.

Na jednom zasedání v budově parlamentu, kde se opět řešila "romská problematika", jeden pracovník jakési romské iniciativy označil zvláštní školy za vzdělávací smrt. Obávám se, že zdaleka ne každý z těch, kdo se o zvláštních školách ( nyní o základních školách praktických) vyjadřují s takovým despektem, by zkoušku z jejich vzdělávacího obsahu úspěšně zvládl.

Z pedagogického i ekonomického hlediska představují základní školy praktické vysoký nadstandard. V jejich třídách je poloviční počet žáků než v běžných základních školách, vyučují tam vysoce kvalifikovaní speciální pedagogové, zpravidla s psychopedickou kvalifikací, často ještě ve spolupráci s pedagogickými asistenty. Tyto školy bývají dobře vybaveny učebními pomůckami a mívají i dobré prostorové podmínky ke své práci.

Učitelky mají možnost se svým žákům individuálně věnovat a obvykle je dobře znají a znají i jejich rodinné zázemí. Je do značné míry zásluhou těchto škol, že v naší zemi prakticky nemáme negramotné občany. Komu a čím tyto školy vadí?

Po absolvování základní školy praktické mají úspěšnější žáci možnost pokračovat ve svém vzdělávání v celé řadě učebních oborů, ti méně úspěšní mohou navštěvovat střední praktické školy s různým zaměřením.Ti nejúspěšnější se mohou vzdělávat ve stejných středních školách jako absolventi běžných základních škol. Tohle nikoho nezajímá a prakticky se o tom nemluví. Proč? Kvalifikace se přece nezískává v základních školách, ale až v jejich pokračování. Proč tak málo romských žáků nastupuje do středního odborného školství a mnoho z nich po pár týdnech či měsících odchází?

Hodně otázek a málo odpovědí -- ale vlastně k čemu, vždyť vysvětlení je přece jasné: za všechno mohou zvláštní školy.

Jednu věc by si však měli všichni reformátoři, ochránci a další osoby, které se na různých úrovních a s různou motivací zabývají vzděláváním dětí romského etnika uvědomit: hladové dítě, které nesnídalo a nemá zaplacený oběd ve školní jídelně, a které se nemá kde pořádně vyspat a umýt, nebudou zajímat žádné vzdělávací obsahy, průřezová témata ani klíčové kompetence, ať už budou zakomponovány ve vzdělávacím programu kterékoliv školy.

Vytisknout