Hlasitá reklama versus "reklama".

19. 10. 2011 / Jiří Baťa

Aktivitu k omezení či regulaci hlasitosti vysílaných reklam v TV, kterou se angažuje pan Petr Krajča z Napajedel (Kroměřížský deník, 13. října 2011) vítám, ale domnívám se, že problém s reklamou je mnohem závažnější. Chápu, že reklama je pro komerční televize zdrojem příjmů, proti tomu se asi nedá nic dělat. Nicméně k reklamě, kromě již zmíněné aktivity pana Krajči bych měl i další vážné připomínky, neřku-li požadavky. Kromě již zmíněné nepřiměřené intenzity hlasitosti vysílaných reklam, jde totiž také o počet reklamních vstupů do vysílaného programu, jejich délka a především o blamáž veřejnosti, kterou bych nazval vědomé klamání divácké veřejnosti. Ale popořádku.

Počet reklamních vstupů je tím větší, čím atraktivnější pořad (program) je vysílán. Především u seriálů, ale ani u filmů "trháků" tomu není jinak. Tak například u "Ulice" jsou to minimálně čtyři vstupy s délkou 5-8 minut. U "Ordinace v růžové zahradě" rovněž minimálně čtyři vstupy, v poslední době dokonce po 6 minutách začátku vysílání seriálu a tak bych mohl pokračovat.

O skutečnosti, že de facto všechny hlavní TV stanice mají reklamní vstupy téměř ve shodný čas, se ani nezmiňuji.

Délka jednotlivých reklamních vstupů je, jak jsem již předeslal 5 až 7, někdy i více minut. Opět trochu matematiky: 4 vstupy krát cca 7 minut rovná se 28 minut vysílaných reklam. Z hodinového dílu např. Ulice tedy vidíme cca 32 minut čistého vysílacího času jednoho dílu. Dobré, že? Vzácná výjimka je u přenosu programu např. ze závodů Formule 1 nebo MS motocyků, kde reklama není delší 2 minut a ani počet reklamních vstupů není vzhledem k délce přenosu nijak neúnosný (u F1 max. 6 vstupů za cca 100 minut).

Co je na tom ovšem zarážející je fakt, že při nahlédnutí do jakéhokoliv přehledu programů vysílání TV stanic je vždy uváděn začátek toho kterého programu např. ve 20.00 hodin. Faktický začátek však bývá, díky reklamám, mnohdy i o 10 minut opožděn. Takže divák místo ve 20.00 hodin, kdy zasedne před TV přijímač s cílem sledovat nabízený program, 7 až 8 minut sleduje ještě reklamy, aby se teprve po této době dočkal programu, který mu byl přehledem programů vysílání TV naservírován se začátkem ve 20.00 hodin.

To souvisí se skutečností, že v tomto celkovém vysílacím čase konkrétního programu např. v délce 60 minut, uvedeného v přehledu programů TV stanic, ani nikde jinde, není ani slovem či jinak zmínka, že program bude "prošpikován" reklamami v délce "x" (iks) minut. Dovolím si poznamenat, že v případě jiných (cizích) TV stanic tomu tak v mnoha případech je, tedy, že mají časově ten který program vyznačen včetně vyznačených časů na vstupy pro reklamu.

Domnívám se tedy, že je to ze strany TV stanic, resp. jejich programových pracovníků neseriózní vůči divákům, kteří snad mají právo být informování o tom, že bude a na jak dlouho jimi sledovaný program přerušen (neřku-li narušen) reklamními vstupy. O "požitku" diváka ze zvukového podání reklam bylo již zmíněno. "Kvalita" některých reklam (někdy na úrovni debility, marnotratnosti, iracionálnosti a tuposti) již diváka nejenže nezajímá, ale přímo odhání od obrazovky. Abych byl spravedlivý, některé reklamy naopak mají úroveň a to až tak, že diváka nejen zaujmou, ale i pobaví. Ty jsou však spíše výjimkou, než pravidlem.

Z uvedeného vyplývá, že by nebylo od věci, aby se těmito skutečnostmi zabývala jak Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, ale i legislativní výbor Sněmovny neboť předpokládám, že má-li dojít k nějaké nápravě, bude nutné, stejně jako v případě hlasitosti reklam, navrhnout jisté novely či úpravy (novelizaci) stávajícího zákona. Otázkou zůstává, zda i k tomuto kroku je zapotřebí vyvolat dostatečnou odezvu u diváků formou petice, nebo postačí přijmout uvedené fakta za relevantní natolik, aby se jimi příslušné orgány zcela vážně a jaksi samozřejmě zabývaly. Nejspíše však opak bude pravda.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 19.10. 2011