Jak se dřív asi jmenovala Břeclav?

2. 8. 2011

Bylo horké léto. Psal se rok tuším 2009. Šel jsem po pěší zóně v Břeclavi, když jsem byl zastaven mladou dívkou mající v ruce propisku a záznamový aršík. Chtěla mi položit několik otázek a já jsem se začal těšit, jak si se sympatickou slečnou tři minuty popovídám. Abych tomu krátkému rozhovoru vtiskl náznak nějakého napětí sdělil jsem jí, že dostane ode mne odpověď na jakoukoliv otázku, když mi řekne, jak je daleko z Břeclavi do Lundenburgu. To jsem neměl dělat. Tím jsem ji zaskočil, ale jak je dnes zvykem, rychle se vzpamatovala a se zasněným pohledem upřeným vzhůru pomalu řekla: "Lundenburg, Lundenburg... to musí být někde v Rakousku, kousek od Laa". Poděkoval jsem a začal plnit svůj slib, píše Alois Michálek.

Otázky, které jsem dostával zněly "Jak se vám líbí Břeclav, Co říkáte množství zeleně ve městě, Chodíte nakupovat do Shoping centra, Jak zde dlouho žijete....". Na závěr našeho rozhovoru, přesněji ankety, jsem se ještě jednou zeptal. A to jsem neměl dělat. Musel jsem se totiž ještě chvilku dívat do usměvavého bezvědomí.

Chtěl jsem vědět pro koho tu anketu dělá. Mladá dívka byla studentka druhého ročníku žurnalistiky, studovala v Brně a také absolventka břeclavského gymnázia. Než jsme se rozešli stačil jsem jí sdělit, že ve městě je několik desítek litinových uzávěrů kanálů s nápisem Lundenburg. Také to, že víka ve městě zůstala z období okupace Břeclavi fašistickým Německem. Jeden takový uzávěr byl od nás asi čtyřicet metrů, kam jsem budoucí novinářku poslal.

Toto se mi z nevědomí vynořilo, když jsem četl článek pana Cveka "Žurnalistika pro dětské časopisy". Té Anežky Michnové je mně opravdu líto. Koho mi líto není, jsou ti, kteří produkují takový dorost. Kontroluje je vůbec někdo? Nejsou ti pedagogové šíleně přeplaceni?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.8. 2011