Debata o tom, jestli tábor v Letech u Písku byl koncentrační nebo nebyl koncentrační, je absurdní. Vytahování exaktních historických posudků a pře o naprosto nepodstatné podružnosti jsou hloupé. Argumentace: "Není to sice úplně v pořádku, ale oni zemřeli jen na skvrnitý tyfus" není dost dobře slučitelná s představou o tom, jak asi bude uvažovat hlava státu.

Parlamentní odmítnutí veřejné volby prezidenta tím nabývá dalšího smutku a apatie -- o nadstranickém prezidentovi, jako hlavně reprezentantovi této země, tak budou nadále rozhodovat pouze nálady a mindráky v politických stranách.

Na rozdíl od Ondřeje Slačálka si nemyslím, že by Václav Klaus primárně uvažoval jako sympatizant totalitních režimů. Nemyslím si také, že by Václav Klaus zastával nějaký skutečný názor na to, jestli tábor v Letech byl koncentrační nebo ne.

Ony ty nešťastné Lety se do toho dostaly jako "slepé k houslím". Nešťastnou náhodou byly "konfiskovány" jako předmět politického boje. Kdyby Evropský parlament odhlasoval rezoluci o tom, že jsou v ČR špinavé chodníky, byly by ty chodníky podle prezidenta jen zašlapané. A rozhodně by to bylo, cituji prezidenta, "smrtící suplování domácího rozhodování" naprosto nepatřičnou institucí.

Václavu Klausovi jde, stejně jako v názoru na zachování občasného debatního kroužku s názvem Rada Evropy, o jeho ideový princip. Václavu Klausovi nejde o to, jestli byl v Letech koncentrák, jde mu právě o to rozhodování.

Škoda, že prezident nezůstal jen u tvrzení, že rozhodnout si o tom musíme sami. Rozhodnout si o tom musí skutečně jedině Česká republika, nikoli EU. Je to totiž její vnitřní etický problém. To znamená, že ta hloupá argumentace nebyla vůbec třeba. Jak já bych si chtěl zvolit prezidenta...!