3. 11. 2003
Je rozumné vysílat v televizi záběry mrtvol v přímém přenosu?JČ: Média nemohou vysílat ze soudních síní, stejně jako nemohou přímým
přenosem vysílat záběry mrtvol při automobilových nehodách či vojenských
katastrofách.
JR: Ehm, já si naopak s odpuštěním myslím, že by se právě záběry mrtvol z autohavárií a vojenských konfliktů v televizi vysílat rozhodně měly (ať už v přímém přenosu či sestřihu), míní Jan Rovenský a pokračuje: |
V prvním případě proto, že by to snad mohlo kladně ovlivnit chování řidičů na silnicích (pokud obsahem zprávy nebude "to ale vzrůšo!" ale "tohle se snadno může stát i vám"). Ve druhém pak prostě proto, že ve válkách lidé umírají, a obykle dost ošklivě. Vidět na obrazovkách krev a maso skutečných obětí našich bomb a tanků (ale samozřejmě i krev a maso našich vojáků) by snad mohlo část lidí pohnout k poněkud uměřenějšímu a realističtějšímu pohledu na válku, než když je prezentována jako dobrodružná, ve své podstatě estetická počítačová hra (teď se ale vlastně pletu - počítačové hry jsou obvykle mnohem krvavější, než průměrné válečné zpravodajství). Poznámka JČ: Tento problém je daleko složitější, než jak na něj reaguje Jan Rovenský. Potíž totiž je, že to, co ukážeme na televizní obrazovce, není skutečnost - je to jen subjektivní stylizace skutečnosti, je to jen paralela se skutečností. Drastické záběry mrtvých se obyčejně nevysílají v civilizovaných televizních stanicích nejen z piety vůči mrtvým, ale i z jiného dobrého důvodu: je totiž známo a dokázáno, že při příliš explicitním vysílání drasticky krvavých záběrů postižených i mrtvol dochází k vážnému znecitlivění veřejnosti vůči vysílaným drastickým scénám a krutosti. Hrozí vážné nebezpečí, že kdyby televize začala pravidelně vysílat záběry zkrvavených a zohavených lidských těl, nevedlo by to k tomu, že by si "řidiči začali na silnicích dávat pozor", jak navrhuje pan Rovenský, ale naopak k brutalizaci veřejnosti, protože by lidi začali takovéto scény považovat za normální. Jistě, že to dostává novináře a televizní stanice do neřešitelné situace. Zejména dlouholetý britský válečný televizní reportér Martin Bell často poukazuje na to, že se ve válkách v televizním vysílání ukazují záběry vojáků, jak střílejí samopalem - už se nikdy neodvysílá, jak to vypadá na místech, kam tito vojáci střílí. Je pravda, že tato všeobecně po světě dodržovaná "autocenzura" televizních stanic vede ke zkreslení televizního zpravodajství (kdo ale kdy předpokládal, že je i to nejlepší televizní zpravodajství autentickým záznamem skutečnosti?) - jenže nebezpečí brutalizace veřejnosti vysíláním krvavých záběrů vede podle mezinárodního konsensu k tomu, že se televizní stanice takovéto praxi vyhýbají. --- |