5. 4. 2016 / Jan Čulík
Ze zběžného přehlédnutí úterních českých novin vyplývá - nevím, zda je to proto, že jsou ty noviny vlastněné oligarchy - že redaktoři gigantický únik informací o offshorovém čachrování víceméně přehlížejí a bagatelizují. Jednotně se tiskem českých oligarchů ozývá nota, že to, že někdo má peníze v daňových rájích, ještě neznamená, že porušuje zákon.
To je sice pravda. Nepřekvapivě však pro většinové české prostředí z těchto komentářů vyznivá, že etický rozměr skandálu je pro pražské novináře v podstatě neviditelný - konečně to vidíme i na tom, jak se v establishmentových médiích píše o uprchlících.
Jenže skandál s Panama Papers svědčí o něčem jiném, a v českých médiích jsem o tom nenalezl jediné zmínky.
Jde o to, jak na to poukazují zahraniční média, že mezinárodní daňový systém je rozbitý a umožňuje podvodníkům, jednotlivcům i firmám, "legálně" se vyhnout placení daní.
Nejnovější únik dat v rámci skandálu Panama Papers by měl vést k razantní mezinárodní akci a k zavedení globálního daňového systému, v jehož rámci by měli jednotlivci i firmy povinnost platit daně v těch zemích, kde vydělávají. Existuje dostatečná technologie k tomu, aby bylo zabráněno pochybným tajným transakcím, vyhýbajícím se daňovým povinnostem.
Určité první kroky směrem k zdaňování jednotlivců i podniků v samotných zemích, kde vydělávají, byly podniknuty už před vznikem skandálu s Panama Papers. Relativně čelnou roli v tom hrála Velká Británie. Nadnárodní společnosti, jako Google či Amazon nebo Starbucks byly pod tlakem veřejného mínění donuceny, aby začaly platit daně přímo v Británii, i když se stále ozývají protesty, že je to příliš málo.
Zrovna Česká republika by měla podstatný prospěch ze ztransparentnění mezinárodních finančních transakcí, ze zpřísnění daňového dohledu a ze zavedení předpisu, že globální firmy si nemohou odvádět zisky do daňových rájů.
Zajímavé, že české noviny, vlastněné oligarchy, tuto zásadní věc jaksi neprosazují.