Mezi jiholibyjskými pašeráky lidí:

Prostituováni, biti, drženi kvůli výkupnému

4. 4. 2016

Od počátku roku využilo této cesty více než 16 000 migrantů. Pro většinu však cesta začíná v Subsaharské Africe a zahrnuje nejen nebezpečnou cestu pouští, ale také kontakt s pašeráky lidí v Libyi.

Předměstí hlavního pašeráckého města Sabha v jižní Libyi vypadá postapokalypticky. Pašeráci zde vykládají 31 lidí z pickupu Toyota, na němž se odehrála třídenní cesta pouští.

Některé z nich čekají přátelé, příbuzní nebo pašeráci, zatímco další jdou pěšky k městu. Ačkoliv jsou nejprve šťastni, že přežili, později vypovědí, že příjezd do města představoval nejhorší část jejich cesty.

"Když jsme přijeli, hned nás vzali do jakési věznice, kde bylo asi 200 jiných migrantů," vysvětluje devatenáctiletý Bouba ze Senegalu. "Nechali nás zavolat rodinám domů a požadovali, aby poslaly 2 000 libyjských dinárů (1 458 dolarů) za každého."

Čtyřiadvacetiletý Jens z Guiney Bissau ukazuje jizvy na ruce a zádech, které podle něj pocházejí od brutálního mlácení. "Bili mě a pořád říkali: "Co je s tebou? Proč tví rodiče neposlali peníze? Nemají tě rádi?" Bylo to strašlivé, ale má rodina má tak málo peněz, že jí trvalo dva měsíce, než si vypůjčila dost na zaplacení mého propuštění."

Oba muži teď žijí v hrubém přístřešku na skládce v Sabze, spolu s čtyřiadvaceti dalšími. Všichni se snaží sehnat práci, aby mohli zaplatit 500 dinárů (365 dolarů) za cestu do Tripolisu, blíže k moři a lodi do Evropy.

Cesta přes Libyi je dlouho hlavní trasou pro lidi putující z Afriky do Evropy. Nyní je trasa pod kontrolou několika regionálních kmenů a vede z města Agadez ve středním Nigeru do libyjské Sabhy.

Cestu pouští kontroluje téměř výlučně kmen Tabu. Jenže po kmenových konfliktech Tabu ztratil kontrolu na většinou města Sabha.

"Sabha je prostě strašné místo," prohlašuje pětatřicetiletý nigerijský elektrikář Sammy, který teď pracuje v Tripolisu. "Když jsem tam dorazil, nigerijský prostředník prohlásil, že mu dlužím peníze za cestu, kterou pomáhal organizovat. Sebrali mi pas a uvěznili mě. Žádali 2 000 dolarů a musel jsem volat matce a požádat ji, aby prodala všechny mé věci, včetně rodinného elektrického generátoru. Ale to vše vyneslo jen ekvivalent 300 dinárů (219 dolarů).

Popisuje, jak byl nucen v Sabze pracovat po osm měsíců, aby vydělal na požadovanou platbu. "Pracoval jsem jako otrok v domě s africkými prostitutkami, kde jsem uklízel, vařil pro ženy a pral jejich prádlo," uvedl. "Byly také vězněny, ale chycené ženy migrantů jsou v Sabze nuceny k prostituci. Některé z nich byly z Nigérie jako já. Představte si to: Musel jsem přihlížet, jak jsou moje sestry používány tímto způsobem. Dostávaly 10 dolarů za sex s nechutnými starými muži. Dělalo se mi zle, ale nemohl jsem jim nijak pomoci."

Třiadvacetiletá Marie z Nigérie tvrdí, že jen těsně unikla takovému osudu. "Přiměli mě zavolat matce a zapnuli telefon na speaker a bili mě, aby mě matka slyšela křičet." Její věznitelé nakonec přijali menší sumu, kterou vzdálený příbuzný osobně přivezl z Tripolisu. V opačném případě by ji čekala nucená prostituce.

Obyvatel města Ahmed ukázal redakci listu IRIN několik obrovských skladů v Sabze, kde jsou podle něj drženi migranti, zejména ženy. V noci jsou zde k dispozici alkohol a prostitutky a hudba zní po celém městě. Do oblasti nesmí nikdo kromě kmene, který nevěstinec provozuje, dokonce ani armáda.

Policistů je málo, jsou špatně placeni a vybaveni a kontrolovat pašování lidí městem nedokážou.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout