BRITÁNIE:

Lékaři požadují zavedení dvacetiprocentní daně na limonády

18. 2. 2013

220 000 britských lékařů požaduje zvýšení cen cukrových limonád o dvacet procent, méně prodejen hamburgerů u škol a zákaz prodeje nezdravých potravin ve školách ve snaze zastavit rychle se šířící epidemii obezity u britských dětí. V Británii je v současnosti obézní každý čtvrtý člověk a očekává se, že do roku 2050 bude obezních 60 procent mužů, 50 procent žen a 25 procent dětí. Obezita stojí britské zdravotnictví 5,1 miliard liber ročně.

Lékaři varují, že "společnost jako celek musí podniknout kroky, aby se krize obezity nestala neřešitelnou." Lékaři požadují kampaně proti nezdravému způsobu života a dodávají: "Stejně, jako bylo nutné přesvědčit společnost, že její hluboce zakořeněný zvyk kouřit je proti jejím zájmům, musíme změnit to, co jíme a do jaké míry se hýbáme. Je to nutnost."

Podrobnosti v angličtině ZDE

BBC stávkuje proti propouštění novinářů

18. 2. 2013

Novináři v BBC zahájili čtyřiadvacetihodinovou stávku proti propouštění. V pondělí ráno se nevysílaly zpravodajské pořady v rozhlase a televizi a byly nahrazeny opakováním různých nezpravodajských pořadů ze záznamu.

Michelle Stanistreet, generální tajemnice Národního odborového svazu novinářů, uvedla:

Členové našeho odborového svazu po celém BBC stávkují na obranu pracovních míst a kvalitní novinářské práce v této korporaci. Jsou rozhořčeni a frustrováni nekvalitními rozhodnutími, která činí vedení BBC a která vedou k tomu, že jsou z BBC vyhazováni novináři a kvalita novinářské práce a pořadů je ochromována.

BBC, podobně jako jiné veřejné instituce v Británii, především zdravotnictví a vysoké školství, je ochromena "manažerskou kulturou", v níž rozhodují na vysokých místech o práci profesních odborníků "podnikatelští šéfové". Od skandálu týkajícího se podvodné Blairovy zprávy z doby před invazí do Iráku o tom, žye Saddam Husajn údajně vlastní zbraně hromadného ničení, kterou BBC kritizovala a byla za to od vlády tvrdě pranýřována, ztratila BBC v novinářské práci, především v televizi do značné míry svou průraznost a nezávislost (v rozhlase kvalita investigativních pořadů byla víceméně zachována). Novináři z BBC jsou demoralizováni neustálými škrty a hrozbou propouštění, poznamenává na okraj této zprávy Jan Čulík.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britský ministr financí chce pomoci chudým světa proti zneužívání daňového systému globálními firmami

17. 2. 2013

Britský konzervativní ministr financí George Osborne přislíbil, že se spojí s politiky v rozvojovém světě a donutí multinacionální společnosti, aby v nejchudších zemích světa platily daně.

Osborne sdělil týdeníku Observer po schůzi ministrů financí skupiny G20 v Moskvě, že Británie chce přepsat předpisy mezinárodního podnikání tak, aby měly rozvojové země právo vybírat daně, které jim patří.

Základní spravedlnost by měl hájit stát

18. 2. 2013

Včerejší sledování debaty v OVM s paní Vitáskovou z Energetického regulačního úřadu vytočilo můj údiv,rozčilení a bezmoc do takových otáček,že ještě stále vidím rudě, píše Radka Jandová.

Pan Moravec vytáhne fakturu,ze které vyplývá,že zákazník neodebral na energiích vůbec NIC - tedy 0,00 ale přesto musí zaplatit energetické společnosti přes 800,- Kč. Zákazník neví,co proti tomu může dělat, kontrolní úřad neví, co proti tomu může dělat, neví to ani pan moderátor, neví to nikdo - zato exekutor bude mít naprosto jasno! Co také čekat ve státě, kde v době celosvětové finanční krize je ministrem financí hulvátský asociální chemik a kde musí rozhodovat soud o tom, jestli je průměr totéž co součet.

Heger je na tahu -- ne s "černými" figurkami, ale plombami!

18. 2. 2013 / Jiří Baťa

Jakkoliv je na každém jednotlivci, aby pečoval o své zdraví, tak i v tomto případě jsou jisté meze, kde veškerá snaha může vyjít naprázdno. Ministr Heger je přesvědčen, že přísloví "každý svého štěstí strůjcem" lze aplikovat i na zdraví (každý svého zdraví strůjcem). Škoda, že má medicínské vzdělání, že je lékař a že by tedy měl vědět (pokud náhodou v tu dobu nechyběl ve škole), že řada zdravotních indispozic je dědičná. Mezi ně ve velkém patří i chrup. Je dokázáno, že dědičnost v některých případech nelze potlačit zvýšenou péčí o ten který tělesný orgán, protože zde existuje onen dědičný gen, který prostě potlačit nelze.

"Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost...", aneb o potřebě mezigeneračního dialogu

18. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Tato Orwellova myšlenka se v Čechách stala součástí praktické politiky již kolem roku 1820, kdy se v jednom pražském bytě sešlo asi dvacet intelektuálů, většinou stoupenců tehdy módního romantismu, aby se dohodli na tom, jak obnovit slavný český národ. Domlouvali se o tom německy, protože část z nich česky neuměla vůbec a čeština té doby neměla dostatek odborných výrazů. Jejich prvým úkolem se proto stalo vytvoření moderního českého jazyka. Svou práci tehdy odvedli dokonale, jak nás dnes přesvědčují třeba dokumenty Evropské unie. Český překlad je vždy tím nejkratším textem. Souběžným požadavkem se stalo napsání Dějin národa českého, nakonec touto novou řečí, a toho se zhostil František Palacký. Ten také zanechal zprávu o onom setkání, vyjmenoval všechny jeho účastníky a zakončil ji poznámkou: "Kdyby tehdy v té místnosti spadl strop, nebylo by českého národního obrození!"

Příspěvek ke hledání společných cílů občanské opozice

16. 2. 2013

tisková zpráva

Občané,

situace v naší zemi je velice vážná a vývoj směřuje do konců, které ani raději nedomýšlet. Přitom se vlastně vůbec nebráníme vyděračským opatřením oligarchie a ona si na nás může dovolit i dříví štípat! Nám, českým občanům, již v tomto státě skoro nic ze společného majetku nepatří. Po 20 letech privatizací, majetkových restitucí i otevřených krádeží ve velkém tu zbyl skoro dvoubilionový dluh, způsobený naší lumpenoligarchií, jež nepatří jinam, nežli do cel na Kongresové ulici v Praze, na Pankrác, na Bory nebo na Mírov.

Tato strašná situace se musí změnit!! Proto dovolte, abychom přispěli k hledání co nejširšího společného jmenovatele cílů občanských opozičních aktivit a struktur - a především všelidového nesouhlasu a odporu. Zde jsou naše diskusní, zcela předběžné a pracovní náměty:

Relativnost zenitů

16. 2. 2013 / Petr Ježek

Pokud předhodíte lidem titul "Doba za zenitem", většina se jich neubrání personifikovanému a individualizovanému obrazu jejich vlastních životů, ať již v podobě bilancující minulost nebo přemítající nad budoucností. Psycholog by odtušil něco o markantech hlubokého pesimismu autora titulu, pokud se tu nemetá pojmy v (opilecké) lehkosti bytí. Jelikož jsme my, lidé, tvorové pohříchu nedokonalí, lze považovat lidské syntetické soudy o stavu a vývoji civilizace za tolerovatelnou kratochvíli jedinců a více či méně trefné otisky reality, nakolik ji vůbec lze našimi nedokonalými otisky postihnout.

Poslanci ODS jako loutky ekonomických zájmů

16. 2. 2013 / Boris Cvek

Strategie přežití politiků mohou být různé. Někteří poslanci rebelují kvůli "ideovým zásadám" pravice, aby potom "čestně" opustili Sněmovnu a vzali ne jen čestná, nýbrž placená, místa ve státních podnicích. Zřejmě tím chtějí svoje mohutné zkušenosti s nějakou činností uplatňovat i nadále a zřejmě to nebude činnost odborná, kvalifikovaná, která by se mohla uplatnit v soukromém sektoru a pomoci vytvořit nová pracovní místa, jak to pravice po "schopných" lidech stále dokola chce. Někdo je schopný na poctivý byznys, někdo na "hospodaření" s veřejnými penězi. Zejména ve státě, kde nemáme majetková přiznání a máme většinu akciovek spojených s anonymními akciemi, je třeba byznys krmit nějakým tím správným "hospodařením" s veřejnými penězi. Ten, kdo podniká poctivě, ve prospěch veřejného zájmu, ten podniká transparentně. Svaz obchodu a cestovního ruchu, který zjevně rezignoval na to, že by naše vláda měla nějaký zájem na zlepšení situace, dokonce podal stížnost na situaci v ČR do Bruselu bez vědomí ministra Bendla (diví se snad někdo tomu, že s Bendlem a ODS vůbec nemá smysl tyhle věci konzultovat?):

Výzva pro všechny hudebníky, kteří žili a hráli v době normalizace

14. 2. 2013 / Jamie Smith

Jmenuju se Jamie Smith. Jsem postgraduální student v oboru českých studií na Glasgow University ve Skotsku, kde spolupracuji s Jan Čulíkem. Jsem také profesionální folkový hudebník - hraju hlavně na housle - který se specializuje na irskou a skotskou folkovou hudbu. Mým cílem je v současné době spojit své dva hlavní zájmy v životě: folkovou hudbu a české a slovenské dějiny.

Doba za zenitem

16. 2. 2013 / Karel Dolejší

Civilizační epochy zůstávají čímsi víc než jen mrtvou slupkou zvyku a rutiny, jen dokud v nich ještě žije a prakticky působí rozdíl mezi tím, čím fakticky jsou, a tím, čím by podle vlastní uznávané normy být měly. Středověkem otřásaly náboženské nepokoje do té doby, dokud si ještě v augustinovské tradici uchovával vzpomínku na to, že Obec Boží není totožná s obcí pozemskou, že to co existuje pouhou silou fakticity ještě proto není tím, co býti má. Když přišel Tomáš Akvinský a sestavil rozsáhlou ideologickou apologetiku "reálného feudalismu", rozdíl mezi normou a existencí zrušil a zajistil tak feudalismu dočasnou ideologickou stabilizaci. Šlo však o první krok k tomu, aby náboženská ideologie ztratila všeobecný politický význam a byla postupně nahrazena ideologií sekulární. Protože konec kritiky ve jménu jedné normy vždy znamená pouze začátek kritiky ve jménu normy jiné. Namísto obrazu Obce Boží nakonec nastoupil osvícenský humanismus.

Změna paradigmatu samozřejmě probíhá

16. 2. 2013 / Jan Čulík

Karel Dolejší má pravdu, upozorňuje-li, že čas oponou trhnul a na radikálně změněnou globální situaci nelze reagovat českými řešeními ze sedmdesátých či osmdesátých let - která byla už tehdy sporná, neboť byla už tehdy založena na přestárlém paradigmatu z devatenáctého století. Je pravda, jak by řekl Václav Bělohradský, že v tomto smyslu je Česká republika opět "pozadu" - diskutuje o významu Jana Palacha či Pražského jara, nebo hysterickým antikomunismem zakrývá korupci a špatnou vládu. Jenže diskuse o významu Jana Palacha či Pražského jara znamenají, že prostě tato témata nemáme vyřešena a chybí řádná veřejná debata.

Otevře nám mladá generace oči?

16. 2. 2013

Karel Dolejší ve své úvaze "Doba za zenitem" opět provokativně odsuzuje myšlení a konání starší části naší populace, kterou nazývá "stařešinové". Prý žijí jen minulostí a marně se těší na návrat do ztraceného ráje průmyslové moderny. Ano, my stařešinové se ohlížíme za svým životem a vyhodnocujeme jednotlivé životní etapy. A kupodivu jako ta nejhezčí, intenzívně prožitá, se jeví šedesátá léta minulého století. Po odvrácení karibské krize a zažehnání nebezpečí vojenského střetu mocností -- pomineme-li válku ve Vietnamu -- se rozhostilo období, kdy se soutěž mezi východem a západem přenesla spíše do oblasti vědecko-technické. Květinové děti hlásaly "make love, not war", píše Jan Černý.

Pohled do tváře cizí pravdy

16. 2. 2013 / Radek Mikula

Již před delší dobou se v médiích objevil názor, že česká společnost se začíná dostávat do podobné fáze generačního střetu jako společnost západoněmecká v šedesátých letech. Tehdy již nastal časový odstup od nacistického období, takže opadly psychologické zábrany a toto téma se s nástupem generace, která Hitlera nezažila, aktualizovalo.

Nechci dávat knížecí rady, ale...

15. 2. 2013 / Jan Čulík

Čeští politikové skutečně "zavlekli českou ekonomiku do područí mezinárodního kapitálu", jak by kdysi napsalo komunistické Rudé právo (bohužel je to pravda), ale situace nemusí být beznadějná. Bohužel by ovšem k tomu bylo potřeba, aby v České republice vládli politikové bez ideologické omezenosti a takoví, kteří budou usilovat o obecný prospěch společnosti, nikoliv jen o svůj prospěch osobní.

Na Západě, především v současnosti ve Velké Británii, ale k této iniciativě se přidávají i jiné země, velmi sílí odpor proti tomu, že si globalizační firmy odvádějí zisky ze zemí v nichž operují, jinam. Připravují se mezinárodně zákony, které mají přimět globalizační firmy, aby platily daně přímo v zemích, v nichž podnikají. Proč se nemůže Česká republika podílet aktivně na této iniciativě?

Vítejte ve strašidelném skanzenu

15. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Vítejte v Česku, v čase pozdním, povolebním, v Česku, nad nímž se zvolna smráká a do srdcí bohabojného lidu se vkrádá úzkost z bytostí čekajících za hranicí reality, jimž zjitřená fantazie, jejich matka, a velké oči strachu, jejich otce, přisuzují moc temnou a téměř nadpozemskou. Každá doba je pojmenovává po svém a vidí trochu jinak. Zašlým časům patří například Polednice. Jedná se o ohyzdnou stařenu, již Karel Jaromír Erben popisuje takto: malá, hnědá, tváři divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé, hlas -- vichřice podoba. V každém případě je odpudivá už jen svým stářím, které má ještě tu drzost, že se nechá společností živit a zatěžuje už tak dost labilní veřejné finance. A místo vděčnosti, když má jít volit, ještě čeká, bába, že ji budou přemlouvat. Zkrátka, jak správně, inspirován poetikou Komunistického manifestu, upozorňuje Karel Dolejší, levicí obchází strašidlo. Strašidlo gerontokracie.

Lži pana Kunštka o autorském zákonu

15. 2. 2013

Snůška lží pana Kunštka k projednávanému autorskému zákonu může začít žít, jak je tomu obvyklé, vlastním životem. Proto se v krátkosti k jeho nesmyslům vyjádřím. Nejprve krátká vzpomínka na pana Kunštka. Při projednávání novely trestněprávních předpisů v ústavněprávním výboru před dvěma lety se na mne obrátil s žádostí, abych podporoval určitý návrh ve prospěch tabákového průmyslu, vzpomínám-li si dobře. To už samo o sobě není podstatné, pan Kunštek loboval za ledacos, rozdíly se již stírají. Tehdy však uváděl, že jeho návrh podporuje rovněž nestor oboru trestního práva prof. Šámal. To mě tehdy zviklalo. V důvěře v jeho slova jsem jeho návrh podporoval a osvojil si jej, načež dorazil prof. Šámal na jednání výboru a vše popřel. Pan Kunštek se v tichosti vypařil. No nic. Pan Kunštek je klasický lobbyista, zná ho takto celý parlament, nemá smysl to dál rozpitvávat. Nevidím na tom ani nic zvláštního, takových tu běhaj desítky až stovky. Nyní je kryt parlamentní kartičkou senátora Bublana. Jde tedy o klasický politický komentář zaujatého asistenta senátora, proto na něj i takto reaguji, píše Stanislav Polčák.

předseda ústavně právního výboru PSP ČR.

Co se (ne)obejde bez debat

15. 2. 2013 / Marek Řezanka

Řada politiků je ve chvíli, kdy by měla svou práci zhodnotit kriticky, ochotna připustit maximálně jednu chybu: Nedaří se nám dostatečně vysvětlit naše kroky, naše úmysly. Ty jsou samozřejmě čisté jako čerstvě napadaný sníh a jen nepřejícní škarohlídi to nedokážou pochopit.

Přitom titíž politici se veřejných diskusí k různým závažným tématům bojí jako čert kříže. Jedině tak lze pochopit, že v médiích neproběhla vyvážená debata k zákonu o tzv. církevních restitucích, že si vláda mohla dovolit v případě prosazení tzv. důchodové reformy bojkotovat nejen názor mnoha odborníků, ale i členů svého poradního orgánu (NERVu). Jedině tak je možné vysvětlit umanuté vládní lpění na sKartách, jakkoli se nad nimi vznáší neblahý odér působení dua Šiška-Drábek. Jedině tak je možné, že nikoho nezajímá tristní situace některých handicapovaných osob, jejichž příjmy jim už pomalu nezajišťují holé přežití.

JAK Z EKONOMICKÉ KRIZE:

Nezbytná je asanace systému

15. 2. 2013 / Jaroslav Teplý

Je zřejmé, že - s ohledem na zásady, výsledky a současný stav hospodářského systému - nemá smysl vylepšovat systém ukazatelů či spekulovat na zahraniční půjčku; nezbytná je asanace systému. Není možné a bylo by příliš odvážné předložit souvislý a úplný návrh jak asanaci provést - úroveň informací, které jsou k disposici, to nedovoluje.

Nicméně se můžeme pokusit alespoň načrtnout jakýsi předprojekt zaměřený na základní problémy. Jeho první část - úvod - musí být politická, protože není možné implantovat moderní a účinný hospodářský systém na politickou strukturu, která v mnohém ohledu připomíná režim českého království v 18. století.

Toto je ukázka z knihy Jaroslava Teplého "Rekonstrukce čs. socialistického hospodářství", která vyšla v Československu r. 1990 a byla zcela zapomenuta. Celá kniha je ZDE. Vřele doporučujeme.

Tak to vypadá, když má blbost erekci...

15. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Tímto neotřelým obratem před více než dvaceti lety zakončil jeden můj přítel líčení neradostných poměrů v instituci, ve které jsme předtím společně pracovali. Obávám se, že tento postřeh lze v mnohém vztáhnout na některá období moderních českých dějin, včetně současné povolební kocoviny. Zatím se nám to za posledních 75 let přihodilo přinejmenším čtyřikrát: v době tzv. Druhé republiky, pak od roku 1948 až do konce padesátých let, následně po srpnu 1969 do poloviny sedmdesátých let a nyní se v tom plácáme skoro rok a konec v nedohlednu.

Vyřazení obyčejných plomb z hrazení je nestydatá hanba, pane ministře Hegere!

15. 2. 2013 / Josef Mrázek

Ošetření zubů je zdravotní péče, která má být podle Ústavy ČR, jako každá jiná, hrazena z veřejného zdravotního pojištění, jehož podmínky stanoví zákon. Podmínkami se samozřejmě rozumí placení pojistného a je lež tvrdit, že rozsah hrazené péče se může podle chuti ministerstva a nenasytnosti stomatologické komory libovolně omezit, tentokrát již na nulu. Stejně tak by se mohlo přestat s hrazením úrazů -- každý si má dát pozor, chorob kuřáků a pijáků, všech, co se nachladili, nakazili, ztloustli, moc pracovali a ošetřit by se nemuseli ani ti, kterým hnula mozkem nebo srdcem naše vláda, měli bez rozčilení držet hubu a krok.

Současný systém vede k destrukci v naší zemi

15. 2. 2013

Shoda panuje v tom, že současný systém vede k destrukci v naší zemi. Snad současný stav vyhovuje možná 20% obyvatel , ale těch 80% je zbídačováno stále se zvyšující tempem. Uznávám, že musí být nejprve být myšlenka, načrtnuta cesta a základní cíle a prostředky k jejich dosažení, píše Zdeněk Hykš.

Uznávám, že čas velmi rychle běží a cizelování myšlenek nesmí trvat příliš dlouho, kupa společenských i ekonomických neřešených problémů opravdu rychle roste. Myslitelé, filosofové, ekonomové i další odborníci disponují vědomostním potenciálem a poznáním jak historických faktů, tak i poznáním novým.

Chrastění ideologických berliček při politickém školení mužstva

15. 2. 2013 / Karel Dolejší

Po přečtení prvních několika odstavců článku pana Bašty jsem chvíli přemýšlel, čím se jeho text ve své účelové ideologické černobílosti vlastně liší od normalizačních učebnic tzv. občanské nauky.

Neobjevil jsem příslovečných deset rozdílů; upřímně řečeno, nenašel jsem dosud ani jediný.

Podvedený národ - 65 let nesvobody

15. 2. 2013

Hnutí za přímou demokracii pořádá 23. února v Brně na náměstí Svobody od 14.00 demonstraci, jejíž hlavní motto je "Podvedený národ - 65 let nesvobody". Mezi pozvanými hosty jsou spisovatelka Lenka Procházková, herečka Tána Fišerová, performer Milan Kohout nebo předseda Romské hospodářské rady Miroslav Tancoš.

Žehrání na "okupaci" ČSSR v srpnu 1968 je jen výmluvou slabosti, pohodlnosti a podlosti

15. 2. 2013 / Filip Mahďák

Skutečným problémem po srpnu 1968 na prvním místě vlastně ani tak nebyla "okupace" ČSSR "cizí" mocností, ale způsob jakým se k této okupaci postavili sami Češi a to co si navzájem v následujících čtyřiceti čtyřech letech, sami sobě, Češi dělali. A stále stejně až do dnešních dnů, v demokracii banánového stylu, dělají.

Nevědecké pojednání o třídění společnosti

15. 2. 2013

Na vědecké nedosáhnu, protože nemám patřičné odborné vzdělání a ani dostatečnou zásobu cizích slov k popsání těchto složitých jevů, píše Karel Vyhlídal.

Paní Brdečkové

15. 2. 2013 / Věra Říhová

Jako naději vidíte, že je zde nová generace, která je opravdu úplně jiná. Především vnitřně svobodná.

Dvacet let jsme na tuto generaci čekali. Dvacet let jsme věřili, že musí vyrůst nová generace vnitřně svobodná, nezatížená socialistickou ani nacistickou zkušeností, nezatížená rakousko-uherským myšlením.

Geronti věkem, geronti myšlením

14. 2. 2013 / Milan Daniel

Nemohu se ubránit pocitu, že Karel Dolejší napsal svůj článek s titulkem "Vážení stařešinové!" pouze s cílem vyprovokovat širší diskuzi o tom, jak by se měla profilovat moderní levice. Znám jej totiž jako brilantního, vzdělaného a inteligentního autora, takže hloupost a priori vylučuji.

Je mi 67 let, v roce 1968 jsem byl vůči dnes dvaačtyřicetiletému Karlovi Dolejšímu mladší přesně o onu generaci, o niž je dnes on mladší vůči mně. Škola mne na rozdíl od té dnešní nevychovávala k lásce k vlasti kapitalistické, ale socialistické. Když jsem na gymnáziu začal rozum brát, podvědomě jsem cítil, že je někde chyba. Nebyl jsem sám -- moje generace měla k dispozici řadu tehdy důležitých zdrojů, které nám pomáhaly názory formovat: Literárky, Plamen, Mladý svět, časopis MY 67, v roce invaze jich bylo mnohem více. Naučili jsme se pochybovat, vyjadřovat vlastní názory, diskutovat. To byla veliká, pro generaci našich rodičů nebývalá věc.

Názor každého občana je legitimní

14. 2. 2013 / Jan Čulík

Na nedávném duelu Drda-Kotrba na stránkách týdeníku Reflex byl nejzajímavější a nejvíce znepokojující tento výrok:

Je nesmírně svůdné, ale zároveň také nesmírně nebezpečné vypořádat se s názorem, který neodpovídá mé životní zkušenosti, že delegitimizuju jeho nositele, označím ho za nepřátele lidu, člověka nedůvěryhodného nebo hloupého. Vylučování ze společnosti nakonec vede ke vzniku koncentračních táborů a k vraždění.

Měli bychom si uvědomit, že v demokracii je názor každého člověka legitimní. Měli bychom ho respektovat a navzájem spolu mluvit.

Nejcennější na článku Karla Dolejšího"Vážení stařešinové!" je poukaz na generační rozpor v České republice a na to, že "dospělá" společnost v podstatě nemá způsob jak hovořit s lidmi mladými a měla by to řešit.

Článek je bohužel formulován urážlivě, totiž ageisticky. Karel Dolejší by nikdy nenapsal takto pohrdavý článek proti Romům či ženám, ale pohrdat "stařešiny" mu přijde přijatelné. Je to ale také společenská skupina, nad niž by se "mladí" neměli vyvyšovat, stejně jako by se "staří" neměli arogantně vyvyšovat nad mladé. Princip vylučování ze společnosti "protože oni k nám nepatří" je destruktivní.

Causa "OSA nostra"

14. 2. 2013 / Martin Kunštek

Sněmovna ve středu 13. 2. 2013 projednávala v závěrečném 3. čtení poslaneckou novelu autorského zákona (sněmovní tisk 756). Předložila ji skupina poslanců napříč politickým spektrem - Gabriela Pecková (TOP 09), Stanislav Polčák (TOP 09), Alena Hanáková (TOP 09), Milada Halíková (KSČM), Dana Filipi (ODS), Ivana Levá (KSČM) , Pavel Ploc (ČSSD), Miroslav Petráň (VV), Jana Suchá (LIDEM), Zdeněk Bezecný (TOP 09), Walter Bartoš (ODS), a to kupodivu krátce před tím, než vláda předloží v březnu tzv. velkou novelu autorského zákona. Původní návrh tzv. "malé novely" (sněmovní tisk 756) byl předložen s tím, že se usnadní výběr autorských poplatků placených hospodami, hotely, lázněmi a nemocnicemi.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.