Ruský tisk: spolehlivý zdroj černého humoru
Tento text vyjde v časopise Media Monitor, září 1999.
Jaký je rozdíl mezi západním a ruským tiskem? Při pročítání ruských deníků vás napadá, že život v Rusku musí být velmi těžký, ale zároveň velmi humorný - v tom černém smyslu slova. Specifika ruských médií dokonce způsobovala velké problémy při jejich analýze.
Jedním z hlavních úkolů informačních médií je pravdivý a nepředpojatý popis událostí. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto cíle jsou:
1) nezávislá média
2) větší množství nezávislých médií
Vývoj ruského tisku v devadesátých letech
Okolo roku 1990 začal proces liberalizace médií. Hlavní zásluhu na tom mají demokratizační procesy, které probíhaly celou společností. Rovněž faktor volné soutěže sehrál důležitou roli:
Po roce 1990 se začala objevovat nová média - noviny, časopisy, televizní i rozhlasové stanice. Každé z nich si muselo najít svůj vlastní segment trhu. Ta média, která se soustředila na seriózní publikum, musela poskytovat vyvážené informace - jinak by jejich cílová skupina přeběhla k důvěryhodnější konkurenci.
Nově vznikl především list "Kommersant". Byl to první nezávislý deník, proslulý hbitými reakcemi na probíhající události a velmi přesnými předpověďmi. "Kommersant" je pravděpodobně nejpopulárnějším deníkem mezi čtenáři zajímajícími se o ekonomiku a politiku.
Důležité jsou také nové listy "Nezavisimaja gazeta", "Obschaja gazeta", "Rossijskaja gazeta" (oficiální noviny ruské vlády).
Z médií staré školy si svou pozici dokázal udržet prakticky jen list "Izvestija".
Jiná média, jako "Argumenty i Fakty" a "Komsomolskaja pravda" vykročily nezadržitelně směrem k bulváru.
V období let 1996/97 došlo k další vývojové etapě, kterou někteří ruští analytici nazývají "oligarchizace". V důsledku absence řádné regulace sdělovacích prostředků se stal dirigentem domácí politiky soukromý kapitál.
Byl zahájen boj o vlastnictví masových médií jako nejefektivnějšího nástroje pro ovládání veřejného mínění. Pod kontrolu magnáta Borise Berezovského a jemu "blízkých struktur" se dostaly "Nezavisimaja gazeta", "Novyje Izvestija", televizní kanály ORT a TV - 6, a bohužel také Kommersant.
Témata ruského tisku
O čem psal ruský tisk v červnu letošního roku? Psal na tato témata:
Domácí politika (jmenování nové vlády, požadavky Mezinárodního měnového fondu, konflikt v Čečensku)
Zahraničí (v podstatě jen konflikt v Jugoslávii)
Hospodářská politika
Politické strany a nadcházející volby nepatřily k nejpopulárnějším tématům - není divu, vždyť volební kampaň tehdy ještě nezačala.
Jedním z pozoruhodných témat, o nichž se v červnu psalo, byl vztah Borise Jelcina ke komunistické straně (příběhy o Leninově mumii a kontrole komunistů ze strany ministerstva spravedlnosti).
Komunisté - být či nebýt?
Komunistická strana Ruska (KSR) je hlavním námětem politických článků v tisku. KSR se zabývá celá čtvrtina příspěvků o politických stranách. Druhou nejpopulárnější politickou skupinou je "Otčestvo", které vede starosta Moskvy Jurij Lužkov.
Ostatní strany a politická seskupení následují s odstupem.
Je pravda, že hodně článků o KSR bylo záporných, ale abychom si utvořili celkový obrázek, je nutno se zastavit u některých specifik politické situace v Rusku.
Během posledních měsíců vznikají stále nová politická hnutí a koalice.. Nyní jich existuje více než dvě stě. Mnoho z nich nemá jasný politický program, nebo jej alespoň neprezentuje veřejnosti. Mnoho má velmi podobná jména: "Hlas Ruska", "Celé Rusko", "Rusko", "Vpřed, Rusko", "Demokratický výbor Ruska"... Vyznat se v těchto stranách činí obtíže i člověku, který se o politiku profesionálně zajímá, natož pak prostým voličům.
Mezi strany, které zaujímají jasnou politickou pozici, nebo se alespoň objevují v tisku pravidelně, patří KSR, Otčestvo, Pravoje Delo (demokratická koalice, vedená Němcovem, Fedorovem, Hakamadou a Čubajsem) a Celé Rusko (vedené prezidentem Tatarstánu).
Proč jsou komunisté nejčastějším tématem mediálních diskusí? Názor novinářů je jasný - prezident nechce, aby byli znovuzvoleni do parlamentu.
Negativní hodnocení komunistů je jedna věc, ale ve složitých ruských podmínkách nesmíme z rovnice vypustit pověst samotného Jelcina. Jinými slovy, jakákoli akce proti komunistům, jejímž původcem je prezident Jelcin, zřejmě postavení ruských komunistů jen posílí.
Katarina Goldfain
(Studuje na univerzitě v Omsku.)
Text vyjde v zářijovém čísle časopisu Media Monitor, měsíčníku, který vydává občanské sdružení InnoVatio. Toto sdružení systematicky analyzuje vlivné sdělovací prostředky. Další informace u šéfredaktora časopisu Marka Proroka, e-mail: marek.prorok@innovatio.cz.