Jsou romské děti skutečně diskriminovány?
UNESCO ocenilo předlickou školu
V době kdy vláda došlo k závěru, že musí zabránit v Ústí v postavení "rasistické" zdi, a prezident Havel považuje Ústečany za rasisty, ministerstvo školství zaslalo řediteli Základní školy v Ústí n. L. - Předlicích Oldřichu Bartákovi dopis, v němž ředitel odboru zahraničních vztahů a evropské integrace Pavel Cink oznamuje, že předává osvědčení, kterým byla škola zařazena do Systému přidružených škol UNESCO. Osvědčení podepsal generální ředitel UNESCO Frederico Mayor.
Podle ředitele školy Oldřicha Bartáka to je čest pro kantory, kteří jako jedni z mála v ČR byli oceněni za jejich dlouhodobou práci na škole, která má většinu žáků rómského původu.
Základní škola patří k průkopnickým pedagogickým zařízením, které prosazovaly a realizovaly tzv. nulté přípravné ročníky, ve kterých se romští žáci ze sociálně slabého prostředí učili návykům, aby byli dostatečně připraveni zvládnout první ročníky základní školy. Tím se snižovalo procento romských dětí, které musely nastoupit do zvláštní školy.
Předlická základní škola má rozsáhlý program kulturního zapojení převážně romských dětí v patnácti zájmových kroužcích, sponzorsky škola zajistila v rámci česko - německého projektu stavbu sportovního zařízení, které funguje také jako tenisové kurty, které využívají kromě předlických dětí i občané města.
Škola je známa nejen na kanadské a americké ambasádě. Je příkladem jak trpělivá práce, na rozdíl od aktivistického humbuku typu Petra Uhla kolem bezvýznamné zdi v Matiční ulici, dokáže udělat pro romskou populaci daleko více a naprosto konkrétní práce, která se zúročí v budoucnosti.
Zpráva střediska European Roma Rights Center a xenofobie
S tím co jsem výše napsal, kontrastuje druhý pohled na současnou pedagogiku:
European Roma Rights Centre oznamuje zveřejnění národní studie Zvláštní náprava: Romové a školy pro mentálně postižené v České republice. (Viz zde v BL.)
Zpráva vychází právě v době, kdy se soudně domáhají romští aktivisté skrze žalobu rodičů v Ostravě, aby děti nemusely chodit do zvláštních škol pro "mentálně postižené." Hovoří v zahraničí o zvláštních školách jako o školách pro mentálně postižené, což je slušně řečeno zkreslené. Mentální postižen9 značí něco úplně jiného, než je výuka žáka ve škole s výukou rozloženou do méně náročného časového plánu a intenzity.
Tvrdí, že podstatou vylučování Romů ze společnosti v České republice je v podstatě segregovaný školský systém, který zabraňuje od dětství stykům mezi Romy a Neromy. "Jádrem této segregace je existence sítě takzvaných nápravných zvláštních škol - škol pro mentálně postižené děti. Romské děti jsou umisťovány ve velkých počtech do takových škol, protože nemají ve škole dobré výsledky při plnění úkolů, vypracovaných pro českou většinu a v důsledku rasistických postojů školských úřadů. Podle rozumných odhadů je patnáctkrát pravděpodobnější, že bude ve zvláštní škole umístěno romské než neromské dítě. Žák, který dokončil zvláštní školu, má omezenou volbu středního vzdělání ve srovnání s žákem, který dokončil normální základní školu. Romské děti jsou tedy od raného věku v podstatě odsuzovány mít po celý život menší počet životních příležitostí a menší seberespekt. Kromě toho, segregace Romů ve zvláštních školách je používána jako neustálé ospravedlňování diskriminačních postojů a činů příslušníky většinové společnosti," uvádí zpráva střediska European Roma Rights Center.
Předlická základní škola usvědčuje romské aktivisty a mudrce ze Zprávy střediska European Roma Rights Center z tendenčnosti.
Tým pedeagogů na předlické základní škole se snažil zabránit odlivu žáků z Předlic do zvláštních škol tím, že jako jeden z prvních začal s přípravným ročníkem. Některé romské děti neměly dostatečné hygienické a sociální návyky, musely se učit to, co pro jiné děti je naprosto všední, některé děti žily v zajetí takřka neřešitelného problému.
Jejich rodiče neuměly dostatečně ani cikánsky ani česky. O to komičtější je lamentování ve "zprávě", že vláda neposkytuje minoritní vzdělání pro Romy, když děti mají tyto problémy.
Pokud zpráva mudrců nabádá: "Naplánujte a realizujte reformy s cílem ukončit etnicky založenou segregaci v českém školském systému" jedná se jen o intelektuální rasismus naruby, protože se nejedná o segregaci, ale o boj s celou řadou příčin, které jsou zakotveny v samotné romské rodině.
Předličtí kantoři museli kolikrát přesvědčovat rodiče, aby děti do tohoto přípravného ročníku pouštěli. Na základě předlické zkušenosti o stejný projekt nultého ročníku požádali kantoři v chánovské základní škole, která patří v této mostecké čtvrti k jedinému zařízení, které nejenže pozitivně funguje, ale je pro tamní romskou mládež jedinou kladnou oázou a příkladem...
Pokud lidé ze střediska European Roma Rights Center žádají: "Uznejte, že klíčovou roli při umísťování velkého počtu romských dětí do zvláštních škol hraje rasová diskriminace", můžeme o nich mluvit jako o xenofóbních rasistech a urážejí české kantory.
Program nultých ročníků realizovaný od počátku devadesátých let je systém zaměřeným právě na to, aby děti, které jsou sociálně a kulturně handicapované prostředím, ze kterého pocházejí, měly v rozhodujících první dvou třech ročnících základní školy možnost se s těmito problémy vyrovnat. Je to práce náročná, vyžadující také romské asistenty a mravenčí práci, která přesahuje naprosto všední pedagogický rámec.
Předlická škola patří dnes již k mnoha školám, ve kterém je tento program realizován.
Jaké mají děti zázemí?
Pokud mluvíme o Předlicích, z hlediska prostředí, ve kterém žijí romské děti, lze hovořit o několika typech romského společenství, o nichž psal ve své diplomové práci Jan Novotný, zástupce ředitele Městské policie v Ústí n. L.:
První typ tvoří Romové, kteří žijí v Předlicích od konce druhé světové války a poměrně dobře se sžili s prostředím a splynuli s původním obyvatelstvem. Velké procento těchto Romů má poměrně slušnou životní úroveň.
Druhý typ tvoří Romů, kteří přesídlili do Předlic kolem roku 1970. Ti se jen těžko sžívají s místním prostředím. Většinou nemají stálou práci a jejich sociální zázemí je poměrně špatné. Často se snaží si vylepšit životní úroveň trestnou činností.
Třetí typ tvoří Romové, kteří se sem přistěhovali po roce 1989. Tito Romové se s místním prostředím vůbec nesžili. Dosti velké procento jich je negramotných. Obživu si obstarávají trestnou činností. Praxe ukazuje, že rodinné prostředí v rodinách typu dvě a tři drasticky zasahuje do přirozeného vývoje dítěte.
O režimu při výchově můžeme hovořit pouze tehdy, pokud se děti nacházejí ve škole. Většinou mají za vzor své rodiče nebo starší sourozence. Děti z takových rodin jsou velmi často vystaveny špatnému příkladu ze strany rodiny.
Vzhledem k těmto reálným zkušenostem je ostravská aktivistická žaloba a Zpráva střediska European Roma Rights Center spíše ukázkou nových rasistických tendencí a xenofobie... Podobně jako aktivistické šílenství kolem Matiční ulice.
