Drobní sponzoři
Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pro politiky je to jistě nepříjemné, ale o jejich sponzorech se bude hovořit tak dlouho, dokud budou existovat. Zbytečně v tom hledají nějakou závist, jedná se o přirozenou sebeobranu společnosti. Politici byli, jsou a budou podezíráni, že veřejné věci nespravují kvůli tomu, aby se dařilo občanovi, ale proto, aby se dařilo jim, politikům. Toto podezření pak vede novináře k tomu, aby pátrali, zda politici nedostávají dary od lidí, kterým zprostředkovávají nejrůznější výhody. Například přístup ke státním zakázkám, anebo strategické informace.
Takové pátrání pak není žádnou neuvěřitelnou nehorázností, ale jediným způsobem, jak pomoci politikům v jejich těžkém zápase s pokušením, které je stejně staré jako politika a kterému se říká korupce.
O bezúhonnost politiků pak máme starost ve vlastním zájmu. Má-li být motorem společenské dynamiky svobodná soutěž, nelze připustit, aby někdo získal proti jiným výhodu tím, že si koupí, či moderně sponzoruje vlivného úředníka, či poslance. Tehdy se totiž stane, že relativně směšná provize v kapse jednotlivce, či na kontě strany způsobí dramatickou ztrátu nám, daňovým poplatníkům.
Korupce je prostě jed, který ničí společnost, jak se trefně praví v čerstvě vydané knize Korupce na český způsob. Občas slyšíme politiky jak si zoufají, že "už neznají žádnou cestu jak se neustále bránit" podezření, že jejich sponzoři nepoukazují statisícové částky na stranické účty z pouhého politického přesvědčení.
Jedna jednoduchá cesta ovšem existuje: Zakázat zákonem sponzorování politických stran. To je totiž jediná možnost jak přesvědčit občany, že snahou politiků není zbohatnout, ale sloužit. Jistě se takovým zákonem ublíží lidem, kteří milují politické strany a chtějí to vyjádřit bankovním převodem. I těm by ovšem mělo být nepříjemné, do jaké společnosti se v minulosti dostali na seznamech sponzorů.
Vysílá se v pátek 25. června 1999 ráno.
