Komedie nebo smrt
Dobrý voják Švejk na londýnském jevišti
Andrew J. Horton
An English version of this article is available here in the Electronic New Presence weekly.
Haškův Dobrý voják Švejk byl přeložen do 53 jazyků, pro divadlo ho adaptoval Max Brod i Bertolt Brecht a třikrát byl zfilmován. Kniha tak dosáhla mýtického statutu. V květnu byla v Londýně inscenována hra jménem Švejk a v jiné části města, v Českém středisku, se konal diskusní večer o významu slavného Haškova příběhu: zda něco vypovídá o Češích a proč adaptoval irský dramatik české klasické literární dílo pro divadlo.
Je to trochu ironická doba na to, aby se prezentoval Haškův Švejk v divadle. Nedlouho poté, co pršely bomby NATO na čínské velvyslanectví v Bělehradě, zvedla se opona divadla Gate Theatre v módní londýnské čtvrti Notting Hill při premiéře Švejka.
Není to poprvé v historii, kdy je česká armáda součástí vojenského seskupení, které bojuje za zájmy, jež nejsou nutně českými zájmy. Tentokrát je to NATO, do něhož ČR vstoupila v březnu letošního roku, před pětaosmdesáti lety to byla armáda umírajícího rakousko-uherského mocnářství v první světové válce. Barbarství, nekompetentnost a stupidita této "Velké války" je námětem tohoto jediného a nedokončeného Haškova románu. Jeho hlavní hrdina, Švejk, souhlasí s válkou s takovou vehemencí a s takovým nadšením, že může být jen naprostý idiot.
Je tomu skutečně tak?
Podle pojetí lidové kultury je Švejk symbolem českého národního charakteru i vzorem pasívní rezistence. Jenže v diskusi v Českém centru poukázal Robert Pynsent, profesor české a slovenské literatury na univerzitě v Londýně, že Haškův román není ani příliš protiválečný, ani protihabsburský (zejména srovnáme-li ho s nepříliš kvalitními povídkami, které Hašek psal o Švejkovi před válkou). Kromě toho, Švejk se stal českým hrdinou teprve až v šedesátých letech, a tou dobou už byl populární v zahraničí, zejména v Sovětském svazu.
Pynsent nevidí Švejka ani tak jako symbol protiválečného resentimentu, ale jako výraz filozofie, že existují v životě jen dvě možné volby: komedie nebo smrt. Švejk je tedy spíše potvrzením života než čímkoliv jiným a vysmívá se jen té autoritě, která nepovažuje život za komedii. Pynsent také zdůraznil názor Bohumila Hrabala na Švejka, v tom smyslu, že tématem Haškova románu je adaptabilita, nikoliv odpor.
Švejka nelze považovat za výrazně "českého" hrdinu o nic víc, než je Don Quijote představitel španělské mentality nebo Oblomov představitel mentality ruské. Švejk je spíše středoevropská postava a možná vyjadřuje něco daleko univerzálnějšího. To by vysvětlilo, proč má tato kniha, která je údajně portrét národní povahy v malé zemi, o níž lidi nic moc nevědí, takový obrovský celosvětový úspěch. Také to možná vysvětluje, proč Colin Teevan, irský dramatik, projevil zájem o adaptaci tohoto románu.
Adaptace
Teevan, který je tzv. "writer in residence" na Queen's University v Belfastu a který také hovořil v diskusi, vidí mnoho společného mezi Švejkem a Iry - včetně piva, vyprávění příběhů a násilí. Když Teevan adaptoval čtyřistastránkovou knihu v dvouhodinovou hru, zachoval při zkracování tato témata. Kromě toho, Teevan vidí paralely mezi irskou historií za anglické nadvlády a českou existencí za habsburské vlády. Teevan odmítá intrepretovat dílo jako studii útlaku a v souladu s Pynsentem hru prezentuje jako příběh přežití v extrémních podmínkách.
Puristé budou Teevanovou adaptací bezpochyby zklamáni. Hlavní herec Martin Savage se moc nepodobá Švejkovi, jak ho známe z Ladových karikatur, které jsou nyní v podstatě neoddělitelné od románu, a mnoho pěkných epizod a vtipů bylo nutno z románu vyškrtnout, pokud měla vzniknout hra.
Jinou potíží bylo pro Teevana to, že v Haškově románu nedochází k vývoji postav. Román sice funguje dobře jako série historek pospojovaných dohromady, ale kniha nemá dramatický vývoj ani celkový příběh. Dramatik vysvětlil přítomným při diskusi v Českém středisku v Londýně, že jeho přístup, jak vytvořit celkový příběh, vyplýval z jeho vědomí, že Švejkův nadřízený v románu, poručík Lukáš, postupně propadá šílenství. Hlavním tématem Teevanovy adaptace je kontrast mezti Lukášovým propadáním do šílenství a Švejkovou podivuhodnou schopností přežít.
