Antiglobalizace jako xenofóbie
Andrew Stroehlein
Vyšlo původně v Britských listech dne 8. září 1998.
Nedávno byla Česká republika svědkem několika demonstrací mladých lidí,
protestujících proti "globalizaci".
Člověk si často myslí, že by mladí lidé měli být tolerantnější vůči jiným kulturám
a všeobecně otevřenější vůči zahraničním myšlenkám, avšak součástí těchto protestů
byla znepokojující míra úzkoprsého nacionalismu.
Vykládat lidem o ničení dešťových pralesů a o obrovském množství odpadu, které
vzniká fungováním široce rozšířených světových koncernů lidových restaurací, to je
víceméně v pořádku (i když by bylo lepší hovořit o hodnotách spotřebitelské kultury
obecně) a pokud se vám nelíbí restaurace McDonald's, nemusíte tam chodit.
Nedávné protesty ale jdou dál za tyto argumenty. Zdá se, že nám protestující osoby
chtějí říci, že se stavějí i proti celkovému globalizačnímu vývoji, v jehož důsledku
vzniká "jednotný svět". Zahraniční firmy jsou považovány jen za ničitele: měli
bychom se stůj co stůj bránit proti multinacionálním koncernům. Demonstranti
neprostestují jen proti těmto podnikům a proti tomu, že údajně ovládají místní trh,
ale také proti tomu, že prý multinacionální firmy údajně standardisují to, jak dnes
vypadá celý svět. Svět všude vypadá úplně stejně, tvrdí demonstranti a nelíbí se jim
to. Nechtějí, aby byly v každém městě na světě tytéž restaurace a tytéž obchody.
Nechtějí, aby Praha vypadala jako New York a Tokio (jako by to bylo možné). To,
že bojují proti multinacionálním společnostem, znamená, jak se zdá, že bojují proti
všemu mezinárodnímu - a v tom spočívá jejich nacionalismus.
Samozřejmě, mít trochu místního koloritu je vždycky příjemné, a turista je potěšen,
že Praha nikdy nebude příliš vypadat jako New York. Avšak výlučné úsilí
konzervovat "místní kolorit" je prostě jen nacionalismus, oblečený do romantických
snů fiktivní, minulé éry. Je to postoj, který odmítá změny a bojuje proti
modernizaci. Je to neofóbní a zápecnický pohled na svět.
Je ironické, že mnoho lidí, kteří veřejně protestují proti globalizaci a kteří jsou
ovlivňováni tímto úzkým nacionalismem, jsou titíž lidé, kteří veřejně protestují proti
rasismu. Jaksi jim nedochází, že je v tom vnitřní rozpor. Xenofóbie - strach
ze všeho, co je cizí - je motorem v jedné jejich kauze - v druhé své kauze tito lidé
naopak proti xenofobii brojí.
Xenofóbie demonstrantů, kteří protestují proti globalizaci, je prostě zpátečnická. Svět je jediný, jednotný trh. Je
jednotným trhem už léta. Komunikace z jedné části světa do druhé dosud nebyla nikdy tak lehká, jako dnes, ani
dosud nebyla ničím tak obyčejným jako dnes. Svobodný pohyb zboží, kapitálu a lidí nikdy nebyl svobodnější, než
je dnes. V důsledku tohoto vývoje dochází k sjednocování lidí po celém světě - měli bychom takový vývoj přivítat.
Kromě toho, jakou alternativu nabízejí demonstranté? Omezit český trh jen pro české občany? Zakázat zahraničním
firmám, aby v ČR podnikaly? Znovu odříznout českou společnost od světa?
Andrew Stroehlein
Poznámka JČ: Z 31. května 1999: Asi daleko rozumnější než demonstrovat proti "globalizaci" by bylo zaměřit energii na to, vymyslet, jak nynějších globalizačních trendů využít co nejefektivněji pro Českou republiku. Globalizace je totiž neobyčejně demokratická. Přináší i obyčejným lidem obrovské, celosvětové možnosti uplatnění, jaké dosud nebyly nikdy k dispozici. Jistě, v první řadě využívají těchto možností velké multinacionální firmy, avšak nikdy dosud nebyly právě velké multinacionální firmy vystaveny tak silné konkurenci od obyčejných lidí jako nyní. Jen je nutno mít schopnost se na tuto konkurenci trochu připravit a využít nabízených možností - třeba obrovského obchodního potenciálu internetu. Měla by pomoci vláda. Možná že by čeští anarchisté měli spíše demonstracemi nutit vládu, aby globalizačních možností lépe využívala pro Českou republiku. Přečtěte si tuto analýzu Simona Hoggarta, (byly to dokumentární pořady natočené pro britskou televizi) vyšla v Britských listech v listopadu 1996 (zde je první část, zde je druhá část.)
