Špatný týden pro mír
Tento redakční komentář vyšel 30. května 1999 v týdeníku Independent on Sunday.
Mír nemůže být bez spravedlnosti, ale to, co učinil v uplynulém týdnu jménem spravedlnosti Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny, asi věci míru nenapomůže. Ani to asi nepomůže věci spravedlnosti. Není pochyb o tom, že Louise Arbourová, hlavní prokurátorka, jednala z nejlepších motivů, ale načasování žaloby proti Slobodanu Miloševičovi - i když nikoliv samotná žaloba - má, jak se zdá, mnoho společného se strategií, stejně jako se zákonností.
Miloševič je zlý a brutální člověk. Nyní, poté, co byl oficiálně obviněn z vraždy 340 Kosovců a z vyhnání 740 000 dalších z jejich domovů, propagandisté NATO si budou muset však připomenout, že je Miloševič jen údajně genocidní tyran. Podle zákona je nevinný, dokud mu nebude prokázána vina.
To ilustruje, jak obtížné, ano jak šílené je to, když se mezinárodní právo používá na podporu nevyhlášené a pravděpodobně nezákonné války. (To, že je válečný tribunál OSN institucí, kterou OSN podporuje, nijak neruší skutečnost, že NATO jedná proti Chartě OSN. Kromě toho zůstává ústřední rozpor, a ten nedokáže zakrýt ani to největší množství právní argumentace - bojujeme, abychom odvrátili humanitární katastrofu, a přitom pomáháme vytvořit humanitární katastrofu. Nyní se ta katastrofa ještě zhorší, a to všechno pro věc "demokracie, svobody a zákonnosti", abychom citovali britského premiéra, který to píše ve svém článku na straně 19. (Viz toto vydání BL na jiném místě.)
Tony Blair je počestný, i když v tomto případě pomýlený člověk, ale nový světový pořádek, jehož jménem jedná, je schopen lhaní a humbuku. Samozřejmě, práce soudkyně Arbourové pro tribunál válečných zločinů je nezávislá na zájmech stratégů NATO, ale tato prokurátorka byla nutně závislá na podstatném množství usvědčujícího materiálu z amerických a britských špionážních zdrojů.
V článku na straně 19 (na jiném místě v tomto vydání BL) argumentuje velmi přesvědčivě právník George Robertson, že je naprosto ostudné označovat tuto žalobu za politickou záležitost. Podle našeho názoru je však nemyslitelné, že by načasování spolupráce britské a americké tajné služby s tribunálem pro válečné zločiny nebylo ovlivněno širšími strategickými úvahami. Vždyť právě tyto tajné služby odmítly spolupracovat s vyšetřováním Miloševičových válečných zločinů v Bosně.
Žaloba bezpochyby posílí Miloševičovu rozhodnost bojovat dál. Co jiného lze čekat od údajného válečného zločince, který čelí zbytku života ve vězení? Bezpochyby bude pro NATO obtížnější vyjednávat se srbským vedoucím představitelem (i když agilní mozky v americkém a britském ministerstvu zahraniční jistě najdou, pokud se jim to bude hodit, způsob, jak vyjednávat i s obžalovaným válečným zločincem). Samozřejmě, možná že NATO očekává v Běhradě revoluci, ale neexistují známky, že by k tomu mohlo dojít.
Takže je tento týden diplomatická dohoda méně pravděpodobná, než byla minulý týden. Podle propagandy od britské vlády se aliance připravuje na pozemní válku. Většina tisku podporuje tuto válku. Mezinárodní cesty Robina Cooka - do Říma, do Paříže, do Bonnu - údajně vyvolaly velkou podporu pro pozemní invazi. Jednotky, které Británie vyslala k dosavadním "mírovým sborům" obsahují i četné bojové oddíly, které nejsou zrovna proslulé stavěním domů a poradenstvím pro uprchlíky.
Jestliže bude Kosovo dostatečně ochromeno, aby bylo možné podniknout invazi, nebudou to útoky na jednotlivé cíle, ale velmi pravděpodobně tupý instrument rozsáhlého dělostřeleckého bombardování. Pozemní válka bude znamenat další ničení a další smrt. Z Kosova tak už příliš mnoho nezůstane, kam by se mohli uprchlíci vrátit, a je otázka, jestli se vrátit budou chtít. Zdá se nám tedy, pokud nedojde k válce o totální vítězství, jaká byla nemyslitelná i ve válce v Perském zálivu, konflikt přece jen skončí nějakou dohodou s Miloševičem. Buď to, anebo dojde k tak deprimujícímu vývoji, že se o tom ani nedá uvažovat.
Alternativou k válce o Kosovo bylo nikoliv neudělat nic, ale dál vyjednávat prostřednictvím diplomatických kanálů. Je ale nutno říci, že neudělat nic by bývalo lepší než to, co děláme nyní - tupě vyhrožujeme a riskujeme životy nejen mnoha dalších Albánců a Srbů, ale (a ve věci, v níž nejde o národní zájem) také mnoha našich vlastních lidí.
