Jakou Evropu chceme pro naše děti?
Tento článek britského premiéra Tonyho Blaira vyšel 30. května 1999 v týdeníku Independent on Sunday.
Válka o Kosovo je boj o hodnoty. Je to boj mezi demokratickými principy svobodných společností a zlou diktaturou Miloševičova režimu.
Veřejné mínění velmi silně podporuje, co děláme. Jsem si velmi dobře vědom, že také existují kritikové, a to nejen v těchto novinách. To jen podtrhuje můj argument, že je toto boj o hodnoty. Bráníme svobodu projevu. Věříme ve svobodný tisk. Lidé mají právo kritizovat a zpochybňovat. Ale je dobré si uvědomit, že takové právo nemají lidé, kteří žijí v Miloševičově režimu.
Co se týče malého počtu incidentů, kdy bomby NATO poškodily civilní majetek a životy, toho litujeme. Tato lítost je autentická. Úsilí, které vyvíjíme, aby k těmto incidentům nedocházelo, je obrovské. Znovu, srovnejte to s režimem, který zabíjí lidi jako součást své politiky, který odděluje syny od rodin a znásilňuje ženy před jejich příbuznými jako součást své státní politiky.
Tohle leží u kořenů tohoto konfliktu. Jeho výsledek také pomůže utvářet budoucnost Evropy.
Jakou Evropu chceme pro své děti? Chci stabilní region, založený na spravedlnosti, demokracii a svobodě. NATO mělo odpovědnost. Muselo jednat na obranu těchto hodnot pro budoucnost. Miloševičova politika - založená na etnické nenávisti, na lžích a na brutálním útlaku - patří do minulosti. Stojí zato se zamyslet nad některými rozdíly mezi dnešními otevřenými společnostmi a mezi středověkým světem Miloševičovým.
Velká Británie je živoucí demokracií. Náš tisk je svobodný. Naše politická debata je otevřená.
NATO samotné je svobodnou asociací 19 států. Každý z nich má svou vlastní historii, své vlastní zájmy, svůj vlastní vztah k Balkánu. Ale všichni jsme jednotni a máme jasné cíle, a tato jednota je o to silnější, že je založena na svobodné volbě.
Jsme otevřeni vůči sdělovacím prostředkům. Vysvětlujeme své chyby. Každou minutu každý den někdo někde vysvětluje politiku Aliance. Jsme si vědomi, že se musíme zodpovídat voličům. Miloševič ne. Ten nevysvětluje své činy, ani nepociťuje žádnou povinnost podrobit se požadavkům veřejného zkoumání jeho politiky a sdělovacím prostředkům. Jeho svoboda je založena na bezohledném ignorování demokratických hodnot. To je sobecký luxus diktatury.
Miloševič lže svému národu. Jeho politika rozsáhlého vyvražďování a deportace celé etnické rasy je prováděna skrytě, aniž by to viděli Srbové.
Miloševič lže celému světu: desítky úředníků na ministerstvu informací tráví celý den cenzurováním zpravodajství. Nic se nedostane ven z Bělehradu, pokud Miloševič nechce, abychom to slyšeli či viděli.
A nepohodlné skutečnosti jsou vysvětlovány: Miloševičův režim například tvrdí, že jsou kosovští uprchlíci placenými herci. Jeho státem ovládané sdělovací prostředky šíří lži o podstatě a důsledcích ofenzívy NATO. Miloševičova diktatura potlačuje veškerou veřejnou debatu. Političtí soupeři jsou propouštěni, nezávislí novináři jsou umlčováni - nejméně jeden byl zastřelen.
My respektujeme mezinárodní právo. Miloševič je nyní obviněným válečným zločincem, obžalovaným ze zločinů proti lidskosti.
Obžaloba od Mezinárodního soudního tribunálu pro válečné zločiny není politicky zaujatá. Je to obžaloba od nezávislého soudního dvora, který byl vytvořen autoritou OSN.
Soud sdělil Miloševičovi, že se buď musí vystavit soudnímu procesu, anebo bude navždy psancem. Soud ukázal obětem Miloševičova teroru v Kosovu, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Není do pomsta: je to zákonnost.
Žaloba obsahuje strašlivý seznam Miloševičových zločinů v Kosovu. Šest masakrů v Račaku, v městech a vesnicích Běla Crkva, Velika Kruša, Djakovica, Crkolez a Izbica. Deportace přibližně 740 000 kosovských Albánců, jejich pronásledování z politických, rasových a náboženských důvodů. Vraždy 385 indentifikovaných lidí.
Žaloba popisuje, jak bylo lidem nařízeno pod hrozbou smrti, aby opustili své domovy. Byli donuceni vytvořit konvoje, které směrovala srbská armáda k hranicím. Byli biti a hladověli. Muži byli izolováni od rodin a odvezeni, aby byli popraveni. Na hranici byl uprchlíkům odebrán zbývající majetek - to málo, co si s sebou mohli vzít - peníze, šperky, automobily, dokonce i jejich průkazy totožnosti - jim byly ukradeny.
Miloševič byl obžalován z plánování, nařizování a vykonávání těchto zločinů. A z toho, že nezabránil svým jednotkám v provádění těchto zločinů, o nichž věděl, že se je chystají páchat.
Ale žaloba se týká jen zlomku Miloševičovy brutality. Statisíce uprchlíků - vyhnaných, znásilněných, ovdovělých, sirotků a lidí bez majetku - stojí jako svědci jeho zločinů proti lidskosti. A neměli bychom mít žádné pochybnosti, že až vejdeme do Kosova, nalezneme tam další hrůzy.
Hodnoty, které Miloševič ignoruje, jsou podstatou akcí NATO. Ty sjednodily a posílily rozhodnost mezinárodního společenství. Tyto hodnoty vyznává také mezinárodní soudní tribunál. Tyto hodnoty vytvoří základnu pro ukončení násilí a pro začátek trvalého míru.
Miloševič nemá žádné hodnoty. V obžalobě soudkyně Arbourové se ukazuje, co je to za člověka - není to státník, není to hrdina, není to mistr taktik - je to zloděj a vrah.
Soudkyně Arbourová sdělila mnohým z nás v mezinárodním společenství, co se Miloševič snažil před námi a před svým národem utajovat mnoho let. Ale pravdu nelze utajit a srbský národ ji také začíná objevovat. Matky protestují, protože nechtějí, aby jejich synové šli zpět na frontu. Jejich synové se tam také nechtějí vracet. Šíří se dezerce. Roste nesouhlas. Miloševičův režim se začíná hroutit.
Naše ofenzíva začíná mít úspěch. Nesmíme nyní ustoupit a musíme pevně dospět až k závěru. Naše vítězství v Kosovu bude poctou zásadám, které jsme šli v této válce bránit.
Miloševič neponese hrůzy minulosti do naší budoucnosti. Budoucnost bude založena na hodnotách, které NATO bránilo po dobu posledních 50 let. Tyto hodnoty přežijí a Evropa bude prosperovat, zatímco Miloševič se setká se spravedlností.
