Za nás byla Česká televize dobrá!
Ivo Mathé a Jiří Pitterman kritizují Zprávy Rady České televize
Vazeny pane Culiku,
Vase zajimava vymena nazoru s Martinem Vadasem mne inspirovala k
vyhledani dokumentu, jenz jsme nedavno sepsali spolu s byvalym reditelem
programu Ceske televize Jirim Pittermannem vyprovokovani oficialnimi
materialy Rady Ceske televize. Prikladam jej nejen k pro informaci, ale
i k pripadnemu zverejneni (zelbohu se jedna o rozsahly text).
Marne jsem doufal, ze se mne rozlicne problemy kolem Ceske televize
budou, alespon v osobni poloze, vyhybat. Jenze katastrofa se blizi a
jeji vinici misto sebereflexe vztekle kopaji kolem sebe. Na nekolika
letech jejich radoby honosneho zivota jim zalezi vic nez na dlouhodobe
prosperite a neopakovatelnem poslani sluzby verejnosti.
Mejte se hezky.
Na okraj výročních zpráv Rady České televize
O činnosti České televize
za rok 1998 (První část) a za rok 1997 (Dodatek)
Dodatek k Výroční zprávě Rady České televize za rok 1997 i první část Výroční zprávy
Rady České televize za rok 1998 se ke mně nedostaly běžnou cestou. Musel jsem, po
nevyslyšené žádosti o zpřístupnění obou materiálů, adresované Radě ČT, počkat na jejich
zveřejnění na internetu. Vím, že na předložení výročních zpráv nemám právní nárok, avšak
poskytnutí textu, jenž se bezprostředně týká období, v němž jsem měl nezpochybnitelnou
odpovědnost za fungování České televize, bych považoval za věc elementární slušnosti Rady
ČT vůči bývalému generálnímu řediteli. Ivo Mathé
Litujeme, že jsme neměli příležitost reagovat na soudy, hodnocení a závěry obsažené ve
Zprávě a Dodatku bezprostředně a přímo. Činíme tak tedy dodatečně, formou věcných
poznámek na okraj tvrzení a soudů, jež musíme (v pořadí, jak jdou za sebou v
obou textech) komentovat, protože je považujeme buď za neoprávněné, nepravdivé,
nekorektní, zkreslující, předpojaté, nebo svědčící o nepochopení určitých záměrů a kroků
či o nevůli respektovat jiné přístupy a řešení. Dotýkáme-li se někde současné praxe České
televize, pak pouze v případech, kde se ke srovnávání uchylují už autoři Zpráv nebo kde
k tomu přímo vybízely použité formulace.
Ad VÝROČNÍ ZPRÁVA RADY ČT
0 ČINNOSTI ČESKÉ TELEVIZE ZA ROK 1998
(První část)
Ad str. 5 (a obecně)
Zpráva zpětně konstruuje argumenty, aby dodatečně zdůvodnila rozhodnutí současné Rady (která
se od svého zvolení na jaře 1997 vymezovala jako orgán, jenž by chtěl bez přesně stanovené
odpovědnosti suplovat vedení ČT) vyměnit generálního ředitele a s ním větší část managementu.
Od prvních stránek Zpráva nepřipouští, že na určité otázky by mohl existovat jiný nebo dokonce
několikerý názor a pro řešení určitých problémů i jiný nebo dokonce několikerý přístup: při
posuzování postupů a činnosti předchozího vedení a jím řízené televize autoři používají téměř
výhradně formulace a intonace obviňující a "usvědčující" (bránilo se, reagovalo formálně,
přehlíželo, nenacházelo dost odhodlání..., konzervovala, nedokázala...).
Hodnocení, až na výjimky, rezignuje na nutný historický pohled, který by reflektoval průvodní
jevy, problémy a podmínky provázející proměňování a vývoj televize od listopadu 1989 jako
nesnadný, dlouhodobý a ještě stále pokračující transformační proces.
Naprosto Zpráva opomíjí existenci kritických reflexí činnosti ČT jejím vedením, kromě
příležitostných, mj. na nejrůznějších pravidelných fórech: každý den na ranní poradě generálního
ředitele s řediteli a šéfredaktorem zpravodajství, týdně na programové poradě, jednou za čtrnáct
dnů na shromáždění producentů a samozřejmě - na každém sezení Kolegia GŘ. Součástí rozprav
byly vždy samozřejmě i ohlasy přicházející zvenčí. Z textu Rady nic takového nevyplývá a dá se
mu rozumět tak, že předchozí management svou činnost vůbec a nikterak nehodnotil.
Zdá se, že zjevná euforie Rady z podařivši se výměny managementu, přetrvávající ještě i
v okamžiku, kdy Zpráva vznikala, prokázala autorům medvědí službu: použité formulace a jejich
tón vystihují v mnoha ohledech (jak se alespoň jeví z vysílání České televize) spíše současný než
minulý stav.
O zpravodajství asi až dále. Nicméně, aniž porovnáváme jeho stav včera a dnes absolutně:
nepřesvědčila se Rada ČT za uplynulý rok alespoň o tom, že vybudovat perfektní "veřejnoprávní"
zpravodajství je věc složitá, závislá na mnoha okolnostech a dlouhodobá (související např. i
s reálným stavem české žurnalistiky, s "migrací" profesionálních špiček atd.) ? A neměly by patálie
kolem nastolení a vzápětí odvolání Ivana Kytky, jakož i další zkušenosti a skutečnosti, autory vést
i pokud jde o minulost přinejmenším k zdrženlivějšímu slovníku a uvážlivějšímu hodnocení?!
Mimochodem: většina expertiz na toto téma, objednaných v průběhu času Radou ČT, byla při
veškeré - a tehdejším vedením vesměs respektované - kritičnosti mnohem objektivnější v obsahu i
výrazu.
Jak rozumět, v souvislosti se zprostředkováváním výsledků analýz vedením ČT jejich adresátům,
formulaci psychologicky natolik nevhodným způsobem?
V letech 1992 až 1998 fungovala Česká televize (ke své škodě) jako možná až příliš úspěšný
"vzdělávací institut", dokonce, jak známo, vypěstovala žádané profesionály pro privátní stanice,
ministerstva i bankovní a průmyslovou sféru. (Považuje snad Rada ČT výkony personálních
akvizicí učiněných po 1. dubnu 1998 - zejména pro zpravodajství - za důkaz dobře fungujícího
vzdělávacího systému současné České televize?)
Ad str. 6
Chybné stereotypy v řízení? Jestliže Česká televize konzervovala a trvala, jak se praví, je trochu
s podivem, že přesto zůstala nositelkou významné tradice... (a vším tím, co o ní psáno v úvodních
dvou odstavcích na str. 5).
...důstojný a důvěryhodný soubor pořadů... Pro potvrzení, že vyvinula, stačí projít vysílací
schéma z té doby a připomenout si vysílané diskusní, publicistické a dokumentární pořady
jednoznačně analytického rázu. To, co Zpráva žádá, přece nebylo a ani nemohlo být věcí Debaty!
A proč Debatu (o níž se, upřímně řečeno, bezpočtukrát a kriticky hovořilo) označovat za hlavní
diskusní pořad ČT? Etablovala se jako prostor k výměně názorů a stanovisek mezi politiky a
reprezentanty politických stran. Tak byla přijímána veřejností a především ostatními médii, pro
něž - a právě proto - se stávala cenným zdrojem.
Nezřetelná posloupnost odpovědností... Jde o naprostý omyl, svědčící o základním nepochopení:
producentský systém s organizační strukturou přímo nesouvisí. Za určitých okolností může
fungovat i v organizaci obsahující redakce, oddělení, divize apod. Tzv. producentský systém je
způsob "myšlení", spočívá totiž v přesné delegaci odpovědnosti a pravomocí na konkrétní
producenty, v řízení finančních toků a způsobu zadávání výroby jednotlivých pořadů. I když bez
výroby nelze vysílat, implementace tzv. producentského systému byla založena na podmínce
pevného a promyšleného vysílacího schématu, z něhož se odvíjel výrobní úkol včetně
svého finančního vyjádření. Organizační struktura, byť ušitá systému na míru, nemá primární
význam. Odkaz na BBC jako vzor je nepatřičný a neinformovaný. BBC možná sloužila jako
počáteční inspirace, ale nikdy jako matrice vhodná ke kopírování. A bezobsažný obrat
asymetrické uspořádání organizační struktury má vytvořit dojem odbornosti a zasvěcenosti?
Model ještě nestačil degradovat, neboť byl stále ve vývojové fázi znemožňující ustavování
stereotypů. Alternativní cesty byly pořád ještě výhodou poskytovanou systémem. Autoři Zprávy
velmi nepřesně chápou i roli a postavení producentů, neboť v nich vidí jen jakési
"provozněekonomické" vykonavatele s minimální programotvornou angažovaností.
Odpovědnostní hierarchie byla v původní struktuře jasně dána a definována. (Narozdíl od
současné rozptýlené odpovědnosti, kterou nakonec nenese nikdo: mj. i proto, podle jeho vlastního
vyjádření, nyní odešel uznávaný producent Čestmír Kopecký!)
Nejprve je třeba vyrobit (nakoupit), aby bylo co vysílat. "Organizátorem" výroby, ale i vysílání
bylo, jak řečeno výše, vysílací schéma. Jeho funkce byla a je zřetelně pojmenována v základním a
stále platném dokumentu Statut-Kodex-Strategie ČT (jako zhodnocení programové nabídky a
objednávky, výrobní úkol, podklad pro sestavování vysílacích plánů, stabilizující faktor výroby a
skladby programu a konečně jako základní orientace pro diváka).
Ad str. 7
Tvrzení o degradaci principu z počátku přínosného a řádky kolem - jsou ryze účelové. Stejně
jako odsudek za údajně velmi úzký okruh stálých spolupracovníků. Nota bene: zvyšující se počet
spolupracovníků sám o sobě ještě přece není zárukou zvyšující se kvality. Záleží též na reálném
objemu existujícího tvůrčího a profesního potenciálu v zemi. A na druhé straně: když už ČT
(stejně jako kterákoli firma) nové vhodné spolupracovníky (autory, realizátory, interprety,
producenty) objeví, musí mít, prokáží-li kvalitu, přirozeně zájem udržet a pěstovat si je.
Mimochodem: spolupráce s externími dodavateli (tzv. nezávislými producenty) a zejména s
desítkami novůch tvůrců (autorů, režisérů, kameramanů, architektů atd., atd.) se rozrůstala v
letech 1992 až 1997 geometrickou řadou. Čili: tvrzeni je nejen účelové, ale i klamavé, vyvratitelné
fakty.
Skoncujme konečně s floskulí, že příchodu TV Nova ČT nedokázala účinně čelit. Se vznikem
Novy začal fungovat nový, nedočkavě očekávaný fenomén s příchutí dlouho zapovídaného
ovoce. Česká televize, která musela zpočátku částečně suplovat neexistující komerční vysílání (už
jen proto, že narůstajícímu počtu diváků splýval pojem televize s tím, co znali přímo i
zprostředkovaně ze stále dosažitelnějších satelitních programů, resp. pobytů v zahraničí), se
mohla vědomě začít soustřeďovat na plnění svého zákonem daného poslání (což, jak známo,
rozhodně neznamená ve všech programových položkách maximální atraktivitu pro diváka).
Podobný proces probíhal v té či oné míře se vznikem soukromých televizí téměř všude v Evropě.
Navíc bezprecedentní rozhodnutí o odejmutí celoplošné sady frekvencí České televizi
poznamenalo rekonstrukci vysílacích schémat z dvou programových okruhů na podivnou
soustavu jednoho a půl okruhu. (Vzpomeňme i masivní kampaně v médiích, která v TV Nova
vítala tak kýženou "nezávislou" televizi jako protipól televize "oficiální"!)
...vedení jednoznačně preferovalo úlohu České televize jako výrobce před její funkcí vysílatele a
tomu přizpůsobovalo její strukturu, sled kompetencí a odpovědností . Toto ve Zprávě tolikrát
opakované tvrzení je prostě nesmysl. Cožpak ČT vyráběla proto, aby vyráběla?! Určující pro výrobu přece bylo jednoznačně zadání, vzešlé prvotně z poslání ČT obecně a následně
z konkrétního rozpracování úkolů, které odsud vyplývaly pro ČT jako pro vysílatele!!! Vždyť
jinak tomu být ani nemohlo. A znovu: vysílací schéma bylo základním stavebním kamenem
producentského systému, vycházejícího právě z předpokladu existence jasně formulovaného
zadání.
Ad str. 8 až 9
Co je podle autorů Zprávy optimální vysílací schéma? Podoba vysílacího schématu je přece
přinejmenším věcí názoru, koncepce. S jistou nadsázkou lze říci: kolik hlav, tolik schémat, a kolik
profesionálních hlav, tolik - i při stejném základním zadání - profesionálních schémat, aspoň co
do jednotlivostí. Vytýkat schématům v letech 1996 až 1998, že neumožňovala efektivně využít
vyrobené a nakoupené pořady a archivní fondy, je prostě absurdní.
Kolikeré kontrole, kolikeré diskusi a kolikerému připomínkování, opřenému o faktické podklady a
zkušenosti obecné i individuální, bylo každé vysílací schéma podrobováno a kolika variant
doznávalo, v posledních dvou letech dokonce vždy po půl roce bylo na základě zhodnocených
poznatků inovováno! (Mimochodem: tento pružný systém programového plánování, umožněný
mj. právě existencí producentského systému, převzaly okamžitě i komerční stanice.) Jak byl
promýšlen systém repríz, aby každý vyrobený či nakoupený pořad mohl zasáhnout co nejvíce
adresátů! Do kolika koncipovaných cyklů byly seřazeny archivní pořady různých žánrů (kupř. Ze
zlatého fondu ČT, Ti nejlepší z klasiky, střihové zábavní cykly režisérů Vašty a posléze Paukerta,
Návraty mistrů zábavy, pokračování a trvalé zužitkovávání Šafránů...)! To byla přece
programová linie, koncepce, respektující zároveň mj. (dnes často postrádanou) nutnou míru
stability vysílacích časů pro určité pořady a programové typy.
Netoliko absurdní, ale nehorázné je hodnocení fungování vysílacího schématu za předchozího
vedení. (Bez emocí: nehodí se ve Zprávě použité charakteristiky spíše na současné schéma ČT?!
Marnotratné plýtvání premiérami i reprízami, pokud jsou zařazovány do neadekvátních časů, časté
přerušování rozběhnutých cyklů (a tím i jejich obsahové kontinuity), několikerá změna vysílacího
času některých pořadů, bezmyšlenkovitá skladba nočního vysílání, nadprodukce určitých žánrů a
vůbec evidentní nadvýroba atd., atd.)
Koncepce obou programů byla pregnantně formulována, deklarována a s nejlepším svědomím i
naplňována, s trvalou snahou o posílení služby veřejnosti (konkrétně vyjádřeno a doloženo
v příspěvcích týkajících se programu v Ročence České televize 1997).
Program ČT2 nebyl nikdy koncipován ani profilován výlučně, ale "komplementárně". Toto
tvrzení je spíš než cokoli jiného prostě ignorance, svědčící (což možná leccos vysvětluje), že
autoři nepřečetli pečlivě už zmíněný základní dokument České televize Statut-Kodex-Strategie,
v němž se výslovně píše: ČT2 není výlučný ani experimentální program (natožpak "odkládací")
... Mimochodem: poslední verzi uvedeného dokumentu, předloženou ještě bývalým vedením ČT,
schválila současná Rada ČT v lednu 1998.
Snižování počtu pracovníků se jistě může z hlediska praxe současné jevit jako neracionální. V
inkriminované době se přistupovalo ke kritizovaným řešením vždy po zralé úvaze a vyčerpání
hierarchie systémových kroků. Propad příjmů České televize z reklamy v roce 1995 je každému,
kdo je seznámen s rozdílem mezi zákonnými limity vysílání reklamy provozovatelem ze zákona
(ČT) a provozovatelem na základě licence (např. CET-21), pochopitelný.
Tvrzení Rady ČT o kladném hospodářském výsledku (v r.1996), dosaženém jen díky prodeji
budov a pozemků je dokonce lživé. Odprodej nadbytečných a velmi nevhodných prostor v centru
města byl rozumným (bez nadsázky skvělým) řešením, umožňujícím nejen úsporně koncentrovat
všechny aktivity ČT v Praze do jednoho moderního centra, ale zejména tuto dostavbu
nefinancovat z výnosu z televizních poplatků. V roce 1996 však nebyl odprodán žádný pozemek.
(V použití poznámkového aparátu k odkazu na neexistující údaj pak lze hledat i velmi zlý úmysl,
podobný zveřejnění článku dvou členů Rady ČT, obsahujícího nesprávně citované hodnocení, v
lednu 1998 v Literárních novinách.)
... předejít problémům, které by nevyhnutelně nastaly v nejbližších letech... jejichž kořeny
spatřovala především v organizační struktuře neodpovídající nárokům doby a konzervativní
odolnosti vedení vůči zásadnějším změnám... Soud hodný prokurátora Urválka. Nepřistoupíme-li
na to, že bývalé vedení ČT v poměrně krátké době totálně zdegenerovalo, těžko pochopit těch
několik (přece jenom) vysoce pozitivních hodnocení jeho činnosti (počínaje prvními odstavci
Zprávy). Není náhodou problém spíše v Radě ČT, která nastoupila s touhou podřídit si vedení,
generálního ředitele (který jí byl viditelně trnem v oku) a představou, že ČT by měla řídit ona?
Není mimochodem bez zajímavosti, že Rada se (přes opakované žádosti členů Kolegia GŘ) jako
čert kříži vyhýbala přímému pracovnímu setkání s vedením ČT a tím i jakékoli výměně názorů?
Tak možná došlo k tomu, že Rada opomněla prezentovat pečlivou analýzu stavu, organizační
struktury, finanční situace a především vývojového potenciálu tehdy odpovědnému
managementu. Pokud ovšem podobná analýza vůbec existovala.
Mimochodem: snaha o zajištění a dosažení nutné stability se jistě může někomu jevit jako
konzervativnost. Zvlášť pokud se tak usuzuje na základě vnějších a povrchových atributů.
Česká televize nebyla nemocná, jak se pokouší čtenářům vsugerovat Zpráva, a ze všeho nejméně
potřebovala narychlo a laicky stanovenou terapii.
Ad str. 10
Jakých skutečných výsledků nové vedení ČT ve velmi krátké době dosáhlo? To pozornosti
veřejnosti opravdu asi uniklo. Nepamatujeme přitom, že by se v poslední době komukoli a
čemukoli (včetně vedení ČsT těsně po listopadu) dostalo tak dlouhého, trpělivého a
ohleduplného hájení ze strany médií jako novému vedení ČT. O "vlídnosti" soukromých televizí
k němu ani nemluvě. (Odhalování příčin tohoto podivného stavu by si zasloužilo pozornost, neboť
aliance mezi vydavateli periodického tisku a Českou televizí či pavučina osobních vztahů
zabraňující všem zúčastněným stranám svobodně se vyjadřovat jsou krátkozraké pokusy, jak
zachránit sebe sama.)
Ze sebechvalné pasáže o volbách by nezasvěcený čtenář usoudil, že veškeré předchozí volby byly
bývalým vedením zanedbány a že ty poslední by dozajista nezvládlo. Kategorické resumé voleb 96
a 98 to ostatně potvrzuje. Bez jakéhokoli věcně validního srovnání, včetně obecně odlišného
přístupu občanů k volbám. (Mimochodem: je někde k nahlédnutí zmiňovaná zpráva OBSE?)
Není pravda, že ČT v roce 1996 připravila jediný speciální pořad "Karanténa". Pod jedním
titulem se totiž odvysílal cyklus deseti pořadů stejného názvu. Což je zcela jistě víc než tři
speciální Arény v roce 1998. Ostatně volby v roce 1996 zvládla ČT skutečně dobře, a to i ve
srovnání nejen s oběma ambiciózními projekty CET-21, ale i s nasazením ČT v roce 1998.
Předvolební kampaně se mimochodem neměří tím, co si o jejich kvalitě myslí Rada ČT, ale
koneckonců jejich obecným efektem pro zemi a občana.
Téměř nezaangažována zůstala ČT (asi proto, že výslovně "nezaúkolována") během
komunálních voleb v roce 1998, kdy jako médium sloužící veřejnosti měla a mohla, právě
proto, že neexistovaly žádné striktní předpisy, z vlastní vůle přispět k posílení umdlévajícího
občanského vědomí.
Ad str. 11
Vnější podoba zpravodajství, k níž se hodnocení upíná, je jistě věcí názoru. Dalo by se očekávat,
že na průzkumu v záležitosti tak důležité, jako jsou změny ve zpravodajství, nebude ČT šetřit,
bude mít zájem na co nejprůkaznější sondě a nebude spoléhat jen na vlastní zjištění.
Sledovanost hlavní zpravodajské relace byla proměnlivá, stálo by za to postavit proti sobě
konkrétní údaje za srovnatelná údobí. Čísla za dva měsíce (září a říjen 98) nejsou příliš
reprezentativní, navíc bez udání, zda zahrnují relaci Teď a tady. Vyšší procento diváků... jistě není
měřítkem kvality a úspěšnosti změn. Přihlížejí autoři k četným výtkám, které na adresu
zpravodajství vysílají četní kvalifikovaní diváci? A k častému sbližování Událostí s Televizními
novinami?
Formulace Česká televize nyní slouží vyššímu procentu diváků než dříve je pak zcela nepravdivá.
Stačí porovnat údaje o podílu na trhu ze IV. čtvrtletí 1997 s IV. čtvrtletím 1998, resp. I. čtvrtletí
1998 s I. čtvrtletím 1999. Propad - přes viditelné přiblížení programu komerčním stanicím
(zpravodajství, Pawlowská, takřka denně americké seriály mezi 18.00 a 19.00 hod.) - je
markantní. (Avšak bez ohledu na to: má-li být shora uvedené konstatování o vyšším procentu
diváků měřidlem zkvalitňování, jak potom hodnotit několikanásobně sledovanější Televizní noviny
stanice Nova?! Nejvyšší známkou?)
Události plus jsou nepochybně zpestřením zpravodajské nabídky ČT, novinkou jsou však pouze
svou stopáží a názvem, nikoliv však jako nápad, ba mnohdy ani ne obsahem. Zhruba ve stejnou
dobu vysílala ČT i dříve pravidelnou stručnou zpravodajskou relaci, postihující hlavní události
dne a navíc i večera, která se těšila značné oblibě (sledovanost byla srovnatelná se sledovaností
Událostí plus, někdy i vyšší), možná právě pro svou stručnost. Délka činila 9 min, t.j. jen o 5 min.
méně než Události plus. Zároveň však netvořila časově tak rozměrný předěl mezi první a druhou
částí televizního večera a netorpedovala v takové míře jeden z nejcennějších a nejceněnějších
pořadů, které ČT vyvinula - "21".
Ad str. 12
...Česká televize začala poprvé za celou dobu své existence pracovat na věrohodném konceptu
svého rozvoje v příštích letech, který by nebyl toliko reakcí vynucenou technickým vývojem
celého odvětví... Čili: Bývalé vedení žilo ze dne na den... Když nic jiného tak už sama povaha
fungování televize je taková, že se prostě musí myslet (a samozřejmě) hodně dopředu.
Asi i na tomto místě je třeba připomenout existenci Statutu České televize, obohaceného o
rozměrné součásti Strategie ČT a Kodex ČT, podle jejichž obsahu Česká televize řídila své
veškeré kroky. Poslední novelizace uvedených materiálů proběhla v lednu 1998 a ve smyslu
ustanovení zákona o České televizi byla vždy schválena Radou ČT (tudíž i autory této Zprávy).
Kromě toho, že vyzdvihované ředitelství pro strategický rozvoj nemá oporu v ustanoveních
zmíněného Statutu ČT a zařazení útvaru informatiky je minimálně diskutabilní, na poli
personalistiky zklamal nový útvar zcela (naposled opustila ČT jeho šéfová pí. Šírková, jedna z
prvních nových manažerů ČT po 1. dubnu 1998, vítězka výběrového řízení, v jehož komisi
zasedal zřejmě i člen Rady ČT).
Etický panel - to byl přece nápad bývalého vedení! Z textu zprávy by leckdo mohl usoudit, že se
jedná o vynález roku 1998.
Proč si tedy nové vedení leckdy přisvojuje (nebo proč se aspoň nedistancuje a snáší, připisuje-li
mu je někdo) mnohé pořady (seriály) jako svoje výsledky (naposled Na lavici obžalovaných
justice, Četnické humoresky, další díly Života na zámku...), když se těch devět měsíců...do mnoha
oblastí...ještě vůbec nemohlo promítnout?!
...významný kvalitativní skok, patrný zejména ve zpravodajství a publicistice ? Posílení legitimity České televize jako vysílatele veřejné služby v očích diváků ? Mnozí z nich naopak konstatují
programové sbližování s komerčním televizemi, rozmělnění, zředění a znepřehlednění vysílacího
schématu a programové nabídky.
Ad str. 13
Proč se Rada ČT, zadávající druhdy spousty expertiz externistům, najednou více opírá o
vlastní hodnocení? Proto, že by experti třeba nedospěli ke stejným (a mnohdy ryze účelovým)
názorům, jaké má ona? (Viz např. diskuse v Britských listech.)
(Mimochodem: možná by stačilo zaškrtnout v následujícím Kalendáriu vše, co spjato s činností
"bývalého" vedení! Bylo by to dosti výmluvné.)
Ad Kalendárium
str. 16 "Amsterodam východu" - kde je přehled řady stížností? Nebyli někteří členové Rady
znepokojeni spíše v pořadu uvedenou kritikou svých přátel?
str. 17 Statut České televize byl vydán Rozhodnutím GŘ na základě schválení Radou ČT - viz
Zákon o ČT. Formulace ve Zprávě je zavádějící.
str. 18 Důležitější je historicky první konání Televizního shromáždění EBU v Praze než účast GŘ
(v té době navíc ještě viceprezidenta EBU).
str. 18+20 Od 1. dubna měla ČT ředitele pro strategický rozvoj, 1. června však teprve zřízen
útvar pro strategický rozvoj.
(Mimochodem, patří započetí natáčení filmu do Kalendária?)
str. 22 www stránky prodělávaly popsané změny ještě mnoho dalších měsíců, stav z 1.9., jemuž
byla obětována dvouměsíční výluka, byl polotovarem. Ostatně, ještě v dubnu 1999 mají některé
stránky staré výtvarné atributy (např tzv. věže na stránce Rady ČT).
Ředitelé a členové vedení ČT, kteří opustili nebo museli opustit ČT k 1. dubnu 1998 (případně o
pár dnů později), nestáli Radě ČT ani za zmínku (Vášová, Kochman, Horský, Paluska,
Studenovský, Pittermann)? Nemluvě o mnohých dalších odbornících, které potkal během roku
1998 "vyhazov" (např. skvělí technici - Rajdus, Pešek, hlavní inženýr Trpák).
Ad str. 30
Slova o programové alternativě z předchozí stránky zůstanou jen slovy, nepřistoupí-li se jako
k markantní programové alternativě i k televizní dramatické tvorbě. Její hodnota je a vždy byla
úměrná početnosti, kvalitě a výkonnosti tvůrčích sil v tom kterém období. Dramaturgie musí umět
(obsahy, žánry, tvarem apod.) citlivě reagovat na stav aktuální nabídky a poptávky na poli
dramatické produkce obecně. Mimochodem: k problematice televizní dramatické tvorby
uspořádal minulý management několik diskusí (seminářů).
(Když počátkem 90.let poklesl zájem diváků o divadlo, měl to být signál, aby divadla přestala hrát
nebo prudce zkomercionalizovala svůj repertoár? Odlivy a přílivy zájmu o určité druhy umění a
žánry jsou běžné. Dnes lze konstatovat renesanci zájmu o divadla, a kromě divácky tradičně
atraktivních scén a představení, bodují ty a ta, která jsou nejvíc divadlem... Tolik ke zmíněnému
"čelení".)
Obecně: Nad konstatováním, "že v roce 1998 nepatřila dramatická tvorba svou kvalitou
k vrcholům činnosti České televize" je legitimní očekávat i kvalifikovanou odpověď na otázku
proč tomu tak podle Rady bylo a kudy vede cesta k naplnění jejích představ (přes Nemocnice na
pokraji zkázy?).
Ad str. 31- 33
Pohádka: V optimální její podobě jde o záležitost finančně mimořádně náročnou, s vydatným
autorským zázemím jako nutným předpokladem. Mimochodem: trend - než prostředky
rozmělňovat, je účelnější investovat do náročných projektů pro děti, byl vyhlášen minulým
vedením. (Situaci usnadňuje, že pro nově vyrůstající generace dětí může potřebu podstatně
uspokojovat fond pohádek z archivu.)
Mimochodem: Kdyby bývalé vedení ČT nemělo vizi a neslyšelo už před několika lety výzvy, které
Českou televizi očekávají kolem roku 2000 a bezprostředně po něm, nevynakládalo by asi tolik
cílevědomé vůle, úsilí a prostředků do renesance původního dokumentu jako jednoho
z nejdůležitějších svědectví o našem století a tisíciletí.
Převzatá dokumentární tvorba plnila mnohem významnější roli ve vysílání (a to právě z hledisek
uplatňovaných Radou na působení televize jako veřejné služby), než napovídá Zpráva.
Ad str. 33- 35
Investigativní publicistika je fenomén, který nelze nadekretovat, musí vejít do krve. Konstituování
investigativní publicistiky je proces, provázený zkoušením i omyly. S tímto vědomím vedlo
s týmem Nadoraz (podobně jako s autory Nedej se) kritické diskuse i bývalé vedení.
Všechny jmenované publicistické pořady, jimž se v závěru podkapitoly souhrnně dostává
jednoznačně pozitivního hodnocení, vznikly a rozvíjely se za předchozího vedení. Není to
poněkud v rozporu s úvodním obecným negativním hodnocením práce bývalého managementu?
Hudba patrně nikoho z Rady ČT nezajímá (dle toho se s ní dnes v ČT také zachází). Naprosto
povrchní a odbyté hodnocení, třebaže předešlé vedení považovalo promyšlenou škálu různých a
různě náročných a strukturovaných hudebních pořadů za jednu z programových priorit. (Vůbec
se např. Zpráva nezmiňuje o systematickém uvádění oper, cenných zahraničních hudebních
dokumentů atd.)
Ad str. 36- 37
Některé formulace o zábavě jsou jako vystřižené z usnesení ÚV KSČ.
Předem daný názor Rady by to asi zásadně neovlivnilo, ale zcela jí v této podkapitole vypadly ze
zorného pole např. Kufr, Anežka, Bolkoviny a Dvaadvacítka. Což je pro objektivního
posuzovatele dosti podstatné porušení kvalitativních proporcí. (Na druhé straně se těžko
chápe, co tak zábavného je na Cenách Thálie, MFF v Karlových Varech a koneckonců i na
Lvech.)
A zase: podobná zpráva by se (stejně jako například v případě televizní dramatické tvorby) neměla
obejít bez analýzy stavu reálného autorského a interpretačního potenciálu. Stejně jako bez
hlubšího zamyšlení nad tím, co konkrétně Rada ČT rozumí pod vkusnou, hodnotnou a přitom
oddechovou náplní volného času (není-li to ani, jak zřejmo, třeba Anežka).
Ad str. 38
...přemrštěná pozornost věnovaná příjezdu hokejové reprezentace České republiky...je tvrzeni, s
kterým snad není nutno polemizovat. Tu jde patrně jen o selhání pozornosti. Navíc se
nepamatujeme na výhrady Rady ČT z té doby. (Zřejmě by tehdy vyhlížely směšně, ale když se
později plete karabáč, hodí se vše...)
Denunciační konstrukce Česká televize jako by tím dávala najevo, že zájem o příjezd celebrit je
důležitější než veřejné dění je orgánu jako je Rada České televize přece jen trochu nedůstojná (a
vlastně i neodpovídající skutečnosti: příjezd hokejistů byl, ať už se nám to líbí, či nelíbí, událostí
dne, ne-li měsíce, byť ne zcela zvládnutou).
(Zmínka o Paralympijských hrách poněkud staví na hlavu nedávnou kampaň a vyjádření studu nad
praktikami bývalého vedení, jež paralympijské hnutí ignorovalo. Navíc smlouva podepsaná s
takovým mediálním humbukem - zajišťující přítomnost komerčních vysílatelů i ve vysílání služby
veřejnosti - nebyla prvním písemným kontaktem.)
Ad str. 40- 41
Troufáme si tvrdit, že Rada ČT vážně nestudovala vysílací schémata 97 a 98 a nepokusila se je
pochopit. Současný stav, kdy se v průběhu několika týdnů dvakrát či dokonce třikrát změnily
vysílací časy některých pravidelných pořadů, kdy jsou na několik týdnů nezdůvodnitelně
přerušovány rozběhnuté cykly a kdy vládne programová a stopážová nekázeň, připomíná
z hlediska požadované pravidelnosti a řádu (a v porovnání se schématy ze zmíněných let) těžce
proniknutelnou houštinu. (Řada pořadů se díky zařazení nutně míjí s divákem.) Zcela chaoticky
je proti minulé praxi (reprízy zajímavých pořadů, ,jejichž sledování v jiných časech znemožňovala
tisícům diváků nestandardní pracovní doba) sestaveno noční vysílání.
K nezanedbatelnému posunu dochází na dříve přísně programovaném okruhu ČT2, jehož
koncepce je mj. rozmělňována pořady, které sice oslovují menšiny, nikoliv však ty, jimž je
program určen.
Všechny denní vysílací časy mívaly pevný řád, využívaly se jednoznačně jednak pro reprízy (mj.
proto, že pořád u nás ještě existuje velmi diferencovaná pracovní doba), jednak pro pořady
schopné oslovit v tu kterou hodinu právě svého potenciálního adresáta. Podvečery mezi 18.00 a
19.00 byly věnovány (právě pro možnost zasažení zvolených cílových skupin, a netoliko v Praze
s její nabídkou jiných příležitostí) ve všední dny pořadům pro děti a původním vyhraněným
pořadům "veřejné služby" pro konkrétní skupiny adresátů (které vesměs projevovaly ochotu
odpustit si pro jeden podvečer programový stereotyp nabízený komerčními stanicemi). Podvečerní
seriály (s výjimkou pohádek) patří spíše k praxi komerčních televizí (a dnes i ČT).
(Víkendové bloky pro děti a mládež mezi 16.00 a 18.00? To aby nemohly trávit volná odpoledne
venku a seděly u televizorů?!)
Ad str. 46
Investigativní žurnalistika - viz výše. Objevovala se ovšem v "21", mluví-li se o jejích projevech
ve zpravodajství.
Ad str. 48
Změny ranního vysílání ČT1, které podle Rady ČT vedly k tomu, že se ranní programový blok
vymanil ze strnulosti a nevlídné odtažitosti předcházejícího období, znamenaly zpočátku
eliminaci zpravodajství, základního důvodu zavedení breakfast TV v České televizi, proti němuž
se vymezovala (a jímž se při svém vzniku otevřeně inspirovala) i TV Nova. Nová podoba, jež se
divákům přiblížila milou hravostí, je nešťastnou verzí nepatřící do služby veřejnosti (a naprostá
ztráta po léta šlechtěné jazykové složky je zcela mimo rámec tolerance).
Ad str. 53
Všechny pořady pro děti uvedené na této stránce byly vyvinuty za minulého vedení. Včetně
pořadů "nové generace" (jako např. Tykadlo, Zprávičky, Navštívenka atd.), byť jako záměrná
"oponentura" tradičním a rutinním formám pořadů pro děti teprve hledaly svou tvář.
Ad str. 54 a dále
Všude tam, kde se ve Zprávě píše o vysílání ČT při volbách do Poslanecké sněmovny, chybí
připomenutí skutečnosti, že základní parametry byly připraveny původními šéfy zpravodajství ČT
(Studenovský, Doležal, Manda).
Ad str. 73- 75
V návaznosti na předchozí stránky popisující aktivity České televize při parlamentních volbách
zůstala též zcela nezmíněna (přesto, že v tisku se Rada vyjadřovala) reflexe martýria senátorky
Lastovecké, na jejímž počátku byla i televizní reportáž ČT.
Ad str. 77
...nová kritéria pro hodnocení znamenající posun ke standardům běžným v zemích s delší tradicí
fungování televize veřejné služby by měla být veřejně známa.
Ad str. 80
Od nástupu nové rady v roce 1997 do 1. dubna 1998 nebyla, v rozporu se zákonem,
generálnímu řediteli umožňována účast na celém jednání Rady ČT.
Ad str. 82
Ve výčtu účastí členů Rady ČT zcela chybí služební cesta dr. Jiráka v březnu 1998 do Velké
Británie, z níž se svévolně vrátil během několika hodin. Českou televizi přišla na asi 80 tisíc Kč.
Kde jinde by toto selháni, možná nešťastně namířeno proti tehdejšímu vedení ČT, mělo být
popsáno?
Ad str. 85 - 86
Potýkání s iracionální rezistencí vrcholového managementu je poněkud subjektivní vyjádření stavu, způsobené zřejmou neznalosti problematiky a prostředí. Rada ČT zde nedokázala nic
jiného, než situaci vyhrocovat a shromažďovat "body obžaloby". A leccos se odehrálo jinak,
než Zpráva popisuje. Např. ve styku s pracovníky ČT měl nově jmenovaný ředitel zcela volnou
ruku. "Funkční" generální ředitel požádal Radu ČT o jediné, aby schůzky byly organizovány
s maximálním ohledem na jejich povinnosti a pracovní dobu. Zřejmě i proto nabídla Rada ČT p.
Puchalskému svoji kancelář přímo v areálu Kavčích hor. Pravděpodobně však sama netušila, že si
p. Puchalský již 5.února jako fyzická osoba pronajal kanceláře a služby u fy. Insignia v centru
Prahy, kam zval všechny partnery (a v hojném počtu zaměstnance ČT) k jednání.
O několik měsíců později došlo k úhradě částky činicí přes 90 tis. Kč na základě smlouvy
uzavřené mezi generálním ředitelem a jeho podřízeným ekonomickým šéfem Kralertem
zastupujícím (!) Českou televizi. Tím došlo k čerpání nákladů za období, ve kterém nesl
odpovědnost za hospodaření někdo úplně jiný a k němuž žádný požadavek nebyl vznesen.
Rada se pokusila celou záležitost neobratně přikrýt podivuhodnou formulací v zápisu ze svého
jednání (v červnu!). Ostatně, zápisy z jednání Rady by jistě měly být přístupné širšímu okruhu
osob a nejen v podobě prostého (a neúplného) pojmenování bodů, o nichž se jednalo.
Rada ČT nepravdivě líčí vlastní předání funkce dne 1. dubna 1998. Kromě řady již fyzicky
předaných materiálů obsahoval protokol přes dvacet položek ve třech paré. Jedno z nich patřilo i
Radě ČT a přítomný předseda Rady ČT podpisem stvrdil převzetí. Právního zástupce (pana
Radka Pokorného, mj. člena ÚVV ČSSD) si přivedl jen nastupující generální ředitel. Tato a jí
podobné pasáže naznačují značnou neobjektivitu Rady ČT při sestavování Zprávy.
V celé kapitole Vlastní činnost Rady pak zcela chybí zmínka o účasti členů Rady ČT v
komisích při personálních výběrových řízeních (např. na moderátora nedělního diskusního pořadu,
jehož vítězem se stal Miroslav Dittrich, a zřejmě řady dalších). Je sporné, nakolik mají členové
Rady ingerovat do subtilních personálních rozhodnutí, když za ně nenesou žádnou odpovědnost
(viz kauza Šírková).
Ad Výroční zpráva Rady České televize
o činnosti České televize za rok 1997 (Dodatek)
Komentář ke Zprávě za rok 1998 jsme nepředřadili následujícím řádkům bezdůvodně.
Vznesené zobecňující poznámky by totiž bylo možno zopakovat. Ostatně Rada zpětně (!)
jinou formou, avšak bez jiných důkazů, obviňuje i zde.
Členové Rady ČT, kteří se ujali svých funkcí 1. března 1997, pokrývají svými formulacemi
rok celý.
Opakované odkazy na nezávislé odborné analýzy nelze brát doslova, neboť závěry Radou
objednaných a proplacených expertiz, jež nebyly v souladu s kritickým tónem, zůstaly
nevzpomenuty.
Ad str. 6
Celkové hodnocení Českou televizí poskytovaných informací jako poněkud povrchních, bez
zaujetí pro přesnost, mírně zavádějících a celkově méně spolehlivých, než by veřejnoprávní
televizi slušelo, je krutý a nepravdivý výrok, vyžadující svědomité dokazování. Odhlédnuto od
nekonkrétnosti představy, co by televizi slušelo, a mohl-li být měřítkem srovnání současný výstup
České televize, museli bychom všechna záporná znaménka změnit na kladná. Ano, chyby
informativní vysílání České televize jistě mělo, ale generalizování Rady ČT je nespravedlivé a
neodpovědné.
Jestliže se po celý rok vyznačovala "21" vyšší kvalitou než...a přesto je zahrnuta pod kritické
paušalizující odsouzení, je s podivem, že se Rada ke zbytku informativních pořadů nevyjádřila
dříve a že v souladu se zákonem bývalého generálního ředitele jednoduše neodvolala.
(Selský rozum napovídá, že takové jednání je nad síly lidského rozumu je formulace, nad níž
zůstává rozum stát, a nejen strážcům úrovně mateřského jazyka.)
Ad str. 8
Smyslem posunu Událostí z 19.30 na 19.15 nebylo jejich prodloužení (zvětšení prostoru pro
zpravodajský servis), ale skutečně rozšíření a zkvalitnění služby veřejnosti. Nový vysílací čas
měl alespoň částečně odstranit dlouhodobou kolizi hlavních zpravodajských relací dvou vedoucích
televizních stanic, využít ověřeného návyku značné části českého auditoria, tendujícího ke
sledování všech večerních zpravodajství, vklíněním Událostí mezi zpravodajství Primy a Novy a
spolu s tím dát pořadu takovou strukturu, která by udržela co nejvíce diváků u obrazovky ČT i po
19.30. Efekt změny byl doložitelný nejen podrobnou analýzou sledovanosti, ale i tím, že alespoň
pokud jde o nejdůležitější zprávy umožňoval nový vysílací čas konfrontovat interpretaci událostí
v podání ČT a stanice NOVA. Jistá, už tradiční inertnost redakce zpravodajství však nedovolila
programový záměr předcházející změně vysílacího času (včetně představy o obsahu a struktuře
relace po 19.30) během pouhých čtyř měsíců stoprocentně naplnit.
Z úst Rady ČT zní přinejmenším překvapivě konstatování, že otevřením větší možnosti pro
sportovní zpravodajství v Událostech sotva znamenalo kvalitativně lepší službu veřejnosti.
Naopak: kvalitativně i kvantitativně lepší servis pro jednoznačně "nejpočetnější menšinu" (která
nezná věkové ani socioprofesní hranice), poskytující ve srovnání s ostatními televizemi podstatně
širší a hlubší informace ze sportu, "vracel" v závěru Událostí diváky (doložitelně) znovu zpět
České televizi.
V souvislosti s investigativní žurnalistikou se v obou Zprávách píše jmenovitě pouze o
pořadu Nadoraz. Stranou pozornosti zůstaly některé další cykly i jednotlivé pořady (např.
Klekánice, Černé ovce, přes možné kritické výhrady Nedej se atd.) o podobnou publicistiku,
přinejmenším (nebo alespoň občas) usilující, často na solidní úrovni. A podporovaná vnitřní
konkurence měla právě přispívat ke korekcím představ o žánru a o jejich naplňování.
Bylo prakticky každodenním jevem, že tatáž reportáž prošla téměř beze změny všemi hlavními
zpravodajskými pořady je lež. Naopak, bývalo to (narozdíl od stávající praxe) naprostou
výjimkou, podrobovanou okamžitě kritice.
...Rada přijala s rozpaky, nedokázala se ztotožnit, sotva znamenala kvalitativně lepší...atd., jsou
tvrzení, která by vyžadovala podrobnou reakci. Jak k ní ale mohlo dojít, když se Rada kriticky
vyjadřuje jen dodatečně? A znovu: utajené zápisy z jednání Rady ČT znemožňují průkazně
dokumentovat její aktuální postoje.
Ad str. 9
Tlak mediálního prostředí strhával ČT k poklesu zájmu o vytříbený jazyk. Naopak, burcoval,
na což je mnoho důkazů, včetně pořádaných odborných jazykových seminářů. (V čase
hyperedukace" pracovníků ČT po 1. dubnu 1998 k jejich opakování ještě nedošlo. A že by se
úroveň češtiny zlepšila?) Škoda, že Dodatek nereflektuje i jistou rozkolísanost odborníků
v názoru na hranice jazykové "přípustnosti" a "nepřípustnosti" v médiích (viz např. sborník Český
jazyk na přelomu tisíciletí, Academia 1997), značně komplikující "sankcionovanou" osvětu.
Ad str.11
I v pozitivním hodnocení činnosti České televize, v konkrétním případě jde o dokumentární
tvorbu, prokazují autoři Zprávy hrubé neznalosti. V dané souvislosti totiž nelze tvrdit, že velmi
dobré výsledky v této oblasti přinesla zakázková výroba FEBIO s.r.o. Produkce zmíněné firmy
byla jistě dlouhodobě zajímavá, přínosná a hodnotná, v dokumentární tvorbě však FEBIO
nedominovalo.
Ad str. 13
Při realizaci však mnohdy šlo spíše o formální naplnění litery zákona a textu Statutu..je přece
tvrzení v naprosté kontradikci s jinými místy zprávy, kde se kupř. pořad "Nedej se!" uvádí coby
příklad až vášnivě chápané ochrany životního prostřední. Tak formální, či emotivní?
V oblasti celkové dramaturgie pořadů pro děti a mládež...bude třeba...i prostřednictvím
personálních změn dosáhnout výrazného kvalitativního posunu je návod (příkaz) k personálním
změnám, za něž členové Rady nenesou odpovědnost. Nepřinesou-li pak změny žádný pozitivní
výsledek, umyje si ruce Rada i management. Kvalitní lidé jsou však mezitím vyhozeni.
Ad str. 16
ČT v roce 1997 nezískala a nevytvořila několik skutečně divácky atraktivních vzdělávacích cyklů
(nebo i jednotlivých pořadů), které by mohla nasadit do hlavního vysílacího času na ČT1.
Tvrzení falešně naznačující, že snad u jiných evropských vysílatelů plnících službu veřejnosti je
ryze vzdělávací pořad (pokud už budeme tohoto u nás poněkud zprofanovaného a "zužujícího"
pojmu používat) v hlavním vysílacím čase na prvém programovém okruhu norma. (Navíc Rada
ČT nemá pravdu. "Okna vesmíru dokořán" v reedici i nová vydání byla určena pro prime-time
ČT1.) Vysílací schéma bylo vždy konstruováno tak, aby pořady nabízející možnost poznávat a
vzdělávat (a tuto funkci přece nemusí naplňovat jen pořad speciálně konstruovaný jako
"vzdělávací", připomeňme např. četné zahraniční, ale i naše historické a sociální dokumentární
cykly) byly zařazovány v časech, které by jim umožnily plnit optimální dopad. A proč by měl být
program ČT1, při téměř stejném pokrytí území ČR signály obou okruhů, předurčen
k dominanci? Neměla by to být nejspíš právě Rada ČT, kdo bude bojovat proti zakořeněnému
bludu o "nedostatečnosti dvojky".
Ad str. 17
Doktorka Quinnová, nikoli Quinová.
Uvedená charakteristika zpravodajství nemá užitnou výpovědní hodnotu. Formulace ...značně
zkreslený obraz světa, ve kterém chybí nejen hodnotový rámec, ale i důvod pro vlastní tvořivou
angažovanost...předznamenávají nikdy nekončící ingerenci do referování o světě jaký právě je,
bez edukativních příkras.
Ad str. 21
...bezkoncepční dramaturgie... stavěna na dlouho vyzkoušených receptech...nevyskytl se jediný
nový formát zábavného pořadu... jsou všechno líbivá klišé svědčící o neinformovanosti autorů
Zprávy nejen o vlastním vysílání ČT, ale i její koncepci a především kapacitě autorského zázemí.
Právě ČT odmítla jen jednoduše pokračovat (narozdíl od CET-21/Nova) ve šlépějích
předlistopadové Československé televize.
V souvislosti s pořadem Dvaadvacítka (který vznikal a dosud běží jako pokus o zábavný pořad
"jiného druhu") se hovoří o sklouzávání k vulgaritě a prvoplánovosti a absenci prvku
laskavosti: jak si vysvětlit, že právě jednotlivá vydání tohoto pořadu, spolu s Českou sodou (v
Dodatku opomenutou), byla vesměs velmi příznivě přijímána odbornou kritikou, a to i tou
obvykle nejnáročnější a vůči ČT nejnesmlouvavější (např. Vl.Just)?
Ad str. 22
Pouhé čtyři stížnosti na GŘ za kalendářní rok není špatná bilance, zvlášť když třetí a čtvrtá
směřovaly k výběrovému řízení na místo GŘ a obsahem byla podpora vyhlášení konkursu.
Naše poznámky ke Zprávě 98 i Dodatku 97 vycházejí z dlouhodobé, v mnohém jistě
nenaplněné, v lecčems nedokonané, leč ověřitelně setrvalé a cílené snahy o vybudování a
zkvalitňování služby veřejnosti televizním vysíláním. Vždy byla provázena kritickou i
sebekritickou reflexí a otevřeností k hodnocení a podnětům zvenčí. Asi i proto či právě
proto, navíc vyzváni k tomu některými z bývalých kolegů, jsme nemohli nereagovat na
pohled, jímž činnost České televize v letech 1997-98 měří Rada ČT.
Ivo Mathé
Jiří Pittermann
duben 1999