Neshody v NATO

Německo tento týden kategoricky vyloučilo možnost, že by měla být do Kosova vyslána pozemní vojska. a navrhlo, aby NATO suspendovalo bombardování Kosova. Je to známkou, že v organizaci NATO vznikají ostré rozpory ohledně dalšího vedení války.

Itálie také dala najevo, že "neexistují politické důvody" pro vyslání pozemních vojsk do Kosova. Vyplývá z toho, že tyto dvě členské země NATO začínají odmítat tvrdý angloamerický postoj a že začíná vznikat rozkol mezi Londýnem a Washingtonem a znepokojenými evropskými spojenci, kteří si z domácích politických důvodů přejí diplomatické a politické řešení.

Zatímco Británie tvrdí, že bylo vyslání pozemních vojsk do Kosova "vždycky" součástí strategie NATO a prezident Clinton uvedl ve Washingtonu, že "všechny alternativy" zůstávají otevřené, německý kancléř Gerhard Schroeder konstatuje naprostý opak.

Schroeder zdůraznil po rozhovorech s italským ministerským předsedou Massimem D'Alemou, že je vyslání pozemních vojsk "nemyslitelné". Schroeder dodal: "Z německého hlediska není možné uvažovat o vyslání pozemních vojsk. To je náš postoj a v budoucnosti se nezmění."

"Neexistují politické premisy pro debatu o vyslání pozemních vojsk," řekl obdobně italský premiér D'Alema a dodal, že pozemní vojska mohou být vyslána do Kosova pouze pod mandátem OSN. V Itálii vyjadřuje celá řada parlamentních stran znepokojení nad bombardovací kampaní.

D'Alema sdělil novinářům, že se se Schroederem dohodli na tom, že se pokusí vypracovat rezoluci pro Radu bezpečnosti OSN ohledně statutu Kosova a jeho etnické albánské většiny.

Minulý týden požadovali němečtí Zelení, menší strana v Schroederově vládní koalici, jednostrané zastavení bombardovací kampaně.

Z kakofonie rozporných hlasů vycházejících z hlavních měst NATO vyplývá, že postoje stoupenců a odpůrců bombardovací kampaně jsou poslední dobou stále polarizovanější.

Jugoslávská vláda citlivě sleduje rozpory v NATO a snaží se je rozšiřovat. Srbský prezident Milan Milutinovič sdělil Itálii, že je Bělehrad ochoten se dohodnout na základě rezoluce, kterou by Radě bezpečnosti předložily Západ a Rusko. A Bogoljub Karič, bělehradský milionář a blízký společník Slobodana Miloševiče zase lichotí německému ministru zahraničních věcí Joschkovi Fischerovi. Charakterizoval ho jako "významného bojovníka za mír" a pozval ho do Bělehradu.

Avšak Británie zdůrazňuje, že bude pokračovat s bombardováním a Clinton konstatoval, že vyslání pozemních vojsk nemůže být vyloučeno. Britský ministr obrany George Robertson uvedl, že v NATO neexistují žádné rozpory a dodal, že letecké údery nebudou přerušeny.

Jaké jsou postoje členských zemí NATO

Spojené státy

Spojené státy se účastní na válce o Jugoslávii prostřednictvím 32 000 vojáků a dalšího personálu, 645 letadel a vrtulníků a 13 lodí. Podpora pro to, jak Clinton vede válku, poklesla, ale vzrostl jen počet občanů, kteří odpovídají "nevím", a nikoliv počet občanů, kteří způsob jeho vedení války odmítají. 47 procent Američanů podporuje Clintona, 36 jeho způsob vedení války odmítá a 17 procent je nerozhodných. Válku o Jugoslávii trvale ve Spojených státech podporuje 53 procent obyvatelstva, odmítá ji 38 procent.

Kromě minimálního protiválečného hnutí na levici se staví proti válce o Jugoslávii hlavně americká pravice. Oficiální vedení Republikánské strany ji kritizuje jako "Clintonovu válku" a kritizuje ho za zmatené plánování. Na pravici kritizují republikáni jako John McCain a Bob Dole Clintona, že nejedná dostatečně agresívně a že nepřijal myšlenku pozemní invaze.

Oficiálně Spojené státy odmítají myšlenku pozemní invaze, ale plánují ji na srpen. Tři čtvrtiny Senátu invazi odmítají a podpora veřejnosti pro invazi do Jugoslávie, původně na úrovni 57 procent obyvatelstva, poklesla na 43 procent.

Velká Británie

Více než 5000 britských vojáků je rozmístěno v Makedonii a v Albánii, mají tam 26 bojových tanků typu Challenger a další dělostřelecké zbraně. 12 letadel typu Harrier je v Gioa del Colle a dvanáct letadel Tornado GR 1 se přesunuje na Sicílii. Británie má ve Středozemí také několik servisních letadel a tři letadla AWACS, letadlovou loď Invincible, ponorku Splendid a pět dalších lodí.

V Británii trvale podporuje letecké údery 65 procent obyvatelstva. Rozhodnutí vyslat do Jugoslávie pozemní vojska by podporovalo 50 procent obyvatelstva.

Tony Blair se projevuje jako nejtvrdší politik z celého společenství NATO. Vytvořil si pro tuto válku vlastní vojenskou doktrínu. Ospravedlňuje vojenskou intervenci do vnitřních záležitostí jiného státu nutností zabránit genocidě. Kritizují ho britští konzervativci, avšak za strategii, nikoliv za válečné cíle.

Co se týče pozemní invaze, Británie by nevyslala vojska, kdyby se setkala v Jugoslávii s tuhým odporem, ale vyslala by vojska, kdyby byl odpor chabý.

Francie

Má v Makedonii 3000 vojáků, 800 v Albánii, poskytuje organizaci NATO pro letecké údery více než 80 letadel, letadlovou loď Foch, protileteckou fregatu, tanky a ponorku.

Ve Francii podporuje letecké údery trvale 70 procent obyvatelstva. 60 procent Francouzů souhlasí s tím, že Francie poskytuje pro tuto válku organizaci NATO vojáky a letadla a asi 55 procent Francouzů podporuje pozemní invazi, pokud by byly letecké údery neúčinné.

Na politické scéně podporuje ve Francii invazi velmi silně většina politiků a politických stran. Komunistická strana a Strana Zelených sice zpočátku nepříliš energicky proti válce protestovaly, avšak jejich protesty utichly, vzhledem k tomu, že premiér Lionel Jospin opakovaně a často hovoří o "hanebnosti, zvěrstvech a barbarství" bělehradského režimu.

Francie nyní pozemní invazi nepodporuje, avšak podpořila by v této věci Británii.

Německo

Německo poskytlo pro kampaň leteckých úderů 14 letadel typu Tornado, které létají ze základen v Itálii, kde je 500 členů personálů Luftwaffe. Tato letadla se účastní nebojových zpravodajských misí, ale mají schopnost neutralizovat protiletecké radary. Bundeswehr má v Makedonii 4000 vojáků a v Albánii 58, tyto počty mají brzo stoupnout v Makedonii na 4500 a v Albánii na 600.

Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění ze 14. května je 62 procent Němců přesvědčeno, že jsou letecké údery NATO správné, a 35 procent Němců si myslí, že jsou nesprávné. Avšak jen 40 procent Němců zastává názor, že letecké údery přimějí Miloševiče, aby se vzdal, a 53 procent Němců si myslí, že se Miloševič jen kvůli nim nevzdá.

Gerhardt Schroeder se zoufale snaží o politické řešení, protože si uvědomuje, že by jinak mohla jeho vláda padnout. Oficiálně sice Německo válku podporuje - Němci chtějí dokázat, že jejich armáda je jiná, než za druhé světové války - ale uvnitř Strany Zelených, kteří jsou ve vládní koalici, i v Sociálně demokratické a v Křesťansko-demokratické straně existuje ostrá opozice proti válce. Němečtí politikové si jsou silně vědomi nebezpečí Ruska a snaží se je v celé věci zaangažovat.

Pozemní invazi Německo odmítá.

Itálie

Poskytuje pro letecké údery 11 leteckých základen a v Makedonii a v Albánii má 7000 vojáků. Dvě italská letadla Tornado hlídkují před případným protiútokem Serbů.

Podle průzkumů veřejného mínění podporuje v Itálii letecké údery jen 35 - 39 procent občanů. 46 procent Italů zastává názor, že by do Kosova měla vojska NATO vstoupit jen se souhlasem Srbska. 56 procent Italů je proti leteckým úderům.

Itálie si přeje, aby se politicky nedostala příliš daleko od Spojených států. Itálie je velmi silným stoupencem NATO v Evropě, ale všechny italské politické strany mají velké pochybnosti o bombardování Jugoslávie a aby uklidnily své voliče, hovoří o nynějším kompromisním diplomatickém plánu, podle něhož má být vypracována rezoluce pro Radu bezpečnosti OSN.

Nejnovější pochybnosti Italů ohledně bombardovací kampaně byly vyvolány tím, že byly z Jaderského moře vyloveny bomby, které zranily některé rybáře. Významným faktorem v pochybnostech je skutečnost, že je Itálie velmi blízko konfliktu.

Itálie by podpořila pozemní invazi jen tehdy, kdyby Miloševič odmítl rezoluci Rady bezpečnosti OSN.

Řecko

Poskytuje organizaci NATO přístav Salonica, je to hlavní přístav, jímž se přesunují na Balkán vojska NATo a dává NATO k dispozici leteckou základnu Aktion na západě Řecka.

Podle opakovaných průzkumů veřejného mínění odmítá 97 procent Řeků jakékoliv vojenské akce proti Jugoslávii a  64 procent Řeků podporuje Miloševiče.

U moci je strana levicová Pasok a velmi obtížně udržuje na jedné straně spolupráci s NATO a  na druhé straně se snaží rozptýlit silný odpor proti leteckým úderům. Hlavní opoziční konzervativní strana Nová demokracie požaduje, aby Řecko odmítlo poskytovat NATO "veškerou logistickou podporu" Malá komunistická strana požaduje, aby Řecko vystoupilo z NATO, a organizuje v tom smyslu celostátní demonstrace proti NATO.

V žádném případě by Řecko nepodpořilo pozemní invazi.

Maďarsko

Od nadcházejícího víkendu bude na základně Tasar na jihu Maďarska 24 letounů F 18. Maďarsko má v Albánii 35 vojenských lékařů.

54 procent Maďarů podporovalo letecké údery, ale podpora klesá. Čím déle válka pokračuje, tím nebezpečnější se zdá Maďarům. Maďarské postoje jsou ovlivněny existencí maďarské menšiny v srbské Vojvodině, která čítá 300 000 osob. Tito etničtí Maďaři musejí sloužit v jugoslávské armádě a maďarská vláda konstatuje, že žádný Maďar nesmí bojovat proti jinému Maďarovi.

V žádném případě by Maďarsko pozemní invazi nepodpořilo, a už vůbec ne přes maďarské území.

Turecko

Poskytuje 16 letadel F-16 pro pomocné akce, ale turecký tisk informoval, že se některá turecká letadla účastnila bombardování. Veřejné mínění silně podporuje letecké údery, 60 procent obyvatelstva je pro letecké údery. Turci považují kosovské Albánce za své dlouho ztracené bratry. Turecko by automaticky nepodpořilo pozemní invazi, ale učinilo by, co udělá většina.

Středoevropský film

Pánové dávají přednost pasívním a pubescentním dívkám

Pozoruhodné postoje vůči ženám v současné středoevropské kinematografii

Andrew Horton

Tento článek vyšel v květnovém čísle měsíčníku New Presence (papírové vydání).

Středoevropská a hollywoodská kinematogafie zobrazuje ženy naprosto rozdílným způsobem. Je to pozoruhodný kontrast. Srovnání poskytuje zajímavé informace o hodnotách středoevropských mužů a současných středoevropských společností, stejně jako informace o mužských sexuálních fantaziích ve středoevropském regionu.

Kinematografie je už dlouho světem, v němž vládnou páni. Ani údajné světové centrum politické korektnosti, Spojené státy, nevytvořilo větší počet filmů, které by byly pro ženy a zabývaly se věcmi, které zajímají ženy. Konec konců, kolik znáte hollywoodských režisérek?

Je ovšem nutno přiznat, že existuje filmový žánr, který se údajně snaží oslovovat ženy. Tyto filmy nazývají muži posměšně "chick-flicks", "filmy pro buchty" - muži totiž zrovna moc nechtějí, aby je jejich manželky či dívky nutily jít do kina například na  Toma Hankse a Meg Ryanovou ve filmu You've Got Mail (1998). Avšak i tyto "filmy pro buchty" mají většinu mužské hlavní hrdiny - Hanks má například významnější roli než Ryanová - a celkem jsou "pro ženské" jen v tom smyslu, že se v nich nikdo nehoní rychlými automobily, nikdo není násilně zavražděn a nepojednává se tam o fotbale. To jistě vypovídá hodně o americké společnosti a o tom, jak údajná rovnoprávnost pro ženy funguje v normálním životě, navzdory teoretickým prohlášením těch lidí, kteří tvrdí, že ve Spojených státech skutečně existuje mezi muži a ženami rovnoprávnost.

Sexismus, který si diktují samy

Nedávné filmy, které vznikly ve Střední Evropě, však obdobným pozoruhodným způsobem informují o hodnotách dnešních postkomunistických společností. Filmové režisérky jako Polka Agnieszka Hollandová (nyní jedna z mála režisérek, působících v Hollywoodu) Češka Věra Chytilová a Maďarka Marta Mészárosová všechny vytvořily významné filmy a jsou mezinárodně respektovány.

Vzhledem k tomu, že se evropská kinematografie většinou zabývá analytickými a psychologizujícími tématy, dalo by se očekávat, že bude středoevropská kinematografie schopna zajímavější reflexe o situaci žen než to, co dokáže Hollywood - zejména proto, že Chytilová a Mészárosová mají pověst "feministek", i když Meszárosová proti této nálepce protestuje.

Nedávné filmy od Chytilové a Mészárosové jsou však skoro nerozlišitelné od ubohého sexismu ve filmech jejich mužských kolegů. Chytilové film Pasti, pasti, pastičky (1998) využívá mužské formy záchodového humoru a ukazuje, jak se učí dva muži vyrovnat se s kastrací, zatímco osoba, která kastraci provedla, stopařka, kterou se oba muži pokusili znásilnit, se zblázní. Mészárosové film A szerencse lányai (Dcery štěstí, 1998) glorifikuje prostituci a romanticky ji líčí jako prostředek, který umožňuje ženám žít v luxusu a v sexuálním uspokojení. Obě režisérky byly, jak se zdá, ovlivněny mužskou představou kinematografie.

Přirozeně, to, že ve středoevropské kinematografii vládnou muži a mužské představy, by nemělo nikoho příliš překvapovat.

Avšak je pozoruhodné, že středoevropské filmy nyní obsahují celou řadu "ženských" motivů a témat, a to způsobem, jaký by byl nepřijatelný i pro ty nejzaostalejší producenty v americkém filmovém průmyslu.

Některé tyto motivy a některá tato témata se také vyskytují v hollywoodských filmech, ale ve středoevropské kinematografii jsou rozvíjeny daleko energičtěji. Do této kategorie patří tendence soustřeďovat se na mužské zážitky a na mužské vnímání skutečnosti a skoro vůbec nerozvíjet ženské postavy. Jiné tropy jsou daleko charakterističtější pro střední Evropu. Ty jsou daleko zajímavější, protože poskytují obrázek o tom, jak funguje mysl mužů ve střední Evropě a jaké má střední Evropa očekávání, když jde o vztahy mezi muži a ženami.

Kamarádi jsou důležitější než nějaká ženská

Není jistě třeba zdůrazňovat, že hollywoodské filmy mají tendenci zobrazovat ženy jako sexuální trofej, kterou získá hrdina prostřednictvím hrdinských mužských činů. Ale tuto redukci ženy v dárkový balík lze ještě zintenzívnit, když film ženu prezentuje jen jako "odměnu" pro nejhezčího muže. Středoevropská kinematografie má ve zvyku dávat přednost přátelství mezi muži před vztahem mezi mužem a ženou. Tak například v nedávném maďarském filmu Kalózok (Piráti, 1998) nejde v příběhu ani tak o úsilí hrdiny, Maxe, získat srdce atraktivní flétnistky, která bydlí v sousedním bytě, ale o jeho snahu udobřit se s kamarádem Pípí, jehož finanční a sexuální úspěchy ohrožují přátelství obou mladíků. Film končí tím, že se Pípí vznešeně vzdá šance na slávu a bohatství a dokonce i na získání dívky, aby mohlo přátelství mezi oběma muži opět rozkvést.

Ženy jsou ve středoevropských filmech velmi povrchně charakterizovány. Jsou redukovány na sexuální předměty i jinými způsoby. Velmi populární je omezit duševní schopnosti ženy. To se dá udělat mnoha způsoby: ženy musejí být především zobrazovány jako čistě fyzické a sexuální bytosti, a tak jsou často líčeny se zvířecími, infantilními anebo imbecilními rysy.

Klasickým příkladem je kariéra české herečky Anny Geislerové, která se specializuje na hraní mladých, sexuálně aktivních dívek, těsně za hranicí nezletilosti. Ve filmu Jízda (1994) od Jana Svěráka hraje šestnáctiletou dívku, která se ráda baví, má ráda sex a která dočasně prchá před divokým a erotickým vztahem, který udržovala od doby, kdy jí bylo čtrnáct. Ve filmu Výchova dívek v Čechách (1997) hraje Geislerová opět podobnou roli: jednak je charakterizována dětskou nevinností a jednak neomezeným sexuálním chtíčem. Hraje zdeprimovanou dceru milionáře a zahájí sexuální vztah se svým ženatým učitelem středních let. Ve svém nejnovějším filmu od Saši Gedeona Návrat idiota (1999), Geislerová trochu dozrála, ale stále využívá svého image opuštěného dítěte s našpulenou pusou, které tím neúmyslně muže vzrušuje. Aby si člověk ale ve filmu příliš nezvykl na to, že je Geislerová starší, vyrovnanější a se sexem vědomě a dospěle souhlasí, její duch žije dál v postavě její mladší sestry, které dosud není dvacet a která se vyspí se snoubencem Geislerové.

Dětská pornografie středoevropského stylu

Děti a sexualita, to je tedy, jak se zdá, téma, jímž se středoevropská kinematografie ráda zabývá, zatímco Hollywood, obávající se trestního stíhání za pedofilii, se tomuto tématu vyhýbá jako čert kříži a  omezuje se na erotické vztahy lidí stejného věku. Je naprosto jasné, že filmy jako Ámbár tanár úr (Profesor Kdyby, Maďarsko 1998) a Milostné historie (Polsko, 1997) by nebylo možné natočit v Hollywoodu. V obou jde o milostné vztahy učitele pozdního středního věku a zranitelné a naivní, i když překrásné mladé studentky.

Maďarský film Profesor Kdyby se vyhýbá ústřední otázce tím, že nedojde k naplnění milostného vztahu a učitel absurdním způsobem sublimuje svou lásku pro dívku, které ještě není dvacet, tím, že se ožení s její matkou. Polský film je ale odvážnější. Argumentuje že není nic špatného na tom, dojde-li k takovémuto vztahu, a  je morálně špatné takovým vztahům bránit. Učitelem nejprve pohrdá jeho kolega, že svou mladou milenku odmítl, kritizuje ho, že není v Americe a že takovéto milostné poměry jsou tedy přijatelné. Pak ho pošlou do moderní verze pekla.

Pasivní žena je důležitější než žena vášnivá

Sexuální přitažlivost tohoto druhu "redukovaných" žen spočívá v tom, že nad nimi mají muži naprostou vládu. Vášnivé ženy, které jsou schopny volně vyjadřovat své emoce a požadují, aby se jim muž věnoval, jsou často odmítnuty a muž si vybere klidnější ženu, která má sice snad ráda sex, ale sama ho jako první nepožaduje. Ve vysoce populárním slovenském filmu Zahrada (1995) se hlavní hrdina distancuje od smyslné ženy, která ho svede. Namísto toho se tento hrdina zamiluje do dívky, které je pod dvacet, a ta je zredukována nedostatkem vzdělání (i když by se dalo argumentovat, že jí absence vzdělání naopak poskytuje velké možnosti, neboť jí dává mystické vědomí, neovlivňované logickou racionalitou). I film jako Jízda, v němž je Geislerová pěkně ve formě jako prostitutka, končí upozorněním, že sexuální vášeň je jen hra, je to únik z reality a brzo se musíme navrátit k životu, vedenému na daleko méně emocionální úrovni. Pro jednu postavu ve filmu Jízda to znamená, že se musí oženit.

Středoevropská kinematografie projevuje nezájem o komunikaci mezi pohlavími. Muži dávají přednost společnosti mužů a nikoliv žen, a když se vyskytnou ve společnosti žen, pokud možno to musí být v kontextu, v němž nehrají emoce žádnou roli. Vášeň v milostném vztahu je buď pošetilost, anebo je to nebezpečné dobrodružství pro muže středního věku, znuděného manželstvím - anebo je to projev prostitutky v ženě. Jsou ovšem výjimky z tohoto pravidla: celé dílo Krysztofa Kieslowského je naplněno portréty hluboce vykreslených a vysoce vášnivých žen, líčených s velkým porozuměním, a film Jenda vodník (1993) od Jana Jakuba Kolského kritizuje svého hrdinu za to, že není schopen vyjadřovat vůči své manželce emoce.

Celkový trend však zcela jasně vyjadřuje nedůvěru vůči vášnivým emocím a několik málo filmů s opačným vyzněním, ať jsou jakkoliv dobré, ten celkový trend nemůže smazat.

Otázkou je, zda tyto rysy současné středoevropské kinematografie jsou charakteristické výlučně pro tento region, anebo zda vyjadřují celosvětově typické mužské rysy. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že se jen jiným zemím podařilo zabránit tomu, aby latentně nepřátelský postoj k ženám nevybublal v jejich kinematografii na povrch.

Akční sleva ze špičkové žurnalistiky?

Dvaadvacítka: Vadas a jeho výsostně urážlivé gesto

Reakce od čtenáře, který si nepřeje být jmenován

Pane kolego,

obavam se (znovu), ze vsichni zucastneni debaty o "22" ponekud nechapou, o co vlastne skutecne jde. Podstata totiz neni vubec v tom, kde tu scenku prislusny stav natocil a ze ji kdosi pozdeji vystrihl, ale to, ze pan Martin Vadas povazuje - pokud maji ceska media (LN, Dnes a CTK) pravdu - za vtip a namet k satire gesto zaka vuci ucitelce, kteri patri v civilizovane spolecnosti mezi vysostne urazlive a ktere takova spolecnost bere jako hruby a odsouzenihodny projev muzske nadrazenosti.

Autori chteli mozna poukazat na to, ze soucasne TV zpravodajstvi se chova stejne hrube, neomalene a necivilizovane jako nevychovany zak zakladni skoly, ktery ma navic sklony k tomu sve zlozvyky predvadet na verejnosti. Chlapecek skoncil ve vezeni.

Ke zbytecni skode autora provazi prispevek pana Martina Vadase pro Britske listy provazi nekoli ran pod pas vuci Britskym listum. I v dobe, kdy pan Martin Vadas vedl zpravodajstvi CST, totiz patrne musel vychazet ze zprav CTK jako z hlavniho a casto jediniho informacniho zdroje a stejny zvyk plati v mnohych ceskych i evropskych mediich dodnes.

A co si myslel Martin Vadas o Jakubu Puchalskem a Rade CT v unoru 1998?

"Podle toho, co jsem slysel o projektu Jakuba Puchalskeho, jsem zjistil, ze se hodne podoba memu projektu. Tim chci rict, ze mu hodne drzim palce..... Jsem rad, ze Rada CT byla tak odvazna, ze zvolila tak mladeho kandidata, rekl a dodal: Panu Puchalskimu preji, aby mu nova prace sla aspon tak dobre jako Ivo Mathemu, nebo jeste lip."

(LN 9.2. 1998)

Pokračování dovětků

Měli by být komunisté a fašisté zakazováni?

Jiří Jírovec a Kosovo