Pět let Novy: je Vladimír Železný lumpenintelektuál?
Úvodem
K napsání tohoto článku mě vyprovokovalo několik okolností: velice tvrdá propaganda filmu Polda III, nejnovějšího díla režiséra Soukupa, sledování pořadu Volejte řediteli a pořadu sestaveného ze zbytků silvestrovské galašou. Způsob sebeprezentace TV NOVA se mi totiž zdá být zločinem proti české společnosti. Působení této televize bych přirovnal k rakovinnému nádoru, který rozkládá společnost a metastazuje mimo jakoukoliv kontrolu.
Nova jako tržní subjekt
Úhelným kamenem, od kterého Nova odvíjí legitimizaci (oprávněnost) svého chování, je předpoklad o její nezávislosti, která pramení z toho faktu, že je soukromou televizí s právem se chovat svobodně - tedy dle svých cílů. Tento předpoklad však pramení z povrchně chápaného liberalismu.
Především je nutno uvést implicitní předpoklady, které způsobují, že nezávislost je vůbec možná a tržní chování vede ke společenskému dobru (ve smyslu Smithovy neviditelné ruky).
Tyto předpoklady jsou shrnuty v ekonomické teorii v modelu dokonalé konkurence. Předpoklady dokonale konkurenčního prostředí jsou: existence velkého počtu kupujících a prodávajících, výrobek (poskytovaný služba) je homogenní (stejný), na trh je volný vstup a výstup, spotřebitelé i výrobci mají dokonalé informace o trhu a firmy usilují o maximalizaci zisku, spotřebitelé užitku.
Je jasné, že málokdy jsou tyto předpoklady splněny zcela. Pokud se situace blíží ideálu, jedná se o monopolistickou konkurenci, naopak v případě nesplnění těchto požadavků se jedná o monopol (v případě jediné firmy na trhu) nebo oligopol (to když na trhu působí malý počet firem).
Podstatné je, že tato situace je chápána jako tržní selhání a nelze hovořit o efektivním systému. V tomto případě je povinnost státu chování dané firmy regulovat.
Monopol samozřejmě nikdy není absolutní, ale existuje v rámci určitého tržního segmentu. Spíše než o monopolu by se dalo hovořit o míře monopolizace určitého odvětví. Zde existuje potíž s tím, že definice odvětví nemusí odpovídat realitě.
"Militantní liberalismus" může namítnout, že existence odvětví je pouhým přeludem: Telecom nemá monopol, neboť lidé mohou používat poštu.
Nova podniká na oligopolním trhu. Situace je o to vážnější, že oligopol je zajištěn právními omezením - počet celoplošných signálů je dán mezinárodními dohodami. Na trh televizního vysílání tedy není možnost volného vstupu.
Pokud jsou "kupujícími" jsou zadavatelé reklamy, existují pouhé dvě firmy (Nova a Prima), které mohou nabídnout prostor pro reklamu uvnitř filmů.
Velikost reklamního prostoru na ČT je navíc stanovena administrativně. Komerční projekt Planeta Nova lze v určitých ohledech považovat za monopol.
Nezávislost Novy - propagandistický mýtus
Z uvedeného ovšem plyne, že nezávislost Novy je pouhým propagandistickým mýtem. Chování firmy v podmínkách oligopolu je určováno i chováním konkurentů. Jedním z možných popisů je tzv. teorie her.
"Hráči" nejsou pouze naše čtyři televize, hráčem je i politická elita. Politikové za nedostatečné veřejné kontroly "nakupují" u Novy popularitu za postupné odbourávání administrativních omezení a (pevně tomu věřím) i za kontrolu nad radou pro televizní vysílání (rozumějte: za omezení vlivu nepohodlných tajtrdlíků jako je pan Štěpánek) a v konečném efektu i nad příjmy ČT.
Tento obchod je oboustranně výhodný a jeho výsledkem je nedostatek nových myšlenek a pozvolná degenerace reálné demokracie. Nova nemusí vysílat dle svého původního projektu a mocenská elita se nemusí obávat ztráty popularity.
Čistě hypoteticky lze Nově pohrozit odejmutím licence, pokud se nebude chovat určitým způsobem. Toto však není nutné, Nova ví co si může dovolit a partneři se nějak dohodnou - proč například Václav Klaus nežaloval Novu o 100 miliónů? Je žalovatelné se domnívat, že mu to bylo splaceno mediální podporou?
Jedním z důsledků je dle mého názoru i absence reálné vnitrostranické opozice. Nova není totiž hlídacím psem politických špiček, je jejich mediálním sponzorem v tažení proti jakékoliv opozici, ať vnitrostranické (nemůžeme "sejmout" předsedu, neboť je populární) nebo proti opozici v regionech (a toto je dle mého soudu skutečná podstata "pragocentrismu").
Vítejte v normalizaci!
Nova a divák
Dalším mýtem je tvrzení, že Nova pouze plní přání diváků. Znamená to, že v podtextu každého záběru na zkrvavený vrak automobilu, každého napřaženého mikrofonu před plačící čerstvou vdovu, nebo jiné lidsky odpudivé věci, zní (snad) Čechovovo: Nezlob se na zrcadlo, když máš křivou hubu.
Tento přístup je mylný hned z několika důvodů. První z nich je mylný předpoklad, že se dá objektivní metodou zjistit, co si divák skutečně přeje. Existuje samozřejmě možnost marketinkových výzkumů a možná, že nějaké Nova provádí.
Potíž je v tom, že firma existující v tržním prostředí si nemůže dovolit spolehnout se pouze na tyto výzkumy. Chce-li přežít, součástí tržní strategie musí být nějaká vize, tedy snaha inovovat. Nabídnout něco, co tu ještě nebylo.
Nikdo nemohl do prvního uvedení hodinek SWATCH tušit, že lidé si budou kupovat hodinky jako módní zboží. V teorii marketingu existuje sice jakási hypotéza o podstatě zboží, která říká, že člověk má určité objektivní potřeby: nasycení, bezpečí atd. Nelze však dopředu určit (dokud se to nevyzkouší) v jaké formě má být tato potřeba uspokojena.
Nelze tedy tvrdit, že lidé budou preferovat majora Meisnera před Markétou Lazarovou. K "ideálnímu" výrobku vede cesta pouze přes konkurenční prostředí, které v případě oligopolu chybí.
Dalším "malým špinavým tajemstvím TV Nova" je opomenutí se přiznat k takzvané segmentaci trhu, díky níž si firma může svobodně zvolit svého zákazníka.
Vypadá to, že jsme jeden ze čtyř celostátních signálů prodali firmě, která se soustředila na "spodní segment trhu" - jinak řečeno na hlupáky.
Tím se však dostalo vysílání Tv Nova mimo jakoukoliv kontrolu.
(Tady by bylo asi nutno říci, že na tomto přístupu není nic špatného, děje - li se v tržním konkurenčním prostředí. Předpokládám, že divák si v USA může svobodně zvolit mezi sledováním různě kvalitních programů. Jedním z výsledků je i vznik řady kvalitních komerčních programů, jako jsou Simpsonovi apod. Viz dále.)
Nova a umění
Často slyšíme námitku, že tržní ekonomika nepřeje umění. Jako důkaz slouží právě Nova. Budu se snažit teď obhájit tezi, že umění vzniká právě díky svobodě, která se jeví jakožto konkurence - bez konkurence není svobody.
Teprve díky konkurenci vznikají důvody pro inovace, pro vytváření nových věcí. A naopak: firma jistá si svým dominantním postavením se brání novým věcem (Internet byl ignorován nejen Telecomem, ale i Microsoftem právě díky jejich monopolní síle).
Bylo napsána řada knih zkoumajících vztah mezi uměním a konzumní kulturou. Představme si umělecké dílo, které je běžnému divákovi v podstatě nesrozumitelné jako určitý prototyp zatím neprodejného výrobku.
Pro velké výrobce kultury je výhodné sledovat a podporovat umělecké počiny. Je přirozené, že soukromé firmy vyrábějící konzumní muziku budou podporovat nové progresivní kapely, aby udržely náskok.
Za každým komerčně úspěšným filmem nebo knihou lze vystopovat určitý archetyp v podobě uměleckého díla: Frankenstein od Mary Shelley je uměleckým dílem, seriál Xena "je vyroben" na základě antické mytologie a takto by se dalo pokračovat.
Abychom byli poctiví k "pouhé" komerční zábavě je třeba dodat, že umělecký počin může být inspirován i pokleslými žánry, příkladem budiž Goethův Faust, Váchalův Krvavý román nebo Twin Peaks od Davida Lynche.
Přístup Novy k umění je důsledkem absence dostatečně silné konkurence.
Nova produkuje škvár, neboť si je jistá, že chce - li být umělec úspěšný, stejně nakonec k ní přileze (viz kapela Pražský výběr, nebo Jiří Suchý).
Je tak odstartována sestupná spirála co se týče úrovně komerčních pořadů. Nejsem si jist, zda - li existuje nějaká laťka pod kterou již nelze klesnou. A až bude Merunka hlasitě pouštět větry a Jurinová se tomu bude hlasitě smát bude pozdě.
Nova a její ředitel
Důkazem, že se Nova nepohybuje v tržním prostředí je tókšou "Volejte řediteli". Neexistuje žádná jiná soukromá firma, která by si dovolila dlouhodobě pomlouvat svoji konkurenci (o něco podobného se pokusil snad pouze Čedok).
Podobně jako Pepsi Cola ve svých reklamách neukazuje lahve Coca-Coly s utopenými myšmi, i Železný by si měl odpustit jakoukoliv zmínku nejen o ČT, ale zejména o svém konkurentovi TV Prima. Zdá se, že v osobě pana Železného byla počata nová forma lůzy - kromě tradičního lumpenproletariátu, novodobé lumpenburžoazie dovolte, abych vás seznámil i s lumpen-intelektuálem.
Proč jsem zvolil právě tento termín? Považuji totiž pana Železného za velice inteligentního člověka, který svůj dar zneužil podobně jako lumpenproletariát svoji sílu a lumpenburžoazie své peníze.
Pro nevzdělaného diváka (pro kterého je Nova určena především) působí dle mého soudu pořad jako objektivní diskuse ředitele s diváky. Ve skutečnosti však Ředitel nad svými nováky panuje tou největší mocí, kterou mu může postmoderní doba nabídnout - je diskutujícím a zároveň tím, kdo určuje pravidla diskuse.
Dovolte mi malou odbočku: Důležitým rysem postmoderní doby (což teď nemyslím nějak hanlivě) je poměrně radikální odmítnutí absolutna, absolutních hodnot.
Na piedestal byla místo absolutní ideje dosazena tolerance. Imperativ doby zní: Buď tolerantní. Připusť, že každý má svou pravdu.
Potíž je v tom, že nejsme schopni stanovit kritérium pravdivosti - nelze se odvolat na Bibli, na ideu Pokroku nebo Rozumu, která by transcendentně ukotvovala ideu Pravdy.
Analogie ze sportu: na otázku Mohu hrát rukou? nemůžeme odpovědět Ano či Ne, pokud nevíme, co se hraje.
Pravda existuje pouze uvnitř určitého souboru pravidel. Tento soubor je často nazýván diskurzem. Ten kdo určuje diskurs (Hrajeme fotbal, nebo: Hrajeme ragby) určuje i pravdivost odpovědi.
Pořad "Volejte řediteli" je právě příkladem této manipulace. Protože Železný určuje pravidla výběru otázek, délku odpovědí atd., má vždy pravdu. Co na tom že používá orwellovský pajazyk (spojení typu "automobilové industrie" nebo "scanování" konkurenčních programů) a jeho tvrzení jsou poměrně snadno vyvratitelná (viz výše).
V tomto diskursu argumenty tohoto typu nejsou důležité - neplatí podobně, jako neplatí ve fotbale gól rukou. Podstata lumpen-intelektuálství spočívá právě v tom, že se obrací ke svým novákům jako prorok, kterému je třeba věřit:
Jsem nejlepší ředitel nejlepší televize. Rozuměj tomu podobně jako: Není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorok.
Byl jsem na besedě s panem ředitelem, která se konala na FFUK. Nejen, že si Železný ani zde neodpustil svá pavědecké tvrzení například o fraktátové struktuře televizního zpravodajství (fraktáty byla svého času módní matematická teorie).
Byl osloven divákem z publika, který chtěl blíže vysvětlit některá tvrzení. Více méně z toho vyplynulo, že Železný tak trochu podcenil inteligenci publika a implicitně se přiznal k manipulaci s divákem (chybný výkon, jak by řekl Sigmund Freud).
Železný na místo toho, aby vysvětlil divákovo špatné pochopení jeho slov, či aby to vzal jako výzvu pro svou obhajobu, jednoduše se na dané téma odmítl bavit.
Je otázkou, do jaké míry Železný věří tomu, co říká. Je ještě natolik normální, aby si své "půlhodince nenávisti" odfrkl a relaxoval četbou kvalitní literatury a dobré hudby?
Nebo tomu co říká opravdu věří? Já si myslím, že to první - pan ředitel není hloupý, je jen tak trochu nemorální. V každém případě existuje jen jediná další figurka z televizní obrazovky, která tak splynula s prodávaným výrobkem: Je jí králíček Azurit.
Nova a její lidé
V rámci oslav 5. výročí vzniku Novy byl vylepen billboard, na kterém je Železný "s lidmi z Novy" zobrazen s přihlouplým úsměvem, jak řídí autíčko na horské dráze. Plakát je opatřen textem Jedete v tom s námi. Zdá se mi, že se jedná o vyhrožování: jedu v něčem co řídí člověk kterého jsem nevolil.
Je vůbec nějaká šance, jak se z nováckých kleští dostat? Z dlouhodobého hlediska samozřejmě dojde k rozšíření internetové sítě, ke zjednodušení či nové konstrukci PC a zejména k prudkému růstu průchodnosti sítě a lidé budou místo monopolizované televize používat Internet u kterého je stále velká šance, že zůstane pluralitní.
Určitou šancí by snad bylo i postupné znechucení schopných lidí, kteří jednoduše odmítnout se podílet na tvorbě této pakultury. V jedné kabelové televizi se pro mizerně sestříhanou sekvenci upoutávku na film (promo) vžilo označení blbý jak z Novy.
Je opravdu smutné se dočíst v rozhovoru s Ivanem Rosserem, šéfredaktorem redakce zábavy:
Kdy jste ve své práci pocítil největší zadostiučinění? Této otázce moc nerozumím, nemám důvod mít pocity tohoto druhu. (...) Nejsem smutný a pobaví mě úplně všechno. Jsem prostý, primitivní, nenáročný divák.
Pozor! Toto není krédo řidiče hovnocucu. Takto se hodnotí vzdělaný člověk, návštěvník klubových kin, který snad i čte a chodí na koncerty (jak vyplývá ze zbytku rozhovoru). Na Nově zřejmě zavedli firemní pokřik: Dělám pro debily!
Jsem debil! Jsem na to hrdý! Co vzkázat takto uvažujícím "kreativním" kulturním pracovníkům? Snad jen pozdrav, kterým se zdravil se svým publikem Frank Zappa: Je mi vás líto, prasata.
Závěrem
V listopadu 89 mi bylo patnáct let. Myslím si, že bychom už konečně mohli přestat dělit čas na před listopadem a po listopadu. Navrhuji jiné dělení: před a po televizi Nova. Nechci tvrdit, že za vše může pan Azurit-Železný, beru ho jen jako předěl, jako znak doby. Jen pro srovnání, před érou A-Ž nebylo možné...
aby byl na vysokoškolském majáles byl vypnut proud skupině uprostřed hry.
aby ministr vypadal jako Bašta či Špidla, nebo.... (můžete doplnit svého favorita)
aby byl přijat tak hloupý protidrogový zákon.
aby policajti vymlátili klub Propast.
aby v televizi zpíval Michal David, Lunetic, či "karaoke king" Hůlka.
aby se debaty změnily v (lidsky) odpudivá freak-show typu Peříčka, či Kotle.
Pořadí je náhodné a neúplné.
Poznámka JČ: K této analýze Ondřeje Čapka bych dodal jen malou drobnost: situace by se dala změnit, kdyby se lidé zvedli a bombardovali bez ustání své poslance a vládní představitele, aby zavedli inteligentní regulaci televize Nova a aby zajistili, aby na Nově vysílal zpravodajské a publicistické pořady jiný, seriózní broadcaster, třeba tisková agentura Reuters.
Soubor předpisů, jimiž se řídí vysílání britské komerční televize (okruh je silně pluralistický, na jeho pořadech se podílí šestnáct regionálních stanic a žádný jeden ředitel nemá vrch) je zde.
Britské listy se televizí Nova zabývaly velmi podrobně začátkem roku 1997. (v době, kdy ještě byly přílohou Neviditelného psa). Najdete to v tomto archívu, zde jen několik odkazů:
