Pořadí je náhodné a neúplné.
Soubor předpisů, jimiž se řídí vysílání britské komerční televize (okruh je silně pluralistický, na jeho pořadech se podílí šestnáct regionálních stanic a žádný jeden ředitel nemá vrch) je zde.
Britské listy se televizí Nova zabývaly velmi podrobně začátkem roku 1997. (v době, kdy ještě byly přílohou Neviditelného psa). Najdete to v tomto archívu, zde jen několik odkazů:
Slovenskočechy:
Uspávací lázeňská sebeoslava
An English version of this article is available here in the current issue of the Electronic New Presence Magazine
O minulém víkendu se sešlo asi 50 českých a slovenských univerzitních pracovníků, politiků, umělců, aktivistů a novinářů v moravském lázeňském městě Luhačovice na pátém výročním Setkání Vlado Čecha. Akci sponsoroval česko-slovenský týdeník Mosty.
Byl to víkend snobského, československého oslavování, a plebejci byli drženi přísně na druhé straně obranného příkopu. Opět jednou se sešly české a slovenské intelektuální elity a debatovaly o aktuálních otázkách - a téměř ničemu nerozuměly. Ale možná, že pochodeň dynamických společenských změn přešla od Čechů, kteří jak se zdá, teď příliš nevědí, co dál, ke Slovákům, jejichž společnost se rozvíjí.
Akci vytvořila v únoru 1995 nynější šéfredaktorka Mostů Soňa Čechová, rok poté, co její čtyřiačtyřicetiletý syn Vlado zahynul za dosud nejasných okolností při automobilové nehodě. Avšak tato třídenní konference má být něčím víc než jen památníkem pro Vlada. Má kráčet v šlépějích tohoto bývalého slovenského disidenta a signatáře Charty 77 a podporovat jeho myšlenky, které prosazoval, dokud byl naživu, prostřednictvím své činnosti jako zakladatel Mostů a Hnutie československého porozumenia. I když se přesný seznam hostů každý rok trochu mění, všichni účastníci jsou sjednoceni sentimentální nostalgií a úsilím udržovat oheň v krbu bývalé federální republiky a všeobecných česko-slovenských vztahů.
Pro pozorovatele, jako jsem byla já, byl tón celého setkání určen už u stanice metra I.P: Pavlova, kde jsem se setkala s ostatními cestujícími, kteří jeli do Luhačovic mikrobusem. Jeden z nich mě přivítal výrokem: "No, uvidíte, že to bude intelektuálská akce, až všichni přijdou včas." A tak tomu také bylo.
Ti nekulturní plebejci
Nad celým víkendem jako mokrá deka viselo téměř hmotné a velmi konkrétní elitářství. Pod touto dekou usilovala skupina českých a slovenských intelektuálů ze všech sil zachránit některé zastaralé představy o vysokých ideálech, etických normách a rafinovaném vkusu. Během tří dnů debat, jejichž cílem bylo zkoumat nynější stav sdělovacích prostředků, politiky, kultury, ekonomiky, životního prostředí a lidských práv v obou republikách, převažující konsensus mezi přítomnými, jimž bylo většinou nad padesát let, byl, že ve všech těchto oblastech jsou vyšší ideály a standardy ohroženy. Útočí na ně primitivní plebs, masy, jimiž lze jen pohrdat, lid.
Navzdory tomu, že se v poslední době tolik hovoří v českých a slovenských intelektuálních kruzích o "občanské společnosti" i navzdory tomu, že v únoru byla zahájena v ČR kampaň "30 dnů pro veřejný sektor", většina přítomných v Luhačovicích vyjadřovala silné a trpké pohrdání občanem, totiž průměrným voličem. Určitá míra arogantní "protiplebejské" rétoriky byla součástí oficiálních projevů i debaty, která se pak konala v přednáškové síni i u večeře.
Jeden autor přednášky, český historik Jan Rychlík, samolibě prohlásil, že nesdílí přesvědčení, že hlas lidu je totéž jako hlas Boží. Rychlík odmítl naivní představu, že prostý občan rozumí všemu. Ve skutečnosti, konstatoval Rychlík, je tomu přesně obráceně: prostý občan nerozumí ničemu.
Obdobně, v kulturní části konference vyjádřil český ministr kultury Pavel Dostál blahosklonný názor, že lidé možná vědí, jak rozlišit shnilou mrkev od mrkve kvalitní, ale s literaturou je to trochu složitější. Proto, argumentoval Dostál, je nutno v této oblasti lidem trochu pomoci. Je třeba určit standardy a předpisy a regulovat to, co se bude tisknout.
Politická část jednání měla také své perly arogance, jako byl například vládní poradce Albert Černý, který zdůraznil, že jestliže se prostý občan nenaučí základy politiky, nebude schopen rozlišit, co je pro něho dobré a co jen vypadá dobře na papíře, a proto nebude schopen hlasovat "správně".
Avšak k nejemocionálnějším útokům na obyčejného občana došlo v té části konference, která byla věnována sdělovacím prostředkům. Dostálova a Černého teorie "zmateného zákazníka" se do této části konference hodila velmi dobře, protože účastníci diskuse za předsednickým stolem konstatovali, že v současnosti dochází k "banalizaci" sdělovacích prostředků a vzhledem k tomu, že průměrný občan je víceméně negramotný, co se sdělovacích prostředků týče, není chudák schopen rozlišit mezi bulvárním a seriózním tiskem. Pronášela se apokalyptická tvrzení, například teolog a bývalý disident Jan Šimsa řekl o rozhlasovém vysílání, že soudě podle toho, kam všechno směřuje, sdělovací prostředky budou brzo pro průměrného diváka a posluchače. Ta hrůza!
Ve stejném duchu vyjádřil náměstek předsedy českého Senátu Petr Pithart znepokojení nad reformami, které v současnosti probíhají v regionálním rozhlasovém vysílání, a když mu bylo oponováno, že změny jsou nutné, protože, konec konců, ve všech krajích nelze vysílat jen pro čtyři procenta obyvatelstva, odpověděl slovy: "Ano, ale není důležitější, kdo jsou tato čtyři procenta?"
Prázdné moralizování, nic praktického
Takové výroky byly pro konferenci příznačné. Na mnoha úrovních zůstala konference zcela odříznuta od skutečnosti. Debata o etice sdělovacích prostředků, která se konala první večer, například prokázala, že přítomní základním způsobem nechápou skutečné problémy sdělovacích prostředků. Namísto toho, aby se debata konkrétně zaměřila na věcnou kritiku nynějších českých a slovenských elektronických médií a tisku, většina diskuse se točila kolem mlhavých výkřiků proti snižování úrovně a hrubému zavádění tržních principů do sdělovacích prostředků. Jak je zvykem pro mnoho intelektuálů a novinářů v obou zemích, mnoho z nichž bylo vytlačeno snižováním stavů a kosmetickými úpravami nových, většinou zahraničních majitelů z významnějších deníků do okrajových periodik, televize Nova byla opět prohlášena za symbol všeho zla v dnešních sdělovacích prostředcích, zaměřených na spotřebitele. Ředitel Vladimír Železný byl démonizován a vysmíván jako člověk, který sám vede slepý a poslušný plebs cestou k jedinému velkému, banálnímu, senzacechtivému "varietnímu show sdělovacích prostředků".
Jen několik hlasů se pokusilo zaměřit diskusi ke konkrétnějšímu zkoumání existujících problémů a hrubých nedostatků sdělovacích prostředků. Když jeden moravský účastník poukázal na to, že zprávy ze zahraničí (včetně Slovenska) nyní v podstatě zmizely z Událostí České televize, a když se něco přece jen ze zahraničí v televizním zpravodajství objeví, je to až za několika irelevantními a amatérsky prezentovanými místními "zprávami", jeho slova zmizela v černé díře a rozhovor se vrátil k něčemu relevantnějšímu, jako jsou nejnovější útoky televize Nova na prezidenta Havla.
Mluví, ale neslyší
Je ironické, že právě v samotných projevech a příspěvcích účastníků se bolestně projevovaly některé skutečné, akutní problémy dnešních českých a slovenských sdělovacích prostředků. Když promluvila moderátorka debaty, věnované etice sdělovacích prostředků, a zároveň šéfredaktorka politického týdeníku, o tom, že je "hostem" na prezidentově tiskové konferenci a vidí svou roli v tom, že musí přijít slušně oblečená a chovat se zdvořile, "jak vás to naučila maminka", a neptat se na nic příliš zvídavě, vypovídá to více o stavu sdělovacích prostředků a o mediální etice ve střední Evropě než dlouhé řeči o morálním kódu a etických standardech.
Obdobně, když si český ministr kultury stěžuje, že Česká (veřejnoprávní) televize je ovládána politicky, a odmítá nynější Radu České televize jako čistě politický, zkorumpovaný orgán, a pak je ho slyšet u oběda, jak konstatuje, že poté, co viděl sestřihanou verzi rozhovoru, který poskytl televizi, zavolal řediteli České televize, co to má znamenat, že byla odvysílána tak nepříznivá verze rozhovoru, a co s tím ředitel ČT bude dělat, velmi brzo dobře pochopíme, jak to chodí v České republice ohledně vlivu politiků na sdělovací prostředky.
Stejně výmluvná byla debata většiny účastníků, jejichž projevy byly plné zastaralé terminologie a pojmů. Kromě známých oblíbených rčení jako "naši Romové" a banálních, sexistických pokusů o trapné vtipy ("je to jako s mladou holkou - Slovensko se bude taky těžko zbavovat své špatné pověsti") přítomní se přidržovali i otřepaných pojmů kultury a národa.
V poslední den konference, Pithart, v závěrečném projevu, a Dostál, v kontextu svého projevu o kultuře v tržní ekonomice, požadovali více "sebereflexe". (Je to jediná věc, které víc tato konkrétní konference českých a slovenských intelektuálů skutečně NEPOTŘEBOVALA.) Kromě toho, že ve svém projevu, obsahujícím spoustu sebepochvalné rétoriky o tom, jak nalezneme místo v kulturní mozaice Evropské unie, Dostál také trval na definici kultury prostřednictvím národní totožnosti a prostřednictvím otázky, která je v popředí myslí československých intelektuálů od dnů první republiky, totiž Peroutkovo únavné: "Jací jsme?"Už to, že Dostál a jeho spoluřečník, bývalý slovenský ministr kultury Ladislav Snopko, pociťovali potřebu vůbec definovat umění a kulturu a pokoušeli se použit jakési zastaralé, elitářské měřitko (Snopek zdůrazňoval, že "stát musí podporovat elitní umění") prokázalo, že zdaleka nemají tušení o dnešním pojmu kultury, v němž nehrají žádnou roli pojmy jako "národ" ani "vysoké umění". I zde, stejně jako v oblasti sdělovacích prostředků, účastníci setkání prokázali, že jsou na míle vzdáleni od skutečnosti, ať už šlo o základní pojmy nebo o samotný jazyk, jímž hovořili o tématech jako je kultura a národní totožnost.
Slovenské myšlení bylo dynamičtější
Vzhledem k tomu, že bylo úmyslem této konference překonat izolaci mezi Čechy a Slováky, během těchto tří dnů se ukázalo velmi jasně, že obě země stojí na úplně jiných místech. Jak konstatoval slovenský politolog Miroslav Kusý, Slovensko je nyní v "mezičase", v přechodném období inventury a čištění - vlastního domova i své špatné pověsti v zahraničí. Podle slov Petra Pitharta stojí Slovensko na prahu něčeho nového, má novou šanci, zatímco Česká republika, podle jeho názoru, nevyužila svých šancí ve volbách v červnu 1998, které nevedly ke skutečné výměně stráží. Možná právě proto je v současnosti Slovensko úspěšnější při aktivním řešení některých otázek, které Česká republika dále zametá pod koberec, jako jsou například otázky menšin a vstup do Evropské unie.
Je pozoruhodné, že ve špinavých teoretických vodách konference právě slovenští účastníci opakovaně přinášeli do diskuse konkrétní příklady. Připomněli svým českým kolegům prosté skutečnosti, jako je například nedostatek učebních pomůcek ve slovenštině ve slovenských základních školách. Slovenští učitelé stále ještě vyučují dějepis podle českých učebnic, které si často kupují sami a tráví většinu času tím, že studentům během hodiny diktují. Nebo Slováci připomněli Čechům existující nesrovnalosti v česko-slovenských vztazích, jako byla například iniciativa o zrušení školného mezi českými a slovenskými univerzitami, kterou vypracoval bývalý ministr školství Jan Sokol na loňské konferenci v Luhačovicích a která byla o rok zdržena pro slovenské studenty, protože české univerzity odmítly pro Slováky prodloužit termíny, přestože slovenské univerzity je pro Čechy prodloužily.
Kromě takovýchto několika konkrétních příkladů se však hovořilo jen o velmi málo akutních problémech a z třídenních diskusí nevzešly žádné nové myšlenky či iniciativy. Převažující nálada na konferenci byla nálada stagnace. Navzdory zdravému, čistému vzduchu starobylých lázní, zůstalo přibližně padesát účastníků konference v pasti pod onou mokrou dekou zastaralého elitářského teoretizování.
Britská vláda pod tlakem strachu z geneticky modifikovaných potravin
Hlavním tématem dne britského tisku byla v pondělí stále ještě debata o možném nebezpečí geneticky modifikovaných potravin. Toto téma se vyskytlo v pondělí na titulních stranách většiny britských deníků. Kontroverze vznikla, když minulý týden podpořilo dvacet vysoce renomovaných vědců z různých zemí světa znepokojivá zjištění odborníka z jednoho státem financovaného institutu v Aberdeenu, podle něhož geneticky modifikované brambory poškodily zdraví krys. Podrobnosti jsou v BL zde.
Deník Guardian informoval o tom, že britská vláda čelí tlaku od vlastních ministrů, kteří požadují, aby byla založena komise, která by zkoumala experimenty v této věci a "podpořila klesající důvěru, že vláda naslouchá v této kontroverzní záležitosti všem argumentům".
Daily Telegraph v pondělí napsal, že se mediální propagandisté britské vlády bezúspěšně snažili do novin prosadit článek, od údajně nezávislého "odborníka" dr. Jonathana Jonese, který argumentuje pro geneticky modifikované potraviny. Daily Telegraph dodává, že prý podporu pro vědce z Aberdeenu, dr. Arpada Pusztaie, zorganizovala organizace Přátele Země.
Deník Daily Mail konstatoval, že britští vládní inspektoři kvality potravin objevili "problémy s alespoň 70 britskými laboratořemi, kde se provádějí testy geneticky modifikovaných plodin." Polobulvární noviny dodávají: "Vládnou obavy, že by to mohlo vést k vzniku nezničitelného superplevele, který by uškrtil venkov a zlikvidoval faunu a fćóru."
Znepokojující je zpráva v deníku The Express, založená na analýze ekologické organizace Greenpeace. Noviny konstatují: "Vědci se snaží vytvořit doslova potravu pro Frankensteina - plodiny a zvířata s lidskými geny. Kritikové poukazují na to, že by nás to proměnilo v kanibaly."
Podle deníku The Express zažádaly biotechnologické podniky o patenty na procedury, v jejichž rámci se mají přesunovat lidské geny do brambor, do rajčat a do tabáku, aby tyto plodiny lépe vydržely znečištění životního prostředí.
Prečo články o vede v Britských listoch vychádzajú nepodpísané?
alebo "Kto má nárok povedať: Král je nahý?"
(Jméno a adresa autora jsou známy. Omlouváme se za počeštění některých slovenských hlásek, český konverzní program si s nimi neví rady. JČ)
Kde ide o peniaze, pravda prestáva existovať. Existuje už len stret záujmov. Záujmov svetovej firmy disponujúcej miliardovým kapitálom investovaným do vývoja produktu, ktorého úlohou je zaplatiť investície + zisk a hlasu jednotlivca, ktorý sa dá umlčať. Umlčať jednoducho tým, že odborníkmi vyrobenými za peniaze tejto firmy sa vyhlási za nedostatočne kvalifikovaného a hlásajúceho bludy, i keby bol skutočný odborník a mal objektívne pravdu.
Že v oblasti špičkových technológií ide o skutočne velké investície, ktoré si väčšina malých firiem jednoducho nemože dovoliť, o tom nemusím dúfam dlho presviedčať.
Problém hájenia pravdy je zásadný. Výskum musí niekto financovať. A nejde o malé peniaze. Výchova odborníka trvá minimálne 10 -15 rokov za predpokladu, že sa stretnú osobnostné vlastnosti a peniaze. Ak sa stretnú len peniaze s vadami charakteru, proces možno zásadne urýchliť po formálnej stránke. A ludí možno korumpovať. Vedci sú úzko špecializovaní. Nezískanie grantu sa rovná rekvalifikácii na projekt a pod vedením odborníka, ktorý peniaze získal. Tituly a publikačný list slúžia ako argument pre získanie ďalších peňazí pre prežitie. V podmienkach bývalej ČSFR sa neúspech u grantovej komisie rovná úplnej rekvalifikácii, napr. na obchodníka, či podnikatela, kde sa ešte uplatní aspoň časť vzdelania a inteligencie.
Alebo to znamená sa pokoriť, rekvalifikovať sa len mierne a klesnúť zo samostatného bádatela na vysokokvalifikovaného laboranta. Takže máme vedcov, ktorí sa pokorili i viackrát. Čím častejšie, tým sú spravidla úspešnejší; aspoň formálne. Máme samozrejme aj výnimky. Tieto ašpirujú na normálne pracovné podmienky a vstupujú do medzinárodnej konkurencie. A neradi sa vracajú na pracovisko odkiaž vyšli, ak sa im podarilo v medzinárodnej konkurencii uspieť. Lenže aj tam platia univerzálne vedecké pravidlá. Aspoň platia. Častokrát mne samému ide zle zo "vlezdoprdelizmu" vedeckého sveta.
Našťastie máme aj vysoké školy. Sposob financovania je nedostatočný, takže umožňuje si zachovať, aspoň pre niektorých, relatívne čistý štít. Ak sú skutočnými odborníkmi, vedia, čo im do odbornej úrovne kolegov chýba.
Chýbajú najmä peniaze, a tak vedia o relatívnosti svojej kvalifikácie. A vedia aj, aké je nebezpečné hlásať nepríjemnú pravdu. Preto zväčša mlčia. Tvária sa ako keby sa ich to nedotýkalo, a pritom sa zariadia po svojom. Chudobní a poctiví snívajú svoj velký sen ako urobia objav.
Investujú nadpriemerné nasadenie a to nielen časové, aby prišli k niečomu, kde sa im úsilie vráti. Frekvencia skutočných objavov nie je vysoká.
Nečudujú sa, že sa im to ešte nepodarilo. Lenže majú rodiny a žijú vo svete, ktorý si zvykol úspech merať peniazmi. Mladí a talentovaní prejdú postupne z bádatelského výskumu na sledovatelský až imitačný. A presadia sa.
"Už aj my sme schopní ..." A preto, že to tvrdí viacero kolektívov, pribúdajú citácie, a v konečnom dosledku aj vytúžený úspech meraný finančne. Nakoniec tvrdia len skutočnosti, ktoré sú zaplatené.
Kto teda može tvrdiť, že král je nahý? Len ten, kto málo riskuje. Teda odborník v inej oblasti. Nie náhodou najviac nových poznatkov vzniká interdisciplinárnych oblastiach, teda v tých, kde nikto nie je úplne doma.
Frekvencia omylov je velká a zo skúmania omylov sa častokrát zrodí pravda.
Technologický pokrok sa može nazvať aj elimináciou omylov na rozdiel vedy, kde ide o generovanie nových poznatkov. Lenže v mase zaniknú tie podstatné, takže u skutočných objavov práve čas ukáže na ich doležitosť. To trvá roky, dokonca desaťročia. Normálne 15 - 20 rokov.
Velké firmy žijú z nápadov malých. Ešte pred tým, než sa rozbehne investičná mašinéria, svoje postavenie si poistia patentovo i publikačne a sponzorujú len prospešné stanoviská. Nezávislý výskum sponzorovaný nie je, a tak od určitej úrovne ani neexistuje. Mechanizmus ochrany investícií neumožní, aby existoval. A ak sa aj uskutoční, je spochybnený váhou najväčších autorít.
Takých, ktorí si nechajú najviac zaplatiť, takých, o ktorých nikto nemože tvrdiť, že nie sú kvalifikovaní. Pritom sú:
a) kvalifikovaní na niečo iné a v danej problematike ich kvalifikácia nie je mimoriadna,
b) sú kvalifikovaní v danej oblasti za peniaze hodnotenej firmy, teda spolupracovali na riešení ich problémov, alebo dokonca sú na ús u projektu finančne angažovaní.
c) sú závislí od finančných zdrojov. Ak je sponzorský úplatok dostatočný, pravda prestáva existovať.
d) nezávislí odborníci. Sú, lenže peniaze nedostanú. Mohli by sa totiž správať nezávisle.
Kto málo riskuje? - publicista. Ten len preberie názory odborníkov, častokrát len jediného, prípadne sa sám seba pasuje na odborníka v danej oblasti.
Publicista chce senzáciu, i keby mal názory odborníkov "upraviť". Nezávislý publicista je len o niečo menej zriedkavý ako nezávislý vedec. Takže stanoviská, dotýkajúce sa skutočných problémov a odborne fundované vychádzajú zriedka v masovokomunikačných médiách.
Až sa odborníci na to nemožu pozerať a napíšu článok. Lenže nepodpíšu ho, prípadne podpíšu niekoho druhého, napríklad publicistu. A ak zatnú do živého, signálom ich výrečnosti je spravidla alergická reakcia dotknutých komerčných záujmov, častokrát manifestovaná pomocou spriaznených autorít. (Autority sú predsa platené práve na to.)
Odborník riskuje celú kariéru, publicista honorár za článok. Ak publicista bude tvrdiť bludy, ale zdvihne to náklad, je pochválený. Ak pravdivý článok ohrozí príjmy z reklamy, je nežiadúci.
Autocenzúra smerom k zadávatelom reklamy je u časopisov mimoriadna. Veď častokrát nie je možná dlhodobá existencia časopisu (novín), ak príjem z inzercie je menší než polovica celkových nákladov.
Inými slovami, noviny a časopisy závisia viac od reklamných agentúr a sponzoringu, ako od platiacich čitatežov. Malou výnimkou sú len internetové e-ziny. Obávam sa, že len dočasne, kým nastúpi plná komercia aj sem.
Nebudú mať šancu. Profesionalizované médiá - zo zinov napr. brnenské Živě (velmi dobré), vytlačia média typu Britských listov na čítanie pre intelektuálne minority. A že autocenzúra existuje aj v BL svedčia nepodpísané články o vede v BL.
Najprv článok o vesmíre, potom o geneticky modifikovaných potravinách. Volajú sa vedecké, aby boli reakcie upravujúce tvrdenia článku do štádia normálu - provokácia napísaným - zodpovedný Čulík. Problém je v tom, že ten druhý je ovela lepší a závažnejší.
Väčšina geneticky modifikovaných potravín nie je o nič horšia, než ich prírodní konkurenti. To samozrejme platí iba obecne. Nebezpečná na nich nie je genetická modifikácia, ale absencia dlhodobého a nezávislého testovania ich konzumácie.
Na rozdiel od farmaceutických preparátov, kde ide o užívanie presne indikované v kombinácii s pomerne náročnou legislatívou určujúcou podmienky uvádzania do obehu včítanie testovania zdravotnej nezávadnosti a klinickej účinnosti, u potravinových aditív je možné temer všetko.
Dokonca úplne všetko: stačí si prečítať, pravda ak máte dostatok času, napr. nasledujúce články:
Ide o odborné texty, dosť dlhé, ale skutočne zaujímavé, a na rozdiel od ostatných príspevkov v tomto časopise, aj pravdivé, pravda, ak ako odborník v danej oblasti, dokážem ich argumentáciu objektívne posúdiť. Stoja za zamyslenie, akým mechanizmom je upravená legislatíva schvalovania látok na nekontrolovatelnú administráciu nových látok do potravín pre populáciu. Nie liečiv, ale potravín!
Ak by si niekto myslel, že sa ho to netýka, tak len jeden argument: geneticky manipulované polnohospodárske plodiny sú o 15 i viac percent lacnejšie ako nemanipulované. Náš trh je cenovo extrémne citlivý. Prakticky všetka sója sa k nám dováža. Čo myslíte, ktorá?
Principiálne sú neškodné. Bežnými testami (krmne testy potkanov, ťažké kovy, prípadne aj aflatoxíny a mikrobiológia) nemajú dovod byť eliminované. Prakticky nebolo preukázané ich dlhodobé používanie na dostatočne velkých vzorkách ludí. Postačuje to?
Testovanie sa koná práve teraz, práve na nás, práve v rozvojových krajinách. V krajinách Európskej únie je voči nim pomerne silná averzia. A ani nie pre ich zdravotné riziká, ale preto, že presúvajú peniaze od daňami subvencovaných domácich polnohospodárov za hranice.
Spotrebitelia v Británii si možu dovoliť nedoveryhodné potraviny nekúpiť, i keby boli najlacnejšie. A svetové potravinárske koncerny s výnimkou tých s centrálami mimo Európy, si nedovolia riskovať svoje meno v súvislosti s fámami o ich škodlivosti. Že nejde len o fámy a aké má následky pravda na jej hlásatela, svedčí spomenutý článok.
Čo je na geneticky manipulovaných potravinách závadné? Rýchlosť a nekompromisnosť, s akou sú uvádzané na trh. Od výskumu po masovú aplikáciu len cca tri roky, na rozdiel od klasického šlachtenia, kde celý cyklus trval niekožkokrát dlhšie, kde sa uskutočňovali štátne odrodové skúšky a zmeny v genofonde boli podstatne menšie. Podozrivé je najmä násilné umlčiavanie pochybovačov. A ak majú aj argumenty, je to nebezpečné nielen pre ich kariéru.
Autor si neželá byť menovaný.
Chce zostať odborníkom.
Poznámka JČ: Vysvětlení, proč některé články v Britských listech jsou nepodepsané, je zcela banální. Jde o neoriginální kompilaci z několika mezinárodních tiskových nebo agenturních zdrojů. Připravuje je Jan Čulík. Nedomnívá se, že by bylo férové označovat tyto texty, které nicméně mají v českém prostředí významnou informační hodnotu, svým jménem jako původní články. Nic jiného za tím není.
Jak jsem se snažila jednat s činiteli vlády v Praze
Mili pratele,
1) v prubehu mych jednani na Uradu vlady ve dnech me hladovky 29.-30.
prosince 1998 s pany E. Lanskym a reditelem civilne spravniho useku
Min. vnitra V. Henychem, jakoz telefonicky s min. V. Grulichem, jsem
vznesla a objasnila nase ustredni pozadavky na novy zakon o ceskem
statnim obcanstvi: a) ceske obcanstvi dosavadnim obetem teto
diskriminace musi byt VRACENO (tedy ne ZNOVUNABYVANO)
b) aby byla dosavadni diskriminace NEKTERYCH vuci
ostatnim nyni i v BUDOUCNU eliminovana, ceske obcanstvi musi byt
vraceno OKAMZITE, CELOPLOSNE a RETROAKTIVNE. Pan Henych slibil, ze nase
pozadavky min. Grulichovi prednese. Byla jsem ujistena, ze navrh
zakona bude PREDLOZEN VLADE 6. ledna 1999, a ze kopie navrhu bude
ihned odeslana na moji plzenskou adresu.
2) Vzhledem k tomu, ze navrh zakona do Plzne do 18. ledna 1999
NEDOSEL, dostavila jsem se opet pred Urad vlady CR v utery, 19.
ledna 1999. Predtim jsem jmenem vsech Cechu protipravne bez obcanstvi
ceskeho polozila nas ctyri roky stary navrh noveho, pozadavkum EU
odpovidajiciho Zakona o ceskem obcanstvi na schody pomniku sv. Vaclava
mezi kyticky a vence tam polozene k ucteni 3o. vyroci sebeobeti
Jana Palacha Vaclavem Havlem, panem Zemanem, etc. ...
3) V levem kridle Uradu vlady CR mi kyzeny navrh zakona o ceskem
statnim obcanstvi odmitli vydat a posilali mne tramvaji na ministertvo
vnitra. Vzhledem k tomu, ze jsem prave nemela v kapse ani osm /ci
dvanact? korun ceskych na tramvaj, poslal jsem uredniky leveho kridla
UV kamsi a odesla nazpet pred Urad vlady CR, na mraz.
V prubehu teto nasledne demonstrace (od 14.00 hod. do 17:45 hod.)
vysli z Uradu vlady: pan Basta, ktery po mem osloveni rychle uprchl
a odjel autem pryc. Po nem nasledoval pan Lansky, dtto. Dale prijel
pred Urad vlady CR pan Mertlik. Ten prede mnou uteci nemohl, nebot
mel koleno v sadre a pohyboval se o berlich a pomalu. Pozadala jsem
i jeho o vytisk navrhu jiz deset let prisne tajeneho noveho zakona
o ceskem statnim obcanstvi... Pan Mertlik spechal na schuzi s odborari
na UV, ale slibil, ze nekam zavola...
Od dvou hodin odpoledne jsem ja i moji pratele pred UV postavajici
znacne promrzli... Kolem pul seste vysel z UV CR pan Rychetsky.
Na muj dotaz uvedl, ze navrh zakona byl "vcera rozeslan na asi
sto adres", a nabidl, ze poskytnu-li adresu, rad jej zasle i mne.
Vyslovila jsem prani, ze bych si rada navrh odvezla, kdyz uz v te Praze,
ve veci sveho obcanstvi ceskeho, asi po padesate! v prubehu minulych
DEVITI let! jsem... Bylo mi vyhoveno. JUDr. Rychetsky laskave zavolal
mobilem svoji sekretarku,omluvil se pro casove zaneprazdneni, a rychle
odjel. Slecna sekretarka potom z utrobUV CR skutecne prinesla onu
"spatnou novely mizerneho zakona", ktera, predlozena Martinem
Palousem ve Washingtonu, D.C. zastupcum americke vlady a senatu,
ma 12. brezna dotahnout CR do NATO...
4) Panove Grulich, Henych etc jsou obeznameni s nasim Planem B.
(Fond budoucnosti, Database osob-non-grata, Zaloba k Federalnimu
soudu USA.) Ceka nas dalsi prace a vydaje. IAC i ACCGA timto dekuje
vam vsem za podporu dosavadni. Ocenime, poslete-li budto First Class
znamky v jakemkoli mnozstvi, nebo financni prispevek na kancelarske
vydaje, sekem na me jmeno, v levem dolnim rohu poznamka: IAC. Diky!
Pokud vam vase svedomi dovoli, vyplnte a odeslete prilozeny formular
svemu mistnimu senatorovi a kongresmanovi. Kopii pak Helsinskemu vyboru, pokud mozno doporucene.
5) Dalsi kapitola naseho snazeni pozvednout nasi rodnou zemi alespon
na uroven jejich sousedu (Polska, Madarska, temer Slovenske republiky)
v oblasti mezinarodne uznavanych a ceskou ustavou jakoz i dalsimi
mezinarodnimi smlouvami a dohodami zarucenych zakladnich lidskych
a obcanskych prav a svobod, bude i s dokumentaci zpracovana ve druhem
dile meho, pro basnika ponekud netradicniho, dila "NEJASNA ZPRAVA
O STAVU REPUBLIKY."
Bude stat, stejne jako prvni dil, $25.00, neb ekvivalent v EURO
ci jine mene. Druhy dil zatim neni pripraven k distribuci, pokud
si chcete objednat dil prvni, obdrzite tento okamzite, jakmile
dostanu Vasi objednavku. Svymi objednavkami podporite nelehky,
a financne vycerpavajici, zapas za stejna prava pro vsechny Cechy,
bez rozdilu. Diky za veskerou dosavadni a moralni podporu.
"LET OUR PEOPLE COME HOME!"
Vas vsech, vespolek i jednotlive, uprimne a vdecne Vase
Jiřina Fuchsová
Dopis Helsinskému výboru amerického senátu
29. ledna 1999
To: HELSINKI COMMITTEE of the United States Congress
Washington, D.C., c/o Hon. Rep. Christopher Smith
U.S. Department of State, Washington, D.C.
Hon. Representatives, Senators, Ministers and Gvnt. Reps.
of USA and the Czech Republic.
Vazene damy a panove,
vzhledem k tomu, ze se prave chystate vydat dalsi vyrocni zpravu
o stavu lidskych prav ve svete, radi bychom vas upozornili na
nasledujici:
1) Pripravovany "Navrh zakona o statnim obcanstvi nekterych byvalych
statnich obcanu", jak jiz samotny nazev naznacuje,se opet
bude nespravedlive tykat pouze "NEKTERYCH" a ne VSECH doposud
nespravedlive diskriminovanych ceskych obcanu. Toto neni novy
Zakon o ceskem statnim obcanstvi, ktery by vyresil dosavadni
diskriminace a zabranil podobnym, otresnym znasilnovanim
prirozenych obcanskych LIDSKYCH PRAV v budoucnu. "Navrh"
opakovane hovori o "ZNOVUNABYVANI" ceskeho obcanstvi, zatimco
cesti obcane Spojenych statu, jiz deset let, opakovane zadaji
o to, aby jim JEJICH ceske obcanstvi, se kterym se NARODILI,
bylo okamzite, bezpodminecne a retroaktivne, "vraceno."
2) V "Zaverech z jednani", datovanych 11. listopadu 1998, Bod 1.
zni: "Pravni uprava statniho obcanstvi Ceske republiky i
nadale vychazi z principu jednoho statniho
obcanstvi s tim, ze ve vyjimecnych pripadech
s cilem zabranit tvrdosti zakona bude v zakonem
predvidanych pripadech tolerovat
dvoji statni obcanstvi.
Dnes ministri ceske vlady, namestek ministra obrany CR,
prezidentsti poradci, hokejiste, fotbaliste, umelci, vedci
i radovi cesti obcane jak doma tak v zahranici, JSOU drziteli
a PLNE vyuzivaji svych DVOJI (trojich, prip. i ctverych!)
STATNICH! obcanstvi. Stejnym pravum se tesi Cesi v Kanade,
Australii, Jizni Africe, Svycarsku, Svedsku, Chorvatsku, atd.,
dale Cesi, kteri byli naturalizovani v USA pred 7. kvetnem 1957,
a mnoho dalsich v USA, kteri, aby se mohli tesit i ceskemu
obcanstvi soucasne se svym americkym, byli nuceni lhat o
svem obcanstvi americkem, jen proto, aby se mohli vratit zpet
domu.
Dvoji obcanstvi je dnas faktem. Chce-li dnes Ceska republika,
ktera stoji na prahu NATO a uchazi se o clenstvi v EU, presentovat
dnes svetu vysezminenou "novelu zakona", ktera je v podstate
jak logickym, tak pravnim nesmyslem, dopousti se CR dalsiho
zlocinu v oblasti rovnych lidskych prav a dalsi tezke urazky
vsech ceskych obeti nelidske a krute obcanske diskriminace
probihajici jiz bezmala deset let.
3) Bylo nam receno mistopredsedou ceske vlady panem Egonem Lanskym,
stejne jako reditelem civilne-spravniho useku ministerstva
vnitra panem Vaclavem Henychem, ze navrhovana novela "Navrhu
zakona o statnim obcanstvi nekterych byvalych statnich obcanu"
bude "diskutovana" a zarazena do "agendy" ruznych parlamentnich,
senatnich, vladnich atd. vyboru v prubehu pristich "sesti
mesicu", a potom, "mozna", muze byt i prijata jako dalsi verze -
dle naseho nahledu - dnes preziteho, spatneho a neudrzitelneho
"Zakona o ceskem statnim obcanstvi."
My, obcanske, duchovni, politicke a ekonomicke obeti jak
fasismu tak komunizmu na pude dnesni Ceske republiky, jsme
byli krmeni prisliby a sliby a mnoha a mnoha prazdnymi sliby
v techto vecech od Listopadu 1989.....
Mnoha z nas bylo z techto duvodu zpusobeno nejen dusevni
utrpeni, ale i nevycislitelne materialni skody.
Dnes potrebujeme, damy a panove, vasi pomoc, a potrebujeme
ji ihned.
4) My, dnesni OBCANE Spojenych statu americkych, timto zadame o
nasledujici:
a) Zadame timto, aby vlada USA odlozila vstup
Ceske vlady do NATO do te doby, nez novy,
spravedlivy a moderni zakon o ceskem statnim
obcanstvi bude v CR uveden do praxe.
(Navrhovana novela pouze otevira dalsi dvere
k arbitrarnimu pravnimu uplatnovani a dalsi
nespravedlive diskriminaci nevinnych obcanu.)
b) Zadame timto Department of State o okamzite
prijeti procedury, ktera prohlasi ty obcany CR,
obcany nasi vlasti, kteri se v letech 1993 -
1999 aktivne dopousteli nasili v oblasti
lidskych a obcanskych prav na nevinnych
obcanech Spojenych statu americkych,
nasili vyustujiciho v nelidske utrpeni
a materialni ztraty obeti,
za personae-non-gratae, kdykoli se tito lide
z jakychkoli duvodu, ocitnou na uzemi neb teritoriu
USA. Lide, kteri beze studu po cela leta poslapavaji
zakladni lidska prava druhych by nemeli mit
moznost vyuzivat vyhod plynoucich z prace, navstevo-
vani, cestovani, studia neb obchodovani v zemi,
jejizto obcany po leta denne a bezduvodne
pronasleduji.
5) Ocekavame, ze jak Helsinsky vybor americkeho senatu, tak americky
Department of State, tak i velitelsky sbor NATO bude s nami
spolupracovat v tomto vycerpavajicim, dlouho-trvajicim, ale
spravedlivem usili o s v o b o d u. O jedinou, Bohem danou,
nedelitelnou, pro vsecny rovnou, SVOBODU. Dekujeme vam.
Vase, jmenem vsech doposud diskriminovanych clenu
IAC a ACCGA
Jirina Fuchsova
neplacena, dobrovolna koordinatorka
IAC/ACCGA
ceska basnirka, v lednu 1999 dosud,
protipravne bez svych prirozenych, zakladnich obcanskych a lidskych
prav na pude sve vlasti
obcanka USA
Evě Gratzingerové: Jawohl, meine Frau!
O nesnášenlivosti emigrantských a krajanských sdružení jsem cosi slyšel (z vyprávění Jaroslava Hutky) a cosi četl (na foru BL). Přesto mě výkřik Jawohl, mein Fuhrer zaskočil. Paní Gratzingerová použila na polistopadovou situaci v ČR němčinu a argumentaci válečných zločinců souzených v Norimberském procesu. Dále nekomentuji.
Zajímavější je příspěvek paní Fuchsové. Nalila čistého vína. Nejedná se o "naše lidi" (jak jsem se mylně domníval), nejedná se o Čechoameričany (jak se mylně domnívají pánové Mařík, Bufka a Chroust), jedná se o Američany. Přesněji o požadavky občanů USA vůči České republice.
Ano, to je stav de jure, city nechme stranou. Na řešení mezinárodních sporů je běžný postup přes standartní instituce. U soudu patrně Američané zvítězí. Nezvítězí však u české veřejnosti. Kytky na jejich louce v cizí zemi jim nebudou vonět.
Petr Jánský
Pan Jírovec objevil Ameriku!
Ale nejen to, přilil olejíčka do ohýnku stereotypů, jednímž je, že by nebylo Čecha, aby nenašel něco, do čeho by nešlo "rejpnout".
Prostě pan Jírovec ...nemohl odolat... a napsal co napsal. A teď já, otec Dáši Obereigner(ové), se musím kajícně přiznat, že jsem to byl opravdu já, který souhlasil, dávno, před třiceti léty s tím, aby polovina mé rodiny, která až do té chvíle používala koncovky ..ová, na radu úředníka Social Security, vypustila tuto českou specialitu a začala používat jméno Obereigner, jako to dělá dalších 250 milionů obyvatel USA. Já jsem dokonce souhlasil s používáním jména, pro Američany známého, Larry, abych se vyhnul trapným scénám a pitvoření mého křestního jména, jako "flastymil" a pod. Já nevím, jak pan Jírovec, ale já, když jsem přivedl rodinu do exilu, měl jsem za to, že se domů nikdy nevrátíme. Vím, že nás takových bylo mnoho. Dělalo mi dobře, když jsem využil všech možností odporu proti režimu, který jsme opustili, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem viděl někde na horizontu nějaký "listopadový převrat". Ale když k němu došlo, byl jsem šťasten a hrdý na to, že moje dcera našla uplatnění svých odborných schopností v Presidentské kanceláři a odvedla tam za ty dva roky hezký kus práce. To, samozřejmě pan Jírovec nemůže vědět, ale tím spíš je pro mně nepochopitelné, s jakou drzostí pan Jírovec napadl mou dceru a její práci pro vlast (ať to zní jakkoli banálně), kterou dělala s láskou a plnou zodpovědností.
Ale ještě k tomu -ová. Myslím, že je důležité podotknout, že článek byl napsán a uveřejněn v Prague Post. Dále, že každému je jasné, jak k tomu problému došlo a pan Jírovec se nemusel obtěžovat s vysvětlováním. Ale pozorný a hlavně nezaujatý čtenář jistě pochopil, co náturám typu Jírovec asi ušlo, to překvapení a zklamání v tom zatraceném okamžiku, kdy si té nesrovnalosti pozorná úřednice všimla. Pan Jírovec, samozřejmě, tvrdí, že dcera oklamala úřady, když "nepravdivě vyplňovala formuláře"... Jak arogantní člověk může být, něco takového prohlásit! Když jsme se poprvé vrátili domů, s úplnou samozřejmostí jsme začli používat svá jména. Moje žena i dcera byly zase Obereignerové. Jak jinak??? Samozřejmě, že legálně má pan Jírovec pravdu, ale je snad někdo mezi čtenáři Britských Listů, kdo to nevěděl? Ale pan Jírovec si musel rejpnout. Chtěl snad někomu dokázat své pravé češství?
Životní úroveň v Praze a na venkově?
Dobrý den
Reaguji na článek pana Pavla Hradila Životní úroveň v Praze a na venkově, který vyšel v Britských listech v pondělí 15.2. 1999.
Také jsem četl článek v MF Dnes (středa, 10. února 1999, Republika si polepšila a pomalu dohání Unii). Jestli si dobře pamatuji, této problematice se redaktoři MFD věnovali v krátké době už podruhé, starší článek jsem ale už bohužel nenašel.
V tomto druhém článku byla zveřejněna pouze čísla a ne metodika, jak se k nim došlo.
(Cituji z MFD 10.2.1999) České regiony NUTS-2 ve srovnání s průměrem:
Česká republika celkem 66,6 %
Praha 123,7 %
Střední Čechy 50,5 %
Jihozápad 63,5 %
Severozápad 61,4 %
Severovýchod 56,9 %
Jihovýchod 59,6 %
Střední Morava 56,2 %
Ostravsko 64,8 %
V prvním článku (který jsem bohužel už doma nenašel) byla popsaná i metodika měření. Jestli si dobře pamatuji, je toto procento podíl HDP, který je vytvářen v daném regionu k počtu lidí, kteří v tomto regionu mají trvalé bydliště. Podle mého názoru je právě v tom systematická chyba. Tato metoda totiž nezohledňuje obrovské množství lidí, které do Prahy jezdí každý den za prací. (HDP vytváří v Praze ale trvalé bydliště mají na území Středních Čech). Nemám bohužel přesná čísla, mám jenom své vlastní pozorování počtu lidí v autobusech z Kladna (západ), ve vlacích od Benešova (jich), od Nymburka(východ) a od Kralup (sever).
Z článku pana Pavla Hradila:
"Zivotni uroven politiku, novinaru, ale myslim temer cele stredni tridy v Praze a u nas je nesrovnatelna."
K tomu se nedokážu vyjádřit, protože žiji v Čechách (dokonce v těch statisticky nejchudších, ve středních, kousek od Prahy). Z rozhovorů se spolužáky z míst vzdálených od Prahy ale dost často slyším, věty ve smyslu: Vám Pražákům je hej, u nás není práce. Slyším to ale od lidí od všech hranic, nejenom z východní části republiky.
"Povazuji za zavazne, ze tato zprava prosla medii i polit. garn. bez sebemensiho pozastaveni, alespon ja jsem si ho nevsiml."
Podle mě je republika rozdělená záměrně tímto způsobem, protože pokud by byla Praha ve stejném celku se středočechy, celý tento celek by se "vytáhl" nad rozhodný průměr Evropské unie (75%) a neměl by šanci na finance z fondů EU.
přeji krásný den
Petr Čanda
