Inspirace pro Jakuba Puchalského a Zdeňka Šámala z ČT - Britští novináři se tlaku politiků brání, a to veřejně
Co je úkolem kvalitního rozhlasového a televizního zpravodajství
Minulý týden se vyjádřil Alistair Campbell, tiskový tajemník premiéra Tonyho Blaira, v tom smyslu, že by rozhlasová a televizní stanice BBC neměla propadat povrchnímu a předsudečnému způsobu žurnalistiky jako britský denní tisk a měla by dovolit politikům, aby v rozhlasovém a televizním vysílání hovořili živě bez předchozího redakčního redigování jejich výroků novináři. Na Campbellův projev reagoval ve včerejším vydání týdeníku Sunday Times John Humphrys, čelný moderátor pravidelného ranního živého politického vysílání "Today" rozhlasové stanice BBC Radio 4 těmito slovy. Věnuji jeho článek Jakubu Puchalskému, generálnímu řediteli České televize, Zdeňku Šámalovi, šéfovi zpravodajství ČT, a dalším pracovníkům zpravodajské redakce České televize.
Pravděpodobně budu mít kvůli tomuto článku potíže s ředitelstvím BBC, ale musím se k něčemu přiznat, napsal John Humphrys. Obávám se, že i ředitelé BBC jsou do toho zataženi, ale co se dá dělat. Musejí se řídit vlastním svědomím. Možná, že si řeknete, že už je pozdě. Možná že si řeknete, až si tento článek přečtete, že jediným čestným jednáním je odejít. Možná, že budete mít pravdu. Ať je tomu jakkoliv, zde je můj příběh.
Stává se v pořadu "Today" - ne, musím být úplně poctivý, stává se to velmi často, stalo se to mnohokrát - že do studia pozveme člena vlády a donutíme ho ve vysílání k tomu, aby se choval defenzívně.
A co je horší, interviewujeme lidi, kteří budou poškozeni v důsledku realizace určité vládní politiky a dovolujeme jim, aby se v programu vyjádřili dříve, než dáme slovo ministrovi. A co je ještě horší, čteme ráno denní tisk a docházíme k názoru, že některé nové informace, které tisk přináší, si zaslouží naší pozornosti.
Tak jsem to teď otevřeně vyřkl a musím říci, že mi spadl kámen ze srdce. Zpověď je opravdu dobrá pro duši, i pro zatvrzelého starého pisálka, jakým jsem já. Je možné, že někteří z vás, důvěřiví a naivní čtenáři, nebudete schopni pochopit plně, jak důležité je to, co jsem řekl. Pokud ano, tak jste asi dostatečně intenzívně neposlouchali hlas Alistaira Campbella. Právě on způsobil, že si hříšníci, jako jsem já, uvědomili své chyby, když se minulý týden Campbell účastnil semináře ve Fabian Society a tam předložil veřejnosti svou obžalobu sdělovacích prostředků.
Vezměme nejprve první hřích. Campbell je přesvědčen, že my v BBC jsme "mesmerizováni" agendou, kterou určuje denní tisk. Tohle je ale podivná představa, už proto, že je založená na předpokladu, že veškeré deníky mají tutéž, identickou, jedinou agendu. Vždycky jsem se domníval, že [polobulvární] Daily Mail zastává tak alespoň dva tři názory, které se trochu odlišují od [intelektuálního] deníku Guardian a [tvrdě bulvární, na sex orientovaný deník] Daily Star je o nepatrnou trošku méně seriózní než deník Times.
Avšak Campbell tvrdí, že se zájem denního tisku celkově posunul směrem k bulváru, že došlo k prohloubení jeho cynismu a že tento cynismus svádí na scestí i BBC.
Znovu se omlouvám a pokusím se polepšit. Příště, až denní tisk odhalí zase nějakou pomlouvačnou a škodlivou zprávu, jako že si [bývalý ministr průmyslu] Peter Mandelson tajně vypůjčil velkou finanční částku of [bývalého] činitele ministerstva financí Geoffrey Robinsona, nebo když deník Times interviewoval [posléze propuštěného trenéra anglického fotbalového týmu] Glenna Hoddla, odvrátíme všichni oči a namísto toho budeme ve vysílání číst úryvky z projevu náměstka ministra dopravy v obchodní komoře v Sheffieldu.
A teď k druhému hříchu. Jeden z bývalých nohsledů Alistaira Campbella, jakýsi David Hill, se rozhovořil v pořadu "Today" o hrůzách tnašeho nynějšího přístupu v ranním vysílání hned po výše zmíněném semináři ve Fabian Society. Pozvali jsme, jak byste jistě čekali, samotného Alistaira Campbella, ale ten se vysílání odmítl účastnit. Nikdy se zásadně nenechá interviewovat. Člověk by se domníval, že má veřejnost právo slyšet Alistaira Campbella, jak brání své názory, když se o nich hovoří tak široce, ale, hluboce se omlouvám, zase jsem tomu propadl, chtěl jsem ho dostat do defenzívního postavení, opravdu, musím se toho zbavit...
Ovšem David Hill odvedl perfektní práci. Konec konců, jeho rodokmen je bez poskvrny. Když zastával funkci hlavního mluvčího Labouristické strany pro sdělovací prostředky, napsal mému šéfovi dopis, v němž vyhrožoval, že Labouristická strana "přeruší spolupráci" s BBC, protože "problém jménem John Humphrys nabyl nových rozměrů".
Mým hříchem (spáchal jsem tolik hříchů a mám už tak málo času, abych se kál) bylo, že jsem podrobil Harriet Harmanovou [nedávnou labouristickou ministryni sociálního zabezpečení] robustnímu interview ohledně sociálních dávek pro svobodné matky. Mea culpa, mea maxima culpa. V nejbližší restrukturalizaci labouristické vlády byla Harmanová z funkce ministryně odvolána. Příště se budu snažit být trochu méně tvrdošíjný.
A vám všem, kteří trváte na tom, že chcete, aby byli ministři interviewováni razantně, i když to má znamenat, že je nutno jim občas skákat do řeči, říkám vám, jste všichni podvratnými živly!
David Hill se vyjádřil, že se mu nelíbí, jak občas vysíláme před rozhovorem s ministrem to, čemu říkáme packages (samostatný materiál, vztahující se k tématu, o němž budeme ministra interviewovat). Tyto packages obsahují kritiku, a ta znamená, že se ministr ve studiu ocitá v defenzívě. Jak uvedl Alistair Campbell, BBC by měla koncipovat tyto packages nejen kriticky, ale i informativně.
Já vím: co kdybychom tu otázku vysvětlili celou, a pak bychom vysílali ministra, jak o ní debatuje s opozičním mluvčím? Víte... tak, jak to chodí v parlamentě. To by se Campbellovi líbilo? Bohužel, nikoliv. Pokaždé když to naše produkce navrhne, ministerská kancelář to odmítne. Ministr je ochoten být interviewován jen v tom případě, pokud bude mít v pořadu poslední slovo a nemusí čelit opozičním mluvčím.
Teď mě tak napadá, není to přesně totéž, co dělávali konzervativci, když byli u moci? Nějak se pamatuju, že se jim tehdy labouristé posmívali, jak jsou konzervativní ministři zbabělí, ale moje paměť už není zas tak spolehlivá.
Takže co máme dělat, abychom se zlepšili?
Campbel má řešení: živé vysílání. V tom je, sděluje nám, budoucnost. Čtyřiadvacetihodinový zpravodajský okruh Radio 5 Live, Sky TV, CNN, News 24 , internet.
Jeho potíž je ve všech těchto případech, že dovolují tyto sdělovací prostředky novinářům z denních listů, aby v nich vyjadřovali své názory (tak, jak to dělal Campbell sám, když byl novinář). Campbell by ale chtěl, aby bylo politikům povoleno, aby komunikovali s voliči přímo.
A to je jádro věci. Campbell si přeje, abychom se my v BBC začali vyhýbat cynickému tisku a dovolili politikům, aby hovořili ve vysílání volně, bez předchozí redakce. Souhlasím, Alistaire, souhlasím. Proto pracuju pro pořady jako Today a pro televizní pořad On the Record. Jsou to živě vysílané pořady a nic jiného se nám nelíbí víc, než nechat politiky volně mluvit, pokud jim nevadí, že jim občas dáme otázku.
Malinkatý problém však spočívá v tom, že politikové často pozvání do studia odřeknou, když je zveme v nepříjemný okamžik. Například, pořád ještě čekáme na souhlas od Geoffrey Robinsona [který poskytl Mandelsonovi onu finanční půjčku, pozn. JČ]. Byli bychom velmi rádi, kdyby se ve vysílání vyjádřil k různým obviněním, které byla proti němu vznesena, ale jaksi si na nás dosud neudělal čas.
Co se týče ministerského předsedy Blaira, jsem velmi rád, že v pořadu Today vystupuje pravidelně a je tam i velmi vítaný. Jen pevně doufám, že se budeme v budoucnu řádně chovat a nebudeme příliš cyničtí nebo posedlí triviálními záležitostmi, takže by Alistair Campbell musel vyplnit svou hrozbu, zastavil by celostátním sdělovacím prostředkům přístup k politikům a omezil by vystupování Tonyho Blaira jen na kanape ranního televizního vysílání, které je o tolik pohodlnější než naše tvrdé židle s nepohodlnými hranami.
Rád bych Cambellovi něco poradil. Přestaňte se snažit nám říkat, jak máme dělat svou práci, a zkuste se spolehnout na zdravý rozum voličů. Pokud dojdou k názoru, že se chováme příliš kriticky anebo příliš bulvárně, budou první, kteří si toho povšimnou.
Voliči si také první povšimnou každé snahy politiků a jejich propagandistů ovládat sdělovací prostředky.
