Odpověď Stevenu Saxonbergovi
Steven Saxonberg se "přiměl" přečíst moji
kritiku jeho
článku o
výhledech České sociálně demokratické strany. Jeho reakce je
pozoruhodná.
Saxonberg posunul diskusi, jak již sám název "Jírovec šíří mýty o
Skandinavii" naznačuje do roviny v níž původně vůbec nebyla. Můj článek
se totiž týkal toho, co Saxonberg napsal o možnostech ČSSD, a obsahoval
pouze jedinou zmínku o Skandinavii (přesněji řečeno o Švédsku).
Musím připustit, že první odstavec Saxonbergovy odpovědi je pojednán
skvěle. Saxonberg píše:
"Poté, co jsem se přiměl přečíst si kritiku Jiřího Jírovce, týkající se mé
analýzy české sociálně demokratické strany, přemýšlel jsem nejprve, zda má
cenu psát odpověď. Konec konců, všichni, kdo si přečetli můj původní
článek s otevřenou myslí, si museli okamžitě povšimnout, že Jírovec mé
myšlenky buď zkreslil, anebo jim neporozuměl. Každý, kdo není sexista, si
okamžite povšimne sexistických argumentů, jichž Jírovec užívá. Každý, kdo
není rasista, si pravděpodobně také povšimne, že Jírovec prokazuje
rasistický postoj vůči Romům."
Slovo "skvěle" není míněno ironicky. Jde vskutku o velmi obsažný paragraf,
který lze číst takto: Ten Jírovec píše sračky, ale on, Steven Saxonberg,
se nakonec "přiměl" jimi prohrabat. (Něco jako když se jeden z rodičů
konečně zvedne, aby přebalil mimino, podělané od hlavy k patě). Ty,
čtenáři, který máš mysl otevřenou (kdo by si připustil opak ?) musíš
souhlasit s tím, že Jírovec moje myšlenky zkreslil nebo jim neporozumněl.
A ty, čtenáři, který nejsi sexista ani rasista, vidíš (okamžitě) že Jírovec
je sexista a povšimneš si (pravděpodobně, protože v Jírovcově textu to je
těžší najít) že je i rasista (vůči Romům).
Celá věc se Skandinávií se měla takto: Saxonberg se zmínil o renesanci
sociálních stran v Evropě a o tom, že nemají jasný program. Napsal jsem,
že pro pochopení této situace lze vyjít z velmi zjednodušeného modelů
ochrany bohatství a jeho přerozdělení. Cituji:
"Přerozdělení bohatství mělo být dosaženo zdaněním (viz například velmi
progresivní daňový systém ve Švédsku) a převedením klíčových odvětví
ekonomiky pod státní kontrolu. V extrémních případech (komunistické státy)
byl vyhlášen program zlikvidování "příživnické buržoasie" jako třídy s
důsledky, které jsou všeobecně známy."
Z kontextu vyplývalo, že jde o období do sedmdesátých let že i zmínka o
Švédsku byla odkazem na historii, na koncept, který tam použili.
Nesrovnával jsem Švědsko s nikým. Nepsal jsem o EHS ani o svobodném
obchodování, jimiž Steven Saxonberg vyplnil první dva body své odpovědi.
Porovnávat daňové systémy jednotlivých zemí je velmi obtížné (uvést tu a
tam nějaké číslo nemá valnou informační hodnotu). Navíc existuje poměrně
delikátní rovnováha mezi tím, co občan na daních odevzdá a tím, jak vnímá
jistoty, které mu sociálních programy, hrazené z jeho daní, poskytují.
Důvod, proč Švédsko daňovou reformu provedlo je nepochybně v tom, že občané
začali na konci sedmdesátých a během osmdesátých let vnímat starý systém
jako zátěž. Podle toho co vím z diskusí se svými švédskými přáteli,
reagovaly švédské vlády příliš pomalu (pokud vůbec) na změny v platové
struktuře vyvolané inflací sedmdesátých let. Běžný plat, řekněme 2000 byl
před inflací zdaněn lehce, kdežto jeho pětinásobe, 10 000 podstatně víc.
Po inflaci přestal být plat kolem deseti tisíc zvláštností, ale vysoká daň
zůstala. Tím se, pravda, progresivita daňového systému sama do značné
míry zrušila.
Třetí bod Saxonbergovy odpovědi se týká mého konstatování, že sociálně
demokratické strany měly potíže s financováním sociálních programů.
Saxonbergovi bohužel uniklo, že udržování takových programů není nezbytně
jen otázka peněz, ale i politického klimatu. A samozřejmě, že v Evropě
jsou i jiné sociální demokracie než švédská. Pro politologa by jistě nebyl
problém napsat o takové věci samostatný článek - třeba s názvem
Sociálních programy ve světle politických lží. Nebo tak nějak.
Ve čtvrtém bodu mě Saxonberg obviňuje z toho, že používám argument, že "pro
zajištění lidských práv je zapotřebí soukromého vlastnictví". Jde o
nedorozumnění, k němuž možná došlo částečně mojí vinou.
Můj původní text totiž zněl takto:
"Sociálně demokratické strany měly (po krizi a inflaci 70. let poznámka
JJ) potíže s financováním svých programů, byly v defensivě a k moci se
dostaly v řadě států pravicové strany, které razily přístup opačný, to je
privatizaci. Současně do své strategie zabudovaly koncept (určený pro
komunistické země, ale ne nezbytně pro kapitalistické země v Asii a Jižní
Americe) že lidská práva jsou nedílně svázaná se soukromým podnikáním."
Koncept zmíněný ve druhé větě citátu se týká strategie pravicových stran.
Místo slova "současně" jsem asi měl použít výraz "pravicové strany".
Nicméně tato jazyková neobratnost nemusela zcela zastřít myšlenku. Kdyby
Steven Saxonberg četl ty dvě věty pozorněji, mohlo mu to dojít. Ohrazuji
se ovšem proti tomu, že můj termín "soukromé podnikání" změnil na
"soukromé vlastnictví".
V pasáži zvané "Zkreslování argumentů" mě Steven Saxonberg kritizuje za to,
že jsem označil jeho názor, že perspektiva ČSSD je v tom, že se bude
profilovat v neekonomických oblastech jako očividný nesmysl.
Napsal jsem: "ČSSD musí mít svoji ekonomickou politiku a musí ji formulovat
tak, aby nevzbudila odpor u věřitelů a investorů". Nikde jsem neřekl, že
se vláda nemá starat o životní prostředí, rasovou rovnoprávnost a české
ženy.
Podotkl jsem rovněž, že vzhledem k objektivním podmínkám, v nichž ČR
existuje, se nedá předpokládat, že by se přístup ČSSD k ekonomice mohl
podstatně lišit od ODS. To říká Steven Saxonberg také. To však neznamená,
že sociálně demokratická strana nemá manévrovací prostor a že nemůže úsloví
"když dva dělají totéž, není to totéž" (mám na mysli ekonomické principy,
nikoli zlodějny) převést do nosného politického programu.
Osud Nové demokratické strany (NDP) v Ontariu, která se nedokázala v
ekonomické oblasti formálně odlišit od stran, které vládly před ní, je
důkazem toho, jak je právě tento krok důležitý. Tato strana se dostala k
moci (utvořila většinovou vládu) v době ekonomické krise (tu zdědila se
všemi důsledky). NDP byla onálepkována jako "sociálisti, kteří jsou
orientováni proti podnikání a tudíž svou přítomností zadržují nástup
blahobytu, který se dostaví, hned, jak půjdou od válu. Navíc vyhazují
peníze na sociální programy a podporují homosexuály, odbory a podobnou
verbež".
Řekl jsem rovněž, že se je nutné, aby ČSSD zprůhlednila to, co dělala
ODS, když byla u moci, respektive jak vláda pod vedením Klause naložila se
státním majetkem. Saxonberg k tomu dodává: "jako by tyto problémy už
nebyly všeobecně známy!", čímž míní, že tudy nevede cesta k "radikálně
novému řešení hospodářské politiky". To je pravda, jenže já jsem měl na
mysli to, že všeobecná známost nestačí, ta se nakonec může otočit i proti
ČSSD. Důležité je uplatnění zákonů proti těm, je porušili. Jinak si lidé
řeknou, že strany jsou jedena za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet a
budou příště volit podle toho, kdo má lepší kravatu nebo zimník. Nebo
resignují.
Steven Saxonberg mě dále obviňuje ze sexismu, který jsem prý projevil
pozoruhodně primitivními argumenty. Šlo o dva.
Proti jeho tvrzení, že "Zeman se také naprosto nezajímá o otázku vztahu
mezi pohlavími. Příkladem je to, že se rozhodl nejmenovat do vlády žádné
ženy" jsem postavil svůj názor "že třeba žádnou vhodnou nemá, nebo to pro
voliče není důležité". To není nic proti nikomu. Osobně jsem ženám
nakloněn a nemám absolutně žádný problém s jakýmkoli poměrem žen a mužů ve
vládě, bude-li základním kriteriem výběru schopnost kandidáta funkci
vykonávat.
Druhý primitivní názor jsem vyslovil v souvislosti s podivením Stevena
Saxonberga, že Češi jsou skeptičtí k záadnímu feminismu.
Tvrdil jsem a tvrdím, že v základních prvcích soužití vládla v české
společnosti (alespoň jak jsem ji do roku 1986 znal) rovnost a že Češky
nebyly žádné uťápnuté slepice. Dále jsem napsal, že pokud jde o rodinu,
základním problémem byl vždy nedostatek bytů, hlavně ve velkých městech, a
že lékařská péče, délka mateřské dovolené a dostupnost jeslí a mateřských
škol, jsou věci, o kterých se v mnoha zemích pouze mluví.
Nikde jsem netvrdil, že všechno bylo v úplném pořádku. Steven Saxonberg mě
kvůli těmto výrokům považuje za marxistu-leninistu, který si prý uvědomuje,
že "diktatura proletariátu" vyřešila problémy s postavením žen, které stále
ještě trápí kapitalistický Západ. To je ovšem jeho názor, který obratem
znehodnocuje - například pozorováním, že "státní podpora pro instituce jako
jesle a školky byla v ČR téměř úplně zlikvidována".
Steven Saxonberg má jistě pravdu v tom, že český muž není jiný než třeba
švédský, takže jejich respektivní radost z otcovské dovolené by byla
přibližně stejná. Aby k ní ovšem mohlo dojít, musejí být splněny určité
předpoklady, které jsem se ve svém článku pokusil naznačit: Stát musí mít
na programy peníze, podniky být schopny postrádat zaměstnance a člověk na
mateřské-otcovské dovolené musí mít šanci získat práci, když vyprší.
Stevenu Saxonbergovi přáno, že žije ve Švédsku a může se z tohoto výdobytku
těšit. Na druhé straně ale jeho individuální štěstí nemůže překrýt
komplikovanost daného problému.
Na konec ještě pár slov o mém údajném rasistickém postoji vůči Romům.
Steven Saxonberg na začátku svého článku slíbil, že se k němu v závěru
vrátí, ale buď vyčerpal fantazii, nebo na to zapomněl.
O Romech jsem se zmínil na dvou místech. První poznámka se týkala
Saxonbergova pozorování, že: "Zeman se příliš nazajímá o otázky menšin,
jako je zlepšování životních podmínek pro Romy, i když alespoň podpořil
zákon zakazující skinheady."
K tomu jsem podotkl: "Není jasné, zda Saxonberg míní Zemana jako předsedu
vlády nebo strany. Zeman jako premiér zdědil problém, který, ať již z
jakýchkoli důvodů neřešil ani Klaus ani Tošovský. (Je možné, že kradoucí
Romové dobře odváděli pozornost od kradoucích bílých.) Teprve mezinárodní
skandál s emigrací Romů do Kanady a Velké Britanie posunul problém do
zorného úhlu stratégů jednotlivých stran."
Druhá poznámka souvisela se Saxonbergovým postřehem, že některé malé
strany mají řešení problému Romů v programu. Protože můj pohled na
programy politických stran je poměrně cynický dodal jsemk tomu, že:
"Strany, jimž nehrozí, že by se snad v dohledné době dostaly k moci, budou
překypovat nápady jak na ekonomiku, životní prostředí a Romy. Nepřikládal
bych tomu takovou důležitost jako Steven Saxonberg."
Co je na těchto poznámkách rasistického, nechť posoudí čtenář sám. Mně
napadá toliko to, že poslední větu Steven Saxonberg pochopil tak, že
nepřikládám důležitost zmíněným problémům. Pochopitelně jsem měl na mysli
programy oněch stran.
Jiří Jírovec
PS K problému jaderného odpadu se vrátím jindy.