Česká kinematografie:
Každý se cítí být Bergmanem
Česká televize se rozhodla k jindy ceněnému činu -- uvádět na televizních
obrazovkách každou neděli večer český film ze současné či nedávné produkce.
Po uvedení filmu Kolja, k čemuž se nedá nic dodat (každý z nás může mít
svůj názor na tento film -- jedněm se líbí a pláčí u něj, jiní jej považují
za kýč) byl minulou neděli nasazen Kamenný most režiséra Tomáše Vorla.
Považuji jej za signifikantní pro současnou českou filmovou tvorbu. Zatímco
ve světě neustále vítězí snímky, jež mají hlavně příběh, a teprve v rámci
tohoto příběhu sdělují možná nějaké důležité poselství, v České republice
se natáčejí filmy, jimiž jejich tvůrci chtějí své deprese a mindráky hodit
na diváky, a tím očistit sami sebe. Kde jsou ty časy, kdy tomu bývalo
jinak, a film, byť sebedrsnější a sebedepresivnější, měl určitý okamžik
katarze.
Film Kamenný most vypovídá o tvůrčí a životní krizi režiséra, jehož
ztělesnil Tomáš Hanák, a semelelo se zde skutečně všechno -- od parodie na
Věru Chytilovou, přes myšlenky na sebevraždu, orientální náboženství atd.
Stejným způsobem působí i jiné české filmy tzv. nové vlny -- UŽ, Žiletky,
Postel, Cesta pustým lesem. Jak se však zdá, měli by si čeští producenti, a
obzvláště Česká televize, uvědomit, že cesta přes těžké, depresivní a
"zamindrákované" filmy nevede nejen směrem k divákovi, ale vůbec nikam. Ne
každý, i když se o to snaží, může být Bergmanem. (Který mimochodem ve svých
filmech příběh i katarzi má.)
Vytratily se jemné poetické filmy, jimiž Česká republika byla známa, drobné
komedie, skutečně česky roztomilé pohádky (ty, jež produkuje TV NOVA spolu
s německou stranou, by se daly nazvat spíše horory v obou slova významech),
sci-fi. Ostatně -- na kolik po revoluci natočených českých filmů, jež vám
utkvěly v dobrém v paměti, si vzpomenete?
Česká televize argumentuje cenami na různých festivalech, TV NOVA
sledovaností. Ale existují i jiná, diváčtější kritéria. Nizozemské filmy
např. slaví úspěchy právě díky neustále zde zmiňovanému příběhu. Americké filmy
rovnou mají schéma, podle něhož se scénáře píší, jež však v mnohém nutí
tvůrce alespoň nějaký konflikt, řešení a katarzi vymyslet.
Zato české filmy oné "nové vlny" se vyznačují chybějícím dějem,
přeplácaností ve vedení kamery či v hudbě (to aby se lépe vydával
soundtrack?), oplývají rádoby psychologickým zamyšlením nad hodnotami
života, jež jsou však ve skutečnosti pseudopsychologickými nevyjasněnými
mindráky a problémy samotných tvůrců.
Bohužel i české herectví snad vzalo za své. Zatímco předrevoluční filmy
lákaly na spoustu hereckých hvězd, nyní se, nejspíše z finančních důvodů,
pracuje s neherci a nebo málo známými herci. Což o to, pokud umějí hrát.
Přesto však trend hvězd nejde jen tak podcenit. A skutečně dobrý český film
s mnoha hereckými hvězdami nebyl snad doposud natočen.
Samozřejmě se nezmiňuji o rádoby veselých filmech typu Byl jednou jeden
polda 1-3 apod. Produkce TV NOVA českou kinematografii skutečně neobohatila
o hodnotné tituly. TV Prima vyprodukovala jediný film, Holčičky na život a
na smrt, a Česká televize se chlubí buď cizím peřím (za věcné plnění
získala práva k různým filmům, jako např. ke Koljovi, jež ale původně
produkoval někdo úplně jiný), nebo pseudointelektuálštinou.
A tak mezi slepými jednoocí králi. Právě proto česká kritika tolik jásala,
když se objevil Kolja, který příběh, zápletku i katarzi má, nebo nyní při
premiéře snímku Je třeba zabít Sekala, jenž také překvapuje profesionálněji
odvedenou prací. Přesto v celoevropském kontextu, např. ve srovnání s
tvrobou Francie, Itálie či Německa, ani tyto tituly nejsou ničím
překvapivým.
Bohužel se zdá, že situace se nemění. Nově oznámené české filmové premiéry
jsou přinejmenším diskutabilní -- Byl jednou jeden polda 3 snad nemusí být
ani komentován, otázkou zůstává nový film Saši Gedeona, nesporného talentu
české soudobé režie, nazvaný Návrat idiota, nakolik se oprostil od
"opisování" od Miloše Formana let šedesátých a potvrdí své kvality, Panství
je na peníze vypočítaný nedotažený snímek ambiciózního Martina Dejdara,
jenž se snaží o gotickou krimi, avšak v závěru přejde nečekaně (ale cíleně)
v satiru. Hřebejkovy Pelíšky by se měly opět vracet do let tuhé normalizace
a stavět na legraci z rozporu mezi oficiálními prohlášeními a tím, co si lidé
skutečně mysleli. A o snímku Eliška má ráda divočinu mnohé vypovídá na
Internetu zveřejněný námět, z něhož uvádím jen začátek:
"Eliška se schází se svým utajovaným bratrem režisérem Montielim v lese a
na hotelu, aniž by kdokoliv jejich tajemství tušil. Jen nenápadná
přítomnost Doktora zvyšuje napětí, ale odhalit Montiela se daří až na
závěr. Marčélo se zapomíná s Hedvikou (která do městečka přichází na
začátku našeho příběhu) v masážním salonku a Eliška se doma připravuje na
první veřejné setkání s Montielim, který zatím přijíždí, za velkých ovací a
až mystické atmosféry, do večerního městečka. Eliščiny a Marčélovy
partnerské konflikty pokračují ještě dále, ale končí nad ránem opět
tradičním připomenutím si slavné kabaretiérské minulosti."
Skutečně nemyslím, že by tudy vedla cesta českého filmu.
Jan Lipšanský
Poznámka Jana Čulíka: Ale zase je to v tradici. Podívejte se na knihu Český hraný film I (1898 - 1930) vydal v roce 1995 Národní filmový archív. Tam jsou senzační syžety starých českých filmů. Cituji namátkou:
Děti osudu
Melodrama
1921
Režie: Josef Rovenský
Toník kdysi v mládí zachránil život malé martě, na kterou dlouho vzpomínal. Jeho život byl velmi smutný. Otec zabil milence své ženy a když se po desetiletém vězení vrátil domů, našel u své ženy dalšího muže. Tentokrát se neuchýlil k pomstě, ale sám se oběsil ve zvonici. Toník odešel z rodného kraje, aby zapomněl na tragické události. Po patnácti letech se už jako dospělý muž znovu setkává s Martou a staré vzpomínky v něm probudí lásku. Není však jediný, kdo chce Martu získat. Je tady ještě mladý statkář a potom cynický továrník, který předtím bezohledně autem porazil chudého Martina otce. Továrník vnikne v noci do Martina pokoje a chce ji kompromitovat, nebude-li jeho. Marta odmítne a ráno odjede z města. Továrník jede za ní a pokusí se ji srazit z vysoké skály. Toník tuší, jaké nebezpečí Martě hrozí,m v poslední chvíli ji zachrání a zloducha zastřelí. Marta si Toníka nevezme, miluje jiného. Toník znovu odchází do světa, aby se pustil do zápasu se životem.
