 |
Ohlédnutí po smyslu globálních pouličních protestůUlice lidem!odkaz Rudého muže a Street Party 2001Bushka Bryndová, Štěpán Kotrba, Lenka JonášováPoslední pražská Street party, která se konala 16. června 2001, se nesla ve znamení touhy tisíců mladých lidí žít ve městě, kde by ulice sloužily lidem, jejich setkávání, a nikoliv pouze automobilům. Ulice lidem bylo hlavní heslo setkání tisícovky lidí a jejich pochodu městem. "Město dušené výfukovými plyny není tím místem, kde bychom chtěli žít a vychovávat své děti", říkaly mladé maminky těm náhodným okolostojícím, kteří se na konci Street party sešli na vinohradském náměstí Míru. "Proč mladí nemají kde bydlet a proč to nikoho z politiků nezajímá?" "Proč nemohou mít své kluby, svou kulturu, aniž by se museli starat pouze o zisk ze vstupného na zaplacení předražených nájmů?" "Proč by měly být bariérou kulturnosti peníze - proč by chudý člověk nemohl usilovat také o kulturní vyžití?" "Jsou pro mladé lidi jen slumy a špinavé periferie?" "Jakou má v této - po zisku bažící - společnosti mladý člověk perspektivu?" Otázky, kladené s netrpělivostí mládí. Otázky, které stále zůstávají bez odpovědi, ačkoliv tato vláda o sobě tvrdí, že je sociálně demokratická, že je vládou "spodních deseti milionů"... Opravdu? A proč tedy tito mladí lidé mají pocit, že ani tato vláda není ještě vládou "jejich"? Je to opravdu jen jejich chyba? Urbánní, eko-sociální či sociální underground, jak se toto hnutí mladých lidí někdy nazývá (není totožné s aktivitami anarchistických a anarcho-sociálních skupin, i když se anarchisté, trockisté a další, podobně orientované skupiny Street Party i dalších akcí účastní), je přirozenou reakcí části mládeže na ubíjející charakter tržních mechanismů, ničících přirozené mezilidské vazby i kulturu ve velkých městských aglomeracích. Je přirozenou reakcí těch, kteří nechtějí či nedokáží "držet krok s dobou" v šíleném a nesmyslném závodu za ziskem. Není ani specifikem postkomunistických zemí, i když zde musí překonávat ve většinové společnosti zažitou nedůvěru k jakýmkoliv protestním shromážděním, k jakémukoliv kolektivnímu vyjádření nespokojenosti, k jakémukoliv projevu vznikající občanské společnosti. Ale i v České republice se blýská na lepší časy, hroty nepřátelství se začínají otupovat a tak letošní street party spíše než bojiště připomínalo pouliční karneval.
Tentokráte klidný průběh Street Party zakončil oslavný koncert ve squattu Milada, jehož zlatým hřebem bylo vystoupení americké skupiny BLACKFIRE. Jako předkapela zde hrála česká anarchopunkerská AVERZE. BLACKFIRE tvoří tři sourozenci z kmene Navaho (Diné - jak si tito Indiáni sami říkají) - Jeneda (baskytara), Klee (kytara, vokál) a Clayson (bicí). Jsou označováni za punk-rockovou kapelu, ale jejich projev přesahuje hranice tohoto žánru, neboť rovněž obsahuje silné prvky tradiční kultury amerických Indiánů. Sami říkají, že svou hudbou chtějí ukázat, že je možné překonávat rozdíly - nejen v původu, rase, sexuální orientaci, názorech - ale i rozdíly mezi generacemi, což i názorně činí, když během koncertu pozvou svého šedovlasého otce, uznávaného léčitele a medicinmana Jonese Benallyho, aby s nimi zpíval na jevišti. Mezi jevištěm a diváky se neslo poselství o tom, že jsou rozzlobeni na svět, který se domnívá, že všechny Indiány již vystřílel John Wayne - a ti kteří snad ještě zbyli, teď někde tančí s vlky. Rozzlobeni na společnost, která je diskriminuje a snaží se je přesvědčit, že nejlepší pro ně bude, když se vzdají své starobylé kultury a asimilují se jako "dobří" Američané. Společnost, jejíž nejvyšší hodnotou jsou peníze, zatímco jejich tradiční kultura, již Američané považují za barbarskou, vždy stavěla na první místo zdraví a souznění s přírodou, stejně jako tomu bývalo u většiny původních přírodních národů. V srdcích však nesou i naději, že lidé ve světě uslyší jejich hlas a budou bojovat za svá vlastní lidská práva a zachování práva na vlastní kulturu. Protože všichni jsme někde domorodým národem a měli bychom si dokázat vzpomenout na moudrost našich předků, kteří ještě žili v souladu s přírodou. Protože jen tak může naše civilizace přežít a přestat ničit sama sebe. Protože jen tak můžeme zůstat lidmi.
Jak skončila Street party pro redaktora a fotoreportéra Britských listů Štěpána Kotrbu? "Klidně. Přesunem aparatury i lidí (včetně našeho týmu) na koncert. Muzika v páteční večer ve squattu Milada byla tak šílená, že by jeden ohluchl - asi tvůrčí záměr zvukaře a důsldek malého sálku ve sklepě, jinak dobrý. Sice jsem na punkrock starej :)), ale punk is not dead, ne? Můj pocit byl asi ovlivněn vzdáleností od reproduktorů... Vzduch v Mialdě by se dal krájet, na jeden kubík jeden posluchač, jedna láhev a minimálně krabka cigaret. Lidi absolutně v pohodě, roztodivní a upovídaní stejně, jako ta noc. Vydrželi jsme s přestávkami do půl druhé v noci, pak jsme odpadli, zpocení jak myši a lapajíce po dechu. Koncert pokračoval do tří ráno. Před Miladou pospávalo na zemi pár zmoženejch, jinak klid. Litoval jsem obyvatele squattu, kteří museli po ránu budit některé návštěvníky, uklízet rozbité láhve a vajgly. Jejich psi by si jinak pořezali tlapy. Některé squatterky z divokých návštěvníků evidentně odvázané nebyly, zřejmě pro vidinu nutného ranního úklidu. Ale nesly to sportovně. Litoval jsem i kolegyni Bushku Bryndovou, která to vše vydržela až do raního kuropění..."
Texty písní BLACKFIRE vyjadřují hněv nad současnou situací amerických Indiánů v USA, nad násilným vysídlováním jejich kmene z té části území, kam chce velká důlní společnost podporovaná americkou vládou rozšířit povrchovou těžbu v současnosti již prováděnou v největším povrchovém dole na černé uhlí na světě na hranici rezervace. Bolest nad lhostejností dnešní americké společnosti, která by na původní obyvatele tohoto kontinentu nejraději zapomněla a chová se k nim téměř stejně bezohledně a krutě jako před sto lety v domnění, že jí to před světovým veřejným míněním tiše projde. Mohlo tomu tak být až do minulého desetiletí, ale s nástupem internetu se Indiáni dostali z mediální izolace a jeho prostřednictvím šíří do světa zprávy o křivdách a nepřístojnostech americké vlády, jichž jsou obětmi. Indiáni již vědí kudy se chodí na internet a nejen to, stále častěji i jezdí do světa a šíří povědomí o neuklizeném dvorku lidských práv v zemi, která se tak ráda vydává za jejich největšího obhájce. I skupina Blackfire má své webové stránky, kde najdete jejich CD - včetně toho posledního - "One Nation Under", které je pro čtenáře Britských listů (pro jejich soukromé užití a se svolením manažerky skupiny) k dispozici ve formátu MP3 zde:
Evropské turné rodiny Jonese Benallyho začalo dvěma týdny strávenými u nás a na Slovensku (kde se rovněž zúčastnili bratislavské Street Party) a pokračuje v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii a Lucembursku. Jeho smyslem je seznámit evropskou veřejnost s útlakem ze strany americké vlády, jemuž je jejich národ soustavně vystavován a s ostatními spornými kauzami, jež indiánské národy v současnosti vedou proti vládě Spojených států. To se týká i případu indiánského aktivisty Leonarda Peltiera, pravděpodobně křivě obviněného z vraždy dvou agentů FBI a odsouzeného k doživotnímu vězení. Ten následkem odmítnutí povolení k operaci na specializované klinice oslepl na jedno oko a je po více než 25 letech vězení ve velmi špatném zdravotním stavu. V rámci vystoupení Blackfire při českém a slovenském turné rovněž probíhalo autorské čtení z českého překladu Peltierovy knihy "Zápisky z vězení: Můj život je mým slunečním tancem" překladatelky a publicistky Bushky Bryndové. Stalo se tak českým příspěvkem k mezinárodnímu Měsíci akcí za Leonarda Peltiera, který v červnu probíhá z iniciativy jeho obhajoby LPDC. Případem Peltier se zabýval i bývalý prezident Clinton, i když nakonec (díky kauze Lewinská) nedošlo z jeho strany k iniciativnímu kroku a řešení. Sourozenci Benallyovi pocházejí z rodiny tradičních Navahů, kteří žijí v největší indiánské rezervaci USA rozkládající se na velké části území státu Arizona a přesahující až na území států Utahu, Colorada a Nového Mexika. Navahové jsou po Čerokézích druhým největším národem původních obyvatel amerického kontinentu. Rodina Benallyových patří k nejvýznamnějším a nejváženějším navažským rodinám, babička tria Blackfire Roberta Blackgoatová je legendární postavou navažského odporu proti snahám americké vlády o vysídlení a jednou z posledních tří set, většinou starších osob, které se vzepřely příkazu k přesídlení a dále setrvávají na sporném území v Black Mesa, jehož hranice se až příliš přesně shodují s hranicemi povrchového ložiska černého uhlí, které dalo této rockové skupině své jméno. Slovy "černý oheň" se totiž v navažštině označuje hořící uhlí blízko povrchu, což je častým jevem ve vyprahlé krajině náhorní plošiny, kde žijí Navahové zabývající se pastevectvím a pěstováním těch mála plodin, které v tomto pro zemědělství nepříznivém prostředí rostou. Otec sourozenců je známý léčitel a medicinman, tradiční tanečník a hudebník - svým dětem předává své rozsáhlé zkušenosti a znalosti získané od svých vlastních předků-medicinmanů a spolu s nimi předvádí ukázky z tradičních tanců a obřadů tohoto kmene. Jakoby snové bylo druhé představení v Praze - tradiční indiánské tance v krojích - na Střeleckém ostrově o den později než koncert BLACKFIRE, 17. 6.. Tanec Orlích per, tance Kopí a štítů, Tykví, Orla či Labutě... Otec doprovázel své děti na bubínek a v nakonec sám tančil s léčivými obručemi. Léčitelský Obručový tanec Jonese Benallyho tvořil vyvrcholení celého podvečera. S mrštností hadího muže se medicinman uzavíral do složitých obrazců tvořenými obručemi, které mají nemocného vyléčit a nastolit harmonii v jeho vztahu s Vesmírem. Na závěr pak Navahové za doprovodu bubínku a medicinmanova zpěvu roztančili obecenstvo v obrovském kruhu při Tanci přátelství. Poselství tak došlo ke svým adresátům - všichni jsme snad součástí "jednoho"... . Pozadí kauzy násilného vysídlování Indiánů z kmene Navaho V roce 1974 vstoupil v platnost zákon, který měl ukončit uměle vyvolaný spor mezi kmeny Navajo a Hopi. Nařídil vysídlení více než 14 000 rodin Navahů z jejich původního území, které přiřkl Hopiům. Hrstka Navahů se dodnes brání tomuto vysídlení a hrozí jim teď "bezprostřední násilné přesídlení" federálními agenty pracujícími pro kmenovou radu Hopiů. Kmenové rady byly původně ustanoveny Úřadem pro indiánské záležitosti, aby US vláda získala přístup k minerálním ložiskům nacházejícím se na indiánské půdě. Pod sporným územím Black Mesa leží největší ložiska černého uhlí v Severní Americe. Plot, který rozděluje toto území na území Navahů a Hopiů, téměř dokonale opisuje hranice tohoto ložiska. Je to snad nějaká náhoda? Mormonský právník John Boyden, který tak hlasitě obhajoval hlediska kmenové rady Hopiů a zastupoval je v otázce minerálních zdrojů, zároveň pracoval pro Peabody Coal Company, důlní společnost, která nyní těží uhlí na hranicích tohoto "sporného území". Tato společnost zde vlastní největší důl na povrchovou těžbu černého uhlí na světě (103 čtverečných mílí) a chtěla by jej rozšířit na území, které je předmětem sporu. Aby ušetřila, dopravuje uhlí 275 mil dlouhým potrubím pomocí vody, čerpané z podzemních zásob nacházejících se pod územím Black Mesa. Odčerpávání vody z tohoto suchého území, kde je tak vzácnou, drastickým způsobem ohrožuje jak suverenitu, tak samotné životy Navahů i Hopiů. Mnoho Hopiů je toho názoru, že kmenová rada nezastupuje jejich nejlepší zájmy a nemá právo vystupovat jejich jménem a je mezi nimi rozšířený názor, že tento spor byl jen uměle vyvolaný. Kmenová rada Hopiů v posledních 27 letech neustále hrála roli obětí jakéhosi smyšleného zločinu, zatímco se sama dopouštěla velmi vážných zločinů právě vůči těm, které označuje za zločince. Roger Lewis, jeden z několika vysokých úředníků Přesídlovací komise, kteří za ta léta podali demisi, prohlásil: "Domnívám se, že podílet se na přesídlování těchto starých lidí je stejně ohavné, jako bylo provozování koncentračních táborů ve druhé světové válce." V roce 1996 bylo předloženo řešení sporu pod názvem "Accomodation Agreement (AA)", které je ve své podstatě nájemní smlouvou na 75 let. Tato dohoda byla přijata, aniž by se vzalo v úvahu mínění těch, jichž se týkala. Ti Navahové, kteří AA podepsali nemají žádné zastoupení mezi těmi, kteří jim vládnou. Pokud poruší tři z podmínek AA, budou vysídleni. Takovými podmínkami jsou například: nemají právo na pohřbení svých mrtvých na tomto území, jejich návštěvníci musí mít povolení ke vstupu a Navahové musí žádat o povolení, když chtějí sbírat dřevo, které používají při svých obřadech. Tak jsou tito tradicionalističtí Indiáni nuceni stát se nájemníky a druhořadými občany na své vlastní půdě. Těm z nich, kteří tento dokument jasně porušující lidská práva podepsat odmítají, hrozí dnes násilné vysídlení. Tradiční principy mírumilovného národa Hopiů neuznávají vlastnictví půdy, tak jak je tedy možné, že nyní se o půdu soudí? Něco zde není v pořádku! Ti, kteří si cení zisku více než života, ti, kterým je přednější materiální zisk před harmonickou existencí, jejichž chamtivost vytváří nerovnováhu a zánik - to jsou s největší pravděpodobností ti skuteční zločinci. Násilné vysídlování obyvatelstva je zločinem proti lidskosti. Pro Navahy, kteří se ještě brání vysídlení, teď nadešel kritický okamžik. Fotogalerie BL: Více informací v češtině: Informace v angličtině:
|
 |
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|