Sdělovací prostředky:
Postřehy unaveného turisty
Když jsem zapaloval tyčinku u nohou ležícího bangkokského Buddhy, vzpomněl jsem si, věru nevím proč, že jsem dlouho nečetl žádné české noviny; také jsem neviděl české televizní noviny a protože jsem sebou neměl žádný notebook, také jsem se nepodíval na žádné internetové noviny. Blaženým klidem mě naplnilo vědomí, že je mi to jedno. Ale to dělá, obávám se, jenom ta vzdálenost.
Když jsem se nedávno vrátil a prolistoval hromadu tiskovin, které mi schovávala dcera, byl klidný a usmívající se Buddha rázem ne daleko, ale na jiné planetě.
Co všechno se tady změnilo! Většina novin se zbarvila a začaly se tak podobat Blesku ještě více, než dosud, kdy to na jejich obsahu rozpoznalo jen zkušené oko. Několik tiskovin také změnilo grafickou úpravu, Mf Dnes a Reflex se teď ze všeho nejvíc podobají vyhlášce MNV, pravda luxusnější.
Jan Rejžek nebyl tentokrát zpohlavkován, ani kopnut do moudí, ale dostal spolu s paní Šmídovou důtku. Nepochybně se poučí, jen jak. Razantní "prasatům pěstí" Radko Kubičko se dokonce stal funkcionářem novinářského syndikátu, asi aby ostatním mohl jít ještě lépe příkladem. Zaujala mě kauza novináře Kerlese - tatínek kreslil občas dobré vtipy - inu, my Jihočeši jsme takoví cimburové a tak jsme cimburové i v novinách, že. Líbilo se mi to "chlape, co si to vůbec dovolujete, já si tady šířím v novinách naprosté hovadiny, ale vyhlížející skandálně a za to jsem placen, co je vám do toho?" Jistě bude jednou Kubičkovým asistentem.
Stačil jsem zahlédnout konec seriálu Duch český a mám dojem, že jsem ještě nic pitomějšího nikdy nespatřil, leda snad hru téhož autora, Jiřího Bednáře, Střílej oběma rukama (nebo nohama?), jež kdysi pošpinila nejen Národní divadlo, ale též televizní obrazovku. Copak tam hergot za toho Puchalského s Chmelíčkem a jejich růžové kavalerie nebyli žádní soudní dramaturgové? Antonín Procházka se snad pominul, že to a) vzal, b) ještě podělal?
Nejtěžší to má Jiří Balvín: ten nemůže udělat nic dobrého, jedněm je málo razantní, v televizi jej nenávidí odboráři, v tisku všichni, ani BL k němu nejsou spravedlivé: Jste-li, pane Pecino, vskutku zvědavý na jeho názory, proč ne písemně? Pokud vím, například paní Buzková jinak neodpovídá nikdy. Pravda, hůř se s tím manipuluje.
Také Zdeněk Drahoš nemůže udělat nic dobře, audit sice výslovně prohlásil, že závěry předchozí kontrolní komise nepotvrzuje, ale to je kritikům jedno.
V týdenících, jimiž se teprve probírám, mě zaujal Týden č. 25/2001. Výtečný rozhovor se skvělou ženou, paní Lenkou Reinerovou. A pak méně pozitivně:
Tak především článek Jiřího Leschtiny Hlavu státu do rukou občanů. Tohoto novináře sleduji dlouho, zejména díky jeho vášnivému slovníku. V době, kdy ještě pilně leschtil kliky Václava Klause, psal skoro barokním slohem; když třebas socdem poslanec kritizoval tiše a nesměle nějaký vládní návrh zákona, začínal Leschtinův komentář "Zuřivé a hysterické běsnění opozičníků…". Dnes - no, už dost dlouho - leští jiné kliky. V jeho článku mě zaujala pozoruhodná nelogičnost, plynoucí zřejmě z loyality nejmenovaným objednatelům. Nejprve vysvětlí, že by prezidenta neměly volit parlamenty, "nepřirozená majorita stran", protože "zákulisní dohody byly povýšeny na zlaté pravidlo české politiky". Které ne, pane Leschtino? Myslíte, že se v Německu na Rauovi nedomluvili? V Americe se volí přímo, ze dvou a byla to pěkná šaškárna, mám dojem. Vzápětí pak L. píše, že i kdyby si lid "přímo" zvolil Vladimíra Železného, bude "vůle většiny" přijatelnější, než stranické dohody. Vůle většiny předtím volila ty partaje, obávám se. Bitva mezi Železným a Fischerem by byla asi půvabná, i kdyby se kvůli postu první dámy musel veliký Vovka znovu oženit a Fischer by asi vzal s sebou paní Jantulu.
Druhý a vážnější protest vznáším proti Sedmi dnům Jana Krause. Pohoršilo ho, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání odsoudila vtip: Než padne definitivní rozhodnutí (o odškodnění Židů) slíbilo Rakousko pozvednout, byť poněkud nešťastným způsobem úroveň židovských domácností alespoň bezplatným zavedením plynu. Pane Jene Krausi, tentokrát se strašně a velmi nešťastným způsobem mýlíte. Ten "vtípek", který citujete, o židech a plynu, by v jiných zemích vedl ne k zásahům nějaké rady, ale k žalobám a trestům. To není politické posuzování srandy, to prostě žádná sranda není. Vždycky jsem se obával, že nemáte dobrý vkus a že mluvíte o věcech, kterým moc nerozumíte, ale netušil jsem, jak daleko to může jít. Ani to, že jste sám žid, nic neznamená. Jak by se vám v televizi líbil vtip o rozdílu mezi hnědém uhlí a cikánech? Takový jako žert v nevážném pořadu…
Zdá se mi, že se úroveň žurnalistiky asi nezměnila, jen mi po tom odstupu připadá daleko hrůznější.
Poznámka JČ:
"Je důležité, aby osoby, které mají být interviewovány, dobře pochopily, proč jsou zvány na interview, na jaká témata budou dotazovány a jaký je kontext pořadu, v němž mají vystoupit a jakou v něm budou hrát roli. Není za normálních okolností vhodné předem poskytovat interviewované osobě písemné otázky, ani jakékoliv přísliby, jakou formu budou otázky mít.
V případech, kdy osoba, která má být interviewována, odmítne interview poskytnout, pokud nedostane předem otázky, jichž se novinář přislíbí přesně přidržovat, tvůrci pořadu musejí pečlivě zvážit, zda je vhodné, aby se interview za těchto podmínek uskutečnil, a pokud se rozhodnou, že ano, musejí ve vysílání jasně uvést, za jakých podmínek se rozhovor konal."
BBC Producers´ Guidelines (Předpisy pro pracovníky BBC)
