Plutonium na prodej

Nukleární pašování na vzestupu. Jak dlouho bude trvat než zkonstruují teroristi atomovou bombu?

Závod v nukleárním zbrojení zanechal světu děsivé dědictví: 3 miliony kilogramů plutonia a urania vhodných pro výrobu atomové bomby. Terorista by na výrobu bomby potřeboval pouze několik kilogramů, takže by se dalo předpokládat, že tento materiál bude uložen bezpečně pod zámkem a armády ho budou hlídat. Dalo by se to předpokládat, ale tento předpoklad je mylný.

Radioaktivní materiál se ztrácí, hraniční kontroly skoro neexistují, monitorovací zařízení neexistuje a pašování je častým jevem. Toto byl varující obraz na konferenci atomových odborníků ve Stockholmu na  začátku května, kterou uspořádal Mezinárodní úřad pro atomovou energii (IAEA), Interpol a  Světová celní organizace (World Customs Organization). Zdá se, že je jen otázka času, kdy teroristické skupiny získají tento ničivý nástroj.

Teroristé ani nepotřebují získat dostatek jaderného mateiálu na zkonstruování atomové bomby, konstatuje Friedrich Steinhaeusler, fyzik ze  Salzburské univerzity v Rakousku. a bývalý člen Mezinárodní komise radiologické ochrany (International Commision on Radiological Protection). Mohli by "poměrně lehko" ukrást radioaktivní izotopy z nechráněných vědeckých a lékařských zařízení, smísit je s běžnými výbušninami a kontaminovat tak rozlehlé oblasti nebo je jednoduše rozšířit prostřednictvím ventilace na letišti, v kancelářských budovách nebo nákupním středisku. "Takový možný budoucí scénář předpokládá "low-tech" teror s masovým dopadem spíše než s velkou ničivostí," říká Steinheusler.

Nicméně dnešní hlavní teroristické skupiny mohou chtít dosáhnout velké ničivosti. Mezi takové skupiny se řadí Al-Qaida Osama bin Ladena v Afghánistánu, která bombardovala ambasády USA v Dar es Salaamu v Nairobi v roce 1998 či japonský kult Aum Šinrikyo, který v roce 1995 vypustil sarin v tokijském metru. Existují svědectví, že obě tyto skupiny se snažily dosáhnout "nuklearity" a podle amerického ministerstva vnitra existuje ne světě asi 130 teroristických skupin, které by mohly chtít získat jaderný materiál.

Pokud se rozhodne jakákoliv z těchto skupin zkonstruovat atomovou zbraň, konec studené války jim připravil mnoho možností. Podle Stienhaeuslera až stovka zemí zřejmě vlastní radioaktivní materiál, který není schopna si řádně ohlídat. V mnoha takovýchto zemích, často v bývalých sovětských republikách, vojáci kteří hlídají tento materiál, jsou hladoví a nedostali po několik měsíců plat. A dlouhé úseky hranic těchto států jsou nehlídané a jak Steinhaeusler podotýká, "nikdo nekontroluje, co máte v batohu". Steinheusler, který pracuje s kolegy na Stanfordské univerzitě v Kalifornii, pravě dokončil studii atomové bezpečnosti v 11 typických zemích: USA, Číně, Německu, Rakousku, Polsku, Rumunsku, Švýcarsku, Izraeli, Brazílii, Kazachstánu a Bangladéši.

Ukazuje velké nedostatky ve schopnosti těchto zemí zjišťovat pašování nukleárního materiálu a vážný nedostatek řádně kvalifikovaného personálu, materiálu a zdrojů. Žádná z těchto 11 zemí nemá monitorovací zařízení pokrývající bezbariérové hranice v  oblastech, kde je řídké osídlení, málo silnic či železnic.

Ačkoliv studie neukazuje na konkrétní země, konstatuje že asi čtvrtina z nich nemá seznam zdrojů radioaktivního záření, které by se mohly "ztratit" z laboratoří nebo z nemocnic. Polovina z nich ví o nelicencovaném radioaktivním materiálu a v takřka v každé třetí zemi byl za posledních 10 let nějaký radioaktivní materiál z licencovaných míst ukraden.

Stainhaeuslerova studie byla na Stockholmské konferenci podpořena dalšími studiemi, které tam byly prezentovány. Šlo například nové údaje z IAEA, že počet pokusů o pašování radioaktivního materiálu se za posledních pět let zdvojnásobil (New Scientist, 12. května, str. 6).

Kolem 10 procent z 370 případů nezákonného obchodu, sledovaných od roku 1993 se týkalo plutonia nebo obohaceného uranu, šest z nich bylo zaznamenáno od dubna 1999 (2x Gruzie, Kyrgystán, Řecko, Lotyšsko, Bulharsko). Analytici z IAEA uvádějí, že "ve většině případů bylo množství vysoce obohaceného uranu a plutonia malé v  porovnání s množstvím potřebným k atomovému výbuchu". Ale mohlo jít o vzorky většího množství materiálu, který je na prodej.

Tak proč je tak málo pašeráku zadrženo? Jeden z důvodů je ten, že většina monitorovacích zařízení na hranicích jednoduše nefunguje - podle výzkumu Rakouského výzkumného centra v Seibersdorfu pro IAEA. Ze 14 instalovaných systémů jich 12 neuspělo při zjišťování minimální míry radiace z plutonia vhodného na výrobu zbraní. 11 z  24 přenosných monitorovacích zařízení selhalo anebo nemohlo být uvedeno ve zkušební provoz.

Jiná studie - Švédského inspektorátu pro atomovou energii - zjistila "nedostatky v mnoha národních systémech pro boj proti protizákonnému obchodu" - šlo o  nedostatečnou legislativu, špatnou regulaci, nejasné rozdělení zodpovědnosti a "nedostatek vhodného a moderního zařízení na monitoring a detekci".

Americké ministerstvo obrany zkoušelo zlepšit situaci čtyřletým programem na vyškolení a materiální zabezpečení 17 zemí Východní Evropy. Ovšem výsledky nejsou zdaleka uspokojivé. "Některé země nedokázaly přijmout cíle programu dostatečně vážně", říká Harlan Strauss z MO.

Rusko je epicentrem problémů s pašováním nukleárního materiálu a USA uvolnily 2,2 miliardy USD na  program zaměřený na to, aby nukleární materiál tam skladovaný, byl pašerákům nedostupný. Ovšem zpráva US General Accounting Office z února popisuje, že bylo plně zabezpečeno pouze 14 procent z 603 ruských tun materiálu vhodného k výrobě zbraní.

Norští vědci tento program kritizují, neboť se nezdařilo zabezpečit 120 000 úložišť vyhořelého paliva z ruských ponorek a ledoborců.

Vyhořelé palivo je často považováno za nedostupné pro pašeráky, neboť je příliš radioaktivní, aby se s ním dalo bezpečně zacházet. Ovšem nové výzkumy Norského úřadu pro radiační bezpečnost (Radiation Protection Authority) docházejí k tomu, že již po 30 letech radioaktivita poklesne natolik, aby teroristé byli schopni získat obohacený uran a plutonium. Přes tato rizika oznámila Bushova vláda, že zamýšlí omezit tento program.

Steinhaeusler je přesvědčen, že vyhořelé palivo z civilních reaktorů může být také nebezpečné. Již nyní existuje 1000 tun plutonia z komerčních elektráren a nedávno odtajněné americké dokumenty ukazují, že je lze také použít na výrobu bomb. Národní laboratoř v New Alamos v Novém Mexiku dokonce již potvrdila, že je potřeba jen "relativně nízká úroveň znalostí" k přetvoření americia a neptunia - také z vyhořelého paliva - na atomovou bombu.

Atomové úřady začínají požadovat akci. Švédský inspektorát pro atomovou energii chce, aby IAEA ustavila skupinu pro boj s pašeráctvím. A experti zasedali na konci května ve Vídni k diskusím plánům na  posílení Konvence o fyzické ochraně nukleárního materiálu.

Jiní požadují přímější akce. Phil Williams, specialista na mezinárodní bezpečnost z Univerzity v Pittsburghu, si myslí, že policejní síly by měly začít pašeráky chytat. Více jak 40 operací v šesti zemích zadrželo řadu pašeráků docela úspěšně, konstatuje.

Alex Schmid, vedoucí Oddělení prevence terorismu Spojených národů, varuje, že pokud došlo k rozšíření technologií na výrobu atomových zbraní do takových zemí jako je Indie, Pákistán či Izrael, tak přes veškerou snahu hlavních mocností je asi omezit jejich rozšíření mezi teroristické skupiny. Zdůrazňuje, že "čas nemusí být na naší straně".