Trestný čin: kritika policejního zásahu
Na Ladronce byl porušen zákon - viníkem je novinář
Jan Čulík
Vyšlo dnes v deníku Lidové noviny.
Prolog: Statek Ladronka v pražském Břevnově funguje po řadu let jako známé centrum alternativní kultury. Akce, zejména koncerty, které jeho obyvatelé pořádají, přesahují svým významem místní rámec. Nejde přitom o klasický squat, „squatteři“ mají platnou smlouvu o užívání statku s majitelem objektu, pražským magistrátem. Tato smlouva sice neumožňuje provoz centra legálním způsobem, ale je dostatečnou zárukou, že obyvatele nelze z Ladronky bez soudního příkazu vystěhovat.
První dějství: Magistrát má s Ladronkou jiné plány. Smlouvu o užívání vypovídá a podává k soudu žalobu na vyklizení objektu. K projednání věci však nepřichází žádný zástupce magistrátu, a tak soudce líčení odročuje.
Druhé dějství: Prahou se přežene tornádo - zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a masové akce antiglobalizačních aktivistů. Pražané jsou zděšeni a volají po vládě tvrdé ruky. Poprvé po desítkách let je policie chválena, noviny i televizní stanice pějí chválu na statečné české hochy, kteří - s nasazením života - zachránili město před vypleněním. Pendrek je králem.
Třetí dějství: Radní za ODS Filip Dvořák a Rudolf Blažek rozhodují, že tvrdá ruka zasáhne i na Ladronce. Nečekají na výrok soudu a v čele třicetičlenné zásahové jednotky městské policie vyrážejí ve čtvrtek 9. listopadu 2000 za úsvitu ke statku. Městská policie nemá k tomu, k čemu má být použita, zákonné pravomoci - nesmí například podle zákona vytvářet speciální zásahové jednotky. Přesto vítězí právo silnějšího. Zámek je vypáčen, squatteři násilím vyvedeni a jejich pokoje obsazují strážníci. Policie provádí důkladnou osobní prohlídku. Dívky se před očima strážníků (a před objektivem služební kamery) musejí svléknout do spodního prádla. Věci squatterů, zabavené bez řádného protokolu, odváží stěhovací firma, a do objektu se místo nich stěhuje jednotka psovodů městské policie. Večer dostávají squatteři a jejich příznivci přídavek: strážníci ze „zásahovky“ je dvakrát po sobě napadají a bijí pendrekem za to, že rozdělali oheň, aby se v chladném večeru zahřáli.
Čtvrté dějství: Veřejnost reaguje apaticky, jediným, kdo policii (a své radní) za partyzánskou akci chválí, je Václav Klaus. Co se odehrálo na Ladronce, se však nelíbí státní policii, a Úřad vyšetřování pro Prahu 6 se začíná o porušování zákona zajímat. Vyšetřovatel svědomitě shromažďuje důkazy a s radními a strážníky to začíná vypadat bledě. Pak přichází zásah shora: šéf Úřadu, známý vynikajícími styky v politických kruzích, mu případ odebírá a nařizuje vyšetřování zastavit. Nebezpečí, že by před soudem stanuli dva členové pražského zastupitelstva, je zažehnáno.
Páté dějství: Jeden trestný čin však policie začíná vyšetřovat. Dopustil se ho novinář Tomáš Pecina tím, že o zásahu na Ladronce napsal několik textů do internetových Britských listů. Upozornil v nich na osm případů, v nichž Městská policie porušila zákon. Co má být obsahem Pecinova trestného činu, policie nejprve v předvolání neuvede, pak tvrdí, že jde o pomluvu, a vzápětí právní kvalifikaci mění. Na předvolání k výslechu stojí, že T. Pecina se dopustil „kritiky policejního zásahu“.
Epilog tohoto příběhu není ještě napsán. T. Pecina se odmítl dostavit k výslechu. Argumentuje, že novináři chodí policii vysvětlovat kritické články jedině v diktatuře. Dostal za to nyní pokutu deset tisíc korun a hrozí mu vazební stíhání. O jeho případ se zajímají mezinárodní humanitární instituce včetně Helsinského výboru amerického kongresu a londýnského ústředí Amnesty International, pomoc mu nabídl vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab; jediný, kdo se odmítl jeho případem zabývat, je prezident Havel.
(Autor je šéfredaktorem internetového deníku Britské listy - http://www.blisty.cz)
