Noviny neslouží lidem
Většina lidí se dnes, po privatizaci tisku a částečně i televize naivně domnívá, že tato již soukromá média slouží jen k tomu, aby nás informovala seriózně a pravdivě. Stejně tak si to myslí o tzv.veřejnoprávní televizi a rozhlasu.
Lze ovšem dokázat, že média v celém světě existují a existovaly, aby sloužily hospodářské a politické moci spíše, nežli pravdě a vznešeným ideálům.
I od listopadu nebyly zprávami potištěny hory papíru a nebylo odvysíláno sta pořadů proto, aby informovaly jinak než jako za komunismu, to znamená nutily politiky říkat pravdu, ale proto, aby si „staronová“ média uchovala vliv na veřejné mínění a přízeň nových mocných.
Ředitelské posty státních médií nová moc
obsadila osvědčenými osmašedesátníky a přejmenovala je na tzv.veřejnoprávní. Objektivitě nepomohlo, že byly redakce posíleny naivními a tržní ekonomiku neznajícími antikomunistickými redaktory a moderátory.Postkomunismus dostal zelenou.
Nejprve nás začali informovat pouze podle direktiv skupiny V.Klause.Nekritičtí novináři tak z bankovního úředníka a socialistických prognostiků vytvořili „experty“ na masovou privatizaci a kapitálové trhy.
Další kolo probíhalo zřejmě podle nepsané, ale pro zainteresované osoby výhodné dohody: Vy nás (vládu) budete chválit a my vám zadarmo dáme majetek listu,redakce či licenci.
V zájmu veřejnosti však bylo, aby sdělovací prostředky dokázaly posoudit, z čeho bude stát financovat výdaje na důchody, až privatizací ztratí majetek (aktiva) z jehož zisku se předtím výdaje na státní penze legitimně hradily.
Neméně důležité bylo lidem sdělit, že privatizovaný kapitál nespadl státu do klína z nebes, ale byl především výsledkem penzijních úspor lidí na stáří a proto nebylo jedno za jaké ceny celé podniky nebo akcie prodává.
Média nedokázala ohlídat, aby „věhlasní ekonomové“ vyloučením z trhu téměř 90 procent penzijních úspor, mohli veškerý majetek (občanů) znehodnotit na téměř desetinovou hodnotu.
Pro srovnání. Majetek automobilky Škoda, vlastněný penzijními úsporami daňových poplatníků, byl úředníky prodán jen asi za 2,2 mld marek, ačkoliv zahraniční experti později tuto transakci ohodnotili na téměř 9 miliard dolarů!?
Přesto média stojí sveřepě za tvrzením politiků, jak byla privatizace i tohoto podniku výhodná pro stát - daňové poplatníky.
Překrucování pravdy o příčinách stavu důchodového systému či efektivity privatizace tak nemá ve světě obdoby. Vždyť zaspání reformy důchodového zabezpečení potvrzuje i poslední kritika a doporučení Světové banky.
Ač si občané platí 2. TV progamy, dodnes se o chybných krocích vlád nedozvěděli, třebaže ve svém důsledku znamenají zbytečně nízké důchody a nutné povinné připojištění.
Místo pravdy soukromá média, mnohá v exkluzívní spolupráci se zahraničními partnery a neomylní ekonomové či analytici do omrzení papouškují „důkazy“ politiků jen o vzrůstajícím počtu důchodců, jakoby současný obrovský dluh nekrytých penzijních závazků státu způsobili důchodci sami.
To dokazuje, že jsou informační prostředky schopny také skutečnosti, které politici zavinili, před veřejností zatajit.
Názory jiných ekonomů znalých tržního hospodářství jsou celou dobu potlačovány a nahrazovány míněním socialismem odchovaných liberálů.
Nezávislost a objektivitu novin, TV nebo rozhlasu nezaručí bohužel ani soukromý vlastník, ani žádný zákon ani „nezávislé“ Rady pro vysílání. Nebuďme naivní, že k nám do ČR ještě nedorazila zahraniční realita ve které vlastníci médií kontrolují i vlády a zákonodárce, aby hájili zájmy pro jejich vlastní úžitek. Vlastník média má jediný zájem. Co nejvyšší sledovanost, poslechovost či čtenost. Parlamentem čerstvě schválený mediální zákon, vyhovující jak vlastníkům tak politikům, je toho důkazem.
Při uvádění zahraničních vzorů, by nám experti na média neměli však předkládat plané iluze, že tam žádné protekce a vlivy nejsou. Probleskne-li v Anglii na veřejnost spojení nějaké tajné skupiny s policií, soudy apod., neznamená to, že v médiích svou působnost již tato skupina nemá. Ale vraťme se domů.
Rozdíl je ovšem v tom, že zde šlo a jde o víc než o vliv. Šlo a jde o vlastnictví kapitálu, ať v podobě automobilky, Telecomu nebo vodovodů a kanalizací. Jde tedy o každoroční zisky, dividendy, tantiémy. Pak jde serioznost, objektivita a pravda o privatizaci a prodeji „státního“ kapitálu stranou.
Český tisk dlouho odmítal přiměřeně zdůraznit a patřičně upozornit na to, že chlouba reformy - Pražská burza stejně fungovat nebude a skončí nakonec fiaskem, na což nyní doplácí velké množství domácích drobných akcionářů a rovněž podkapitalizovaných podniků.
Příkladů o tom jak média - jejich senzacechtiví redaktoři, skvěle honorovaní komentátoři a obratní moderátoři manipulující s veřejným míněním, lze nalést desítky snad každý den.
V rukou majitelů novin i televize publikujících jen názory MMF, Světové banky a domácích politiků, zůstává obrovská moc manipulovat s myšlením lidí, aniž je k tomu zákon opravňuje nebo si to nějakým významným způsobem zasloužily.
Ovlivňují nejen to, co máme jíst, co kupovat, koho obdivovat, koho nenávidět, ale především to nejdůležitější - koho volit.
Současná hlavní média mnoho pozitivního pro občany zatím neudělala. I po listopadu stála vždy za mocnými a pomáhala jim ohlupovat čtenáře a diváky za jejich vlastní peníze.
