Začátek britské předvolební kampaně

Kázání z evangelia svatého Tonyho

Předvčírem oznámil britský premiér Tony Blair, že se budou letošní všeobecné volby konat 7. června (britská vláda má po uplynutí většiny svého volebního období sama rozhodnout, v rámci několikaměsíční časové lhůty, kdy přesně se mají konat nové volby: většinou je pořádají vlády dříve než později, dokud se domnívají, že je politická situace vůči nim příznivá). Odebral se posléze do jedné londýnské školy a tam, netradičně, oznámil podrobnosti. Většina sdělovacích prostředků to charakterizovala jako tvrdou manipulaci sdělovacích prostředků, tak typickou pro Blairovu vládu, která dává daleko větší důraz na způsob, jímž prezentuje svou politiku, než na její skutečnou substanci. Posuďte tento komentář Simona Hoggarta, který vyšel včera na první a druhé straně deníku Guardian.

Tony Blair si sundal sako a několik stovek žákyň začalo hystericky křičet. Volební kampaň byla oficiálně zahájena.

I podle vysokých měřítek této vlády byla tato Blairova akce tvrdě cynická. Premiér uskutečnil oficiální audienci o královny, jíž formálně požádal o předvolební rozpuštění parlamentu. Pak vsedl do vládní limuzíny a odjel do jižního Londýna do kostelní školy pro dívky v sociálně deprivované oblasti.

Nechci být neférový. Tato konkrétní škola, St. Saviour´s and St. Olav´s má důležité místo v historii Labouristické strany. Bývalá čelná představitelka Blairovy vlády, ministryně Harriet Harmanová tam totiž odmítla posílat své děti.

Premiér Blair nám už předtím sdělil, že bude vést předvolební kampaň jako člověk "pokorný a hladový". To sotva. Už byl po obědě a co se týče pokory, samolibost z něho jen zářila. No ale těžko mohl oznámit, že zahájí předvolební kampaň jako člověk přežraný a ješitný, že?

Vešel do školy, nevěnoval pozornost vedlejšímu obchodu, s výkladní skříní zatlučenou prkny a nápisem K pronajmutí. Pevně se držel svého ministra školství Davida Blunketta (Blunkett je slepec, pozn. JČ), který se zase pevně držel svého vodicího psa, Lucy. No tak aspoň někdo věděl, jakým směrem se dávají.

Uvnitř v kapli školy pronikalo světlo barevnými skly v oknech. Pokud jste se postavili na pravou stranu síně, pult pro řečníka stál přímo pod ukřižovaným Kristem. Ze sboru se linul tichý zpěv. Jen politikové Nové labouristické strany si dokázali vybrat pro zahájení předvolební kampaně scenérii z videoklipu zpěvačky Madonny. Otetovaný tlusťoch se svazkem klíčů nařídil výhružně novinářům, že musejí stát v síni vzadu. "Ty lavice," štěkal, "jsou pro děti".

Jací nevinní hlupáci jsou lidé' "Děti" existovaly jen jako štafáž, důležitá pro celkový efekt a přesto okrajová, jako statisté v televizní reklamě na lentilky. Rozdíl byl jen v tom, že tady nedostali honorář.

Někteří žáci zpívali nábožnou píseň s textem: "My jsme děti budoucnosti." Další labouristická lež. Buď jsou to dospělí budoucnosti, anebo děti minulosti. Cožpak neumí nikdo počítat? Proč se musí předvolební kampaň konat prostřednictvím banálních výroků, které ani nejsou pravda? No, a koukejte, tady nakonec Blair přišel, jako by sestoupil s oblaku. Všichni jsme toužili, aby někdo udělal nějaký trapný vtip - třeba aby kolem Blaira proběhl nějaký žák nahý, nebo aby děti začaly pomalu, provokativně tleskat. Nic se nestalo. S dnešní mládeží je to na pováženou.

Sundal si sako a dívky zařvaly potěšením. Byla to na dlouhou dobu poslední dobrá zpráva. Řekl jim energicky, že před několika lety udělalo v této škole úspěšně maturitu v pěti oborech jen 17 procent žáků, v současnosti je to už padesát procent, výborně.

To se dá přeložit taky těmito slovy: "Před několika lety z vás bylo 83 procent k ničemu, teď už je vás k ničemu jen 50 procent. Výborně."

A pak Blair zahájil svůj předvolební projev k voličům, kteří v té síni v podstatě vůbec žádní nebyli. Hovořil dlouze o ekonomických otázkách o tom, že "Británie už nebude marginalizována v Evropě", o dotacích na topení penzistů a o dalších zásadních otázkách, o nichž se často debatuje na školním hřišti. A pak jim řekl: "A teď budete rozhodovat vy občani." Nedodal: "Možná až v přespříštích volbách, kdy snad některé z vás budou tak velké, že už budete mít volební hlas." Touhle dobou už přišel o pozornost svého publika: žáci si šeptali mezi sebou, civěli tupě do podlahy anebo tvrdě spali. Nezáleželo na tom. Byly to jenom rekvizity. Celá akce smrděla potem politických manipulátorů.