O co jde v nadcházejících britských všeobecných volbách?
Podle průzkumů veřejného mínění mají labouristé nad konzervativci nejméně osmnáctiprocentní náskok. Je tedy Blairovo vítězství předem zaručeno? Citujeme ze včerejšího redakčního komentáře deníku Independent v této věci.
Naposledy v roce 1983, v době, kdy šla vítězná Margaret Thatcherová podruhé k volbám, se zdály výsledky voleb už předem zaručené od samého začátku předvolební kampaně.
Avšak bylo by nesprávné automaticky předpokládat od demokratických voličů cokoliv. A zadruhé, v Británii existuje široce rozšířená absence nadšení pro premiéra, pro vládu a pro politiky všeobecně. Není možno férově dospět k závěru, že konzervativci jsou v současnosti nezvolitelní, jak to konstatoval minulý týden nestor Konzervativní strany, bývalý premiér a odpůrce Margaret Thatcherové Sir Edward Heath. William Hague je schopný stranický šéf, který se umí dobře vyjadřovat a některé části politického programu jeho strany, zejména ty, které se týkají Evropské unie a azylové politiky, bohužel, jak se zdá odrážejí veřejné mínění lépe než politika labouristické vlády.
Bylo by proto chybou nadcházející všeobecné volby rovnou odepsat. Soudě podle předvolební kampaně před čtyřmi lety, Blair se bude chovat opatrně a defenzivně, nebude riskovat a zajistí, aby během předvolební kampaně jeho strana umlčela imaginativní a tvůrčí část svého mozku. Avšak tentokrát se mu možná tak lehce nepodaří udusit předvolební kampaň, jako když byl vůči konzervativní vládě posledně vyzyvatelem, možná zjistí, že iniciativu budou většinou vyvíjet opoziční strany.
Bylo by také chybou bagatelizovat tyto volby jako nedůležité. Británie je stále - čtyři roky poté, co Blair zahájil svou pouť směrem k "Novému Jeruzalému" - ve velmi špatném stavu. Zdravotnictví možná dělá velký dojem na úředníky na ministerstvu financí, zcela jinak ale vypadá na lavicích v čekárně na pohotovosti a na deprimujících nemocničních pokojích, a výhledy jsou stále ještě zoufalé. Mírné zlepšení situace v základních školách přehlušuje skutečnost, že britské školství je druhořadé. Prostě dostat se z jednoho místa na druhé je v Blairově Británii stále ještě problém a za poslední čtyři roky se veřejná doprava ještě zhoršila. V těchto třech klíčových oblastech vypadá Británie ožebračeně a dysfuknčně, ve srovnání s některými našimi sousedy v Evropě.
Za poslední čtyři roky jsme ostřeji kritizovali konzervativce než labouristy. Je to proto, že zejména ve dvou otázkách má Konzervativní strana politiku, která může hrubě poškodit britský národní zájem. Je zvláštní, že právě v těchto dvou oblastech si může Konzervativní strana nárokovat, že představuje většinový názor ve společnosti: jde o postoj vůči Evropské unii a vůči přistěhovalectví.
Avšak důležitou věcí je, že oba tyto postoje, které zastávají konzervativci, nejsou skutečně efektivním populismem. Dokazuje to, jak daleko efektivnější by William Hague mohl být jako šéf Konzervativní strany, kdyby poslouchal své přirozené instinkty a nabídl voličům sociálně a ekonomicky liberální stranu, která bojuje proti této instinktivně autoritářské vládě.
Tony Blair si zaslouží pochvalu za své úspěchy, mezi něž patří všeobecně vzato kompetentní řízení hospodářství, silná dávka dotované svépomoci pro chudé, energický postoj proti etnickému očišťování na Balkáně, a mírová dohoda v Severním Irsku. Ale zaslouží si také ostrou kritiku za svá selhání: že neprojevil skutečné politické vůdcovství ohledně Evropské unie, že neprovedl volební reformu a neočistil politiku, nepodnikl odvážnější reformu zdravotnictví, vyplýtval spoustu peněz na londýnský Dóm tisíciletí a chová se nesmírně autoritářsky ohledně zločinnosti a přistěhovalectví; celkově je labouristická vláda povrchní a spoléhá na laciné triky.
